přeskočit na hlavní obsah

Tančící dům chrání energii

/up/images/featured/images/tancici_dum_energie_072.png

„Stavba potřebuje myšlenky a ne pozlátka.“

Stavbu Tančícího domu na rohu Rašínova nábřeží v Praze nemusíme asi moc představovat. Jeho rozevlátá silueta oblétla obrazová média v mnoha zemích světa a vrací se v podobě zvědavých zahraničních turistů, jako jeden ze stavitelských divů města nad Vltavou. S jeho duchovním otcem Ing. arch. Vladimírem Miluničem jsme si dali nedávno schůzku v jeho Studiu volné myšlenky. Zajímalo nás, zda jeho tvůrčí myšlenky někdy omezuje potřeba či diktát energetické úspornosti budoucího projektu?

„Původní nápad s Tančícím domem vznikal již dříve v Havlově domě v roce 1986. S Václavem Havlem jsme o tom diskutovali v době, kdy mě poprosil, abych navrhl rozdělení jeho bytu, který obýval s bratrem Ivanem. Tehdy se dostala řeč i na dokončení sousedního nároží, poničeného americkou bombou 14. února 1945. Ale to už se mockrát podrobně publikovalo.“

Na důkaz svého tvrzení si Vlado Milunič přiklekne k velkému rámu a na fotografiích i náčrtech dokumentuje vývoj myšlenky Tančícího domu. Projektová fáze se pak stala týmovou prací Miluniče s významným americkým architektem Frankem Gehrym, kterého oslovil hlavní investor budovy pojišťovna Nationale-Nederlanden. Snad to bylo osudové, aby se Američan podílel na nové tváři cenné parcely poničené jeho krajany. Stavba za 400 milionů korun se pak v roce 1996 stala pražskou vizitkou této světové nizozemské pojišťovny.

„Musím říci, že šetření teplem nebylo u této stavby primární věcí, ten dům je spíše plný myšlenek, na rozdíl od staveb bank a administrativních budov, které neznají míru šetření, kde je „naflákána“ strašná spousta drahých materiálů. Tady celkem drahé materiály nejsou, spíš je tam více myšlenek než pozlátka.“

Dům vlastně tvoří dvě kontrastní části. Nárožní věž je tuhá, mužská, jednoduchá (Fred) a proti ní je transparentní, éterická, ženská věž (Ginger) podle původního schématu od Vlada Miluniče. Vlastní stavba je dílem panelové technologie, což je u takové dynamické stavby asi dost překvapivé.

„Pro Tančící dům jsme měli několik možností, například použít na vyzdívku Ytong s jeho vybroušením a nakonec - k mému velkému překvapení - vyhrály panely z Malešické panelárny. Pamatuji, že jsme z nich před 20 lety stavěli domovy důchodců a tehdy patřily k nejhorším. Pro Tančící dům vyrobili v Malešicích panely zkroucené ve dvou směrech a v nádherné kvalitě.“

Jinak dům má u věže Ginger dvojí, provětrávanou fasádu. První tzv. slupka je jednoduchá a vlastně zachytí nápory větru, za ní je v určitém odstupu skutečná fasáda. Mezi nimi vzniká proudění vzduchu a proto jsme dříve uvažovali udělat nahoře jakousi klapku, která by se v zimě uzavřela, aby sloupec vzduchu byl více funkční. Zbývající fasáda je betonová, v západní části 12 cm tlustá. V části nárožní věže tzv. Freda je dvojnásobná a na ní je nalepena tuším 12 centimetrová izolační vrstva Rockwoolu. Na izolaci je nanesena hrubší síťovina s první vrstvou omítky a na ní dále jemná síťovina s definitivní vrstvou omítky. To je moderní sendvičový plášť.

Dřevěná střecha je vyplněná skelnou vatou a jako střešní krytina byl použit Rheinzink (titan-zinek) a ten je věčný. Okna jsou použita hliníková s dvojím zasklením. Tepelné ztráty jsou tam malé.

Zvláštností stavby je jižní část domu směrem do dvora. Odpolední slunce tam dopadá paradoxně až tři metry pod úroveň vozovky, která vznikala na přelomu století. Ve dvoře však zůstala výška původnho terénu, takže slunce má v této části další efekt na klima domu. Jak říkám, šlo o to udělat hezký dům, který není extrémně levný. Úspory tepla nás při tom zvláště nesvazovaly,“ uzavřel vyprávění uznávaný architekt Vlado Milunič.

V době naší návštěvy žilo jeho studio volné myšlenky jiným zajímavým dílem, stavbou pro příští tisíciletí. Mělo to být nové sídlo Středočeské plynárenské a.s. na Vyšehradě.

Podle posledních informací však investor své původní plány značně upravil, a tak architekt bude muset dost opravit své tvůrčí náměty. To už je ale jiný příspěvek.

Foto.: Myšlenka Tančícího domu se vyvíjela v různých podobách, o čemž svědčí dokumenty ve Studiu Vlada Miluniče. Také model sídla Středočeské  plynárenské nezapře dílo architekta Miluniče.


Vladimír Milunič
Inženýr architekt Vladimír Miluniř, se narodil v Jugoslávii před 58 lety. V roce 1966 absolvoval ČVUT v Praze. Se svými rodiči lékaři a třemi sestrami nejdříve bydlel v Dejvické vile Na Zátorce, později byla jeho rodina přestěhována do Havlova domu na Rašínově nábřeží. Mimo jiné se podílel dvacet let na sociální výstavbě a k jeho dílům po revoluci patří především známý Tančící dům anebo areál domů v Praze na Hvězdě. V poslední době pracoval na projektu „Domu pro třetí tisíciletí ...“

zdroj: Alternativní energie

Líbil se vám článek?

ano: 164     ne: 201

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb