přeskočit na hlavní obsah

Vytápět sporákem vařit na kotli?

/up/images/featured/images/vytapet_0.jpg

Název článku by nás neměl vyvést z míry. Chceme jen připomenout, které topenářské nápady tu byly již dříve a jak se po „oprášení" a „modernizaci" mohou opět využít.

V minulosti, kdy ve většině bytů byly klasické zděné nebo kovové sporáky, na kterých se denně připravovala potrava, byla kuchyně nejteplejší místností bytu. V ostatních místnostech se topilo samostatně v pevných kamnech a jen příležitostně, např. v neděli nebo o svátcích. Nadměrné teplo z kuchyně se do těchto místností „pouštělo" otevřením dveří, kdy se nositelem dopravy tepla stával vzduch včetně všech kuchyňských vůní a pachů. V kritických mrazech v kuchyni přespávala dokonce provizorně celá rodina. Za této situace mohla vzniknout myšlenka vytvořit ze sporáku systém, který by se dnes nazýval etážové topení. Nebylo ovšem automatické jako dnes, ale funkci topiče a přikládání uhlí během vaření měla na starosti hospodyně. V dnešní terminologii příklad pěkné kumulace funkcí, snížení provozních nákladů nebo zvýšení produktivity práce. Chudák žena.

Písemný doklad

V našem redakčním archivu jsme o výše uvedené myšlence objevili zajímavou publikaci. Jmenuje se Bytová ústřední topení kuchyňskými sporáky a napsal ji Ing. Albert Krammer, přednosta oddělení pro techniku topnou, větrací, plynovou a vodní na Technikum v Podmoklech. Byla vydána v roce 1937.
Přetiskujeme z ní několik informací.

Instalaci bytových ústředních topení kuchyňskými sporáky provádí dnes každý větší instalatér tak, že počítána jest tato instalace k živnostem. Bohužel chybějí však ^8 instalatérovi z největší části potřebné základní a praktické zkušenosti, a není možno se diviti, že -zvláště u malých topení - bylo velmi mnoho špatného provedeno v posledních letech v tomto oboru. Nepříznivý vývoj hospodářských poměrů donucuje živnostenské kruhy, aby se poohlédly po jiném poli působnosti. Z toho vysvítá, že instalatér provádí dnes též malá topení. Je již tomu dávno, kdy stavba ústředních topení byla monopolem několika velkých firem.

Typy sporáků

O výběru správného typu sporáku rozhodoval nikoliv zákazník, ale instalatér. Instalatéru topného zařízení musí být především jasno, které zvláštní poměry převládají a zvolí proto onen typ sporáku, který vykazuje za daných poměrů největší výhody.

Ustálily se tři následné typy zařízení:

1.    Kuchyňský sporák bytového ústředního topení s nádržkou na uhlí, který hospodárně zhodnocoval laciné hnědé uhlí a dociloval stáložárného provozu. Nemusel se u něho přestavovat rošt, který by komplikoval provoz.

2.    Kuchyňský sporák bytového ústředního topení, opatřený plnící šachtou, bez mechanického přestavování roštu. Ten mohl spalovat všechny druhy paliv a stáložárný provoz umožňovala naplněná plnící šachta.

3.    Kuchyňský sporák bytového ústředního topení, opatřený plnící šachtou a mechanickým přestavováním roštu. Umožňoval opět stáložárný provoz pomocí plnící šachty, přičemž rošt bylo možné nastavit v každé žádané poloze za vaření nebo topení a tím jest umožněno hospodyni přizpůsobiti sporák zvláštním poměrům vaření, pečení apod.

Zajímavý výpočet výkonu sporáku

Zkušenost nás učí, že hospodyňka chce málo přikládati, tím více však topiti. Vezme se proto za základ propočtu předběžná teplota asi 75 - 85 'Ca klidně se škrtne 30 % výkonu, udávaného dodávajícím závodem. Tím přiblížíme se co nejvíce skutečnosti a provedené zařízení bude jen k radosti jeho majitelů (že by výrobci výkon svých zařízení tolik nadhodnocovali? - pozn. red.). Příliš vysoké předběžné teploty nutí k přetápění kuchyně.

Technik topných zařízení musí být především technikem a teprve potom obchodníkem. Hodnoty provedené výpočtem nesmějí býti za žádných okolností měněny k dobru levnějších cen. V technice není možno slevovati a jen ono zařízení dobře dopadne, které bude provedeno podle zkušeností (praxe byla důležitější než teorie - pozn. red.).

Názvosloví minulosti

Dodnes používaný součinitel prostupu tepla k (známé „káčko") se dříve nazýval součinitel průteplivosti. Nemůžeme si však odpustit poznámku, že přestože se tyto sporáky již nepoužívají, setkali jsme se s moderním pojetím kotle pro ústřední vytápění s další funkcí pro vaření a pečení. Takže zavádějící název článku v úvodu má své opodstatnění i v současnosti. Podrobnosti viz níže.


Vařit na kotli nebo vytápět sporákem?

To co je na vedlejší straně převzato z dávné české historie, to se opět stalo skutečností. Přetištěné údaje ze současného švýcarského prospektu to potvrzují.

Sporáky mohou být využívány v první řadě k vaření a k ohřívání TUV. Při patřičném technickém vybavení je možno vytápět kotlem i vedlejší místnosti. Jako zdroj tepla pro celý dům je toto řešení vhodné především u nadprůměrně zatepleného domu. Moderní „kotlosporáky" určené pro centrální vytápění dosahují účinnosti více než 75 %. Mají podstatně menší plnící otvor než kotle na velká polena a poměrně kratší dobu spalování, protože se předpokládá, že hospodyně v podobě stálé obsluhy zásobu paliva po vyhoření opět doplní.

Dvoustranu připravil: Jaroslav Peterka

Seriál: Úspory paliv, energie a vody, článek z r. 2000

zdroj: Alternativní energie

Líbil se vám článek?

ano: 252     ne: 217

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb