přeskočit na hlavní obsah

Větrné mlýny u nás

/up/images/featured/images/vetrne_mlyny_cechy_0.png
Charakteristika českého větru

V předminulém čísle AE byl uveden rozšířený obor větrná energie. Následně zveřejňujeme 75 let starý článek, který napovídá, že se historie opakuje. Před desítkami i stovkami let byla česká krajina větrnými mlýny poseta. Sloužily k mletí obilí a obživě obyvatelstva. Po přestávce, kdy u nás bylo pár větrných mlýnů jako historické relikvie, nastupuje návrat k využívání větrné energie. Ne už v podobě dřeva, ale kovu, ne už malé, ale velké, ne pro mletí, ale pro výrobu elektrické energie, která slouží všemu a ne už s malým výkonem, ale s poměrově obrovským. Však se také za tu dobu naše potřeba energie výrazně zvětšila. Kde ji však brát a neznehodnocovat životní prostředí?    (JaP)

Mlýny větrné

Za našich mladých let točilo se na návrších okresu novopackého sedm větrných mlýnů: tři na Kumbursku, čtyři na Peckovsku. Zachoval se toliko jeden. V okolních okresích vídali jsme mohutné peruti mlýna ve Studenci, v Brusnici a na Podhradí. Zbyly po nich jen malé domečky, v nichž vedle mlýna bydleli mlynáři, někde nezbylo nic.

1. Větrný mlýn v Levínské Olešnici vystavěl rolník Josef Goll, čp. 84, na Zakopanici. Roku 1860 prodala jej vdova Gollová za 610 zlatých na Brdo.

2. Větrný mlýn na Brdě (500 m n. m.) koupil v Levínské Olešnici rolník Josef Kynych, čp. 7 a postavil jej na svém poli nedaleko Příčnice. Mlýn však pronajal bývalému mlynáři ze Studénky. Po jeho odchodu držel jej majetník sám, načež jej prodal asi r. 1864 do Podhradí u Veliše, kde jej Lukeš se dvěma tesaři postavil. Mlynáři se dařilo v suchých letech dobře. Postavil si z hradních rozvalin a lomového kamene obytné stavení. Po roce 1868 vystřídalo se několik majetníků. Roku 1896 kupoval jej hrabě Šlik pro národopisnou výstavu, pan otec cenil si mlýn příliš vysoko. Na jaře 1897 srazil blesk peruti a majetník zbytky rozprodal.

3. Větrný mlýn ve Studénce čp. 21 koupil roku 1850 mlynář Josef Lukeš i s obytným domkem, který tam dosud stojí, ovšem přestavěný. Lukeš byl přijat za souseda Studénky o posvícení a nabyl tak domovského práva. Zprvu se mu vedlo dobře, později nevalně. Roku 1856 přenechal jej synovi Josefovi. Nového majetníka stihla r. 1860 nehoda: domek mu vyhořel. Mlýn pronajal Bergrovi z Vrchoviny, který tam mlel čekanku. Asi r. 1862 vyhořel i mlýn. Lukeš již mlýna neobnovil, ale pronajal si větrný mlýn na Brdě, který konečně koupil a převezl na Podhráďu Jičína.

4. Povětrný mlýn v Kumburském Újezdě vystavěl sekyrník Josef Majzner po svém návratu z Ruského Polska, kde stavěl mlýny. Potřebný pozemek dostal věnem asi r. 1837. Mlynařil v něm i jeho syn Josef do r. 1882, kdy vichřice urvala peruti, jejichž části zanesla až ke studénské myslivně. Dubové zbytky mlýna koupil sochař Antonín Sucharda na kostelní práce pro město Kladno. Mlýnské vysoké stavení stálo bez perutí do r. 1923. První patro tvoří nyní přízemek malého obytného stavení čp. 13. Dva mlýnské kameny jsou tam dosud.

5. Povětrný mlýn Augustina Hakla v Borovnici čp. 189 na hřbetě mezi Stupnou a Čistou ve výši 510 m n.m. stojí přes 100 let. Nynější mlýnské složení postavil r. 1878 sám Aug. Ceřovský.

Je to dřevěné stavení zvýši jednopatrového domu, viz obr. Má šindelovou sedlovou střechu, na jedné straně šikmo seříznutou. Na druhém konci hřebene je větrná korouhvička. Do mlýna, pobitého svisle prkny, vchází se krytým schodištěm na krytou pavlač, kde je šalanda. Celé mohutné věžovité stavení spočívá na svislém, pohyblivém hřídeli, stojícím na pevném ležatém kříži, podepřeném šikmými trámy, které mu dodávají stability. Na horním konci hřídele, který sahá pod podlahu druhého patra, může se celé stavení otáčeti vodorovnou ojí u země přenosným kozlíkem. Kozlík se skládá z dřevěného rámce podoby velkého ležatého tištěného písmene A. Na ramenech písmene jsou dva kolmé sloupky, vrchem spojené. Mezi nimi je na příčce mezi rameny pohyblivý hřídel, na který se natáčí pákou řetěz nebo provaz, spojující hřídel sojí a tím i s celou mlýnskou stavbou. Kozlík se umístí podle potřeby na některý z osmi silných kolu, zaražených okolo mlýna.

Mlýnské stroje uvádějí do pohybu čtyři mohutné peruti, připevněné na dubovém hřídeli o průměru 64 cm. Každá peruf rozdělena je podél na dvě nestejné části, které je možno vyplniti sedmi páry desek (dveří) buď zcela při větru slabém, nebo jen zčásti při větru silném. Hřídel prochází střechou a má na druhém konci svislé pateční kolo, které palci (zuby) zapadá do svislé osy s palci (klanice). Vedle ní je v prvním poschodí klanice druhá, kterou prvá klanice uvádí do pohybu. Na horním konci druhé klanice, která prochází středem pevného mlýna, upevněn je pohyblivý kámen (běhoun), pod ním je kámen nepohyblivý. Oba objímá lub. Pohybem horního kamene se obilí roztírá. Kameny se občas ohladí, musí se proto oškrtem ostřiti, tj. vyhloubí se v nich hlubší rýhy. Obilí se sype do dřevěného koše podoby obráceného čtyřbokého jehlanu a padá otvorem ve dně mezi kameny, aby se rozetřelo (rozemlelo). Zařízení toto je ve druhém poschodí, kde je druhé složení i krupník podobně sestavený. V přízemí mlýna je moučnice, do níž padá mouka, která se prosívá pohyblivými hedvábnými pytlíky. Hrubší mouka, která nepropadla pytlíkem, vynáší se v sýpkách znovu do koše v prvním poschodí.

Pohyb mlýna zastaví se vodorovnou pákou, na jejímž konci je dřevěný pás, objímající svisle pateční kolo. Když se přitáhne, zastaví se pohyb.

6. Kromě Haklova mlýna byl v Borovnici mlýn Urbanův čp. 127. Poslední majetník jej zbořil. Tvořil s popsaným mlýnem prvou dvojici mlýnů borovnických.

7. Druhý pár povětrníků ještě výše položených (523 m n.m.) tvořil mlýn Neumannův čp. 63 a Stuchlíkův čp. 153. Z Neumannova rodu syn Ludvík mlýn zbořil (1898?).

8. Stuchlíkův mlýn (528 m n.m.) zničil r. 1891 vítr.

Na zbudování mlýnů dávala povolení vrchnost. V době sucha měli mlynáři hojně práce, mleli i šrotovali pro okolní hospodáře. Nejlépe se mlelo na podzim, když vanou stálé a rovné větry. Jarní vítr je trhavý, nestejnoměrný. Hřídel se musel tastěji natáčeti. Vnitřek musil býti zpracován důkladně, aby dobře vzdoroval větru. Byl proto drahý. K obsluze stačil jediný člověk. Poplatky za mletí byly menší než u vodních mlýnů. Mlynářství bylo majetníkům vedlejším zaměstnáním při polním hospodářství. Zakládáním válcových mlýnů (se spalovacím motorem - pozn. red.) tato živnost téměř úplně zanikla.

Pramen: Novopacko - vlastivědná monografie okresu, díl II, vydal Okresní školní výbor a kulturní odbor učitelské jednoty „Budeč“ v Nové Pace, 1927


Seriál: Větrná energie, článek z roku 2001

zdroj: Alternativní energie

Líbil se vám článek?

ano: 344     ne: 358

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb