přeskočit na hlavní obsah

Rušivé světlo Část 1. – Názvosloví a legislativa

/up/images/featured/images/rusive1_0.png

Přistupovat k otázkám minimalizace rušivého světla lze dvojím způsobem. Se snahou tuto problematiku řešit, nebo aktivisticky. V několika článcích se pokusím o první přístup.

Názvosloví aneb o zmatení pojmů

V několika posledních letech se ve všech pádech skloňuje termín „světelné znečištění“. Je to vskutku pozoruhodné. Už proto, že „světelné znečištění“, jak dále ukáži, vlastně neexistuje. Termín light pollution vytvořili světoví aktivisté a čeští aktivisté jej ochotně a doslovně přeložili. Ani astronomové tento termín dříve nepoužívali. Nebyl. Ani termín, ani důvod jej zavádět, vyhovující terminologie totiž byla k dispozici. V učebnici astronomie [1] v kapitole o fotometrii lze nalézt termíny shodné s pojmy světelnětechnickými osvětlení ovzduší, jas oblohy, rušivé světlo. Je zřejmé, že „světelné znečištění“ je novotvar z dílny nátlakových skupin. Je jimi s oblibou používán; jsou si totiž vědomi psychologického dopadu na laickou veřejnost.

Tím ale zmatení pojmů nekončí.

Mezinárodní aktivisté se organizují v International Dark-Sky Association (IDA). Čeští opět doslovně přeložili Dark-Sky jako „temné nebe„. Lhostejno, že v češtině je pojem temné nebe chápán jako nebe před bouří, nebe plné tmavých, temných mraků. Naopak, jasné nebe je přece nebe plné hvězd. Ve hvězdářské komunitě je běžný pozdrav „přeji jasné nebe„. Že by astronomové byli tak nevraživí a přáli kolegům špatné pozorovací podmínky?

Zmatení pojmů pokračuje.

Je na místě se seznámit s aktivistickou terminologií. Neznalost této terminologie by mohla zapříčinit nedorozumění mezi světelnými techniky a aktivisty.

Patrně nejdůležitější pojem je ošklivá lampa či ošklivá koule. Světelní technici však používají termín svítidlo s kulovým difuzorem (obr. 1).

Dalším pojmem je označení svítidla s vypouklým difuzorem (obr. 2). Aktivisty je nazýváno lampa s ošklivým bachratým krytem.

Stejně významná je aktivisty oslavovaná správná lampa, označovaná též jako ekologická (obr. 3). Lze ji poznat podle toho, že nemá ošklivý bachratý kryt (zvykejte si), ale je uzavřena plochým čirým sklem. Instaluje se zásadně pomocí vodováhy naprosto vodorovně. Vlastnosti, které takové svítidlo má, znamenají revoluci v osvětlování. Alespoň aktivisté to tvrdí. Ale o tom později.

Jsem na rozpacích, jak označit ve smyslu aktivistického názvosloví svítidlo z obr. 4. Ač jde o svítidlo pro osvětlování venkovních prostorů, jedná se primárně o svítidlo nepřímé. Zrcadlovým systémem je světlo přesměrováno k zemi. Je to tedy svítidlo, které vyzařuje světelný tok pouze do dolního poloprostoru, svítivost pro devadesát a více stupňů je nulová. Tudíž se jedná o ekologické svítidlo. Obávám se, že by aktivista souhlasil jen nerad.

Je na pováženou, zda na obr. 5 je „ekologická lampa„. Splňuje základní parametry nemá ošklivý bachratý kryt a je nainstalována téměř podle vodováhy (byť za to může padající stožár a „unavený„ výložník). Nesplňuje však důležitou podmínku ve směru nad horizont nemá nulovou svítivost. ícení. Pak „ekologickou lampou„ je! Škoda, že v tom případě již pozbývá smyslu jako svítidlo. Ale u „ekologických lamp„ je osvětlovací funkce podružná. Navrhuji převzít termín „ekologická lampa„ do světelnětechnického názvosloví jako označení svítidla, jehož účelem není osvětlování.

„Světelné znečištění“ neexistuje

Vrátím se ke zmatečnému pojmu „světelné znečištění“. Světlo není znečišťovatelem ovzduší, ale indikátorem existence atmosféry a jejího skutečného znečištění. Částice v ovzduší (přirozeného původu i ty, které do ovzduší zanáší civilizace) světlo rozptylují, a tak zvyšují závojový jas oblohy. Tím, za jasných nocí, ruší astronomická pozorování.

V místech výskytu vzácné (i nevzácné) flóry a fauny může umělé osvětlení (přímé nebo odražené od oblohy) narušit přirozený noční stav a ohrozit jejich zdravý vývoj. Možná i existenci zmíněných. I zde jde však o světlo rušivé, nikoliv znečišťující. Za zmínku stojí to, že větší množství rušivého světla je za temných nocí, kdy se světlo vyzářené k obloze odráží od mraků.

Světlo, které proniká okny do příbytků, může narušovat spánek obyvatel, ale jistě okna neumaže. A není prokázáno, že je karcinogenem, jak straší aktivisté. Není ani příčinou zvýšeného rizika mozkových či srdečních příhod a již vůbec není příčinou obezity. Rozhodně ne při expozicích, k jakým může dojít pronikáním světla veřejného osvětlení do interiéru.

Mezi špinící účinky světla řadí aktivisté i oslnění. Oslňující světlo narušuje vidění, avšak neznečišťuje zrak pozorovatele. Předbíhám, když prohlásím, že ekologické lampy nejsou zárukou minimalizace oslnění.

Špinícím není ani světlo, které dopadá mimo plochy, které je žádoucí osvětlit. Je světlem nadbytečným, nevyužitým, někdy rušivým. S touto kategorií rušivého světla je třeba nakládat zvlášť opatrně. Například při osvětlování vozovky by bylo závažnou chybou osvětlit pouze ji. Neosvětlené okolí by mohlo ohrozit účastníky dopravy. Zmatené zvíře (či opilce) by řidič spatřil až ve chvíli, kdy by vstoupilo (vstoupil) do cesty. Nemusel by již včas a správně reagovat. Osvětlení okolí vozovky není rušivým světlem (natož „světelným znečištěním„); viz [3].

Ve všech uvedených případech je světlo rušivým prvkem. Není prvkem špinícím. Správným označením pro „světelné znečištění“ je termín rušivé světlo.

Pojem „světelné znečištění“ je, co já vím, v odborné světelnětechnické literatuře použit pouze v doporučení CIE [2]. Na této práci CIE spolupracovala také se zástupci IDA. Mám s aktivisty bohaté zkušenosti. Například při práci v komisi MŽP bylo téměř nemožné dosáhnout sebemenší změny v materiálu, který předložili. Nepomohla ani argumentace aparátem fyziky. Svět aktivistů se takovými malichernostmi, jako jsou přírodní zákony, příliš nezatěžuje. Změna terminologie byla již zhola nemožná. Zcela obdobná situace musela nastat i při práci na [2]. Aby bylo možné toto dílo dokončit, nezbývalo světelným technikům nic jiného, než akceptovat zmíněný termín.

Dovolím si tvrdit, že „světelné znečištění“ neexistuje. Existuje rušivé světlo. Světlo, které ruší astronomy, přírodu, světlo dopadající tam, kde není třeba, světlo, které ruší spánek, světlo, které oslňuje. Převzetím aktivistického termínu by se světelní technici dopustili stejné bláhovosti, jako kdyby tvrdili, že rozkvetlá louka se osvětlena stane smetištěm, a naopak, neosvětlené smetiště rozkvetlou loukou.

Legislativa

Ačkoliv jsem právě doložil, že světelné znečištění neexistuje, v ČR je legislativně postaveno na úroveň zákona. Bylo pojato do zákona o ovzduší [4]. Zákona velmi nekvalitního. O tom svědčí jeho čtvrtá novelizace, která právě probíhá.

Definice „světelného znečištění“ uvedená v zákoně (§2, odst. 1):

„r) světelným znečištěním se rozumí viditelné záření umělých zdrojů světla, které může obtěžovat osoby nebo zvířata, způsobovat jim zdravotní újmu nebo narušovat některé činnosti a vychází z umístění těchto zdrojů ve vnějším ovzduší nebo ze zdrojů světla, jejichž záření je do vnějšího ovzduší účelově směrováno.„
je nekvalifikovaná, nedostatečná a odborně chybná. Je snadno zneužitelná vlivem použití nejednoznačných termínů. Tuto pasáž zákona by bylo dokonce možné kvalifikovat jako šíření poplašné zprávy.

Dále se praví (§50):
„(3) Obec může obecně závaznou vyhláškou…

c) v oblasti opatření proti světelnému znečištění regulovat promítání světelných reklam a efektů na oblohu„.

Obec již nemůže vyhláškou zakazovat, ale pouze regulovat. Ze zákona zmizela část o hudebních produkcích (zákaz používání laserové techniky při kulturních akcích).

Více je o zákoně o ochraně ovzduší pojednáno v [5].

Avšak nepovažuji za šťastné širokou problematiku rušivého světla, jen okrajově související s ovzduším, zahrnovat do zákona o ovzduší. Jestliže chce být ČR jedinečnou ve světě a tuto oblast osvětlování řešit zákony, rušivé světlo by si zasloužilo samostatný zákon.

Ale nevidím důvod, proč vůbec rušivé světlo upravovat zákony. Dostatečně je řešeno v technických normách, popř. v doporučeních. V předpisech u nás přijatých nebo připravovaných k přijetí.

Povšimněte si, že veřejné osvětlení není řízeno žádným zákonem. A zde jde jednoznačně o život.

Zákon o ovzduší není jediný, který se rušivému světlu věnuje. Tím druhým je občanský zákoník [6], kde se v §127 odstavci 1 praví, že „Vlastník věci … nesmí nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy hlukem …, světlem, stíněním, …„ Dvacet let působím jako soudní znalec. Za tu dobu jsem zpracoval jeden posudek, který měl smysl. Ostatní byly o hloupých a zbytečných sousedských sporech. Sousedské „války„ zneužily právě zmíněný paragraf. Stejně je zneužíván aktivisty.

Legislativně opodstatněné jsou již citované materiály [2] a [3]. Problematiku rušivého světla řeší i [7] a [8]. Kvalitních materiálů je dostatek. I když…

…i když si dovolím některá tvrzení v uvedených publikacích v příštích částech seriálu poněkud poopravit. Od doby vzniku zmíněných textů nastal určitý posun poznání.

A pokud jde o jiné zdroje informací stran rušivého světla (míním zdroje aktivistické), dovolím si s nimi v následujících dílech polemizovat mnohem důrazněji.

Literatura:
[1]    HACAR, B.: Úvod do obecné astronomie. SPN, Praha, 1963.
[2]    Směrnice pro minimalizaci jasu oblohy. ISBN 3 900 734 83 6, CIE 126, 1997.
[3]    ČSN EN 13201-2 Osvětlení pozemních komunikací Část 2: Požadavky. ČNI, 2005.
[4]    Zákon 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. 2002 až 2005.
[5]    MAIXNER, T. KOTEK, J.: Světlo ve světle zákona o ovzduší aneb „Nekonečný příběh„. Světlo, 1/2004.
[6]    Zákon 40/1964 Sb. Občanský zákoník.
[7]    prEN 12464-2 Light and lighting Lighting of work places – Part 2: Outdoor work places.
[8]    Guide on the limitation of the effects of obtrusive light from outdoor lighting installations. CIE, Divize 5, Venkovní a jiné světelné aplikace TC5.12. Rušivé světlo. 1995.

Ing. Tomáš Maixner, Siteco lighting s. r. o.

převzato z časopisu Světlo

Líbil se vám článek?

ano: 179     ne: 242

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb