přeskočit na hlavní obsah

Vlastní dům Praha-Hloubětín - studie

/up/images/featured/images/vlastni_dum.png

Vlastní dům Praha-Hloubětín - studie

Čajový dům, o kterém je řeč na předchozích následujících stránkách, vyrostl na zahradě která obklopuje starý kamenný dům, jenž je součástí původní hloubětínské osady. Můj spolužák a přítel David realizoval stavbu čajového domu na severozápadní straně pozemku a již při této stavbě jsme samozřejmě počítali s tím, že v další fázi také dojde na postupnou rekonstrukci venkovského stavení, které se dostalo s čajovým domem do přímého kontextu. Vytvořila jsem studii této přestavby, která se stala tématem mojí diplomové práce

Starý dům

Jako klín je ze západní hrany pozemku do středu vsazen starý kamenný dům z počátku 19.století. Pokračuje tak v logice zástavby okolních domů osady „V Chaloupkách“ Osada je dnes ostrovem mezi vilkam z poválečného období. Všechny původní domy jsou postaveny rovnoběžně s vrstevnicemi kopce Aloisova. Dům má stejně jako ostatní obyčejný vesnický obdélníkový půdorys a sedlovou střechu s keramickými taškami. Vstup je na středové ose, po jejíž stranách jsou dvě světnice zaklenuté českými plackami. Před vstupem na jižní straně domu je dlážděný dvorek, který je od okolní zahrady a sousedícího lesa oddělen plaňkovým plotem. Příchod k domu má tak svůj vlastní charakter a je vyčleněn jednoznačně z plochy zahrady. Stará hrubá omítka společně s charak­teristickým fabionem římsy dodává celému stavení staromilský půvab, který bychom rád udrželi i do budoucna.

Nový dům

Ke starému domu chci přistavět nový, především z nedostatku vnitřních prostor, které mi chybí k představě o životě a zároveň práci v ateliéru, který bude taktéž součástí nového domu. Ale také proto, že nechci žít jen ve staré chalupě.

Od začátku projektu je jasné, že musím zachovat středovou osu a symetrii domu, která je i pro všechny domy kolem charakteristická. To znamená najít tu správnou hmotu, která by se harmonicky propojila s domem starým Stejně tak od začátku cítím, že je třeba novou část domu přiznat, resp. odlišit a nesnažit se dostavbu jakkoliv maskovat nebo ladit v intencích materiálů původního stavení. Další výzvou je fakt, že ze světlíku dnešní půdy je famózní výhled do městské krajiny nedalekých Vysočan

V průběhu roku jsem ověřovala různé modely přístupů od minimálních řešení přístavby až po nekompromisní pro vesnické prostředí cizorodé tvary. Všechny byly osazeny na středové ose. V půdoryse všechny vyhovovaly požadavkům na dispozice a s nimi související život uvnitř. Zásadní problém však byla jejich hmota, kterou jsem měla spíš tendenc vyvyšovat nad starý dům a dostat se tak ke kýženému výhledu do údolí.

Důležitou etapou v procesu navrhování byla diskuse s Martinem Rajnišem. Přestala jsem se starat o místní limity pozemku a podívala jsem se po půl roce práce na dům znovu, z vrchu a od základů jinak. Spojujícím článkem diskuse stále zůstávala středová osa domu. Tak vznik dům křížového půdorysu. Jsou to v podstatě domy dva. Nový drží formálně tvar vesnického domu a prochází skrz střed starého domu.

Doslova do něj proráží světlo. Je natažený od jižního kraje pozemku u lesa až k severnímu plotu sousedů. Svou kontrapozicí posiluje a zvýrazňuje charakteristické podélné postavení okolních domků. Ve svém kontrastu je důsledný, a tak není zděnou uzavřenou hmotou, ale otevřeným průhledným dřevěným skeletem. V tomto křížovém spojení (dvou tvarově podobných za to materiálově zcela odlišných domů) spočívá jejich vzájemný harmonický kontrast. Jsou to dva domy a přece společně tvoří jeden.

LENKA KŘEMENOVÁ

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 112     ne: 135

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb