přeskočit na hlavní obsah

Sochařský park na Kampě

/up/images/featured/images/socharsky_park_na_kampe_0.png

NÁVRH KONCEPCE

Paní Meda Mládková již delší dobu přemýšlí o možnosti umístit v areálu pražského parku Kampa díla předních českých sochařů různých generací. Tato možnost propojení muzea se stálou instalací soch v okolním prostředí se tu přímo nabízí. Paní Mládková mě požádala, abych připravil seznam umělců, jejichž díla by důstojně reprezentovala české umění posledního půlstoletí. Navíc by tato koncepce odpovídala i zaměření Musea Kampa, které se právě na toto období (kromě Kupky a Gutfreunda) nejvíc zaměřuje.

Připravil jsem seznam, který jsem ještě s paní Mládkovou konzultoval a který jsme společně o některé autory doplnili. Je jich přes dvacet. V další fázi jsme je oslovili a takřka všichni s tímto návrhem, dalo by se říct nadšeně, souhlasili. Ve velké většině by díla dlouhodobě zapůjčili, někteří by je dokonce podle modelů dali z velké části na vlastní náklady nebo na náklady svých sponzorů odlít. Všechny tyto umělce jsem obešel a vybral s nimi díla, která by se hodila pro tento účel. Jednak svými rozměry, potom dalšími vlastnostmi, které si žádá umístění ve veřejném prostoru.

Máme tedy k dispozici od každého umělce fotografii jednoho nebo (kvůli možnosti výběru) více děl, která by se v parku umístila.

Oslovili jsme architekta Davida Vávru, kterého tento úkol zaujal a který nyní ve spolupráci s námi připravuje koncepci rozmístění soch v parku. Samozřejmě se chceme setkat s architektem, který navrhl úpravy parku, abychom se s ním dohodli, jakým způsobem by se sochy mohly osadit tak, aby se oba projekty setkaly a navzájem podpořily.

Přikládáme fotografie jednotlivých děl, která jsme od umělců získali. Někde jde již o hotové sochy, jinde o modely, podle kterých by sochy teprve vznikly. Klasické sochy z bronzu, železa, dřeva či kamene by se v parku setkaly s netradičními objekty, z nichž některé jsou vytvořené z lehkých materiálů pro zavěšení v korunách stromů nebo mezi stromy, což by vypadalo v kontrastu s klasickými sochami velmi zajímavě.

Myšlenku sochařského parku zatím podpořili mnozí umělci i některé osobnosti našeho kulturního a politického života.

JIŘÍ MACHALICKÝ


OSAZENÍ SOCH SOUČASNÝCH UMĚLCŮ V PARKU NA KAMPĚ

Byl jsem požádán paní Medou Mládkovou, abych pomohl řešit umístění současných soch při zamýšleném krášlení parku na Kampě, který by měl projít částečnou rekonstrukcí vegetace.

V prvé řadě jsme nechtěli, aby sochy zaplnily všechna volná prostranství, čímž by přirozená harmonie trávníků a stromů byla přidušena neúměrným množstvím plastik; proto jsme se rozhodli umístit sochy v blízkosti cest, ba i kolem chodníku vedoucího podél náplavky. Sochy se tak volně rozptýlí mezi stromy, keře, zdi i budovy.

Zvolili jsme tři různé cesty. Hlavní cesta je totožná se současnou páteřní komunikací Kampy, která obtéká zeď, jež vytváří nástupní prostor do muzea Medy Mládkové. Tento chodník je vymezen na dotyku parku Kampy s přiléhajícím městem dvěma plastikami. Na straně směrem ke Smíchovu zve chodce k návštěvě ruka klikatě podaná Krištofem Kinterou ve formě pokroucené osvětlovací lampy. Na straně druhé mezi hmotami Lichtenštejnského paláce a zdí Werichovy vily je na ose umístěna magická koule Milana Housera, která, podobně, jako je tomu v Liberci, odděluje a současně propojuje dva světy, a je tedy jak startovacím znamením, tak i poslední tečkou výtvarné pulzace.

Na blízkost Musea Kampa upozorňují nepřehlédnutelné sochy, umístěné blízko chodníku, které by měly chodce nasměrovat k návštěvě nejen vnitřního atria, ale i posléze celého muzea. Tyto sochy jsou ve vzájemném vztahu a jedna druhou posiluje a násobí. Se zvětšenými dětmi Davida Černého přes cestu komunikuje oblý tvar plastiky Stefana Milkova, která vedle sebe toleruje a v tom samém okamžiku je tolerována subtilními kovovými šroubovicemi, odlehčujícími levitující kamenné bloky Aleše Veselého. Hned vedle je s umem porozuměno kovu, svázanému do exaktního tvaru koule prostoupeného trojúhelníkovými otvory a vytvořeného pásy perforovaného plechu od Milana Škody. Koule cudně posazená do těžiště mezi stromy snese jak přírodní kontext kmenů, tak i v sesterském dvojakordu autogenem vykrajované válcové objekty Čestmíra Sušky, které, i když jsou zřejmě objemově největší, se díky prostupu světla a vnitřnímu záření odhmotňují.

Myslíme si, že všechna tato díla jsou jednoznačně významná i v kontextu světového výtvarného umění.

Na straně směrem ke Smíchovu se cesty v parku rozbíhají, což je posíleno sochou Pavla Opočenského, jenž na svém trojúhelníkovém půdorysu je výtvarným rozcestníkem, vzdáleně příbuzným newyorské Žehličky. Za plastikou Pavla Opočenského je největší současný zamýšlený zásah do parku Kampa, a to pravidelná výsadba ovocného sadu, která nás upomíná na to, že Kampa bývala v minulosti rozdělena na několik ovocných zahrad. V rámci této výsadby jsou s železnou pravidelností rozmístěny tři totožné objekty Karla Nepraše. Kmeny se nenápadně proměňují v kovové trubky a ty nás směrují k rozverné soše Jaroslava Róny, umístěné do paty návrší se třemi stromy. Čertovská plastika je nejen upomínkou na dětské hřiště, které má za zády, ale její správné osazení umocňuje náhodně objevený nápis na stěně „rarach pražský“. Podmínkou autora je, aby sochy nestály na současném rozpraskaném asfaltu, ale aby návrší bylo obkrouženo parkovou dlažbou o šíři větší, než je rozměr plastiky. K této hlavní ose ještě náleží nerezová plastika Reného Roubíčka, která by mohla být doplněna formálně tvarovanou zelení.

Zdá se nám velice dobré, že Pražané Kampu vnímají jako místo, kde lze relaxovat na trávnících, které jsou rámovány zelení. Proto jsme nechtěli, aby tento prostor zatížily těžké sochy. Do volné plochy jsou vsazeny pouze dva objekty, a to trojnožka Františka Skály,...

DAVID VÁVRA

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 270     ne: 243

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb