přeskočit na hlavní obsah

Zdeněk Fránek - pokus o portrét muže v pohybu

/up/images/featured/images/0-temazdenekfranek.jpg
Zdeněk Fránek je s velkou pravděpodobností tak dobrý architekt, protože si jde vlastní cestou - a je svůj. Zní to banálně, těžko se k něčemu takovému, zvláště u nás, hledá odvaha. Fránek je každým coulem originál. Má třeba sbírku nočních motýlů, prakticky kompletní kolekci čeledi martináčů, čítající tisíc kusů. „Mají na sobě nádherné ornamenty, u stejného druhu se objevují různé mutace, dá se u nich dokonce vysledovat evoluce," vysvětluje.'1 „Něco mám doma, něco v kanceláři, dvě bedny jsou vystaveny v galerii architektury ve Vídni. Vím o jednom nafialovělém, kterého ještě nemám, ale já už to ani nesháním, tato vášeň mě přešla před lety. Rád bych to všechno věnoval některému muzeu."

Zdeněk sice architekturu studoval v Brně a má v něm kancelář, vilu Tugendhat však prý poprvé viděl na vlastní oči až kolem čtyřicítky - a nestydí se to přiznat. K funkcionalismu, který je v Brně pokládán až za jaksi povinnou teoretickou a vkusovou záležitost, ba svého druhu náboženství, nikdy netíhnul. V architektuře jsou jeho konstantami barokní mistr Jan Blažej Santini (každý víkend chodí pěšky z Blanska, kde žije v paneláku, do Santiniho kostela Panny Marie v Křtinách, jehož chybějící pravý ambit by chtěl dostavět) a Josip Plečnik. „Těmi se cítím nejvíce ovlivněný, protože se obraceli do historie, Santini v době baroka ke gotice, Plečnik šel ve dvacátém století ještě hlouběji, až do prehistorické architektury, z níž čerpal a kterou přetavoval až do jakéhosi ojedinělého psychoanalytického jazyka." Z „moderních" architektů si váží Alvara Aalta, Hanse Scharouna, Le Corbusiera, Franka Lloyda Wrighta a z mladších Tadao Anda nebo Jana Kaplického. K architektuře ho ale přivedlo setkání s Niemeyerovými stavbami v Brazílii, které jako kluk asi v devíti letech viděl v časopise 100+1 zahraničních zajímavostí.

Zdeněk Fránek přiznává, že pracuje s nejrůznější vlivy a vzory. Je jako houba, která všechno vstřebává, zajímá se o přírodní vědy, biologii, chemii, ale také literaturu, film, a především výtvarné umění. „Na otáčku" jezdí na výstavy do Vídně, naposledy se byl podívat na René Magritta v Albertině, nyní se zase chystá do Berlína na Gerharda Richtera, který má v Neue Nationalgalerie výstavu k osmdesátým narozeninám. „To prostě musím vidět! Některé jeho abstraktní obrazy, které jsou složené z vlnících se horizontálních linií, jsou blízké tomu, co teď zkouším na stavbách."

Ačkoliv je pořád zaneprázdněn, nezdá se, že by o něco přicházel. Hodně času stráví za volantem, když absolvuje cesty na místa, kde buď něco staví, nebo kde učí. Během jediného dne navštíví postupně Brno, Liberec, Prahu a Plzeň a pokračuje do Blanska. Je schopen na minutu přesně odhadnout, kdy kam dorazí, a to má před sebou třeba tři sta kilometrů: bez navigace. To, co by jiného člověka odrovnalo, Fránka, zdá se, nabíjí. Přitom během cesty nerelaxuje ani se nekochá krásami Čech, Moravy a Slezska, ale úřaduje: vyřizuje telefony, občas si za jízdy udělá poznámku do diáře, a pokud jej napadne zajímavá myšlenka, o kterou by nechtěl přijít, nadiktuje si ji do telefonu. Nepoužívá ještě hands-free, ale prý už o tom - vzhledem k počtu kilometrů, které za volantem ročně stráví (sto tisíc), začíná pomalu uvažovat, protože je to přece jen riskantní.

Přes neustálý pracovní „zápřah" si dokáže najít čas, kdy je jenom sám se sebou. Nedávno, za velkých mrazů, telefonoval právě z Třeboně, kde strávil dva dny bruslením po dokonale zamrzlém rybníku Svět. Určitě myslel na to, jak zajímavou strukturu má led a že stopy po bruslích připomínají šmouhy po tryskových letadlech na nebesích. Nebo nemyslel na nic, jen se radoval z toho, že může vypustit energii. Přišlo mi to jako výjev ze surrealistického obrazu - strašlivě mrzlo, lidé se raději schovávali doma, ale Fránek sedl do auta a jel si zabruslit... Také náruživě lyžuje, každý rok jezdí na několik týdnů do Alp, kde jsou dlouhé a strmé sjezdovky, na nichž může vyvinout patřičně vysokou rychlost, protože pohyb, dynamiku... rychlost miluje, a ono se to také projevuje v jeho stavbách.

Postřehl to Rostislav Koryčánek ve svém textu k výstavě Útroby architektury v Domu umění, jejímž byl kurátorem: „Základním skladebným vzorcem u domů Zdeňka Fránka je něco, co bychom mohli nazvat ,prostorový vír'. Toto označení postihuje důraz, který Fránek ve svém rozvrhu stavby klade na dynamiku prostoru, na jeho rozpohybování a mísení. A je jedno, zda obvodový rámec domu je tvořen pravým úhlem nebo křivkou. Tento postup má blízko k hudební kompozici, kde hlavní motiv je rozpracován do dalších částí, ale nikdy se nevytrácí spojitost s celkem skladby. Vnitřní pnutí Fránkových staveb se přenáší na jejich vnější formu a záleží na urbánní nebo správní situaci, podle které je výraz domu uvolněnější, či zarputilejší. Vnější forma je ale vždy podřazeným výrazem prostorového víření."

Zdeněk Fránek je člověk neústupný, nekompromisní, který umí zvednout hlas, ale má v sobě pevně vtisknutou pokoru. Možná je to tím, že si musel na úspěch a respekt okolí hodně dlouho počkat. Kdyby se jich dočkal příliš brzy, nemusel by být na ně připravený, jak se to architektům kolem třicítky stává. Ještě v roce 2005, kdy mu bylo čtyřiačtyřicet, Fránek o sobě hovoří jako o totálním outsiderovi'2 stojícím mimo hlavní proud. V té době měl za sebou několik zajímavých rodinných domů (Praha), kde uplatnil jak expresivní (Hodonín, 1998) tak i minimalistické postupy (Praha, 2001), nebo nesmírně elegantní tělocvičnu (Jaroměřice, 2004), stále však zůstával stranou zájmu médií, která přitom v průběhu nového století českou současnou architekturu začala vnímat jako důležité téma. Problém spočíval možná v tom, že jeho stavby jsou náročné na zařazení, klasifikaci, škatulkování a stylové určení. Byly jiné, než jsme zvyklí. Zlom přišel s vilou, kterou Zdeněk Fránek vytvořil pro svou sestru Renatu Navrátilovou. Jedná se o jeho klíčové dílo, už skoro architektonickou ikonu. Její oblá příď vypadá, jako by se vznášela nad korunami stromy, vznikala deset let, dokončena byla v roce 2005. Vila je posazená do prudkého svahu a po celém obvodu je prosklená, takže - ačkoliv se jedná o severní svah - má spoustu přirozeného světla. Hlavní obytný prostor je řešen jako kuželovitý útvar, přičemž je přístupný po spirálových rampách. Motiv spirály s sebou nese okouzlující neukončenost, vzestup a lehkost.

O výjimečnosti vily svědčí, že byla zařazena do dvou publikací o mezinárodní architektuře, které v roce 2009 vydalo švýcarské nakladatelství Braun. Jedná se o výpravné publikace „Collection: Evropská architektura" a „Collection: Domy". Zatímco první z nich představuje nejrůznější stavby podle jednotlivých regionů a států k nim náležejícím, druhá soustřeďuje výhradně nejzajímavější počiny na poli rodinných domů a vil - v celosvětovém záběru. Brněnský dům i v takto širokém pojetí a nejtvrdší konkurenci sestavené teoretičkou architektury Michelle Galindovou působí výjimečně. Zaujal ale také mimo Evropu, byl prezentován v Číně nebo Jižní Koreji.

Zdlouhavý proces, který provázel dostavbu této vily a jenž nakonec přinesl úspěch, Fránek ještě dokázal překonat v průběhu dostavby zámku ve Velkých Opatovicích, kde je nyní umístěno Moravské kartografické muzeum. Jeho projekt byl hotový v roce 1989, s vlastní stavbou se začalo v roce 1992 - a dokončena byla v roce 2007. Střecha z červených pálených tašek se podobá zvlněné krajině, interiér muzea s klenbou podpíranou soustavou betonových podpěr a dřevěných žeber pak připomíná vnitřek nějakého obrovského živočicha. Nebo - odhlédneme-li od kontextu a budeme sledovat fotografie Ester Havlové - expresivně laděné abstraktní umění. Budeme-li chtít hledat příklad organické architektury, pak těžko nalezneme vhodnější. Architekta inspirovala zvláštní forma listů buku v blízkém parku: díky různorodým listům rostoucím na jediném stromě si uvědomil, že podobně rozmanitá může být také architektura.

Podle Petra Kratochvíla, historika a teoretika architektury, je dalším důležitým znakem Fránkovy tvorby důraz na materiálnost stavby a procesu stavby jako přímého tělesného utkání s hmotou. „Ostatně Fránek několik z předváděných domů,"'3 poznamenává Kratochvíl, „postavil alespoň zčásti vlastníma rukama. A na jeho stavbách je jejich tělesnost zřetelná a působivá. V interiéru dostavby opatovického zámku se musíme cítit jako Jonáš v lůně velryby prohlížející si zevnitř její anatomické ustrojení. I v pozdějších stavbách, které pracují jen s plochami hladkého pohledového betonu, tělesně cítíme jejich tíži, to, jak jsou postaveny, máme chuť se dotknout zdí. V dnešní mediální době kolujících obrazů mi tento důraz na tělesné setkávání se světem prostřednictvím stavby je velmi sympatický."

Kdyby býval Fránek neuspěl jako architekt, určitě by se uživil jako zedník; ostatně když byl na kontrolních dnech v Pekingu, kde se podle jeho návrhu stavěla Galerie CCC, mohl vlastnoručně čínským řemeslníkům ukázat, jak se správně kladou cihly, aby vytvořily požadovanou klenbu. Od poloviny uplynulého desetiletí nemá o práci nouzi, svoje teritorium rozšiřuje také do Asie, Číny, Indie. Mezi roky 2008 až 2011 byla dokončena řada staveb rozmanitého zaměření, kterým jsou věnovány následující stránky.

Ať už se jedná o přestavby, dostavby, přístavby, novostavby či výstavu, Fránek se pokaždé snaží, aby jeho architektura byla uměním. „Architektura je uměním pouze tehdy, když je dobrá," říká. A jak se to pozná? „Pozná se to vnitřním hlasem: stavba člověka osloví a promluví na něj jenom tehdy, když má patřičnou hloubku, vychází z duchovního základu a rozvíjí ho. Architektura nesmí ustrnout v něčem, co už bylo vytvořené." Blížíme se k Rožnovu pod Radhoštěm, Zdeněk Fránek hledá místo před kongresovým sálem hotelu Eroplán, jeho nejčerstvější realizací. Než vystoupíme z vozu, ptám se ho, jaký důraz klade na inovační postupy ve své tvorbě: „Pokládám to za velmi podstatné. Tyto ambice jsou u mě tak vysoké, že jsou až sebedestruktivní. Nemám pud sebezáchovy, takže je vždycky upřednostním před vyděláváním peněz. Nejde to jinak, neumím to. Nechci dělat prvoplánové stavby, protože kdybych se do nich pustil, popřel bych sám sebe."

/1 Citace v tomto textu pocházejí ze tří rozhovorů, které vedl Petr Volf se Zdeňkem Fránkem 26. ledna, 27. ledna a 3. února 2012
/2 Rozhovor v časopisu Ad architektura 01/2005 /3 Stavba jako tělesné setkání s hmotou / Petr Kratochvíl: úvodní řeč pronesená na vernisáži výstavy Perspektivy v Galerii Jaroslava Fragnera / 1 8. října 2007

ZDENĚK FRÁNEK
- narozen 26. 8. 1961 v Boskovicich studium 1980-1985 FA VUT v Brně 1986-1989 UHA Blansko 1989 zakládá firmu Zdeněk Fránek architect & associates
- 1994-1996 externí přednášející na FA VUT Brno 2008-2009 vyučující na VŠB Ostrava 2011-2012 vyučující na ARCHIP Praha od 2006 vyučující na TUL Liberec

Výstavy
Perspektivy / GJF Praha / 2007, Útroby architektury / Dům umění města Brna / 2012
Další samostatné výstavy: Boskovice, Blansko, Zlin, Pelhřimov, Gent, Utrecht, Hildesheim

Výběr z realizací a projektů:
CCC galerie / Čína / studie, 2010
ZAMEK KAČINA / 2010
GARÁŽE LITOMYŠL / projekt 2009-2010
VILA PEKING bytový dům / Čina / studie 2010
MODLITEBNA ČERNOŠICE / 2010
MODLITEBNA LITOMYŠL / projekt 2010
PERLA bytový dům / Brno / 2009
OBJEKT V. O. Velké Opatovice / 2007
EUCON polyfunkčni dům/ Praha / 2005
DŮM S ATELIÉREM Brno / 2005
ZŠ a TĚLOCVIČNA JAROMĚŘICE / 2004 KOSTEL LESNÁ / Brno / studie 1999

Rodinné domy:
DŮM BAĎURA V RÁJEČKU / 2009
DŮM ONDŘICH V PRAZE / projekt 2009
DŮM KRIEGERBECK V PLZNI / 2008
DŮM ŠOBAŇ V JAROMĚŘICÍCH / 2008
VILA KONOPIŠTĚ studie / 2008
DŮM V TATRANSKE LOMNICI / studie 2007
BETONOVÝ DŮM V PRAZE / 2005
VILA POD CHOCHOLOU Brno / 2006
DŮM NA ČERVENÉM KOPCI Brno / 2004
RODINNÝ DŮM V HODONÍNĚ / projekt 1994

Aktuální tým studia Fránek architects:
Adam Lukačovič, Alena Javorská, Andrea Fránková, Dana Nováková, Dana Raková, Ivana Linderová, Jiří Topinka, Kateřina Palková, Klára Lukešová Lukáš Brus, Lukáš Šťastný, Michal Gurka, Michal Snášel, Miroslav Kukrál, Ondřej Pšenčík, Robert Semančík

foto:
1, 2 ateliér na Kamenné ul. v Brně, 2004
3 rodinný dům v Hodoníně, 1999
4, 5 polyfunkční dům Eucon v Praze, 2005
6    rodinný dům v Ohrobci, 2005
7    tělocvična v Jaroměřicích, 2004
8    vila na Kamenné ul., 2005
9, 10 dostavba zámku ve Velkých Opatovicích, 2007 

Líbil se vám článek?

ano: 245     ne: 240

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb