přeskočit na hlavní obsah

Šindelová krása na fasádách

/up/images/featured/images/013.png

V posledních letech se oblíbeným materiálem pro úpravu fasád stává opět dřevo. Nejenže je lze kombinovat s jinými druhy fasád, s omítanými fasádami, lícovými cihlami a dalšími prvky, ale stále více se prosazují i samotné dřevěné fasády. Většinou se montují na rošt z laťování, upevněný na nosné vnější zdi. Často se použije svisle upevněných latí pro zajištění dodatečné vnější izolace se zadním odvětráním. Na ně se už pak šroubují prkna nebo přibíjejí dřevěné šindele, o nichž budeme hovořit s majitelem firmy Šindele, výroba - montáž a údržba ručně štípaného šindele Ludvíkem Dorňákem z Velkých Karlovic.

Fasádní šindelové obložení vydrží mnohem déle, než střešní šindele. Tím, že jsou částečně chráněny před povětrnostními podmínkami podléhají zkáze po zhruba 60 až 70 letech. Zteřelý povrch staršího šindele vyvolává nesprávný dojem, že je ho nutné vyměnit. Po provedení impregnačního nátěru, případně po výměně zničených kusů, však často může při dvojitém položení ještě mnoho let sloužit. Podmínkou je i v tomto případě používání kvalitního dřeva. Nejčastěji se používá dřeva smrkového, které je běžně používané a cenově výhodné. Kvalitnější je dřevo jedlové, kterého je nedostatek. Nejlepší je dřevo modřínové, které má vyšší obsah pryskyřice a tím i velký samoimpregnující efekt. Nejpoužívanějším dřevem jsou jehličnany, ale krajově a velmi zřídka se používá i dub a buk. Podmínkou také je, že dřevo na výrobu musí být štěpné, čili nesmí být mladé, nesmí být řídké a musí být bez suků. „Instalace šindelové fasády je snazší než střechy. U fasádního obkladu jsou problematičtější rohy kolem fasádních otvorů - oken, dveří a podparapetní plechy nebo podparapetní desky z tvrdého dřeva - dubu, kolem nichž je potřeba nainstalovat rám. K němu se dotáhne šindel a kolem se zařeže. Překrytí je stejné jako na střeše.“ Dřevo se štípe a pak se upravuje jeho šířka pro kvalitu vazby a překladů.

Dále se upravuje strouháním a často ozdobným seřezáváním konců. Dřevěný šindel se vyrábí štípaný, řezaný a radiálně řezaný. Šindel je vyráběn v různých délkách a tvarován buď do klasických obdélníků, nebo kónických šablon. Kvalitnější je šindel štípaný, který má hladký skluz, na němž se nedrží vlhkost, ale stéká volně dolů. Naopak pila při řezání zanechává na hranách šindele vlásečnice, v nichž se zdržuje vlhkost a urychluje hnilobu dřeva. Ochránit jej můžeme lazurovacím nátěrem nebo speciálním pryskyřicovým nátěrem. Nechceme-li použít chemické přípravky na ochranu dřeva, musíme zajistit zejména jeho dostatečnou stavební ochranu - např. prodlouženými přesahy střech. „Šindel po naštípání je navíc třeba opracovat pořízem, který šindel dokonale vyhladí. Voda se na takto upraveném povrchu prakticky nezdržuje. Není však dobré, jeli šindel zcela hladký, lepší je tzv. drápaný. Když jednotlivé šindele jsou položené na sobě, drápaním se umožňuje, aby pod jednotlivýmy šindely proudil vzduch a vysoušel vlhkost. Kladem je štípaný šindel, který nikdy není ideálně rovný a sám o sobě umožňuje proudění vzduchu.“ Existuje celá řada regionálních zvyklostí ve tvorbě fasádních obkladů. Jedná se především o podhorské oblasti.

Zatímco v ČR se používá k obkladům většinou šindel na pero a drážku, například ve středním Švýcarsku je zájem o šupiny, které jsou také jednotlivě ručně štípané a pomocí matrice se vytváří zakončení (oblouk, šípové či rovné zakončení atd.). Jejich šířka se přesně ořezává na malé cirkulárce. Na běžný dům je pak zapotřebí až sto tisíc šupin zhruba osm cm dlouhých a pět cm širokých a 5 mm silných, které se jednotlivě přibíjejí hřebíčky a překládají se jako při krytí bobrovkou. Jiné tvary bychom našli v Alpách, ve Skandinávii, jiné na Ukrajině, jiné v Rusku. V našich končinách se však tento typ fasádního obložení drobným štípaným šindelem neuplatňuje. Jeho výroba i realizace na střechu jsou velmi náročné. „I v České republice se užívají šindelové obklady fasád a také zde byly v minulosti ovlivněny regionálními zvyklostmi. Dnes se ale regionální zvyky poněkud smývají a záleží na investorovi, co si přeje a do jaké míry sem přenáší zvyklosti z jiných regionů. V podstatě se na přání vyrábějí různé šindele nejen s klasickým zakončením, ale i s různým dekorem, velikostí, silou. Například krásné fasádní šindelové obklady jsou na zámečku Na Kladské západně od Mariánských Lázní, kde byly realizovány fasády ve vzpomínaném švýcarské stylu. Zajímavá je kaple Cyrila a Metoděje na Radhošti v Beskydách, Maměnka na Pustevnách. Krásný dřevěný kostelík v Blansku z roku 1601 původem z Podkarpatské Rusi je obložen šindelem klínovitého tvaru bez drážky,“ říká Ludvík Dorňák. „Je příjemné, že šindel a dřevo vůbec se vrací na stavby, a to i v případě rodinných domů. Dřevo je nejen hezké, ale i chrání a hřeje. Pod roštem, na němž je umístěn obkladový šindel, se stěna izoluje různými zateplovacími materiály.“ Šindelové obložení se používá nejen externě, ale mnohdy i pro vnitřní obklady. Šindelová fasáda však není určena jen pro dřevostavby, ale setkat se s ní můžeme i při obkladech cihlových zdí nebo u skeletových obkladů, na nichž vznikají nejen šindelové, ale třeba fasády typu falešného srubu apod.

(sm)

zdroj: http://strechy.mise.cz­

Líbil se vám článek?

ano: 255     ne: 188

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb