přeskočit na hlavní obsah

Studijní a vědecká knihovna: rozhovor s ředitelkou studijní a vědecké knihovny v Hradci Králové Evou Svobodovou

/up/images/featured/images/narodni_technicka_knihovna_0d.png

Co stálo na počátku nové budovy královéhradecké knihovny?

Velice dlouho jsme usilovali o novou budovu, protože naše knihovna vždy sídlila v pronajatých prostorách. Nejprve jsme poskytovali služby na Eliščině nábřeží, a když už prostory kapacitně nedostačovaly, koupili jsme bývalou synagogu, kterou jsme zrekonstruovali pro potřeby knihovny. Byla zde umístěna půjčovna, technické a administrativní provozy. V roce 1994 za ministra Pavla Tigrida jsme museli synagogu vrátit Židovské obci v Praze. Od této doby jsme se zabývali přípravami na stavbu nové budovy. V roce 1998 jsme si nechali vypracovat zastavovací studii s dvěma budovami. Jedna byla určena pro provoz knihovny, druhá pro depozitář a zpracování fondů. Registrační list projektu s názvem Knihovnicko-informační centrum U Přívozu se schválenou dotací ve výši 394, 5 mil. Kč jsme obdrželi v červenci roku 2001. Tehdejší vedení s architektonickou soutěží nepočítalo. Ze dvou původních budov se nakonec měla kvůli menšího objemu fi nančních prostředků stavět zatím jen jedna. Uvažovalo se především o vertikálních komunikacích a sklady měly být v podzemí. Komora architektů v čele s Petrem Bílkem přesvědčila správce našeho dotačního programu na ministerstvu kultury, že se stavba knihovny v Hradci Králové bez architektonické soutěže neobejde, a tak jsme museli původně vypsanou soutěž na výběr projektanta zrušit a vyhlásit architektonickou soutěž, do které se přihlásilo 62 architektonických kanceláří. Vzhledem k tomu, že naše požadavky měly pouze doporučující charakter, vzniklo 62 tvarově i materiálově diametrálně odlišných návrhů. V roce 2002 jsme také podepsali s městem důležitou smlouvu o pronájmu pozemku s podmínkou začátku výstavby do roku 2005.

Limitovala vás velikost pozemku?

Pozemek je natolik veliký, že nás jeho velikost nijak neomezovala. Svazovala nás spíše dotace, protože předcházející novostavby knihoven jak v Liberci, tak v Brně byly o 100 mil. Kč dražší. Od začátku jsme věděli, že to bude muset být velmi úsporný dům obvyklých obrysů, kostka nebo kvádr na výšku. Budovu ve tvaru X si skutečně nikdo nepředstavoval.

Vaše představa vertikály vycházela spíše z provozních, nebo z architektonických hledisek?

Z provozních důvodů. Vertikální uspořádání se nám zdálo vysoce účelné, počítali jsme i s vertikálními dopravníky knih.

Nakonec jste uvítala soutěž?

Ano, byla jsem ve funkci ředitelky několik dní, a tak jsem se domnívala, že nám soutěž dá prostor pro výběr, čas na rozmýšlení a přinese nové podněty. Sešlo se velké množství návrhů. Dva jsme vyřadili pro formální nedostatky. Soutěžní komise pracovala několik dní, až vybrala čtyři návrhy. Udělila jednu první a tři třetí ceny. Vyhrál návrh ve tvaru X, který se posléze realizoval. V době, kdy probíhala naše architektonická soutěž, vítězství v ní ještě nezaručovalo, že autoři budou dům i projektovat. Musela se vypsat další soutěž na dodavatele projektu, a tím se stala projekční kancelář Deltaplan. Společně s výherci architektonické soutěže vytvořila účelové sdružení PRO KIC a vypracovala všechny stupně projektové dokumentace. Deltaplan byla podle mne v té době malá firma, spoustu profesí nemohli zabezpečit vlastními silami, takže si je najímali, což by nebylo jistě nic špatného, pokud by ovšem nevázla koordinace. To byl hlavní kámen úrazu celého průběhu projektování. Takže malá projekční fi rma, mladí projektanti, špatná koordinace, nezkušený investor, a přede všemi stál tak veliký úkol.

Vyhovuje vám půdorysné řešení budovy?

Uspořádání do X je pro provoz knihovny ideální. Dům je čitelný, i když teď to myslím jinak než architekti. Jednotlivá křídla budovy mají různé funkce a středem probíhá centrální komunikace. Půdorys zajišťuje, že se cesty návštěvníků a knihovníků nekříží, což je pro provoz knihovny velmi důležité. V místech centrálních pultů se stýkají, ale nekříží se.

Jak jste se vyrovnávali s rozpočtem?

Když jsem požádala projektanty o první propočet nákladů, zjistila jsem, že jsme překročili původní plán o cca 80 milionů Kč. U takto rozběhnutého projektu se nedalo čekat na peníze z Evropské unie. Znovu jsme se nad projektem zamysleli, spočítali kapacity, upravili dispozice jednotlivých prostorů, snížili budovu o jedno patro a zkrátili křídla. Z velkorysé budovy se stal účelný a plně funkční dům, který váže ve službách přesně tolik personálu, kolik jsme měli naplánováno. Čas nám dal za pravdu a s velikostí domu jsme spokojeni nejen my knihovníci, tedy spíše knihovnice, ale i naši návštěvníci, stísněnost určitě nepociťují. Myslím si, že kapacita knihovny je pro populaci v Hradci Králové a v Královéhradeckém kraji, kterému také sloužíme (jsme krajská knihovna), optimální. Redukce byla učiněna v rámci projektu pro územní rozhodnutí a stála nás „pouze“ 500 tisíc Kč na úpravách projektu. Pak už plynule navazovaly další stupně projektové dokumentace.

Jak se staví k nové knihovně obyvatelé města?

Dům vyvolával a stále ještě vyvolává emoce. I já jsem si na změnu barvy venkovního povrchu musela zvyknout. Původní oranžovo-červená barva se v průběhu stavby změnila, či lépe řečeno zůstala šedivá. Myslím si ale, že knihovně přece jen sluší. Architekti původně navrhli probarvený beton. Žádná betonárka však nebyla schopná dodávat stejný odstín po celou dobu betonování obvodového pláště. Ani oranžová lazura se neukázala jako vhodná, neboť ani tak by se nezaručila jednotná barevnost. A tak jsme po dohodě autorů s hlavním architektem města požádali o změnu stavebního povolení. Ve fi nále byl dům natřen bezbarvou lazurou a antigraffi ti nátěrem. V roce 2007 jsme obdrželi cenu České betonářské společnosti Vynikající betonová konstrukce. V roce 2008 se u nás sešla na svém semináři Česká betonářská společnost, jejíž členové byli budovou nadšeni. Stavba knihovny byla nominována i na cenu Událost roku 2008 v Hradci Králové, bohužel zůstalo jen u této nominace.

Co se lidem nejvíc nelíbí?

Šedá barva a beton. Někteří se stále ještě domnívají, že až seženeme peníze, tak budovu natřeme.

Jste s něčím nespokojená, například z hlediska nesnadné údržby?

Špatně se udržuje nerez, zejména výtahy. Jsou neustále osahané a nedají se pořádně vyčistit. Také výměna světel na některých vysokých stropech se už dnes jeví problematická, zrovna tak jako čistění oken, které se neobejde bez vysokozdvižné plošiny zvenku i uvnitř. Venkovní mlat zarůstá mechem, který odolává všem známým herbicidům, a nerovné betonové plochy před knihovnou dávají vzniknout velkým kalužím, když zaprší. Dřevěné lavičky už teď vypadají, že mají za sebou nejméně deset let života.

Jak se tady cítí čtenáři? Máte nějaké odezvy? Interiér knihovny se návštěvníkům líbí a většina říká, že se zde cítí dobře. Když zůstanete delší dobu, přestanete beton vnímat. Čtenáři kvitují především velké prostory. Myslím si, že mohou být spokojení i s vizuálním stylem knihovny, na kterém jsme si dali hodně záležet. Od něj se pak odvíjí celý orientační systém. Ještě dolaďujeme webové stránky, které budou mít stejný design. Na vizuální styl jsme vypsali soutěž, vyhrála společně studia Kultivar a Pixl-e, která pak navrhovala a vytvářela i zmíněný orientační systém.

Jaká je věková a profesní struktura vašich čtenářů?

Asi polovina z nich jsou středoškolští a vysokoškolští studenti. Další velkou skupinou jsou senioři. Méně je zastoupena střední generace.

Jak je na tom knihovna kapacitně?

Knihovny našeho typu knihy nevyřazují, ale trvale uchovávají, proto je trvalým problémem nedostatek skladových prostorů. V současnosti máme asi 1 200 000 knihovních jednotek. 100 tisíc knih vydaných za posledních 25 let je nyní volně přístupných v tzv. volném výběru, starší fondy jsou ve skladišti. Při ročním přírůstku 14 tisíc dokumentů jsou přímo v knihovně volné kapacity ještě na několik let. A vzhledem k tomu, že máme poměrně nový depozitář cca 4 km od nové budovy, nebudeme mít problém s uskladněním fondů dalších 30–40 let. Nová knihovnická generace bude mít v naší knihovně možná různé problémy, ale uskladnění fondů to rozhodně nebude.

Jak probíhal dialog mezi vámi a architekty?

Byl těžký a plný nedorozumění. Estetické požadavky se někdy křížily s praktičností a účelností a také technologickými možnosti našeho stavebního průmyslu, viz probarvený beton. Něco se vůbec zrealizovat nedalo, například membránový světlík, který neměl pro Česko patřičná schválení. V konferenčním sále měly být vnější látkové žaluzie. Nakonec jsme si prosadili hliníkové a jsme s nimi spokojeni. Kapitolou samou o sobě byla kulatá okna, která se původně měla otevírat pouze na jeden pant. Myslím, že budova je výsledkem určitých kompromisů a ústupků jak na straně architektů a tak investora i dodavatele stavby. Když jsme diskutovali o nábytku do kanceláří, přišli architekti s tím, že by měl být šedý a plechový. Barvu a materiál jsme odmítli, ale nakonec těsně před výrobou jsme zjistili, že šedý povrch nábytku bude ten nejlepší. Nerozptyluje a hodí se sem. Také jsme se nemohli dohodnout na barvě křesel, navržených žlutých jsme se báli kvůli zašpinění, ale nádherně oživila interiér.

Jak vám vyhovuje knihovna energeticky?

Teplo přivádíme z opatovické elektrárny. Máme systém aktivace betonového jádra, celoplošně jsou prohřívány betonové podlahy. Určitou nevýhodu spatřuji v delší době reakce na změnu venkovní teploty. Když uhodí mrazy, tak trvá delší dobu, než se budova zahřeje na příjemnou teplotu. Bohužel i bohudíky beton je tepelně setrvačný. Na druhou stranu ve skladišti, kde není vůbec žádné topení, bylo i za velkých mrazů + 21 ºC.

Vrátíme-li se na začátek, měla jste v soutěži nějakého favorita?

Měla, byl to návrh ateliéru Onex. Byl velmi podobný Moravské zemské knihovně, nakonec od stejných autorů. Líbil se mi vzhledově, perfektně zapadl do okolí, ale z provozního hlediska je X rozhodně lepší.

A zcela nakonec: Udělala byste něco jinak, kdybyste měla tu možnost?

Kdybych mohla, asi bych si vybrala jinou projekční firmu, protože firma Deltaplan mi absolutně nevyhovovala, podle mne to odborně, koordinačně a lidsky nezvládli. Pokud bych měla současné zkušenosti, daleko víc bych hledala cestu, jak nestavět vítězný betonový projekt. Celých šest let obhajovat něco, o čem ani já nejsem stoprocentně přesvědčena, že je to to nejlepší, co mohlo na břehu Orlice stát, je dost schizofrenní. Přesto všechno si ale myslím, že dům jako knihovna je účelný, odráží určité postavení této instituce a rozhodně je nepřehlédnutelný. Jak návštěvníci, tak knihovníci i já jsme zde našli určitá pozitiva, pro která jsme si tento dům oblíbili a dobře se nám v něm žije.

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 134     ne: 135

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb