přeskočit na hlavní obsah

Strategický plán Vodňan, aneb kam jdeme

řeka, most

Vzhledem k rozsahu úkolu, který před nimi stál, se účastníci workshopu ve Vodňanech rozhodli vytvořit jeden společný projekt. Zjistili, že definovat problémy tohoto malého města bude přinejmenším stejně obtížné jako je řešit. Vodňany se ani nerozrůstají, ale ani nevylidňují - tento stav však nelze nazvat harmonickou rovnováhou, ale spíše stagnací. Ale proč? Na první pohled tu na žádný výrazný problém nenarazíte.

Účastníci měli za úkol vytvořit 3D model a kvůli tomu museli projít a nafotit v podstatě celé město. Postupně tak před nimi vyvstávala nedořešená místa, zanedbané dědictví a především bariéry. Nejproblematičtějším se ukázal těsný límec mezi historickým centrem a jižní částí města, kde bydlí velká část lidí. Tento límec tvoří železniční trať (lokálka) a výrobní provozy v jejím sousedství. Jižní část tak s centrem a s autobusovou stanicí, která je pro lidi dojíždějící za prací klíčová, spojují jen dvě silnice, střední část této oblasti je zcela neprůchodná. Z rozhovorů s místními pak studenti pochopili, že problém Vodňan je především v jejich hlavách - na své město nejsou nijak hrdí, neidentifikují se s ním a z toho plyne i jejich malý zájem o veřejný prostor. Autoři však stejně aktivně mapovali potenciál, který Vodňany díky svému velkorysému městskému, ale i přírodnímu založení mají. Centrum definují zčásti zachovalé hradby, dají se vytušit důležité osy, na severu je soustava rybníků, na jih míří zbytky barokních alejí. Za posledních dvacet let tu vyrostlo jen několik málo domů a Vodňany zůstávají v zásadě kompaktním celkem, hranice sídla a krajiny jsou stále zřetelné, zároveň ale i otevřené. Jaké by však Vodňany podle architektů měly být? Především své, tedy „vodňanské" - v této podobě pak pevné, jasné a čitelné. Svou identitu mohou čerpat jak z minulosti, tak i ze současnosti. Práce týmu se postupně rozeběhla několika směry - plány, kresby i texty svědčí o intenzivní analytické práci, ne všechny úkoly však bylo možné dokončit, dva týdny jsou přeci jen trochu málo. Poslední dny se tak účastníci koncentrovali především na několik klíčových míst - až už problémových, nebo těch s velkým potenciálem.

První výzvou je vjezd do města, který studenti navrhují zřetelněji artikulovat, přijíždějící musí vědět, že se blíží k Vodňanům. Tedy vysázet alej, obnovit rybník, zastavět proluku na hraně města. Dalším úkolem je vyřešit zaškrcení mezi jižním městem a centrem - autoři navrhují novou pěší trasu přes železniční trať a výhledově doporučují usilovat o přeměnu výrobního areálu v plnohodnotnou čtvrť s ulicemi. Třetím navrhovaným zásahem je úprava zanedbaného koupaliště na sídlišti v jižní části města. To by mohlo být impulsem pro zlepšení všech veřejných prostor sídliště. Poslední dva návrhy těží z výjimečného krajinného založení Vodňan a jeho okolí. Severní okraj města s velkými rybníky by měl sloužit procházkám, vyjížďkám na kole či na bruslích. Aby bylo „kam" zamířit, navrhují autoři na kopci nad městem postavit rozhlednu. Na jižním okraji Vodňan pak studenti chtějí obnovit krajinnou barokní kompozici cesty k usedlosti Na Lázni a dále k baroknímu kostelu Panny Marie na Lomci.

Účastníci workshopu se ve výsledku soustředili především na koncepční práci -pojmenování problémů a také (znovu)nalezení potenciálu, který Vodňany mají. I jejich řešení zůstala v ideové, často hodně velkorysé podobě. Právě ta by však mohla místní občany oslovit, nastartovat hrdost na místo, kde žijí. Autoři studie naznačili směry, ukázali cesty, uvolnili

TEXT KAROLINA JIRKALOVÁ
---

Řekli o workshopu

Ondřej Císler

Pominu-li obrovský zápal, intelektuální a pracovní nasazení, které se daly předpokládat po pouhém přečtení seznamu účastníků, připadá mi, že klasifikovat tuto aktivitu nemá smysl. Ta práce vlastně stále stojí na počátku, a jejím výstupem může být cenná změna tohoto českého maloměsta a jeho blízkého okolí. Záleží na tom, kolik let a jak usilovně se bude prosazovat, kolik podnětů postupně přejde do územního plánu a bude realizováno. Zároveň cítím, že myšlenkový svět a styl práce zde použitý je ve výsledku velmi efektivní a po zpracování dalších studií měst by mohl vést k formulování nové zásadní teze o práci s městským prostorem, podobně jako své ovoce přinesly průzkumy Jana Gehla. Plánování města jako poetická, nikoliv jen inženýrská disciplína.

Michal Šiška

Letní dílna ve Vodňanech mě svým undergroundovým duchem ujistila v tom, že je možné svižně a intenzivně pracovat pro městečko této velikosti, dosahovat významných
výsledků a ještě se u toho dobře bavit. Děkuji organizátorům za skvělý zážitek a přeji jim i nám ostatním, abychom se prací pro česká maloměsta mohli i živit.

Jan Jehlík

V závěrečných prezentacích, kterých jsem se účastnil, byla zřejmá esence celého workshopu: TOUHA sdílet, touha se učit, touha hledat dobré. A také jednoznačné potvrzení, že architektura a urbanismus nejsou dvěma světy, že je jedna ARCHITEKTURA jako schopnost pracovat v různých měřítcích, jako schopnost uspořádat prostor, jako schopnost navrhovat lidské PROSTŘEDÍ. A také sílící sdělení, že je pro architekty na čase zapojit se s plnou vážností do věcí společných, stát se hodnotnými členy OBCE. Jak sklenout vnitřní svět architekta a architektury a vnější každodenní svět života lidí a obcí. Také se vyjevilo, jak těžké je najít a udržet jednotící silnou myšlenku ve vztazích MĚŘÍTEK časových, prostorových a činnostních. Jakou metodu a jaké nástroje použít, jak ovládnout sílu obrazivosti, příběhů a faktů (zde opět viditelně odhaleno české architektonické školství povalující se v romantické iluzi historiografie, funkcionalismu a snivosti). Je obdivuhodné, jak se studenti na workshopu skrze takové mlhy prodírali, většinou vědomě a dobře. Nutno přiznat, že zde byla zřejmá zkušenost studentů AVU, UMPRUM a TU s hlubším kritickým myšlením a intenzivním diskurzem. Patrná byla i silná potřeba a schopnost iniciovat své dovzdělávání, zorganizovat celý proces a nadchnout pro něj i profesionální architekty a teoretiky. Protože nejen studenti, ale stejným dílem i konzultanti přispěli k tomuto úspěšnému dílu. Nezměrný můj obdiv má Michal Kuzemenský, jak to celé zvládl ukrotit, ukonzultovat a přežít.

David Kraus

První dojem byl centrum hippies někde na západním pobřeží, v podkroví vyrovnané spacáky, řvoucí hudba a lidé zaujatí prací u laptopů. Pes Bobeš a dřevěná lavice před klenutou místností, kde postávaly hloučky lidí a kecalo se. Bylo to neimidžové, pracovní, neelegantní a v nejlepším smyslu slova nemoderní. Uklidnilo mě, že ještě existují studenti, co se neprezentují lesklými vizualizacemi všelijak polámaných a tvarovaných domů. Asi tomu také hodně pomohl Michal. Oni si vzali právě tak velký rozsah, jaký bylo za 14 dnů možné zvládnout. Překvapilo mne, jak do detailu lze procítit město. Blahopřeji, udělali jste si radost a budete mít na co vzpomínat!

Viktor Vlach

Přijeli jsme do Vodňan za tmy, po pěti letech jsme oprášili diplomní projekty a jeli s nimi dvoudenní přednáškovou šňůru. Překvapilo mě, v jakých našlapaných kulisách a s jakým přirozeným nadhledem byl workshop organizován. Překvapila mě zasvěcená debata dlouho do noci. Překvapila mě i ranní železná disciplína účastníků. Překvapilo mě neformální a hloubavé vedení. Překvapil mě i severní okraj města, kde jsem byl slovy Michala Kuzemenského „vystřelen z orbitu". A jistě mě překvapí i výsledek.

Patrik Líbal

Letní školu vodňany mohu zhodnotit jen zčásti, ke konečnému verdiktu potřebuji znát ještě reakci místních obyvatel na prezentované projekty, nejlépe s určitým časovým odstupem. Také bude zajímavé sledovat, zda akce bude mít nějaké, alespoň minimální, ale hmatatelné přínosy. V každém případě z průběhu letní školy mám pozitivní pocit. Na rozdíl od akcí různých samozvaných rádoby propagátorů architektury tady byla cítit upřímná snaha něčím pohnout. Jako další klad, možná nejdůležitější, lze označit fakt, že zájem o školu, resp. doprovodné přednášky měli právě i místní lidé. Mým úkolem při účasti bylo věci pojmenovat, ne řešit. Mohu konstatovat, že právě takové akce vymaňují města jako Vodňany z „uzavřenosti", a tedy z kruhu maloměstského myšlení. Takže pokud si na konkrétní výsledky v oblasti architektury budeme muset ještě počkat, v oblasti sociologicko-kulturní jsou již nyní zcela zřejmé.

Mojmír Pukl

Zásadní je, že podnět vzešel z místa, ze zájmu místních. To je způsob, možná jediná možnost, jak věc udělat správně. Dbát o svoje prostředí svými silami, s možnostmi a v rozsahu, který lze přehlédnout, zvládnout osobně. tzn. nevyčerpávat se s institucemi, zápasem s financemi apod. Moci věc vést k dobrému, znamená dobrou vůli všech zúčastněných. Jedinec podnítí skupinu. společná, osobní a vzájemná je odpovědnost a odhodlání je nakažlivé. Díky za to. Městečko asi potřebuje oživit (už nejsou velké náboženské svátky, ani úklidové akce...), vzkřísit společné povědomí, potřebuje představu další existence. Workshop byl hlavně soustředěním, lidí i sil i pozornosti, schopností, inteligence, byl veden k pochopení sídla jako souboru, jako součtu vazeb a míst, jejich obyvatelnosti a důraz byl položen na porozumění (děkujeme panu učiteli). tedy žádný nějaký tvůrčí počin, nové řešení, ale svědomitost. To ukazuje výsledek dílny. péče je podstatnější než jednotlivý skutek. Teprve vložením úsilí do vlastního společného prostředí lze se dobrat jeho významu, lze mu dát hodnotu, účel, podílet se na jeho jedinečnosti, najít v místě smysl, důvod, proč (pro co) tu jsme. Ale co celospolečenský kulturněhistorický věhlas Vodňan? ...měli tu přece Zeyera a Víta Fučíka Kudličku!

zdroj: časopis ARCHITEKT

Líbil se vám článek?

ano: 202     ne: 207

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb