přeskočit na hlavní obsah

Rozhovor se Zdeňkem Fránkem o jeho působení ve Vítkovicích v období 2009 - 2011

/up/images/featured/images/0-ocelovemestovitkovice.jpg

Když jste začal v roce 2009 působit ve Vítkovicích, tak to bylo poprvé, co jste se v architektonické praxi setkal s industriální architekturou?

Jednu zkušenost jsem už měl za sebou, když jsem dělal rekonstrukci průmyslového areálu v Blansku a bývalý výzkumný ústav podniku Metra jsme přetvářeli na bytovky. Je to zajímavý areál s ponechanými komíny, transformační stanicí. Samotný bytový dům jsme pojali jako zvláštní obytnou horu.

Jak jste se dostal k práci ve Vítkovicích?

Vyzval mě Jan Světlík, abych se na přestavbě podílel, rok jsem vedl projekční kancelář Vítkovice Fránek Architects. Pro mě to byla životní příležitost a naprosto zásadní zkušenost. Jsem prostě rád, že jsem u toho mohl být. To, co Jan Světlík dělá pro budoucnost města, pokládám za velký zázrak. Kraj mu leží na srdci, peníze neshromažďuje jenom pro sebe, jak je tady zvykem. Koupil třeba od vdovy po lokálním umělci celou jeho pozůstalost, aby neskončila někde na půdě v prachu. To je jenom takový maličký detail, ale myslím že příznačný.

Jak na vás železárny Vítkovice působily, když jste je navštívil poprvé?

Pro mě nebyly neuchopitelné, jak se lidem, kteří bez předchozí podobné zkušenosti do areálu přijedou, zdají. Můj otec pracoval v adamovských strojírnách Adast Blansko, kde byla veliká slévárna, a jako děcko jsem do ní často chodil, později jsem si vydělával na brigádách. Nejprve jako zedník, později ve slévárnách vždycky o prázdninách na gymnáziu. Vozil jsem nálitky, které se oklepávaly od odlitků, do šrotu. A protože jsem uměl zdít, tak jsem pak pomáhal vyzdívat vysoké pece, které se před každou tavbou musely až nahoru vyzdít šamotem. Dělal jsem to tři roky po dobu dvou měsíců, protože jsem jednak potřeboval peníze a jednak mě to bavilo. Dá se říci, že jsem tak dostal fabriku pod kůži. V Blansku byl ještě podnik čKD, kde se vyráběly turbíny a zase můj strýc v něm dělal dřevěné modely, podle kterých se lily obrovské turbíny. Proto jsem se necítil ve Vítkovicích jako mimozemšťan.

Vnímal jste něco, co by se dalo pojmenovat jako duch místa?

Jistě, to se nedá přehlédnout nebo spíš necítit, vnímáte ho bytostně, jakmile se tam ocitnete. Genius loci Vítkovic spočívá v silné atmosféře celku, železáren a jejich nejrůznějších součástí vytvářejících jakýsi ocelový organismus. Toto kouzlo je nesmírně náročné uchovat, ale jsem přesvědčen, že se to povede.

Jaká zadání z těch, která jste řešil, považujete za zásadní?

Především jsem projektoval rekonstrukci několika budov: VI. energetické ústředny, Starého ředitelství, objektu NS 520, což jsou bývalé šatny přeměněné na ubytovnu, to vše bude letos dokončeno. Jako vůbec první jsem realizoval rekonstrukci altánu před zámečkem, k němuž bude ještě připojeno smaltárium, výstavní pavilon pro umístění smaltových obrazů vznikajících v rámci sympozia pořádaného Vítkovickými železárnami.

Co vám přineslo největší zážitek?

Z těchto prací pro mě byla nejradostnější rekonstrukce VI. ústředny, což je krásný industriální barák z devatenáctého století +s obřími dmychadly, objevující se ve filmu Amerika Vladimíra Michálka: totální technický unikát připomínající dvě parní lokomotivy s obrovskými loukoťovými koly desetimetrových průměrů. Všechno jsem podřídil dvěma strojům, a aby se na ně mohl návštěvník podívat i shora, nechal jsem do haly vestavět věž. Statika budovy byla v pořádku, její spodní část je ze železobetonu, protože stroje měly silné rázy a bylo nutné je eliminovat. Dále je tam v suterénu školicí centrum, kongresový sál, učebny. Vstup jsem udělal jako novodobý most - to je jediný na první pohled moderní prvek, který jsem tam udělal. Je to vše pojaté hodně industriálně, pomocí betonových tvárnic, také tam ale bude vodní plocha, smaltovaný bazén, kde budou moci děti poznávat zákonitosti vody.

Jak probíhala spolupráce s Josefem Pleskotem, hlavním architektem proměny Dolní oblasti Vítkovice?

Rozuměli jsme si, i když každý děláme trochu jinou architekturu. Vždycky jsem si toho vážil a jsem přesvědčen, že spolu s Janem Světlíkem vytvoří z průmyslových Vítkovic skutečně živé město. Josef Pleskot všechno dělá s nasazením a apetitem, který je mu vlastní, vytváří systémy. Snažil jsem se pomoci tam, kde mě bylo třeba. On se zabýval především Dolní oblastí, kdežto já jsem vymýšlel architekturu opačným směrem, směrem na haldu a na město. Hodně mě to bavilo. Když jsem třeba viděl, že na druhé straně Josef Pleskot používá motiv úhlopříček, tak jsem je také po svém uplatnil, jako třeba na budově Starého ředitelství, které jsem rekonstruoval: navrhl úhlopříčné zastřešení, kde by měla být vyhlídková restaurace. Vůbec jsem se ale nesnažil pronikat do dalších urbanistických souvislostí, vytvářel jsem solitérní stavby podle svých nejlepších schopností. Dělal jsem také stadion, mosty, prostě všechny záměry, které po mně Jan Světlík chtěl.

Jakou osobní zkušenost jste během práce ve Vítkovicích získal?

Pro mě to bylo především zajímavé setkání s průmyslovým prostředím: pochopit fungování vztahů v obří fabrice a být součástí obrovské  firmy, kde jsou zaměstnány stovky lidí a dohromady něco vytvářejí. Nikdy jsem nic podobného nezažil a pravděpodobně už ani nezažiju.

Proč jste z Vítkovic odešel?

Protože vše, co bylo třeba, jsem vyprojektoval. Teď už zbývá jen to postavit. Ale mám ještě v hlavě i na papíře asi dvacet nápadů na drobné ideové objekty, které jsou ze zbytků materiálů a jiných artefaktů válejících se v Dolní oblasti zatím bez užitku. Ty by mohly být užitečným a velmi levným zpestřením areálu. Takže doufám, že bude spolupráce pokračovat.

foto: 
1, 2 Energetická ústředna - dolní oblast Vítkovic,
3    projekt Smaltárium - zahradní pohled
4    projekt Smaltárium - pohled z ulice
5    projekt Smaltárium - interiér
6, 7, 8 staré ředitelství - postupná rekonstrukce administrativní a výzkumné budovy a její architektonicko urbanistické sjednocení a napojení na bezprostřední i širší okolí
9, 10 návrhy dvou variant ocelových mostů pro Novou Karolinu
11 návrh fotbalového stadionu na haldě v těsné blízkosti
budovaného golfového hřiště
12, 13 pavilon u vítkovického zámku 

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 166     ne: 164

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb