přeskočit na hlavní obsah

Rozhovor: majitel ostrovního domu, který nemá přípojku na plyn, vodu ani elektřinu

/up/images/featured/images/0-ostrovnidum.jpg

Autor: Jan Horčík, www.ekobydleni.eu

Ing. arch. Pavel Fojt se od roku 1990 zabýval výrobou modelů architektury. Práce ho postupně zavedla až k výrobě reklamy a reklamního značení. Přesto, k architektuře má dodnes blízko. Před pěti lety si postavil tzv. ostrovní dům. Tedy rodinný dům bez přípojek plynu, vody nebo elektřiny, který je plně soběstačný. Přesto Fojt pragmaticky říká, že elektřina ze zásuvky je pořád nejlevnější.

Na začátku všeho byla parcela na okraji Prahy, uprostřed přírody. Její poloha určila půdorys budoucího rodinného sídla. Pan Fojt i jeho manželka chtěli, aby stavba co nejlépe splynula s okolím, a tak se rozhodli pro stavbu přízemního bungalovu. Okna jsou umístěna jen na jih, zbytek je zahrnutý zeminou. Podrobnosti o jeho stavbě a technologickém řešení můžete najít na webu www.ostrovnidum.cz.

Svůj ostrovní dům jste postavil už v letech 2002-2007, dávno před tím, než se obecně začalo mluvit o obnovitelných zdrojích, potřebě šetřit energií, apod. Co vás k tomu přimělo?

Pavel Fojt: Já vlastně vůbec neuvažoval o tom, že vytvářím ekologický dům. Měli jsme parcelu bez přípojek a já věřil, že vše jde technicky vyřešit. Zároveň jsem se pokusil uplatnit všeobecně známé zásady. Obnovitelné zdroje nejsou nic nového, používají se již desítky let. Dnes jsou jen politicky podporované a díky širšímu použití jsou dostupnější.

Pro kolik lidí je váš dům vlastně určen, resp. kolik ho může pohodlně obývat?

P.F.: Dům je navržen pro naši pětičlennou rodinu, tedy rodiče a tři děti. Děti nám ale postupně odrůstají, takže dnes v domě bydlíme tři, tři psi, dvě kočky a rybičky.

Jste vystudovaný architekt, takže předpokládám, že dům jste si kompletně navrhoval sám. Ostrovní dům ale využívá některá unikátní řešení vzhledem k vytápění, ohřevu vody apod. Konzultoval jste tuto problematiku i s dalšími odborníky?

P.F.: V době kdy projekt vznikal u nás opravdu nebyly téměř žádné zkušenosti s chováním podobného domu. Samozřejmě jsem konzultoval s řadou odborníků, ale vlastně mi nikdo nedovedl říct, jak se dům bude v praxi opravdu chovat z tepelného hlediska a o elektřině vůbec nemluvím. Moje výhoda byla, že jsem stavěl pro sebe a mohl si dovolit neověřené postupy.

Na stránkách upřímně píšete, že některé konstrukční prvky byste v domě dnes řešil jinak. Jaký je k tomu důvod – současné řešení nepracuje dobře, nebo bylo zbytečně nákladné?

P.F.: Nejedná se o konstrukce, ale spíše o technologie. Především bych jinak řešil topení a větrání. Při návrhu jsem si dostatečně neuvědomil zásadní roli spotřeby elektřiny v ostrovním režimu. Původní idea byla, že využiji k topení především ohřátého vzduchu a proto jsem do podlahy uložil soustavu trubek, kterými měl procházet teplý vzduch. Ten měl ohřívat podlahu a vytvořit jakési vzduchové podlahové topení. K ohřevu vzduchu sloužil rekuperační výměník, výměníky voda – vzduch a krbová vložka. Celý systém sice funguje, ale je pro nás příliš náročný na spotřebu elektřiny. Prohnat vzduch všemi trubkami potřebuje přibližně 200 W a to je 4,5 KWh denně. To je skoro polovina letní výroby elektřiny a více než celá denní zimní výroba. Proto dnes topíme registry a celý systém větrání využíváme jen na periodické větrání ložnic. Pokud bych topení navrhoval dnes, určitě bych volil vodní podlahové, nebo stěnové topení a jen jednoduchý systém větrání. O snížení spotřeby elektřiny domu se snažím stále. Například letos jsem vyměnil běžné oběhové čerpadlo topení za špičkové Wilo Stratos a to má opravdovou spotřebu jen 6 – 9 W , tedy 30x méně než ventilátory vzduchotechniky. Další věcí, která se nepovedla, byla hlučnost ventilátoru u krbu. Byl sice tichý, ale přesto slyšitelný, a to po čase bylo nesnesitelné. Co si musím pochválit je akumulační nádrž v systému topení, která nám umožňuje topit v kotli v zimě jen obden. Druhý den se topí z akumulační nádrže. Letos jsem ji navíc doplnil o trubicové termické solární kolektory, které do konce září udržely v nádobě teplotu okolo 70. stupňů a zajistily tedy dostatek teplé vody.

Zároveň nezakrýváte, že ačkoliv jde o ostrovní dům, je někdy nutné využít elektrocentrálu. Plánujete se jí v budoucnu nějak zbavit, tzn. rozšířit solární elektrárnu, případně snížit spotřebu?

P.F.: Pokud chcete v ostrovním domě normálně bydlet, tak potřebujete záložní zdroj proudu, který je k dispozici vždy a má dostatečnou kapacitu. Proto si myslím, že centrála, nebo podobný zdroj bude potřeba vždy. Nejenom pro zimní dny bez sluníčka, ale také pokud potřebujete zapnout opravdu velký spotřebič a navíc pro pocit bezpečí. Celý systém domu ještě pořád upravuji. Během letošního léta jsem do systému přidal další fotovoltaické panely, tedy bude delší období bez nutnosti dodatečného zdroje. Na druhou stranu elektrocentrála loňskou zimu pracovala cca 120 hodin a to při spotřebě 0,7 l nafty/h je 85 l. To je jedna nádrž v autě. Proto asi nemá cenu snažit se centrálu nahradit. Přesto přemýšlím o vývoji generátoru proudu na tepelnou energii z kotle, ale to není o úsporách jako spíše o pohodlí. Za ideální považuji stav, kdy se o elektřinu nebudu muset starat vůbec.

Ideální by tedy byl dům, o který není nutné se starat. Jak náročný je v současné době váš dům z tohoto hlediska?

P.F.: O elektrárnu se od února do konce října nemusíme starat téměř vůbec, tedy jen jednou za dva – tři měsíce zkontrolovat baterie a v případě nutnosti dolít destilovanou vodu. V zimě navíc musíme doplňovat naftu v nádrži centrály a měnit v ní olej. Potom musíme jednou za čtrnáct dní vylévat kondenzát z výfuku centrály. Pokud napadne sníh, je potřeba panely očistit. To je veškerá práce okolo elektrárny. Ale obnáší to neustále mít na zřeteli kolik energie máte k dispozici a podle toho se chovat. Pokud bychom se systému nepodřídili, tak by centrála zapínala daleko častěji a naopak by bylo více období, kdy bychom nevěděli co s přebytky elektřiny. Takové stavy nestojí jen naftu do centrály, ale zkracují životnost baterií, která se počítá na počet cyklů nabití – vybití. Také musíme myslet na to, kolik větších spotřebičů je najednou zapnutých, abychom nepřetížili měnič. Pokud se tak stane, není to žádná katastrofa. Znamená to vypnout největší žrouty proudu a měnič restartovat a nebo počkat až tak udělá sám. Situace, kdy bychom byli bez proudu vlastně ještě nenastala. Spíše jsou to takové drobnosti, na které je třeba myslet. Daleko více práce je okolo topení. Topíme dřevem, ale do loňska jsme museli ohřívat i teplou vodu. To díky solárním kolektorům odpadlo. Přesto musíme v zimě obden zatopit a nahřát vodu v akumulační nádrži. Druhý den topíme z nádrže. Spousta práce je i okolo bazénu a zahrady, ale to je stejné jako v každém domě.

V posledních letech se problematika ostrovních systémů a obecně soběstačnosti stává čím dál tím zajímavějším tématem pro řadu lidí – kutilů, nadšenců, nebo prostě lidí, kteří si dovedou spočítat, že platit stále víc za energie bude do budoucna velmi náročné. Co byste doporučil lidem, kteří mají ambice zařídit si vlastní soběstačné bydlení?

P.F.: Především je potřeba si uvědomit, že nic není zadarmo. Elektřina ze zásuvky je pořád nejlevnější. Pokud přesto někdo chce vybudovat nezávislý dům je dobré přistupovat k projektu co nejkomplexněji. Pokud jde o novostavbu tak zásadní roli hraje tvar a orientace budovy, řazení prostor, velikost oken… Tyto parametry mají zásadní vliv na spotřebu energií a nestojí nic. Nejlepší je hledat prostá a jednoduchá řešení. Dům budujeme proto, aby se v něm dobře žilo a to po mnoho let a jeho technologie je jen jednou z věcí, která by nám v tom měla pomáhat. Na ostrovním režimu je nejdražší a nejnáročnější systém zálohování energie. Proto je jednodušší vybudovat dům s přípojkou proudu s možností dodávat přebytky proudu do sítě a v době potřeby ji zpátky nakupovat. Zcela ostrovní systém má oprávnění jen tam, kde přípojka není.

Ostrovní fotovoltaický systém jste museli vyvinout prakticky sami. Jaké byly největší překážky, úskalí při jeho projektování?

P.F.: Já vlastně na žádné zásadní technické problémy nenarazil. Hlavní překážkou byly a jsou peníze, protože není problém vybudovat dokonalý systém, ale jde o to, kolik jste ochotni nebo schopni do systému vložit. Další překážkou je životnost, což opět souvisí s penězi. Baterie mají životnost okolo 1500 cyklů nabití a vybití, což se děje každý den. Vydrží tedy pokud se k nim správně chováte 4 – 5 let a stojí okolo 50 000 Kč. To samé platí o elektrické centrále.Její životnost odhaduji na 10 let a stojí 40 000 Kč. Při sestavování jsem většinu dílů objednával přes internet z celého světa kromě baterií a centrály, a co se dalo, tak jsem vyrobil, nebo výrobu zadal. Samozřejmě jsem objevoval i slepé uličky, ale to si myslím k navrhování patří. Systém od začátku pracoval až překvapivě dobře, ale ještě pořád ho nepovažuji za dokončený. V současnosti již po většinu roku pracuje tak, že se o něj nemusíme starat. Přesto nás nutí myslet na to, jak v dané chvíli svítí sluníčko a jak asi jsou nabité baterie a podle toho se chovat.

Váš dům byl mezi prvními, které v roce 2009 získaly zelený bonus pro ostrovní systém. V dnešní době už něco takového nefunguje. Vyplatí se podle vás dnes tedy vůbec o ostrovním elektrickém systému přemýšlet?

P.F.: To je širší otázka, která se netýká jen ostrovního režimu. Většina alternativních zdrojů dnes ekonomicky funguje jen díky dotacím. Myslím, že ekologie se dnes stala zástěrkou pro výnosný byznys a rozhodně nefunguje na ekonomických zásadách. Ostrovní dům není a nevěřím, že někdy bude ekonomicky výhodnější než stejný dům s elektrickou přípojkou. Dává však svobodu možnosti stavět i v místech, kde přípojka není. Peníze ušetřené za stavební parcelu je ale nutné vložit do složitější technologie.

Je možné vyčíslit o kolik byl váš dům finančně nákladnější proti domu se stejnými dispozicemi, který by byl klasicky připojen k sítím?

P.F.: Přesně to nevím, ale myslím si, že stavba a vývoj solární elektrárny stál v nákupních cenách jednotlivých dílů zhruba 500 000 Kč plus moje práce a čas. Na domě ale není netradičně řešená jen elektřina, ale technologie vlastně ovlivnily celou podobu domu a tam již nejsem schopen náklady vyčíslit. Na druhou stranu náklady na provoz domu jsou určitě nižší než dotace na solární elektrárnu, což u nás bylo okolo 25 000 Kč ročně. Dotace „zelený bonus“ stát od letošního ledna bohužel zcela zrušil, přestože je předtím garantoval na dvacet let. Kdyby nám zůstaly „zelené bonusy“, tak by náklady na provoz domu byly nulové.

Jak se jako výrazně technicky zaměřený člověk díváte na problematiku přírodního stavitelství – tj. domy ze dřeva, hlíny, slámy, apod.?

P.F.: Je to jako se vším. věci nejsou dobré, nebo špatné samy o sobě, ale záleží na použití. Africké hliněné stavby jsou nádherné. Přírodní materiály jsou úžasné tím, že umějí stárnout a mají svoje kouzlo. Na druhou stranu musí budovy splňovat standardy současné doby. Pokud se jich podaří dosáhnout, tak je vlastně jedno z jakého materiálu budova je, nebo přesněji jen tehdy je účelné takové materiály použít. Přírodní materiály ale vyžadují perfektní řemeslné zpracování. To ale neplatí jen o přírodních materiálech, ale i o použití odpadu jako materiálu. Pneumatiky jsou dokonalé na zpevnění opěrných zdí, pet láhve mohou sloužit jako tepelná izolace… ale i s odpadem se musí zacházet jako s jinými materiály a ne jako s levnou náhradou. Fandím dávání druhého života věcem, které by jinak skončily na skládce.

Líbil se vám článek?

ano: 292     ne: 251

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb