přeskočit na hlavní obsah

Úspory tepla a vytápění 2. část

/up/images/featured/images/teploavytapeni_0.jpg

Mámeli rozhodnout o druhu paliva nebo energie, kterou budeme chtít zvolit pro vytápění a plípravu teplé užitkové vody (dále TUV), musíme zvažovat samozřejmě kromě ceny i dostupnost a podrriňujíď in vestiční náklady na zřízenípřípojky nebo úložiště.

Zbytečný výkon kotlů

V mnoha domech se ještě vytápí hnědým uhlím nebo koksem. Hnědé uhlí je bezesporu nejlevnější zdroj tepla. Pokud uhlí spalujeme v obvyklém kotli starší konstrukce, musíme počítat s velmi nízkou účinností 60-70 %. Tyto kotle bývají zpravidla výkonově předimezovány - v domě s vypočtenou tepelnou ztrátou 20-22 kW jsou běžně kotle s výkonem 29 i více kW.

Dříve se přesný výpočet nedělal a kotel se zpravidla navrhnul "podle kubíků" vytápěného prostoru a k tomu se něco přidalo na jistotu. Takto se také zohledňovalo nekvalitní uhlí. Ale ani při výpočtu tepelných ztrát podle ČSN 06 0210 se projektant neodvážil kotel navrhnout bez výkonové rezervy.

Při těchto výpočtech vzhledem k návrhu velikosti kotle si musíme uvědomit, že tento výpočet se provádí pro venkovní výpočtovou teplotu -12', -15', -18C i více a po dobu topné sezóny se tato teplota vyskytuje jenom po několik dní nepřetržitě za sebou a ještě k tomu zpravidla jenom jako ranní mráz a přes den teploměr zase vystoupá trochu výše. V klasickém cihelném domu s tlouštkou stěn 45 cm takovou změnu z -5'nebo -8'C na -15'C pocítíte se zpožděním 2-3 dny.

Na příklad v Liberci, kde je podle ČSN 06 0210 venkovní výpočtová teplota -18'C, v posledních 20 letech málokdy teploty klesaly pod -15'C a teploty -12'až -15'C jsou pociťovány jako silné mrazy. Ale i norma praví, že průměrná teplota v topném období (po dobu 242 dnů) je +3,1'C.

Proto můžeme směle kotel pro ústřední vytápění o 15-20 % poddimenzovat proti výpočtu a kotel bude topit po delší dobu blíže optimálnímu zatížení a tím s vyšší účinností.

Podmínkou je ovšem palivo se zaručenou výhřevností a možnost dobré regulace hoření.

Ušlechtilá paliva

Předchozí podmínku zaručené výhřevnosti splňují takzvaná ušlechtilá paliva : zemní plyn, extra-lehký topný olej (dále ELTO) a propanbutan.

Koks je samozřejmě jako palivo kvalitnější a čistší než hnědé uhlí, ale o dobré regulaci lze hovořit spíše ve větších kotelnách. Dobře regulovatelné je i spalování lehkých topných olejů (LTO) a mazutu, ale ty se spalují jenom přetlakovými hořáky a ve velkých kotlích a obsahují bohužel velké procento síry (1-3 %).

Čistou energií je samozřejmě i elektrická energie, ale jenom v místě spotřeby. Zde se využívá s účinností 98-100 %. Tam, kde ji vyrábíme (s účinností asi 30 %), zničíme zpravidla krajinu, do ovzduší vyneseme síru, i popílek a čím horší hnědé uhlí pálíme, tím více uniká do ovzduší silně jedovatých těžkých  kovů a radioaktivity.

V kotlích moderní konstrukce lze dnes úspěšně spalovat i dřevo s téměř automatickou obsluhou. Ale o tom výborně pojednával článek "Vytápění dře' vem" z minulého čísla Alternativní energie (1/98).

Plyn má výhody

Pokud je blízko našeho domu plynovodní síť (a dnes je již prakticky všude jenom rozvod zemního plynu), je nejvýhodnější instalovat plynový kotel.

Podle umístění a velikosti volíme kotel nástěnný nebo stacionární - na podlahu. Nástěnné kotle jsou zpravidla ocelové s výkonem od 4 do 24-28 kW a mohou ohřívat TUV.

Stacionární kotle umísťujeme obyčejně do vyhrazené místnosti - kotelny. Tyto kotle jsou buď ocelové nebo zejména litinové a jejich výkony bývají od 12 do 50 i více kW. Pokud výkon kotlů přesahuje 50 kW, místnost musí být posuzována podle přísnějších požadavků norem - jedná se o kategorii kotelny.

V kotelnách bývá několik kotlů, ty jsou během provozu postupně připojovány do kaskády, aby jednotlivé kotle pracovaly s maximální účinností a součty jejich výkonů postupně skládaly výkon potřebný v daném okamžiku.

Každý kotel má hořák

Plynná paliva se spalují v hořácích atmosférických nebo přetlakových.

V atmosférickém hořáku proud plynu přisaje vzduch, smísí se s ním, shoří a horké spaliny ohřejí vodu a odcházejí přes přerušovač tahu nad kotlem kouřovodem do komínu.

Přetlakový hořák je složitější, vhání spalovací vzduch pro vytvoření směsi do spalovací komory pomocí ventilátoru. Vytváří ale dokonalejší směs, spaluje palivo s větší účinností a produkuje méně škodlivin než atmosférické hořáky a může lépe regulovat výkon. Přetlakový hořák spaluje i topný olej.

Pokud nemáme k dispozici plynovodní rozvod, musíme volit mezi ELTO a kapalným plynem (PB). ELTO lze spalovat i v kotlích malých výkonů od 12 kW, protože neucpává trysky velmi malých průměrů v těchto hořácích.

Jestliže spalujeme v kotli olej nebo plyn, sníží se proti tuhým palivům teplota rosného bodu spalin a je-li v kotli chladnější voda (65-60'C) dochází ke kondenzaci spalin na stěně a stěna koroduje. To se týkalo zejména kotlů z ocelových plechů.

Musíme proto část výstupní vody z kotle přimíchávat do zpátečky a tím zvyšovat teplotu ve spodní části kotle. U malého kotle to zajišťuje např. čtyř-cestná klapka typu Duomix.

V moderních litinových kotlích jsou články z odolnější litiny a mají např. výstupky, které umožní rozložit přestup tepla tak, aby stěna článku na straně spalin korodovala velmi pomalu (životnost 30 i více let), i když kotel pracuje s nízkými teplotami otopné vody, např. 40-45'C přímo pro podlahové otopné systémy.

Rosný bod a koroze

Nejmodernější kotle tzv. kondenzační využívají i teplo z páry ve spalinách. Vodní pára zkondenzuje v kotli na nerezových přestupních plochách, kondenzát vytéká dolů a do komína ventilátor vyfukuje chladné spaliny. Využitím skupenského tepla při kondenzaci pára/kondenzát dosáhneme účinnosti kotle vzhledem k výhřevnosti paliva přes 100 %.

Cenové relace kotlů

Kotel pro větší byt nebo malý rodinný domek s výkonem 12-25 kW lze pořídit v provedení pro zemní plyn nebo PB ocelový od 10.000 Kč, litinový od 18.000 Kč, nástěnné kotle od 22.000 Kč. Zahraniční kotle jsou o 10-20.000 i více Kč dražší. Kotle s přetlakovým hořákem jsou zpravidla litinové a cenově od 4550.000 Kč.

Pokud kotel připravuje TUV průtočně stojí od 25.000 Kč, zásobníky TUV s propojením na kotel stojí 15-30.000 Kč i více podle velikosti.

Zásobníky TUV přímo vytápěné plynem lze pořídit od 18.000 Kč. Výhodou zásobníků TUV je dostatečná pohotovostní zásoba TUV i pro větší současné odběry a možnost zřízení cirkulace TUV pro rozsáhlejší rozvody.

Cirkulace TUV znamená systém promíchávání TUV cirkulačním čerpadlem v rozvodném potrubí, aby z kohoutků v odběrních místech brzy vytékala teplá voda.

Úložiště extralehkého topného oleje (ELTO) - plastové nádrže s propojovacím potrubím stojí od 20.000 Kč plus stavební náklady na záchytnou jímku a eventuelní požární příčky.

Zásobník propanu nadzemní od 55.000 Kč, k tomu armatury a potrubí od 12.000 Kč a stavební práce - základy pod patky, event. oplocení.

Jako palivo je levnější směs propan-butan, ale ta se špatně odpařuje při nízkých venkovních teplotách. Podzemní zásobník ovšem stojí od 95.000 Kč.

K uvedeným cenám je nutné připočítat ještě náklady montážní firmy.

Ing. Pavel ČECH

Základní vzdělání získal na jedenáctiletce v Jihlavě, ve Ždáru nad Sázavou pokračoval s nástavbou na průmyslovce. Strojní inženýrství pak vystudoval na pražském ČVUT. Je projektantem technického zařízení budov a specializuje se na úsporné systémy vytápění. Podílel se na úpravě mikroprocesorového regulátoru pro samoadaptabilní regulaci otopných a energetických systémů. Tyto regulační soubory jsou vyráběny v kvalitě dle norem ISO 9000.


Seriál: Úspory paliv, energie a vody, článek z r. 1998

zdroj: Alternativní energie

Líbil se vám článek?

ano: 360     ne: 280

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb