přeskočit na hlavní obsah

Větrné elektrárny a kultúrní krajina

/up/images/featured/images/vetrne_elektrarny_a_krajina_0.png

Na první pohled by se dalo čekat jednoznačné přijetí větrných elektráren do nepříliš široké rodiny „čistých technologií“ v oboru energetiky. A přece i větrné elektrárny našly své odpůrce, kteří mají v zásobě hned několik argumentů proti jejich stavbě.

Větrné elektrárny přitom principem své činnosti navazují na dávnou tradici větrných mlýnů. Na území Čech, Moravy a Slezska je doloženo kolem 900 lokalit, kde stávaly větrné mlýny, z nichž se v různém stavu dochovalo kolem 50 objektů. Větrné mlýny, stejně jako současné větrné elektrárny, využívají obnovitelného zdroje energie – větru, jejich provoz je bezodpadový, jsou ovšem v krajině novým a dobře viditelným objektem. Již ve stadiu prvních úvah o vhodném umístění větrných elektráren, doprovázených nezbytnými měřeními větrných poměrů ve vytipované oblasti a pak i na konkrétních možných lokalitách, přichází v úvahu první z argumentů „proti“ - o možném „zásahu do tváře krajiny“.

Ostatně - co je to vlastně krajina? Podle definice ze Zákona o ochraně přírody č.ll4/92 Sb., je krajina „část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky“. A opět záleží na výkladu - co jsou to civilizační prvky? Kdo sem chce zařadit stavbu větrné elektrárny, bude mít svou pravdu, kdo bude proti, může argumentovat dalšími paragrafy již zmíněného zákona. Tady poslouží ustanovení o ochraně krajinného rázu a o přírodním parku, což je zvláštní a dost mlhavě definovaná kategorie území mimo hierarchii zvláště chráněných území, která tentýž zákon definuje dále (národní parky, chráněné krajinné oblasti, národní přírodní rezervace, přírodní rezervace, národní přírodní památky a přírodní památky).

Ve zvláště chráněných územích jsou možnosti nové výstavby přesně definovány. Z pohledu možností výstavby větrných elektráren na území NP a CHKO jsou důležitá ustanovení o tom, že v l. zónách těchto území (jádro NP a CHKO s nejcennějšími prvky) je povolování a umisťování nových staveb výslovně zakázáno. V dalších pásmech pak opět nastoupí argumentace pomocí „gumového“ výkladu ustanovení o ochraně krajinného rázu, které říká, že umisťování a povolování staveb může být prováděno pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonického měřítka a vztahů v krajině. V minulosti přitom krajinný ráz na vyvýšených a nezalesněných místech krajiny dominantním způsobem ovlivňovaly stovky větrných mlýnů.

To vede ke kacířské myšlence: kdyby takový zákon platil v době, kdy Jakub Krčín vymyslel a pak i realizoval v jižních Čechách svou geniální soustavu rybníků, nebyly by v této oblasti, dávané za vzor kulturní krajiny, dodnes jen močály a nevyzpytatelně meandrující říčky? Opravdu se Jakub Krčín na jihočeské krajině, která se dokonce dostala mezi památky UNESCO, nenapravitelně prohřešil?

V poslední době do hry vstoupila i další kategorie chráněných území, která jsou zahrnuta do evropského systému Natura 2000, s důrazem na ochranu ptactva.

NÁZORY A ARGUMENTY

Zpět k větrným elektrárnám: někdo může mít názor, že štíhlá a dynamická silueta větrné elektrárny panoráma krajiny oživuje a ctí ji tím, že ji svou subtilní hmotou neznásilňuje. V každém případě jde o subjektivní názor. Je jisté, že zásadní odpůrce větrných elektráren hodnotí stejnou situaci svým pohledem zcela opačně. Stačí připomenout před časem publikovaný názor bývalého ministra průmyslu Grégra o tom, že větrné elektrárny vytvářejí „měsíční krajinu“ a jsou hlučné jako „dvě nebo tři přistávající trysková letadla“ (MF, září 1998). Za citaci stojí i další názory:

„Větrná elektrárna je navíc škaredá a v celých tzv. farmách je ohavná. Kdybyste mi ji postavili do hezké krajiny, například do Krkonoš či Jizerských hor, předem vyhlašuji zorganizování teroristické skupiny, která je bude ničit.“ (Michal F. Marko, vědecký pracovník, Lidové noviny 26. 8. 2003).

„Z ekologického hlediska nic moc. Lesy větrníků v Německu působí - alespoň na mne - opravdu ohavně. Devastují vzhled krajiny, nevratně ho mění, ruší ptactvo, znemožňují pobyt lidí v blízkosti (infrazvuky). …Chápu větrník dejme tomu na ostrově, menších rozměrů. Ale ty německé – to je opravu ohavnost. V Dánsku jsou menší a hezčí… (PhDr. René Hladík, CSc., vedoucí katedry ekonomie Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Hospodářské noviny 1.10.2002). Autor této filipiky popírá ve stejném článku existenci problému skleníkového efektu a svoji kardinální neinformovanost korunuje názorem, že „kdyby provozovatelé větrných elektráren museli koupit pozemky, vyřizovat stavební povolení a hledat si odběratele, zjistilo by se, že je to prostě nesmysl.“ Nechme polemiky, jen jsme chtěli poukázat na subjektivitu každého hodnocení toho, jak větrná elektrárna „zasahuje do tváře krajiny“. Že všichni citovaní odpůrci větrných elektráren jedním dechem obhajovali vedle objektivně nezbytných jaderných zdrojů i severočeské uhelné elektrárny (!) naznačuje, „odkud vítr fouká“ – a že tedy odpor proti větrným elektrárnám má za proklamovanou starostí o ekologii i další důvody.

Nepochybně reprezentativnější výsledek přinesl výzkum na toto téma, který uskutečnili i v německém Hannoveru. Z dotázaných se 56 % respondentů domnívalo, že větrná elektrárna v blízkosti města v krajině neruší, 42 % odpovědělo, že krajinu oživuje a jen 2 % uvedlo, že působí v krajině rušivě. Možná, že určitý posun v odpovědích by mohl být zaznamenán v případě „větrných farem“, tedy v místech skupinového nasazení několika (až mnoha) větrných elektráren. U nás máme podobný příklad u Ostružné, v prostoru Ramzovského sedla v Jeseníkách, kde se podařilo umístit šest elektráren naší první větrné farmy po nalezení kompromisu a konsensu se zástupci státní ochrany přírody (v tomto případě Správy CHKO Jeseníky). Druhá větrná farma stojí na západním okraji Orlických hor nedaleko Náchoda. V obou případech se z menší i větší vzdálenosti nabízí pohled na čyři nebo šest hravých „větrníků“ z různých úhlů a s nejrůznějším „zarámováním“ okolní krajinou. Každý má možnost „otestovat“ si zde svůj názor na tuto problematiku.

I skupina větrných elektráren na štíhlých stožárech, s moderně tvarovanými kapotami strojoven a dynamickým prvkem otáčejících se štíhlých listů rotorů, je podle našeho názoru v krajině mnohem přijatelnější, než stožáry vysokého napětí, malebné skupiny tří stožárů mobilních sítí na jedné lokalitě, komíny, velkokapacitní kravíny či plechové haly v areálech bývalých zemědělských družstev, v posledních letech často navíc v chátrajícím stavu, na něž jsme si už museli zvyknout.

Větrné elektrárny, umístěné v krajině, zabírají minimum půdorysné plochy pro své základy, elektrická vedení mezi jednotlivými stožáry jsou zásadně prováděna kabely pod zemí, plochu kolem elektrárny nebo mezi nimi v případě „větrné farmy“ je možné běžně zemědělsky využívat, díky štíhlé konstrukci je i zastínění porostu v průběhu dne zanedbatelné. Příjezdovou cestu, nutnou pro dobu montáže, je možné po uvedení elektráren do chodu zúžit na stezku pro obsluhu.

Hojně užívaným argumentem je názor, že rotory ohrožují ptactvo. Je skutečností, že rotor větrné elektrárny je dynamický prvek, který v krajině doposud neměl svou velikostí a dosahovanou rychlostí obdoby (obvodová rychlost konců křídel se pohybuje u větších elektráren v rozmezí 200 - 300 km/h). Jak se s touto objektivně nebezpečnou překážkou ptáci vypořádávají? Problematika byla sledována ze dvou pohledů: vliv na hnízdění ptactva v jejím okolí a nebezpečí kolizí letících ptáků s rotorem. Otázka hnízdění byla v některých případech (Maglarp, Švédsko, větrná elektrárna 2 MW, výška 77 m, průměr 76 m, 25 ot/min.) odpovězena zcela nečekaným způsobem: počet hnízd se v okruhu sledované elektrárny dokonce zvýšil! Buď jde o náhodný jev kolísání ptačí populace z jiných příčin, někteří ornitologové však poukazují na skutečnost, že v monotónní krajině, kde elektrárna stojí, získali ptáci jasný orientační bod. Jednoznačně se však i sledováním na jiných lokalitách prokázalo, že ke snížení počtu ptačích hnízd v okolí nově postavených větrných elektráren nedochází. Například u nás, v okolí větrné elektrárny na Dlouhé Louce v Krušných horách. Dr. Josef Štekl sledoval tři desítky ptačích druhů ve třech krajinných typech (les, louka, chatová osada) ve vzdálenosti do jednoho kilometru v okolí elektrárny. Výsledky sledování prokázaly, že provoz větrné elektrárny výrazně neovlivnil hnízdní společenstva ptáků v jejím okolí a paradoxem je, že během provozu byl zjištěn nový výskyt a hnízdění jediného zjištěného chráněného druhu v lokalitě. Druhým problémem je možnost kolize ptáků s otáčejícím se rotorem větrné elektrárny. Poslední bariérou pro letící ptáky jsou aerodynamické poměry v blízkosti rotoru, které způsobí „skluz“ opeřence po „vzduchovém polštáři“, kterým jsou listy při svém pohybu „obaleny“, takže přímý střet je rovněž málo pravděpodobný. Podrobná sledování proběhla v Nizozemsku u větrné farmy s 25 elektrárnami na 30 m vysokých stožárech a s průměrem listů 25 metrů, které byly od sebe vzdáleny l25 m a celková délka této linie větrných elektráren byla 3 km a bylo zjištěno, že v průběhu l2 měsíců, došlo k nálezu 63 mrtvých ptáků, z nichž 17 - 33 mohlo být usmrceno kolizí s rotorem. Porovnali bychom počet usmrcených ptáků na silnici podobné délky, asi bychom došli k vyššímu číslu. Vzhledem k tomu, že pohyb ptáka spíše odhání, byly na řadě letišť instalovány konstrukce na odhánění ptáků, které se podobají horizontálnímu „větrníku“.

ROZHLASOVÝ A TELEVIZNÍ SIGNÁL

Další argument zní: rotory větrných elektráren ruší radiový a televizní signál. Fyzikálně to možné je díky možnosti odrazu signálu na listech rotoru. Tato otázka však přežívá z doby, kdy se listy rotoru stavěly z kovových materiálů. Po přechodu na lamináty a jiné kompozitní materiály se vliv na elektromagnetické vlnění komunikačních  signálů  snížil  a  je v případě každé elektrárny předmětem měření. Vzhledem k tomu, že větrné elektrárny stojí většinou na výjimečně větrných místech v krajině, kde právě z důvodů větrnosti lidé nestavěli svá sídla a poněvadž rušení signálů je sledovatelné nanejvýš ve vzdálenostech v řádu stovek metrů od rotoru, je praktický negativní dopad větrných elektráren z tohoto pohledu rovněž dost omezený.

JSOU VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY HLUČNÉ?

Hluk je jevem velmi přesně měřitelným a větrné elektrárny jsou již od výrobce provázeny certifikátem o hlukových parametrech zařízení, stejně tak je pak investor a provozovatel vázán limity hluku danými hygienickými normami.

Zdrojem hluku jsou především pohyb rotoru atmosférou a dále hluk technologického zařízení strojovny elektrárny (převodovka, generátor, olejová čerpadla hydrauliky). Hlukové studie provázely vývoj prototypů větrných elektráren a jejich výsledky vedly k postupné úpravě konstrukce jednotlivých prvků elektrárny tak, aby byl hluk co nejvíce omezen. Z fyzikálního principu pohybu rotoru v proudu vzduchu vyplývá, že hluk zde zákonitě musí vznikat a je opět otázkou technické vyspělosti konkrétní konstrukce, jak se podařilo využít dosavadních zkušeností. Charakteristickým zvukem rotoru je svist, v anglicky psaných sděleních „swish“, podobný zvuku, který vydává švihnutí prutem, je jen o něco hlubší. Tento zvuk vydávají rotující křídla a perioda kolísání jeho síly je dána otáčkami rotoru. I tento zvuk je možné různými opatřeními, zejména aerodynamikou listů, omezit.

U některých větrných elektráren je popisován ještě jeden efekt, pojmenovaný anglicky jako „thumping“. Je to zvukový ráz, něco jako „pam-pam-pam...“, který vzniká při průchodu listu rotoru větrným stínem za stožárem elektrárny. To platí u těch elektráren, kde je stožár na návětrné straně, před rotorem. Tento zvuk není pozorován u elektráren, které mají rotor umístěn opačně, vítr tedy nejdříve naráží na rotor a teprve potom mu v cestě stojí stožár elektrárny. Vlastní zkušenost s hlukem větrné elektrárny je taková, že „hluk“ moderního auta, projíždějícího po silnici ve dvojnásobné vzdálenosti od pozorovatele, než je vzdálenost od větrné elektrárny, je větší.

K celkové hladině hluku větrné elektrárny nezanedbatelnou měrou přispívá hluk, vydávaný celou strojovnou, hlavně pak převodovkou a generátorem, občas se přidává i hluk, vydávaný servomotorem natáčení gondoly proti větru. Strojaři znají způsoby, jak jednotlivé strojní uzly odhlučnit a jak zabránit přenosu hluku ze strojovny do rezonujícího stožáru elektrárny. Část nejnovějších větrných elektráren už nemá v gondole převodovku a tím u nich největší možný zdroj hluku úplně odpadá.

Hluková studie je součástí povolovacího řízení před stavbou elektrárny a měření hluku jsou prováděna jak u prototypů elektráren ve stadiu jejich zkoušek, ale také lokalitách po a především na konkrétních jejich uvedení do provozu nebo v případě stížností subjektů v okolí.

Zdá se tedy, že by argument o hlučnosti mohl z arzenálu odpůrců větrné energetiky mizet. Fámy však přetrvávají a většinou je se svatým zápalem šíří ti, kteří v životě v blízkosti žádné větrné elektrárny nestáli.

Aby paleta akustických jevů, připisovaných větrným elektrárnám, byla úplná, nelze pominout otázku infrazvuku – je to jeden z výše citovaných argumentů dr. Hladíka. Otázka na toto téma zazněla před několika lety při návštěvě skupiny našich expertů v dánské firmě Vestas v Lemu. Pan Tom Pedersen, který nás provázel, to komentoval slovy: „Ani kdybych nevěděl, odkud vaše skupina přijela, poznal bych to podle této otázky. Je to typický dotaz návštěvníků z České republiky. Mohu vás ujistit, že nikde jinde - a to jsme stovky větrných elektráren různého výkonu vyvezli do řady zemí, i do USA - nebyl infrazvuk naměřen...“ O „kvalifikovanosti“ těch, kteří obavu z infrazvuku stále omílají je to, že za tento jev považují zcela něco jiného (neškodný rytmický aerodynamický svist v rytmu otáček rotoru).

Objektivně nepříjemný může být tzv. stroboskopický efekt, pokud rotor větrné elektrárny vrhá jistou část dne svůj stín do obydleného místa a tento stín se s pohybem rotoru při slunečném počasí míhá. Větrné elektrárny však ve většině případů nejsou stavěny v takové vzdálenosti od obydlí, aby v nich byl stroboskopický efekt pozorovatelný.

POZOR NA NÁMRAZU


Větrné elektrárny se však v zimním období mohou potýkat s jiným nepříjemným jevem, a to je námraza na listech rotoru. Ta se v místech, kde jsou vhodné větrné podmínky pro stavbu větrných elektráren, v zimním období pravidelně tvoří a může způsobit nejen poruchu vlastní elektrárny. Tím nejpřijatelnějším problémem je skutečnost, že námraza vyřadí z činnosti čidla měření rychlosti a směru větru a automatika elektrárnu zablokuje. Rotor elektrárny, obalený námrazou, však automatika nedovolí nastartovat. Horší je, když se námraza, vzniklá na rotoru za provozu, začne odstředivou silou odlamovat a díky velkým rychlostem se z kusů ledu stávají docela úctyhodné projektily... Na větrné farmě v Ostružné jsem viděl poškození hliníkové střechy na trafostanici pod jednou z elektráren, způsobené právě dopadem odloupnutého kusu námrazy. Na přístupové cestě k větrným elektrárnám v Německu bylo velmi výrazné upozornění na toto nebezpečí v zimním období.

ZAHÁNĚJÍ TURISTY?

V poslední době „objevili“ fundamentální odpůrci existence větrných elektráren další argument – odlákají turisty a sníží cenu pozemků v okolí. Zkušenosti s turisty jsou spíš opačné a že i samotná elektrárna může být sama o sobě turistickým cílem, dokazují nejen konkrétní lokality v sousedních zemích, kde je vedle větrné elektrárny i informační pavilon nebo stánek, nechybí možnost posedět, občerstvit se… Zatím pokud vím, nikdo neprokázal, že by rotace listů nad hlavami měla vliv na kvalitu čepovaného piva a trvanlivost jeho pěny. U nás je takové informační centrum postaveno pod větrnými elektrárnami v Jindřichovicích pod Smrkem a tisíce návštěvníků se tam již mohly na vlastní oči i uši přesvědčit o vlivech větrných elektráren na okolí a korigovat své subjektivní vjemy s názory, které předtím slyšeli.

Tématice vlivu větrných elektráren na životní prostředí byla v průběhu tohoto roku věnována série tří „kulatých stolů“, jichž se celkem zúčastnily tři desítky odborníků na větrné elektrárny i na jednotlivé okruhy problémů. Závěry těchto diskusí budou spolu s podkladovými materiály, výsledky měření a sledování v terénu, zahrnuty do samostatné publikace.

EKOLOGICKÁ EFEKTIVITA

Aby ekologické hodnocení větrných elektráren nebylo jednostranné, jen z hlediska možných (více či méně prokázaných) negativních jevů, je třeba na jejich obhajobu uvést i údaje o tom, co každá vyrobená kilowatthodina nebo ušetřená tuna uhlí, které by muselo být spáleno ve výkonově porovnatelné tepelné elektrárně, znamená z hlediska snížení zátěže životního prostředí o plynné i mechanické znečistění. Toto snížení produkce škodlivin představuje na každou kilowatthodinu, vyrobenou pomocí větrné elektrárny v porovnání s klasickou severočeskou elektrárnou, spalující místní hnědé uhlí, „úsporu“ 5 - 8 gramů emisí SO2, 3 - 6 g kysličníků dusíku, 750 - l250 g CO2 a 40 - 70 g prachu a popílku. Pokud by se například v krušnohorské oblasti podařilo vybudovat 300 větrných elektráren s výkonem 1000 kW na každé z nich, pak by se zde exhalace snížily v ročním součtu o 1800 tun SO2, 1500 tun kysličníků dusíku, 300 tisíc tun CO2, 16000 tun popílku a 200 tun prachových částic.

Snad si tedy větrné elektrárny v očích nezaujatého pozorovatele své „image“ z hlediska dopadů na životní prostředí právě díky snížení emisního zatížení atmosféry, s nímž máme právě v naší zemi z nedávné minulosti velmi konkrétní zkušenosti, poněkud vylepšily.

Foto:
- Historické snímky z dob minulých z Dánska a severního Německa ukazují, že věže mlýnů vždy bývaly krajinotvornou dominantou přírody a dotvářely charakter území a prezentovaly tvořivou úroveň místního obyvatelstva.
- Větrné elektrárny nebrání běžnému zemědělskému využívání krajiny. Zastavěná plocha (půdorys elektrárny + manipulační plocha) nemusí přesáhnout 100 m2, vliv elektrárny na běžné polní plodiny je nulový, zastínění porostu je vzhledem k posunu stínu během dne a ke štíhlé konstrukci tubusu elektrárny zanedbatelné.
- Výrobci větrných elektráren se zabývají problematikou snižování hlučnosti i tvarováním listů, které by snížilo aerodynamické svisty. Na snímku je patrné zakřivení konce listu u elektrárny Enercon.
- Záběr ze stavby větrné elektrárny v Jindřichovicích pod Smrkem. Na tubusu je patrné barevné přizpůsobení tubusu elektrárny „průměrnému“ barevnému schématu krajiny. Toto barevné ladění tubusů je typické pro větrné elektrárny Enercon.

Ing. Břetislav Koč



VĚTRNÉ ELEKTRÁRNY PŘI SLEDOVÁNÍ TELEVIZE NEVADÍ (AE/2005/01/20)

INFORMACE 1
Z minulé Alternativní energie znovu přetiskujeme část článku Větrné elektrárny a kulturní krajina autora Ing. Břetislava Koče, týkající se rozhlasového a televizního signálu: Další argument zní: rotory větrných elektráren ruší radiový a televizní signál. Fyzikálně to možné je díky možnosti odrazu signálu na listech rotoru. Tato otázka přežívá z doby, kdy se listy rotoru stavěly z kovových materiálů. Po přechodu na lamináty a jiné kompozitní materiály se vliv na elektromagnetické vlnění komunikačních signálů snížil a je v případě každé elektrárny předmětem měření. Vzhledem k tomu, že větrné elektrárny stojí většinou na výjimečně větrných místech v krajině, kde právě z důvodů větrnosti lidé nestavěli svá sídla a poněvadž rušení signálů je sledovatelné nanejvýš ve vzdálenostech v řádu stovek metrů od rotoru, je praktický negativní dopad větrných elektráren z tohoto pohledu rovněž dost omezený.

INFORMACE 2
Z téže Alternativní energie přetiskujeme část rozhovoru s panem Miroslavem Horálkem, zástupcem švýcarské společnosti Oekoplan Ingenieure AG v České republice, která k nám dováží, po jedné třetině jejich provozu, repasované větrné elektrárny ze zahraničí: V průběhu listopadu tohoto roku byly uvedeny do ověřovacího provozu hned dva projekty. Jedná se o větrný park na Lysém vrchu u obce Albrechtice (u Frýdlantu v Čechách – pozn. red.), který čítá 5 větrných elektráren TACKE TW 500.

INFORMACE 3
Článek uzavíráme informací z týdeníku Týden v Liberci 2/2005. Elektrárny na Lysém vrchu už nevadí obyvatelům Heřmanic na Liberecku při sledování televize. Lidé si na rušení signálu stěžovali Českému telekomunikačnímu úřadu (ČTÚ), který jim dal za pravdu. Společnost Konotech, s.r.o., která provozuje elektrárny na Lysém vrchu, proto musela do Vánoc lidem vylepšit příjem televizních programů. Kdyby to neudělala, hrozilo jí, že by provoz větrných elektráren musela zastavit. Lidem tak na své náklady instalovala před Vánocemi zařízení na satelitní příjem. V současné době mají Heřmaničtí namontováno 89 satelitních antén. Na zbytek domů, kde ještě satelitní antény nejsou, dojde řada na jaře.

Poznámka redakce:
Obec Heřmanice leží v prodloužené ose televizní vysílač Ještěd – Lysý vrch, cca 3 km za tímto vrchem. Vzdušná vzdálenost Ještědu a Lysého vrchu činí 15 km.

Text i foto: JaP

Seriál: Větrná energie, článek z roku 2004

zdroj: Alternativní energie

Líbil se vám článek?

ano: 206     ne: 236

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb