přeskočit na hlavní obsah

Základní pojmy, veličiny a jednotky (3. část )

/up/images/featured/images/Zakladni_pojmy_veliciny_a_jednotky_076.png

V této a další části Repetitoria uvedeme několik základních pojmů z oboru elektrotechniky a techniky obecně, jejichž význam je vhodné si připomenout, resp. oživit.

ampér, zn. A – jednotka elektrického proudu, čtvrtá základní jednotka SI. Definice: ampér je proud, který při stálém průtoku dvěma rovnoběžnými přímými, nekonečně dlouhými vodiči zanedbatelného kruhového průřezu, umístěnými ve vakuu ve vzdálenosti 1 metru (od sebe), vyvolá mezi vodiči sílu 2·10–7 newtonu (N) na jeden metr délky (definice z roku 1948).

aretace – ochranné nebo blokovací mechanické zařízení, kterým se:
a) podepře (nebo uchytí) choulostivá, na otřesy či pohyb citlivá část měřicího zařízení v době, kdy se neměří nebo při transportu. Aretují se např. vahadla přesných vah, závěsy galvanometrů, střelky kompasů apod.,
b) blokuje mechanický pohyb části elektrického zařízení vůči jinému pohybu, aby nedošlo k současnému sepnutí (například dva stykače určené pro spínání reverzace).

BIPM – Bureau International des Poids et Mesures, Mezinárodní úřad pro váhy a míry. Byl založen na základě Metrické konvence,  podepsané v Paříži 20. května 1875, a sídlí v pavilonu de Breteuil v parku de Saint-Claud v Sèvres u Paříže ve Francii. Budovy BIPM leží na exteritoriálním území. Jeho provoz je společně financován členskými státy Metrické konvence. K 1. lednu 1999 v něm bylo začleněno 52 členských států.

Úkolem BIPM je celosvětové zajištění jednotnosti fyzikálních měření. Prvním posláním po jeho vzniku bylo pro všechny členské státy opatřit prototypy metru a kilogramu, vyhodnotit je a zajistit jejich vazbu na BIPM. Dnes zajišťuje BIPM celosvětově primární etalonáž  základních veličin SI a podílí se na výzkumu dalšího zpřesnění jejich realizace.

bit (zkratka z binary digit – dvojková číslice) – nejmenší, dále nedělitelné množství informace (představuje rozhodnutí mezi dvěma možnostmi – buď jedna, nebo druhá), obvyklé násobky jsou kilobit a megabit.

byte (též bajt) – nejmenší adresovatelná jednotka entit, tvořená osmi bity. Obvyklé násobky jsou kilobyte, megabyte a gigabyte.

cent – původně stonásobek různých regionálních liber, též stará jednotka hmotnosti používaná v bývalém Rakousku, u nás i v mnoha jiných zemích s hodnotou 50 kg (– stonásobek metrizované libry). Po metrizaci cent roven 100 kg. Setkat se s ním lze v Německu (1 Doppelzentner = 100 kg).

čidlo – (techn.) zařízení sloužící k vytvoření měřicího signálu, který definovaným způsobem odpovídá měřené veličině. Čidlo může být částí snímače, u něhož se vytváří vlastní převod veličin. Čidla se dělí do dvou základních skupin: aktivní a pasivní (viz detektor, senzor, receptor). Čidlo je vstupní prvek systému, přijímající informaci z okolí nebo o vlastním systému. Čidlo technické je vstupní součástí snímače, na nějž přenáší fyzikální nebo technické parametry. Takovým čidlem je např. pro teplotu měřicí spoj termoelektrického článku, pro průtok dýza nebo clona, pro hladinu kapaliny plovák aj. Netechnickým čidlem je biologický subjekt (biolog. orgán, buňka, např. i člověk) podávající subjektivní informaci o nekvantifikovatelných parametrech, různých přírodních jevech apod.

difuze – pomalé pronikání částic plynu nebo kapaliny otvory v membránách nebo míšení s jinými plyny nebo kapalinami při chaotickém tepelném pohybu.

displej – optické výstupní zařízení elektronických přístrojů. Vakuová obrazovka (až 1 600/1 200 zobrazovacích bodů), mnoho barevných odstínů. Ploché plazmové panely pro zobrazování většího počtu informací. Elektroluminiscenční tenkovrstvý displej (500/200 zobrazovacích bodů). Katodoluminiscenční displej pro znázorňování velkých znaků. Displej s kapalnými krystaly (LCD) i pro barevné zobrazení, s malým příkonem budicích obvodů, malou hmotností, nízkými náklady na výrobu.

elektroda – mechanické zařízení, měřicí bod; dělí se na měrné a srovnávací (referenční);
a) běžné označení čidel používaných u snímačů  pro potenciometrické (elektrometrické) měření, pH nebo elektrochemické analyzátory různého druhu (polarografické, depolarizační, galvanické, coulometrické, elektrolytické atd.),
b) (elektrochemicky) tuhý nebo kapalný vodič, který má elektrický kontakt s elektrolytem.

elektrolyt – látka schopná elektrolytické disociace nebo roztok takové sloučeniny. Elektrolytickou disociací se přitom rozumí rozpad sloučeniny v ionty.

etalon – měřicí prostředek (technicky přesně zkonstruovaná míra, přístroj nebo transduktor), který je realizací jednotky nebo určité hodnoty dané fyzikální nebo technické veličiny. Je určen pouze k zajišťování metrologické jednotnosti a přesnosti tím, že se na něj navazují pracovní měřidla. Příklady: etalon hmotnosti 1 kg, etalon odporu 100 W, etalonový ampérmetr, ceziový etalon frekvence, etalonová vodíková elektroda, referenční vzorek  kortizolu v lidském séru, který má certifikovanou koncentraci, aj. Etalony různých řádů se sestavují do schémat návaznosti.  

etalon mezinárodní – etalon mezinárodně přijatý a uznávaný za vrcholný etalon určité veličiny. Je etalonem primárním. Příkladem  jsou mezinárodní etalony základních veličin SI, uchovávané v Mezinárodním úřadu vah a měr (BIPM) v Sèvres (Fr.). Za mezinárodní etalon může být přijat také etalon jiných veličin, než jsou základní veličiny SI, je-li za takový přijat několika státy.

experiment – výzkumná metoda, při které se za přesně vymezených a kontrolovaných  podmínek zjišťují určité reakce nebo způsoby chování s cílem ověřit závislost daných jevů na určitých podmínkách; podle podmínek se experimenty dělí na laboratorní (uskutečňované ve specifikovaných laboratorních podmínkách) a přirozené (realizované v podmínkách běžné praxe).

hmotnost, zn. m – základní vlastnost hmoty, vyjadřující její kvantitu (množství hmoty). Je to druhá základní veličina v SI. Dříve používaný název „váha“ není pro svou nejednoznačnost vhodný. Jsou však z něho odvozeny termíny vážení, váhy, závaží apod., jež se nadále používají. Náhradní termín „hmotnění“ namísto vážení nebyl akceptován. Hlavní jednotkou hmotnosti je 1 kilogram (kg). Metod určování hmotnosti je mnoho, např. metoda kompenzační, metoda dvojího vážení, metoda substituční, metoda tárovací, metoda transpoziční. Jako komparační (srovnávací) objekty na vahách fungují závaží, sestavovaná ve vhodné násobkové  sady závaží, např. 1, 1, 2, 5, 10, 10, 20, 50td. Hmotnost lze určovat také dynamometry. Primárním mezinárodním etalonem je prototyp kilogramu, uložený v BIPM, doplněný etalony násobků a dílů. Hledá se nová vhodnější definice jednotky hmotnosti, neboť ani primární etalon není hmotnostně stálý – z nejasných příčin ztratil prototyp etalonu za posledních 100 let přibližně 50 mikrogramů. 

převzato s časopisu Elektro­­ 

Líbil se vám článek?

ano: 179     ne: 201

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb