přeskočit na hlavní obsah

Schodiště a terasy Hradec Králové

/up/images/featured/images/schody_hradec_kralove_0.png

SCHODIŠTĚ BONO PUBLICO

Klasicistní kryté schodiště Bono publico (Pro obecné blaho), spojující Velké náměstí s třídou Komenského, bylo postaveno v trase původní středověké komunikace vedoucí k fortně nazývané Biřicova nebo Rybářská. Vzhledem k prudkému poklesu terénu směrem ke hradbám zde můžeme schodiště předpokládat již ve starších dobách. Kdy vzniklo v tomto místě zděné schodiště, bohužel přesně nevíme. Prvním známým vyobrazením je zaměřovací plán z let 1808–1809, na němž je schodiště kryté jednoduchou dřevěnou střechou s osvětlovacími vikýři. Následně letech 1809–1810 vznikla přestavba podle projektu Josefa svobodného pána von Lauera, který v Hradci Králové působil po řadu let jako vojenský inženýr na ředitelství pevnosti a později od roku 1831 jako velitel pevnosti. Tato přestavba změnila vzhled původního schodiště jen částečně – schody byly rozvrženy do čtyř ramen a tří mezipodest, ramena zaklenuta šikmými valenými klenbami, osvětlení umožňovala okna v bočních stěnách mezipodest.

Přestože oproti dnešnímu stavu vykazovalo schodiště podstatné odlišnosti nejen v partii střech, ale i v půdorysu a vedení schodiště i mezipodest, je v dosavadní literatuře Josef Lauer mylně uváděn jako autor stavby, která dostala definitivní podobu až o více než čtvrtstoletí později. Její vznik dokládá dílčí výkres zachycující v řezu horní část schodiště. Je signován „ing. Seifert“ a datován rokem 1836. Schvalovací kontrasignatura s datem 5. 4. 1839 označuje zřejmě rok vzniku stavby, která odpovídá dnešnímu stavu.

Oproti starší fázi bylo schodiště ve spodní části asi o 8 metrů zkráceno, a tím se stalo strmější. Severní vchod ústící do uličky k Velkému náměstí tvoří bosovaný portál, jižní průčelí je opatřeno rovněž portálem, který je členěn plochými pilastry, dvojitou římsou a nízkým obdélným štítem. Interiér schodiště tvoří čtyři na sebe navazující ramena a mezi nimi vložené tři mezipodesty. Osvětlení schodiště bylo podstatně zlepšeno vložením třech tamburů s kupolkami, pročleněných okny. Celek schodiště lze hodnotit jako architektonicky vysoce kultivovaný projev, tvořící pozoruhodnou rovnováhu mezi estetickým pojetím a užitkovou funkcí. Schodiště Bono publico patří nepochybně mezi nejpozoruhodnější díla své doby v Hradci Králové a je zajímavou stavbou i v kontextu celého českého klasicismu.

TEXT JAN JAKL

---

SCHODIŠTĚ NA KROPÁČCE

Podobně jako Bono publico i schodiště Na Kropáčce, často nazývané Gočárovo, spojuje Velké náměstí s Komenského třídou. Architekt Josef Gočár zde však musel řešit nejen spojení výškově velmi rozdílných částí města, ale také uzavření proluky po zbořené renesanční vodárenské věži zvané Kropáčka, která zde do roku 1906 stála.

K vypracování schodiště vyzval Gočára královéhradecký starosta František Ulrich na konci roku 1908, tedy krátce poté, co Gočár opustil ateliér Jana Kotěry a začal samostatně projektovat. Už v únoru následujícího roku měl Gočár zpracovanou kompletní dokumentaci, kterou 15. května 1909 schválila městská rada. S nelehkým úkolem se Gočár vypořádal skvěle, a to nejen komunikačně, ale především esteticky.

Stavbu, jejíž základy byly položeny v prosinci roku 1909, Gočár navrhl z armovaného betonu. Přitom využil všech možností tohoto materiálu tak, aby dosáhl co nejvyššího výtvarného účinku. Od Komenského třídy se schodiště se dvěma odpočívadly mírně zvedá na čtvercovou podestu, kde se v místě nejvyššího terénního rozdílu větví do dvou ramen. Schodiště je lemováno širokým plným hladkým zábradlím, kolem podesty zvýšeným s obdélnými otvory. Příčně proti ulici Na Kropáčce se nad podestou zvedá stěna otevřená odvážným půlkruhovým obloukem, se svislými hranolovými žebry, mezi nimiž jsou obdélné otvory s půlkruhovými záklenky. Uprostřed obloukového otvoru je zavěšeno osvětlovací těleso. Gočár jej vyřešil jako třídílný bronzový svícen. Stěna s obloukem opticky zaplňuje proluku po zbourané vodárenské věži a odděluje prostor starého města od jeho podnože. Otevřený oblouk schodiště prosvětluje a umožňuje průhledy z obou směrů.

Ihned po dokončení se schodiště setkalo s ostrou kritikou veřejnosti, která nechápala Gočárovo moderní pojetí. „Schody u Mariánského kostela nazval lidový vtip ‚U tří tupláků‘ dle elektrických lamp v bráně nad nimi visících. Nevkusná brána tato, když již stojí, zbořiti se nedá, ale měl by se aspoň pohled na ni z Velkého náměstí zakrýti.“ Anonymní článek v regionálním Ratiboru je jen důkazem, že Gočárovo schodiště předběhlo svou dobu o několik let. Stavba je dnes považována za mezník ve vývoji moderní české architektury.

TEXT JAN JAKL

---

SCHODIŠTĚ KOZINKA

Prostor teras „Kozinka“ od středověku protínala přístupová cesta do centra města vedoucí přes městské opevnění – věž Kozinku. V 1. pol. 20. století zde vznikly první městské sady. Koncepce obnovy tohoto místa navazuje na koncept sadu ve svahu, na jednotlivé výškové úrovně, na kterých je možné se zastavit. Ty spojuje diagonální lomená cesta, protínající celý svah. Výraznou změnou prošla profilace terasových úrovní svahu. Odstraněním komunikačních a pohledových bariér došlo k otevření prostoru a k optickému propojení. Hlavní funkcí tedy je spojení dvou výškových úrovní, vizuální kontakt s okolím, zachování návaznosti na komunikační systém města a hlavní pěší trasy. Úpravou došlo k uvolnění a otevření uličního profilu v délce celého území. Mezipodesty schodiště jsou doplněny kamennými lavicemi, které jsou zapuštěny do výklenků v opěrných zídkách. Preferováno je použití původních materiálů.

JIŘÍ KREJČÍK

SCHODIŠTĚ KOZINKA V HRADCI KRÁLOVÉ
KLIENT Statutární město Hradec Králové
ARCHITEKT / AUTOR Ing. arch. Jiří Krejčík / ARN studio spol.s r.o., Hradec Králové
PROJEKT ARKO spol.s r.o., Hradec Králové
CELKOVÉ NÁKLADY 15,5 mil Kč
REALIZACE 2008

---

SCHODIŠTĚ – REGIOCENTRUM NOVÝ PIVOVAR

Nové schodiště vzniklo jako součást rozsáhlé rekonstrukce bývalého pivovaru na Regiocentrum Nový pivovar v letech 2004 až 2007 a mělo zajistit spojení dolní částí města Komenského třídy s novým nádvořím, jež vzniklo uprostřed pivovarského areálu, a dále pak i s Velkým náměstím – dominantou starého města. Dochází tak k přirozenému a tolik potřebnému propojení cest přes historické centrum Hradce Králové.

Schodiště, jehož ramena spojují jednotlivé parkánové terasy, překonává celkovou výšku přes 13 m a je konstrukčně navázáno na monolitické opěrné stěny svahu. Schodišťová ramena jsou z monolitického železobetonu, stupně jsou obloženy žulovými deskami. Aby celkový výraz schodiště lépe zapadl do daného prostředí, ve kterém je hojně použito charakteristického režného zdiva, jsou viditelné části opěrných stěn obloženy lícovými cihlami. Ty ale již nemají prvořadou nosnou funkci, a proto nebylo nutné použít přísně tradiční pevnou vazbu, ale bylo možné k ní přistoupit více výtvarně. Cílem bylo použít sice tradiční materiál, ale netradičním způsobem. Spárořezu jednotlivých cihel byla věnována velká pozornost. Ocelové zábradlí má jednoduchý technicistní design. Na přilehlých terasách je rozmístěn kovový a kamenný mobiliář španělských firem Santa y Cole a Escofet, podlaha teras je pokryta žulovou mozaikou. Ve spolupráci s mladou hradeckou sochařkou Janou Matějkovou vzniklo na terasách schodiště svébytné umělecké dílo – světelná a zvuková instalace Zpívající stromy.

Zpívající stromy jsou dílem, kde se střetává příroda, hudba, výtvarné umění a architektura. Propojení výtvarného umění s veřejným prostorem je jedním z nejaktuálnějších témat v urbanizaci evropských měst.

Přítomnost člověka v prostoru se stává důležitou složkou celé instalace. U vstupů na schodiště jsou umístěna čidla, která zaznamenávají pohyb člověka a aktivují celou světelnou instalaci a hudbu. Hudba, která zní z útrob teras, byla komponována a nahrána speciálně pro tento účel hradeckými muzikanty Martinem Brunnerem a Petrem Vyšohlídem. Hudebním nástrojem jsou pivní lahve, jako připomínka slavných časů hradeckého pivovaru. Dalším výrazovým prostředkem je barevné světlo, které v závislosti na hudbě mění svou barvu a způsobuje plastické změny prostoru.

Jedním z dalších rozměrů této zvukové instalace mělo být vytvoření a poskytnutí veřejného prostoru pro další umělce a aktuální výtvarné projekty zabývající se zvukem, zvukové instalace spojené s oslavami města apod. Předpoklad byl, že se do tohoto projektu zapojí např. i studenti sousedící výtvarné katedry Pedagogické fakulty, jejíž okna směřují právě tímto směrem… to byla představa. Ve výsledku si právě vedení a studenti výtvarné katedry stěžovali na rušení výuky Zpívajícími stromy, takže jejich provoz byl omezen pouze na večerní hodiny a víkendy…

HELENA DAŘBUJÁNOVÁ


SCHODIŠTĚ – REGIOCENTRUM NOVÝ PIVOVAR
INVESTOR IMMORENT ČR, s.r.o, Česká Republika
GENERÁLNÍ PROJEKTANT 3Q PROJECT, a.s. Hradec Králové, Ing. arch. Pavel Tušl
AUTOŘI
architektonická část Ing. arch. Helena Dařbujánová
výtvarné dílo Mg. A. Jana Matějková
stavební část Ing. Bohuslav Říčař
statická část Ing. František Futera
DODAVATEL SKANSKA CZ, a.s. Divize Pozemní stavitelství Morava, Třinec
REALIZACE 2007

---

SEVERNÍ TERASY V HRADCI KRÁLOVÉ

Lokalita náleží do historického centra města. Na konci 13. století byl do tohoto prostoru situován královský hrad. Na počátku 20. století byl svah upraven do terasovité podoby a rozčleněn čtyřmi hlavními terasovými stupni. Vliv nedokonalého založení a zanedbané údržby se projevil tak výrazně, že prostor musel být v r. 2003 z bezpečnostních důvodů uzavřen. Terasovité území se tak stalo odlehlým koutem.

V rámci současné obnovy byl přehodnocen význam lokality a její vztah k dalším částem města. Úprava terasových úrovní byla řešena tak, aby byly dobře přístupné veřejnosti, přehledné a bezpečné. V návaznosti na zažité pěší trasy bylo v této části obnoveno schodiště, které propojuje jednotlivé výškové úrovně teras a zkracuje přístup do historického centra. Pro konstrukci stěn bylo použito kvalitních cihel z odstraněných opěrných zdí.

Schodiště stoupá příčně svahem, cesta se stává zážitkem z proměnných okamžiků a pestrosti výhledů. Pohyb po schodišti je podobný stoupání do věže. V průběhu cesty se naskýtají letmé výhledy do okolí, ale až na nejvyšším místě se před námi otevře pohled na celý pás zeleně ze severní strany obklopující historické centrum. Vrchní terasa je upravena tak, aby umožňovala co nejvíce míst k sezení a odpočinku. Archeologická sonda zde zachytila pozůstatek konstrukce horní městské hradby. Nad terén byla vyzdvižena pouze její půdorysná stopa.

SEVERNÍ TERASY V HRADCI KRÁLOVÉ
KLIENT Statutární město Hradec Králové
ARCHITEKT / AUTOR Ing. arch. Jiří Krejčík / ARN studio spol.s r.o., Hradec Králové
INŽENÝRSKÁ ČINNOST Ing. Jiří Petera kancelář pro průzkum a inženýrskou činnost
PROJEKT ARN studio spol.s r.o., Hradec Králové ARKO spol.s r.o., Hradec Králové
STATIKA Ing. Bohuslav Rusek, Ing. Vladimír Marx
CELKOVÉ NÁKLADY 20,5 mil Kč
REALIZACE 2007

JIŘÍ KREJČÍK

---

JIŽNÍ TERASY V HRADCI KRÁLOVÉ

K zadání úkolu Naše spolupráce s Magistrátem Hradce Králové trvá již dlouho. Je pro nás cenná tím, že byla iniciována pracovníky útvaru rozvoje města. Díky jejich soustavné péči jsme se mohli zabývat řadou zajímavých zadání diplomových, bakalářských i semestrálních prací, vybíraných z aktuálních témat, která odbor hlavního architekta nabídl. Namátkou šlo například o oživení třídy Edvarda Beneše, rozvoj hřbitova v Kuklenách, návrh kostela pro řeckokatolickou církev či naposledy řešení prostoru Jižních teras pod Velkým a Malým náměstím.

Území původního hradebního okruhu historického jádra města s jeho obrannými funkcemi se v těchto místech postupně měnilo na zadní zahrádky a dvorky domů lemujících náměstí. Ty byly v průběhu staletí různě využívány a zastavovány. Cílem práce bylo nalézt vhodné využití vzniklého rozsáhlého terasovitého prostoru, který měl být zpřístupněn a měl nabídnout nový život nejen svému nejbližšímu okolí, ale celému městu.

Zadání úkolu bylo zcela otevřené. Studenti Jakub Čížek, Jana Hlavová a Zuzana Procházková byli vyzváni, aby zvážili potenciál místa a formulovali svůj vlastní stavební program. Obytné využití bylo nasnadě, a bylo tedy zajímavé sledovat jeho řešení a proporci v porovnání s dalšími, veřejnějšími funkcemi přijatelnými v tomto prostoru. Pro posouzení návrhů je dobré si uvědomit, že území Jižních teras je skryto uvnitř zástavby lemující obě náměstí a dolní Komenského ulici. Pokud jeho nová zástavba nepřekročí tři až čtyři podlaží, neuplatní se prakticky v dálkových pohledech či siluetě města. To jí dává ve vztahu k památkové ochraně značnou míru svobody, kterou se studenti snažili využít.

Jižní terasy v Hradci Králové dosud skrývají svou tvář. Úkolem je nalézt způsob, jak tyto terasy využít a zastavět. Tedy nabízí se paradoxní východisko – zastavět terasy takovým způsobem, aby se obnažily. Přitom pozemek můžeme rozdělit na tři základní hmoty, které se od sebe zásadně odlišují – jižní zástavbu působící horizontálně, severní zástavbu působící vertikálně a stávající terasy. Hmota stávajících teras pak jakoby kráčí směrem od jihu na sever – od horizontality k vertikalitě.

Daný pozemek se vzhledem ke své rozmanitosti již nesmí doplnit o další odlišnou hmotu, je nutné v jedné ze stávajících pokračovat. A v jaké jiné by se mělo pokračovat než v té, co již má nakročeno?

Navržená stavba opakuje pohyb stávajících teras. Je rozdělena na 23 rodinných řadových domů, z nichž každý je jedinečný díky dodržení stávající (gotické) parcelace pozemku. Stávající terasy jsou restaurovány a využity jako veřejný prostor. Pod novostavbou jsou umístěny dvoupatrové podzemní garáže.

Hradec Králové má semknuté historické jádro rozkládající se na pahorku vyrůstajícím ze zeleně. Vedle Gočárova schodiště při jižním lemu historického jádra se nachází specifický prostor mezi domy Velkého a Malého náměstí. Dané území si vyžaduje citlivý přístup vzhledem k podloží kulturních vrstev. Prostor hradebního valu vyzývá k nadčasovému výrazu návrhu a jedinečné hmotové kompozici odvozené z místa. Návrh je propojován s historickým jádrem, sám se však chová introvertně v rámci bloku domů a klade důraz na prostředí zahrad.

Hlavní funkční náplní projektu je bydlení (dva západní objekty), které se začleňuje do stávající zástavby obytných domů. Snažím se vytvořit domov nacházející se v zahradě, která má několik vrstev soukromí. Zahradě vlastní, zahradě společné obyvatelům, zahradě veřejné. Domov, který má ve svém okolí zázemí. Vkládám dětské centrum a regenerační lázně (objekty ve východní části). Ty jsou obohacujícím prvkem i pro ostatní obyvatele historického jádra Hradce Králové.

Na základě linií v rámci území a předpokládaných pěších cest je území rozděleno na části s rozdílnou mírou soukromí zahrad. Objekty bydlení, dětského centra a lázní jsou půdorysně zjednodušenou linií bývalé horní městské hradby, jediné historické stopy. Dále pracuji s šířkou objektů v souvislosti s funkční náplní a celkovým výrazem. Výškově domy reagují na gradující charakter střech zástavby severní uliční řady.

Mezi dětským centrem a lázněmi vytvářím v návaznosti na stávající průchod novou příčnou komunikaci územím spojující Komenského ulici a Malé náměstí, které se tímto pokouším oživit. Při její severní části je vytvořeno jakési náměstí vnitrobloku. Do neúměrně velké proluky u Komenského ulice vkládám parkovací objekt a drobnou administrativní budovu. Komunikační věžička mezi nimi je přístupem na lávku v úrovni dolní městské hradby. Jednoduchá přímá linie domů zklidňuje prostorově členitý charakter teras. Umělou linii domů protíná živá linie bříz. Návrh zachovává terasovitý charakter zahrad.

Při dolní městské hradbě je vytvořena pěšina navazující na promenádu v západních zahradách jižního valu historického jádra. Ta je uzpůsobena pro bezbariérový pohyb.

TEXT JIŘÍ SUCHOMEL

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 311     ne: 376

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb