přeskočit na hlavní obsah

Z minulosti pražských lomů (1): Petřín

/up/images/featured/images/Prazske_lomy_petrin_0.png

Více než tisíciletá stavební historie Prahy je nerozlučně spjata i s historií lámání kamene na jejím území. Ten zde byl, především ve středověku, jedním z hlavních stavebních materiálů a bylo ho zapotřebí velké množství. Bylo žádoucí, zejména při tehdejších stavebních možnostech, aby jeho zdroje byly co nejblíže místu použití, tedy v samotné Praze nebo v jejím nejbližším okolí. Proto zde na geologicky a morfologicky příhodných místech byla postupně založena řada lomů, které poskytovaly kámen pro běžné stavební, ale někdy též  architektonické a výjimečně i sochařské účely.

Zatímco stavební historii Prahy byla a je věnována trvalá pozornost, s ní spojenou historií lámání kamene na jejím území se doposud nikdo soustavněji nezabýval. Proto o ní, zejména ze středověku, víme jen z ojedinělých a nepočetných zmínek v literatuře a dochovaných písemných památkách.

Pro nejstarší období je nejcennější výchozí informací Dějepis Prahy od pražského historiografa V. V. Tomka. Ten z období posledních Lucemburků, tj. za panování Karla IV. a jeho syna Václava IV. v letech 1348-1419, uvádí z Prahy tři skály – lomy: na Petříně, na Letné a za Koňskou branou.1 Autor k tomu uvádí jen velmi málo podrobností a tak je bylo nutné získávat z archivů a literatury.

Petřín

Nejstarší, ale nevěrohodnou zmínku o lámání kamene na Petříně uvádí Václav Hájek z Libočan ve své Kronice české z roku 1541. Podle ní kníže Mnata zde nechal v roce 788 lámat kámen a vozit ho na Svinský vrch (Hradčany) ke stavbě paláce. Starší, ale věrohodnější je zpráva autora Sázavské kroniky,2  podle níž dal v roce 1134 opat Silvestr vydláždit sázavský kostel sv. Jana Křtitele hlazenými kameny z hory Petřín (lapidibus politis de Petrino monte). Jednalo se nepochybně o opuku, která se ve vrcholových partiích (svrchněkřídové bělohorské vrstvy) lámala takřka určitě už předtím. Dokládá to opukové zdivo nejstaršího pražského kostela (a pražské kamenné stavby vůbec) P. Marie na blízkém Hradě z konce 9. století, nebo kostela sv. Jiří, založeného kolem roku 920, či rotundy sv. Víta, založené před rokem 935 (tamtéž). Nepochybně z Petřína byla také opuka, která byla použita – v podobě lomového kamene zalitého vápennou maltou – při stavbě Juditina mostu v letech 1158-1172 a nejspíš i na dodnes dochované torzo reliéfu v jeho malostranské mostecké věži.

Podle A. Birnbaumové3 by další zmínky o lomech na Petříně měly být z let 1410, 1450, 1526 a 1546. První je v urbáři kláštera strahovských premonstrátů z téhož roku,4 kde (fol. 36) jsou mezi majetkem kláštera zapsány i kamenné lomy na Petříně, ostatní se nepodařilo zjistit.

Na druhé straně se podařilo nalézt řadu jiných dokladů o lámání kamene na Petříně právě v archivu uvedeného kláštera a řádu ve Státním ústředním archivu v Praze. Tomuto klášteru převážná část Petřína (nazývaná jím též hora Sion) a opukových lomů na jeho temeni patřila už od založení kláštera v roce 1140.

Nejstarším z těchto dokladů je český přepis latinsky psané listiny krále Vladislava II. z 27. 7. 1515, kterou král povoluje klášteru vybírat clo-daň z každého vozu kamene nalámaného na Petříně k náhradě škod, které přitom vznikají.5 Dále je to Řád skály petřínské z roku 1587, kterým tehdejší strahovský opat Jan Lohel stanovil povinnosti při těžbě, zpracování a prodeji kamene i ostatní činnosti v petřínských klášterních lomech.6  S Řádem souvisí Přísaha starších skalníků, kterou museli od roku 1578 přinejmenším do roku 1637 každoročně skládat a podepisovat.7 Konečně se v klášterním archivu zachovaly účty jeho lomů z let 1648-1715 (kniha č. 164) a 1715-1726 (kniha č. 165) a dále několik listin z let 1668-1828 (inv. č. 146) a jedna z roku 1849 (inv. č. 724), týkajících se převážně strahovského barokního opevnění a lomů při něm.

Nejstarší známé realistické vyobrazení strahovských opukových lomů na Petříně je na perspektivním plánu Prahy od J. D. Hubera z roku 1769.8 V západním sousedství barokního opevnění Petřína jsou na něm vyznačena skaliska s nápisem Steinbruche a v jejich jižním sousedství neupravený terén – pozůstatek dřívější těžby. Další dva nepochybně opukové lomy jsou nepříliš zřetelně vyznačeny mezi barokním opevněním a gotickou Hladovou zdí západně od kostela sv. Vavřince. O jednom z nich píše J. A. Kolbe v popisu Strahova a jeho vodovodu z roku 1782,9 že má bílý a pevný kámen pro stavbu dobré a suché kvality, který se dobře váže s vápnem, což odpovídá charakteru opuky.

Situace prvních lomů je podrobně zakreslena na jejich vojenském plánu z roku 183810 a schematicky na mapě stabilního katastru Střešovic z roku 1840.11 Větší z lomů za kostelem sv. Vavřince je pak podrobně zakreslen na vojenském plánu z roku 1849.12

Vyobrazení samotných lomů se zachovalo překvapivě málo. Známá je jen fotografie J. Bareše z monografie Smíchovsko a Zbraslavsko z roku 1898 (s. 59), olej M. Jiránka z roku 190813 a panoramatická fotografie celého opuštěného areálu před úpravami pro sletiště v časopisu Český svět z 27. 8. 1925. Také v tiskem vydaných soupisech lomů bývalého Rakouska (A. Hanisch – H. Schmid 1901) a okresů Praha-město a Praha-venkov – sever (F. Prokop 1951) není žádný opukový (ani pískovcový) lom z Petřína zaznamenán.

Těžba opuky v hlavních strahovských lomech ustala někdy koncem 19. století a jejich prostor byl pak využíván hlavně jako vojenské cvičiště. V roce 1919 lomy a část přilehlých pozemků o výměře 407 tis. čtverečních sáhů koupilo od strahovských premonstrátů hlavní město Praha.14  To je pak 1. 8. 1925 poskytlo státu ke zřízení sletiště pro VII. všesokolský slet v roce 1926.15  Úprava terénu pro tento účel byla pod řízením ministerstva veřejných prací prováděna od srpna 1925 do dubna 1926, přičemž jen v prostoru bývalých lomů bylo přemístěno 310 tisíc m³ zeminy, z toho 90 tisíc m³ rostlé opuky.16 V letech 1931-36 pak byl v prostoru sletiště vybudován rozsáhlý Masarykův stadion.

Opukové lomy za kostelem sv. Vavřince byly opuštěny podstatně dříve (v mapě stabilního katastru bývalého pevnostního obvodu z roku 1842 nejsou zakresleny) a pak zavezeny a zastavěny (vojenské objekty, horní stanice lanové dráhy).

Vedle opuky se na Petříně v minulosti lámal i další kámen – křídový pískovec (korycanské vrstvy) v jejím podloží. Ten je méně rozpukaný než opuka a pro kamenné zdivo musel být přitesáván. Navíc byl obvykle měkký a nepříliš trvanlivý. Na druhé straně však bylo možné jeho větší a pevnější kusy využívat na architektonické prvky, např. kvádrová nároží a parapety barokního cihlového opevnění.

Jejich těžba už dávno zanikla, ale dodnes se zde setkáváme se stopami po ní. Jeden opuštěný pískovcový lom, o němž píše již zmiňovaný J. A. Kolbe v roce 1762, je přímo  v zahradě strahovského kláštera u vinárny (dříve vinného sklepa) Peklo. Odtud se v nadmořské výšce cca 300-310 m po východním úbočí Petřína vine téměř 1,5 km dlouhé pásmo víceméně izolovaných skal a skalek,17 vytvářejících na horním okraji Seminářské zahrady takřka 200 m dlouhé skalní defilé. Zde a také na některých dalších místech byly pískovce v minulosti nepochybně lámány.

Pásmo pískovcových výchozů končí v cípu Kinského zahrady pod jižním koncem barokního opevnění malým skalním městem. Také zde byl v minulosti pískovec nepochybně lámán, jak to dokládá veduta V. Morstadta aj. Šembery z roku 1830.18  V jejím levém dolním rohu spatřujeme skupinu skalníků při vylamování pískovcových kvádrů, v pravém dolním rohu povoz, který jeden z takových kvádrů odváží.Je to pravděpodobně nejstarší vyobrazení práce při lámání kamene v Praze. Odtud byl zřejmě v letech 1827-29 lámán pískovec na stavbu letohrádku v této zahradě.19

Petřínské pískovce jsou v naprosté většině nažloutlé a drobně až středně zrnité. Na jejich bázi však vystupuje málo mocná poloha červenohnědých hrubozrnných až slepenčitých  velmi pevných železitých pískovců. Ty se podle J. Zavřela 20  uvolňovaly a soliflukcí sesouvaly na úpatí Petřína, odkud byly odebírány jako velmi odolný stavební kámen. Použity byly například na obklady pilířů Juditina mostu.

Podle téhož autora mohly být tyto křemenné pískovce také těmi kameny, které byly pod pojmenováním křemenicz v letech 1372-73 a 1376-78 dováženy z Petřína na stavbu chrámu sv. Víta, jak to dokládají dochované účty z té doby. Mohly to být ale i větší kusy opuky, které byly v té době pro stavbu a výzdobu (např. náhrobky Přemyslovců) také použity, ale v účtech pod názvem opuka nebo podobně zaznamenány nejsou.21


Poznámky a literatura:

1 Tomek, V. V.: 1871 – Dějepis města Prahy. 1. vyd., II. díl, s. 262, 268, 277.

2 Kronika mnicha sázavského – 1974. In: Pokračovatelé Kosmovi, s. 16, Praha.

3 Birnbaumová, A.: 1933 – Petřín ve středověku. In: Kniha o Praze, IV. díl, s. 56-68.

4 Emler, J.: 1881 – Deset urbářů českých z doby před válkami husitskými, s. 297.

5 Premonstráti Strahov, SÚA Praha, inv. č. 146-19; viz též Rybařík, V.: 2003 – Zavedení daně z lámání kamene na Petříně. In:  KÁMEN 9, č. 2, s. 18.

6 Premonstráti Strahov, SÚA Praha, kniha č. 4240; viz též Rybařík, V.: 2003 – Řád skály petřínské z konce 16. století. In: KÁMEN 9, č. 1, s. 73-75.

7 dtto pozn. 6

8 Hofman, J.: 1944 – Obraz barokní Prahy.

9 Křivský, P.: 1983 – Popis Strahova a jeho vodovodu z roku 1782 a jeho autor J. A. Kolbe, s. 72.

10 Situations Plan der dem Stifte Strahov gehörigen Steinbrüche am Weissen Berge, 1838. Vojenský historický archiv Praha, plán 990.1130; viz též Zavřel, J. a kol.: 2001 – Pražský  23.

11 Zeměměřický úřad Praha, mapy stabilního katastru, inv. č. 7457.

12 Ueber die aufschüttung der schädlichen grossen Vertiefungen von alten Steinbrüchen im Innern des Zwingers am Laurenziberge… 1849. Vojenský historický archiv Praha, plán 640.990.

13 Umění 15, 1943-44, s. 407.

14 Věstník obecný hl. města Prahy 26, 1919, s. 168.

15 Pavlanský, O.: 1926 – Stadion na strahovských lomech. In: Věstník hl. m. Prahy 33, s. 379-381.

16 Čížek, L.: 1926 – Sletiště VIII. sletu všesokolského v Praze na pláni Petřínské. In: Památník osmého sletu všesokolského v Praze, s. 22-39.

17 Pásmo je chráněno jako přírodní památka Petřínské skalky.

18 Pohled na Nové Město, Vyšehrad a Smíchov. Kolorovaný lept. V albu Malerische Darstellung von Prag vydal v roce 1830 A. Borrosch v Praze.

19 Wirth, Z.: 1914- Villa a park Kinských v Praze. In: Čas. Spol. přátel starožitností českých 22, s. 1-11, 57-62.

20 Zavřel, J.: 2000 – Petrografie stavebních kamenů Juditina mostu. In: Kámen 6, č. 2, s. 53-66.

21 K tomu Hlobil, I.: K původu opuky parléřovských děl v týdenních účtech katedrály sv. Víta a Rybařík, V.: K článku dr. I. Hlobila o původu opuky v účtech svatovítské hutě. In: Zprávy památkové péče 55, 1995, s. 202-204.

Václav Rybařík

Poznámka:

Článek byl uveřejněn v časopise KÁMEN. KÁMEN je jediné periodikum, které se na území ČT věnuje problematice přírodního a umělého kamene, jeho těžby, zpracování, restaurování a uplatnění v architektuře a stavebnictví.

zdroj: www.revuekamen.cz­


Líbil se vám článek?

ano: 247     ne: 248

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb