přeskočit na hlavní obsah

Velké náměstí - projekt

/up/images/featured/images/velke_namesti_0.png

Řešení Velkého náměstí je pro nás završením dlouhodobé práce pro Hradce Králové (Územní plán, 1997; Regulace centra 2000; Malé náměstí 2001; Benešova třída, 2007). Všechny naše návrhy vycházejí z rozboru všech známých historických názorů na řešení města a snaží se pokračovat v intencích jejich vizích.

Pro Malé náměstí jsme před časem navrhli řešení v mnohosti živých funkcí tvarů a barev drobných nepravidelných ploch ve vazbě na mozaikové korso (prosazené Františkem Ulrichem a realizované v roce 1905) podél domů na severní straně Velkého náměstí. Toto řešení mělo být po 100 letech pokračováním vytváření „... rázu velkoměstského...“, tedy pokračování Ulrichovy vize pro Hradec Králové.

„Kamenné návrší“ starého města uprostřed „velkých okruhů“ v „zelené rovině Hradce Králové“, je sice nepříliš velkým, ale přesto (především z hlediska historie) nejdůležitějším místem celého města. Předměstí jsou dnes díky systematické urbanizaci „salonu republiky“ životaschopnější než centrum, střed ale zůstává středem a dnes znovu nachází své výsostné funkce.

Svým návrhem rozdělujeme tuto středověkou část města jednou jasnou linií na část severní a jižní „část žijící a část reprezentující“. Tato „čára“ vymezuje protikladné a zároveň neoddělitelné funkce náměstí jako centrálního magického bodu města. Je defi nována jako prostorová křivka, která je jediným výrazným fyzickým předělem plochy.

Na sever od čáry potvrzujeme Ulrichovo „hradecké korso“, které se před sto lety přesunulo ze středu náměstí, na nové mozaikové chodníky. V nižší „žijící“ části předpokládáme na plochách veřejných prostranství vrstvení všech možných vzorů a materiálů, překrývání tvarů, barev a názorů. Kombinování funkcí, činností, ale také vůní, zvuků, myšlenek a informací. Obrazů i materiálů. Drobné fasády měšťanských domů, obchody, obchůdky a restaurace v podloubích, setkávání, nakupování, divadlo, galerie a knihovna, auta i pěší, rušný a nepředvídatelný každodenní městský život.

Zcela jiný charakter má potom část jižně od čáry, část „reprezentující“. Vytváříme klidnou monumentální plochu, která je důležitá už jen svojí existencí, svou celistvostí podporuje a podtrhuje významné stavební dominanty tohoto prostoru, je plochou pro shromažďování, bloumání i soustředění. Je zkamenělým pláštěm královny Elišky.

Když se dnes řekne Hradec Králové, tak si většina lidí nejspíš vybaví „salon republiky“, Ulrich, možná Kotěra a Gočár, někteří si řeknou Petrof, jiní tereziánské opevnění, ale jen málokdo si vzpomene na starověkou a středověkou historii i když právě ta je zakódována už v samotném jméně města. Hradec „králové“, tedy hrad královnin dal městu před lety jméno. A právě návrší středu města je místo, odkud tato historie vzešla. A právě Eliška Rejčka či Richenza je nejslavnější částí této historie. A právě Eliška se proto stala základním symbolem a mottem našeho návrhu. Proto je celý návrh měkký, něžný a ženský, měl by vyjadřovat ducha vznešeného a elegantního královnina dvora.

Zkamenělý plášť s výšivkou stylizovaných rozvilin (po tisíce let v různých obměnách opakovaný rostlinný ornamentální motiv akantových listů a úponků) se měkce vlní na oblém návrší „jejího Hradce“. Bílá, červená a šedá barevnost precizního dláždění připomíná barvy Hradce i královny. Kvalitní sytě barevné kameny působí čistě a velkoměstsky.

Charakter plochy je až interiérový. Čím preciznější a měkčí bude jeho povrch (materiálově i kresebně), tím elegantněji a velkolepěji bude celé náměstí působit. Kresba dlažby může být geometrická, organická či abstraktní, může být z různých materiálů musí být ale především KRÁSNÁ.

Od východu k západu sleduje „průběh základní čáry“ cesta, která umožňuje spojení s „okolním světem“. Doporučujeme obousměrný provoz, který na úzké ulici sám sebe zpomalí a uklidní. Považujeme za důležité, aby již do města nebylo nutné vjíždět „výhradně zadem“. Oba příjezdy jsou důležité a oba poskytují na vjezdu monumentální pohledy. Oba směry mají právo na používání. Obohacuje se tím celek.

Dostatečné množství krátkodobých parkovacích stání podél cesty je nasměrováno k živému korsu. Uvolnění jižní strany komunikace umožňuje odkrytí a jasnou viditelnost celé předělové hrany, ze které „vyrůstá“ dekor slavnostní části. Hrana je kamenná (z velkých hladkých kvádrů) nebo kovová (železná či litinová) a je do ní v jedné dlouhé linii vepsána základní historie města, (pro zvýšení účinu může být podsvětlena lineárním světlem).

Návrh pracuje s velmi jemným tvarováním terénu. Měkce prohnutá deska náměstí kopíruje přirozený terén návrší. Dramatické změny jsou eliminovány a jediným výškovým zlomen je dělící linie – čára. Stávající vyrovnávací schodiště k podloubím a vstupům, nové terénní stupně morového sloupu lavičky, kašny a podia městského nábytku jsou hlavní ploše přizpůsobeny.

Z dekoru plochy měkce vystupují nové i stávající prvky městského „nábytku“. Je tady studna s vodou, morový sloup a dva staré stromy chránící meteostanici. Nové lavičky, kašny a pódia nejsou běžným „mobilním“ městským nábytkem, ale důsledně vycházejí z tvarosloví dekoru „koberce“. Některé zákruty dlažby se zvedají ze základní plochy a stávají se lavičkou. Každá lavička je doplněna odpadkovým košem. Některé „zídky“ laviček jsou zároveň obvodovou hranou malé vodní plochy – kašny, stejně jako jiné drobné zákruty rozvilin. Voda v nich je klidná lesklá, nebo se čeří drobnými tryskami, jako diamant na plášti královny. Tyto nové kašny doplňují stávající studnu, jejíž vodní plochu je nutné obnovit.

U závěru katedrály se jeden z meandrů dlažby zvedá a vyrovnává okolní plochu do malého pódia, využitelného při četných městských i církevních slavnostech. Náměstí je připraveno pojmout malé i větší akce.

Vpravo od vchodu do katedrály (zády ke stěně), je na štíhlém hranatém soklu osazena busta papeže Jana Pavla II.

Linie sloupkových světel vymezuje osvětlení sjízdných chodníků po obvodu hlavní plochy. Svítí i svislé plochy laviček a vodní plochy malých kašen. Tím je zvýrazněna kresba hlavní dlažby i v noci. Scénicky nasvětlené důležité fasády (ale i morový sloup, studna, busta papeže a pod.) odraženým světlem doplňují celkové světelné klima prostoru. Nejintenzivněji a nejsouvisleji je osvětleno podloubí a řadou jednoduchých stožárových světel hlavní průjezdná komunikace.

Dlažby „města“ jsou v jedné úrovni bez obrubníků „od fasády k fasádě“ odvodněny vždy do středu ulice. Jezdí a chodí se všude, ale pomalu a opatrně. Zastavit je možné kdekoli, ale parkuje se jinde. Dlažby jsou kamenné, utilitární, drobná zvýraznění a jemnější detaily jsou v širších místech malých prostranství. Hlavní ulicí této části je průjezdná a parkovací cesta podél korsa. Na širokých chodnících mohou zůstat i zachovalé části „obrazové“ dlažby. Dlažba podloubí vychází z interiérů měšťanských domů, velkoformátové pískovcové dlažby, typické pro mázhauzy a vstupní chodby, jsou jednou z vhodných variant.

VELKÉ NÁMĚSTÍ, HRADEC KRÁLOVÉ, 2009
KLIENT Statutární město Hradec Králové
ARCHITEKT Roman Koucký architektonická kancelář s.r.o. / KOUCKY-ARCH.CZ
STUPEŇ Ideová studie, 03/2009
AUTORSKÝ TÝM doc. Ing. arch. Roman Koucký, Šárka Malá. Ing. akad. arch. Libor Kábrt, Ing. arch. Petr Štěpánek, Ing. arch. Matej Zahatňanský a Renata Horová

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 321     ne: 316

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb