přeskočit na hlavní obsah

Zářivková svítidla v interiéru (část 1)

/up/images/featured/images/Zarivkova_svitidla_v_interieru_0.png

Už samotný název článku je zavádějící – co to jsou zářivková svítidla? Vždyť podle zdroje nemohu nazvat celou skupinu svítidel. Zářivky, v nejrůznějších provedeních, lze použít v mnoha typech svítidel – od stolního svítidla po lustr, od nástěnného svítidla po stojanové.

Zde si budu všímat svítidel osazených lineárními zářivkami, tedy svítidel, kde jsou lineární zářivky nejhojněji využívány. Jsou to svítidla obvykle určená pro celkové, plošné osvětlení vnitřních prostor. V nich zářivky jako první našly své uplatnění a vytlačily původní svítidla s klasickými žárovkami. Zároveň se neomezím pouze na stropní svítidla, byť těch bude většina, neboť mnohdy lze takovéto svítidlo stejného typu použít např. jako nástěnné (obr. 1).

Zároveň provedu ještě jedno vymezení – nebudu se prioritně zajímat o světelnětechnické parametry, ačkoliv mnohdy právě konstrukce a způsob vyzařování jsou určující pro design i použití svítidla (obr. 2), ale pozornost věnuji hlavně aplikaci a rozdílům při použití v interiérech.

Od prvopočátku bylo obdélníkové těleso svítidla přisazeno ke stropu, popř., v průmyslovějším provedení, zavěšeno na řetízcích pod úroveň stropu. Světelný tok byl převážně směrován do dolního poloprostoru. Tím vznikla nová skutečnost –nenasvětlený horní poloprostor, čili tmavý strop. S tím souvisí vyšší kontrast mezi jasem vlastního svítidla a okolní nenasvětlenou plochou. To působí negativně nejen na zrakový vjem, ale i obecně psychologicky. Na tento nedostatek reagují různé konstrukce zářivkových svítidel. Buď stropní podhledové svítidlo má velmi široký rozptyl světelného toku tak, že mírně vysunutou částí svítidla pod rovinu stropu dopadá část světelného toku i na rovinu stropu. Další, obvykleji používané řešení je takové, že těleso svítidla je podvěšeno pod úroveň stropu a světelný tok v mnohem větší míře směřuje vzhůru (obr. 3). Mám na mysli svítidla tzv. up-down – tedy svítidla, kde větší či menší procento světelného toku směřuje do horního poloprostoru (svítidla typu přímé-nepřímé osvětlení, resp. převážně nepřímé osvětlení s různým procentem dělení světelného toku), nebo svítidla pouze pro nepřímé osvětlení. Tím, že je osvětlen strop, je odražené světlo měkčí, rozptýlené, prostor se dojmově zvyšuje (obr. 4). Tento typ svítidel má navíc tzv. mikroprizmatickou strukturu stínidla – světlo prochází optickou částí a láme se v ni. Světelný zdroj je tak zcela skryt, jas svítidla je nízký. Je tak vyloučen odraz na obrazovkách či displejích monitorů.

Zářivková svítidla zcela převládla při osvětlování veřejných interiérů typu administrativních budov, škol, obchodních zařízení, vyjma menších specializovaných obchodních jednotek (obr. 5 – výjimka potvrzuje pravidlo), ale zářivkové osvětlení převládá i u mnoha dopravních staveb – např. v metru. Vedle úspory elektrické energie (větší účinnost, tudíž menší vývin odpadního tepla) je důležitý dlouhý život zdrojů (pět až devět tisíc hodin), charakteristické je rozptýlené, plošné světlo (oproti rovněž úsporným výbojkám rovněž s dlouhým životem – tisíc hodin). Život zdroje závisí nejen na zdroji samotném, ale i na konstrukci svítidla a na elektrické výbavě – život prodlužují elektronické předřadníky (kromě dalších pozitiv těchto předřadníků možnost regulace, jednorázový náběh, svit bez kmitání, bezhlučný provoz, úspora energie).

Světelná charakteristika zářivek

Vedle mnoha kladů je ale třeba mít na zřeteli ten aspekt, že ve srovnání se žárovkou mají zářivky (zejména běžně používané druhy) poněkud horší podání barev (index podání barev Ra). Podle druhu luminoforu existuje několik kvalitativních řad zářivek, rozdělených jednak podle tohoto indexu, jednak podle teploty chromatičnosti (K), tedy zjednodušeně: zářivka „teplá“ – 2 700 K, „teple bílá“ – 3 000 K, „studeně bílá“ – 3 800 až 4 000 K, „denní“ – 5 400 až 6 000 K. Různí výrobci používají k označování zářivek odlišné způsoby. Jinými slovy, jestliže dříve při výměně zdroje – žárovky – uživatele v podstatě zajímala jediná veličina, tj. příkon ve wattech, nyní je nutné posuzovat minimálně již zmíněné další dvě veličiny. Nerespektování uvedených vlastností vede k tomu, že po výměně zdrojů v jednom prostoru svítidla hrají různými valéry více či méně bílé barvy. V této souvislosti je třeba pamatovat i na to, že se stárnutím zdroje klesá jeho světelný tok (přibližně na 60 % světelného toku nového zdroje), takže vedle různobarevnosti zdrojů ještě přibude různá intenzita jednotlivých zářivek nebo svítidel. Vyplatí se jednorázová výměna všech zdrojů (s vyčistěním svítidel – reflektorů a stínidel). To zdůrazňuji zejména s ohledem na skutečnost, že v současné době je mnoho svítidel osazeno elektronickými předřadníky, které zamezují blikání zdroje – zářivka svítí až do konce svého života, čili neupozorňuje na sebe takto výrazně.

Ale chtěl bych se věnovat aplikaci zářivkových svítidel v interiérech. Zejména v kancelářských budovách – ve vlastních kancelářích, je nutné splnit požadavek na dostatečnou intenzitu osvětlení (500 lx). Dále je určující ten aspekt, že se svítidla, resp. světelné zdroje, nemají odrážet na obrazovkách monitorů (příklad – při výpočtech osvětlení je současně nutné sledovat kontrast jasů). Přestože je všech těchto požadovaných hodnot veličin dosaženo, ještě to neznamená , že osvětlený prostor bude příjemný pro práci.

Individualizace prostředí

Je zcela přirozené, že v bytovém interiéru se střídají hladina intenzity osvětlení, i různý charakter rozložení světelného toku – přímé, nepřímé, rozptýlené, směrové, barva světla – vedle zdrojů je vyzařovaná barva ovlivněna např. stínidly svítidel.

Naproti tomu v kancelářské budově, kde zaměstnanci mnohdy tráví delší dobu aktivního života než v domácnostech, bývá často navržen stejný typ, stejný charakter osvětlení bez ohledu na funkční využití. Chodba se od kanceláře odlišuje právě jen intenzitou osvětlení. Nebývá výjimkou, že zapuštěná podhledová svítidla půdorysného rozměru 600 × 600 mm, 4× 18 W s leštěnou mřížkou dokáže projektant umístit v pravidelném rastru od vstupní haly, přes zasedací místnosti, jídelny po WC, vlastní kanceláře nevyjímaje.

Všechny normativní požadavky jsou splněny. Ale kde je individualizace prostředí? Kde je prostředí umožňující využití tvůrčího potenciálu člověka?

Ale vrátím-li se k příměru s bydlením, světelná pohoda není zabezpečena jen intenzitou osvětlení (zjednodušeně). Soustava svítidel ze světelného hlediska optimálně navržená – v pravidelném rastru, neoslňující, rovnoměrné osvětlení s minimálními rozdíly v jasech – může ale při celodenním, při celotýdenním, stálém používání působit únavně. Tam, kde není žádný světelný kontrast, prostor je bez podnětů, na předmětech nevzniká osvětlená strana a stín, popř. vržený stín, hůře se rozeznávají povrchy a struktury materiálů. Toto prostředí je umělé, odtržené od přírodního charakteru prostředí, na které je člověk z přírody zvyklý. V takovém prostředí má být pracovník motivován k vyššímu výkonu? Přičtou-li se další prvky, jakými jsou neotevíratelná okna, plná klimatizace, uniformní kancelářský nábytek, kanceláře ve vyšších podlažích bez vazby na parter apod., vytváří se spíše klaustrofobní prostředí.

Konkrétní aplikace

Ale abych jen nefilozofoval, uvedu příklad jednoduché kombinace plošného osvětlení (podhledové svítidlo s kompaktní zářivkou 2× 26 W) a akcentování sloupů žárovkovými podhledovými svítidly s velmi úzkým směrovým paprskem (obr. 7). Se standardní optikou s úhlem světelného svazku 38° by byl světelný efekt nevýrazný.

Druhým příkladem (obr. 6) je komplexně řešený prostor kanceláří, kde vedle regulovatelných podvěšených zářivkových svítidel jsou použita směrová žárovková svítidla se směrováním na vytypované interiérové prvky. Zde se počítá s efektem, kdy vedle barvy světla vlastních světelných zdrojů (zářivka versus halogenová žárovka) hraje svou roli odražené světlo od kovových ploch nebo záměrně od barevných akcentů. Jako doplňkové je zde instalováno skryté osvětlení v okrajích podhledu a současně jako součást atypického nábytku.

Další příklady a možnosti vytváření scén zájemci naleznou ve druhé části článku.

Ing. arch. Luboš Sekal, A. A. L. S. – ateliér architektury

převzato s časopisu Světlo­

Líbil se vám článek?

ano: 304     ne: 313

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb