přeskočit na hlavní obsah

Židovský památnik v Šanghaji

pamätník

Do Šanghaje jsem přišel s vyhraněným názorem na architekturu. Ten se formoval dlouhá léta. Už v době gymnazijních studií jsem si udělal axiom z věty Norberta Wienera: Všechno, co vzniká s vynaložením většího množství materiálu a energie, než je nezbytně zapotřebí, je prohřeškem na budoucnosti. V takovém přístupu k architektuře mne utvrzovala i okolnost, že jsem byl na začátku své profesionální dráhy z nedostatku jiných zdrojů poznání moderní architektury odkázán téměř výhradně na český funkcionalismus. Konečně i německá zkušenost, jmenovitě dlouholeté působení u O. M. Ungerse mě nepřimělo uvažovat jinak. S postupem času díky přímému prožitku architektur minulých věků, ale také děl A. Alta, Le Corbusiera, L. I. Khana se prohluboval můj zájem o prostor, který považuji za vlastní obsah architektury.

Základními premisami mých šanghajských návrhů jsou ekonomie hmoty, ale také půdorysu a úsilí vytvářet prostory. Hmotové koncepty jsou odvíjeny z elementárních kubusů, které, jakkoliv dekonstruovány, nechávají tušit jejich původní, elementární objem. Svou přirozeností inklinují k jistému minimalismu. Toto směřování je patrnější třeba v šanghajských projektech Věže Municipal Club, Mezinárodního centra umění, brány v Su-čou nebo šanghajského Židovského památníku. U jiných, někdy konformně s přáními investorů, jsem použil bohatší výrazové prostředky. U rozsáhlejších projektů jsou za účelem vytváření vnitřních prostorů do objemu vkládána atria nebo fronty jejich fasád jsou prolamovány (Výstavní centrum v Kuang- -čou, Výzkumný ústav v Su-čou). U projektů, složených z více elementárních hmot jsou kompozice založeny na apriorním definování buď architektonického (vila u jezera Tchaj-chu), nebo urbanistického (nové městské centrum v Čchang-singu, plán rozvoje území East Taihu Lake, nákupní zóna v Su-čou) prostoru. Nepopiratelný vliv čínského prostředí vykazuje řada projektů, jejichž hlavním organizačním principem je linie, která je základním elementem dálnovýchodního výtvarného projevu. Použil jsem ji poprvé v projektu Výzkumného ústavu v Su-čou, následně v projektu administrativní budovy v Su-čou, dvou restauračních objektů v Šanghaji. V některých případech byl inspirací konkrétní výtvarný projev. Linka namalovaná tlustým štětcem se stala ústředním motivem fasád výstavní haly v Kuang-čou, kresba bambusových stvolů motivem fasád restaurace navržené pro Greenland Group v Šanghaji Ku-pei.

Židovský památník v Šanghaji Podle židovské tradice je mrtvé tělo svým způsobem nedotknutelné, je předmětem úcty. O to tragičtější je osud milionů obětí pogromů a koncentračních táborů, kterým se nikdy nedostalo náhrobního kamene, ba ani hrobu.

Šanghajský židovský památník není hřbitov. Pod jeho trávníkem nebyla nikdy uložena žádná těla. Na svažujícím se kruhu trávníku je postaveno sto náhrobních kamenů, které představují pouze nepatrnou část z oněch čtyř tisíc kamenů, které stávaly na čtyřech, dnes už zmizelých šanghajských židovských hřbitovech. Přesto jsem se pokusil dát svému návrhu Židovského památníku atributy hřbitova. Chtěl jsem vytvořit autonomní enklávu, která by byla oddělena od okolního světa. Ale protože nenavrhuji hřbitov, ale památník, použil jsem jednotlivé architektonické prvky ne v jejich původním, ale symbolickém kontextu.

V mém návrhu jsou zdi, tráva, náhrobní kámen, avšak zdi nejsou limitujícím prvkem, jsou užity jen jako prostorotvorný prvek, otvor ve zdi není branou, jenom obdélníkem, který tvoří portál scény, zatravněný disk není hřbitovním trávníkem, pouze základnou pro stovku náhrobních kamenů.

Protože považuji architekturu za umění tvorby prostoru, dal jsem své kompozici prostorový, tedy trojdimenzionální charakter. Pro návrh je podstatná vertikální organizace jednotlivých prvků. Dvě zdi, jejichž těsně k sobě přiléhající strany jsou černé, vytvářejí úzký, vysoký prostor (zde jsem se inspiroval Doellgastovým schodištěm Staré pinakotéky v Mnichově), který představuje diskontinuitu času a současně vytváří metafyzickou bránu do jiného světa - světa zmizelého času, ukončených životů, zapadlých vzpomínek. Náhrobní kameny na svažité ploše disku aranžuji způsobem, který je mi důvěrně známý z pražského židovského hřbitova. I svažující se travnatý disk je důležitým prostorovým prvkem. Jeho ponořená část představuje zapomenutý svět šanghajských Židů, zatímco jeho zvedající se část představuje myšlenku směřování k absolutnu, k Bohu.

Jestliže linka (alespoň v křesťanské symbolice - Georges Duby: Le temps des Catedrales) představuje gesto stvoření, paprsek boží milosti, pak kruh představuje návrat, čas uzavřený ve věčnosti, vpravdě věčnost samu. Kruhové jsou dráhy, které opisují nebeská tělesa v kosmickém prostoru. Posledním kompozičním prvkem je zeď sledující elyptickou dráhu. Ta reprezentuje cestu mezi začátkem a koncem, smíření protikladných elementů, mír konečně dosažený.

Projekt Židovský památník je publikován spolu s dalšími v knize Milana Pitlacha Šanghajské koncepty.

MILAN PITLACH

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 183     ne: 164

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb