přeskočit na hlavní obsah

Výstava útroby architektury - Dům umění města Brna

/up/images/featured/images/0-dumumenibrno.jpg

Rostislav Koryčánek, ředitel brněnského Domu umění, se rozhodl k neobvyklému kroku: dal Zdeňku Fránkovi možnost představit svoji tvorbu v celém výstavním patře. Fránek tuto šanci dostal jako vůbec první soudobý architekt a dokonale ji využil. Koryčánek byl nejenom iniciátorem expozice, ale také jejím kurátorem. Díky tomu vznikla přehlídka vymykající se běžným představám o vystavování architektury, zato komplexně odrážející způsob práce, myšlení a inspirační zdroje tohoto architekta. V Lidových novinách uveřejnil Adam Gebrian recenzi pod odvážně vyhraněným názvem „Nejlepší výstava architektury v ČR vůbec" /1 Zatímco výstava Fránkova ateliéru v Galerii Jaroslav Fragnera na podzim roku 2007 /2 se ještě nesla ve znamení klasického pojetí architektonických expozic, prostřednictvím modelů a fotografií, v Domě umění se „výstavní médium" podařilo posunout o úroveň výš, až do podoby jakéhosi „gesatmkunswerku", v němž se prolíná několik tvůrčích disciplín a dohromady pak vytvářejí přesvědčivý souzvuk. Nejedná se už o výstavu, která je jakousi reklamou na architektovo dílo. Byl to riskantní krok, který se však vyplatil a mimo jiné také naznačil cestu, jak se také dá v případě souborných expozic postupovat. Samozřejmě, musí se při nich vždycky vycházet z naturelu architekta, o němž výstava pojednává, nicméně neškodí popustit uzdu fantazie a odejít od zaběhaných schémat přinášejících nanejvýš „ušlechtilou nudu". Zde jako bychom se setkali s architektovým plastickým portrétem. Sledujeme jeho neklid, hledání, pracovitost, skromnost i rozmařilost či něco, co bychom mohli nazvat touhou po vizionářství.

„Záměrem realizátorů výstavy bylo," vysvětluje Rostislav Koryčánek/3, „aby se představení Fránkova ateliéru odehrálo nikoliv na pozadí realizovaných staveb; odkaz na dosavadní architektonickou produkci je záměrně redukován pouze na jejich modely. To podstatné se odehrává pomocí objektových a prostorových instalací, které uvádějí některé ideje, jež rámují Fránkovo uvažování o architektuře. Pro diváky přinášejí zároveň nevšední prostorový zážitek a možnost nahlédnout do útrob architektury." Poslední citovaná věta nebyla jen reklamní pozvánkou, ale odrážela reálný stav věcí, který okamžitě v každém, kdo do galerie vstoupil, rezonoval: pocit prostoru, a to jak ze samotného Domu umění, tak z expozice, která byla přesně koncipovaná na jeho míru. Estetický účinek se tímto přístupem násobil. Informace se k diváku dostávaly prostřednictvím objektů či projektů, slova, která se v expozicích objevují v obvyklých vysvětlujících popiscích, se vynechala ve prospěch nerušené vizuální komunikace.

Výstava byla rozdělena na šest částí - podle počtu místností, které byly k dispozici. V Projekčních lázních se mohli návštěvníci položit na černé pohovky připomínající výstavní fundusy nebo také katafalky a takto v poloze ležmo pozorovat strop, na němž byly za zvuků hudby promítány kaleidoskopické obrazy zoomorfní klenby zámku ve Velkých Opatovicích. V těsné blízkosti navazoval na „lázně" Bazén idejí, kde se v rozměrné nádrži na vodě pohupovaly loďky ve tvaru vily, která se právě dostavuje nedaleko Brna. Zřejmě nejvíce atraktivním exponátem se stala - vzhledem k rozměrům i zářivému plášti - Perská věž, do níž se dalo vstoupit a pak po žebříku vyšplhat až pod světlík galerie; fyzický zážitek z architektury, který si budou moci lidé v létě zopakovat v Litomyšli, kde bude znovu postavena. Obdobně intenzivní zážitek, avšak spíše intimního rázu, přinesla bílá dutina vytvořená podle otisků lidského těla: tvarová bělostná fata morgána zapuštěná do zdi; něco, pro co ještě hledáme pojmenování a co Zdeněk Fránek odvozuje ze svého výzkumu o pohybu v architektuře. Klasické výstavě se nejvíce podobalo Bludiště postavené z desítek otevřených „krabic" modulárního systému Ecobox (krychle o straně čtyřicet nebo dvacet centimetrů), který Zdeněk Fránek vymyslel, vyrábí a používá ve svých interiérech včetně vlastního ateliéru. A do tohoto zázemí byly umístěny modely realizovaných i dosud neuskutečněných staveb, které teprve čekají, až na ně přijde řada.

/1 Nejlepší výstava architektury vůbec, Adam Gebrian, Lidové noviny, 1 7. prosince 2011
/2 Zdeněk Fránek, Perspektivy, Galerie Jaroslava Fragnera, 19. 10. - 25. 11. 2007
/3 Rostislav Koryčánek, text k výstavě Útroby architektury


Výstava Útroby architektury
Kurátor: Rostislav Koryčánek
Příprava objektů: Zdeněk Fránek, Miroslav Kukrál
Grafický design: Alena Javorská
Zvuková instalace: Karel Šula
Instalace: Pavel Lerch, Ladislav Mirvald, Sukhtseren Tsetesegee, Miloš Měřinský, Svatopluk Váša
Místo: Dům umění města Brno
Termín: 30. 11. 2011 - 29. 1. 2012

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 153     ne: 146

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb