přeskočit na hlavní obsah

Rodinný dům Zdiměřice - Rozhovor

/up/images/featured/images/rodinny_dum_zdimerice_rozhovor_0.png

O projektu se Stanislavem Fialou

Pane architekte, jak jste se potkali s investorem domu ve Zdiměřicích?

Investor si mě našel sám. Měl zpracovanou představu, co chce, věděl, co od domu požaduje, a na základě toho zcela systematicky hledal architekta, který by mohl jeho představy naplnit. Pokud vím, pečlivě studoval dosavadní práci moji i několika mých kolegů, a to jak na internetu, tak v periodikách, publikacích, odborném tisku, mezi jinými také ve vašem časopisu. Nakonec si z uvažovaných architektů vybral mě.

Na základě předložené studie?

Já předem studie většinou nedělám. Potkáme se, popovídáme, já ukážu fotky hotových realizací a klient nějak reaguje. Já ho spíš straším, než abych ho lákal. Radši popíšu průběhy realizací v trochu dramatičtějším světle, aby klient neměl příliš růžové brýle hned od začátku. Pokud ho i potom láká udělat něco podobného, co vidí u mne na fotkách, pak má smysl se bavit dál a pokoušet se zbližovat své názory. Nabízím i návštěvy hotových domů a třeba i pohovor s majitelem. Jedině tak si může budoucí klient udělat svou vlastní představu, jestli se mnou chce absolvovat to martyrium, kterým většinou stavění atypických domů je. Musí sám sebe přesvědčit, že ho ta disciplína zajímá a že je ochoten se přenášet přes mnohá úskalí.

Jaká byla východiska při hledání architektonické koncepce této stavby?

Od klienta jsem dostal poměrně podrobné zadání, a navíc byl jasně daný prostor k zastavění. Rovinatý pozemek v nově vznikající lokalitě. Z tohoto hlediska nebylo možné se něčeho chytit, na co navázat. Nic v nejbližším okolí nestálo a my jsme jen tušili, co bude okolo nás postaveno. Bylo zde pouze pole a čerstvě vykolíkovaná silnice. Příliš jsme se nemýlili. Postupně tam vznikla klasická satelitní zástavba pole se všemi svými typickými vlastnostmi, jak je všichni známe. Věděli jsme předem, že musíme vytvořit jakousi oázu, která by okolní negativa odstínila a maximálně při tom využila možností, které pozemek nabízí. Mnoho jich nebylo. Záchytnými body byly vzrostlé stromy lemující potok na hraně pozemku. Bylo jasné, že se dům musí dívat právě tímto směrem. Téměř čtvercový půdorys jsme prořízli zálivem, který umí sbírat slunce od východu k západu a vlastně nechává vstoupit zahradu dovnitř. Kolem zálivu a vnitřní zimní zahrady vznikl společný prostor, postavený na principu starých berberských obydlí - všichni se scházejí uprostřed a odcházejí do svého soukromí, umístěného po obvodě dispozice.

Konzultovali jste v průběhu projekce záměr s místním stavebním úřadem?

Měl jsem štěstí, že investor se v tomto případě velmi iniciativně sám chopil jednání s úřadem a byl neobyčejně důsledný v hájení svých práv proti zvůli některých předpisů. Předpisů, které si, prosím pěkně, na sebe šijeme i my, architekti. Předpisů, které nevytváejí jen úředníci, ale často také architekti. Připravují si tak sami sobě podmínky, ve kterých se dají dělat jen domy podle šablony obecně uznávaného vkusu. Pouze takové domy procházejí přes úřady bez problémů. Jakýkoli vybočující koncept vyžaduje extrémní úsilí při prosazování. Společnost se tak zřejmě snaží sama sebe nějak chránit, ale způsobí tak, podle mne, mnoho zla. připravuje se o krásu nových, nepoznaných obzorů.

Měli jste s vaším konceptem na úřadě problémy?

Byla to klasika - nutili nás do šikmé střechy, tedy do patrové stavby. Ani ozeleněná střecha nebyla dost dobrá. Na tato jednání už nemám nervy. Nemám nic proti regulaci, ale musí být logická a odůvodněná. Nesmí to být diktát z pozic průměrné, pokleslé estetiky. To se však stále více děje, úředníci namísto hodnocení technických a věcných kritérií stále více vstupují do architektonických principů a obhajují to předpisy a vyhláškami, které jsou často nesmyslné, a mnohdy v nich ani pro úřednické požadavky není žádná opora. Velmi často je to zvůle z pozice síly. V tomto případě prokázal náš klient velkou obratnost, vytrvalost a trpělivost.

Koncepce domu vychází z otevřeného centrálního obytného prostoru, kolem něhož jsou po obvodě v jakési souřadnici obestaveny veškeré další funkční zóny. Poskytuje takové řešení uživatelům dostatek soukromí?

V každém případě. Jednotlivé místnosti umístěné po obvodě domu mají sice na obytný prostor přímé napojení, avšak jednoduchým posunem stěny lze tento prostor zcela oddělit, uzavřít. Obytný prostor je sice celý otevřený, ale jeho členění na oddělitelné zóny napomáhá ostrov zimní zahrady, o který se můžou opřít případné otočné stěny, které jsme měli v plánu, ale nakonec nebyl zájem je realizovat.

Krb, respektive jeho betonový tubus vypadá v tomto otevřeném prostoru jako jediný nosný prvek monolitického stropu.

Stropní deska z pohledového monolitického betonu má záměrně působit, jako by se v centrálním prostoru vznášela. Podpírá ji několik nosných příček okolních místností, betonový tubus krbu a 2 tenké ocelové trubky - jedna z nich je přímo vřetenem točitého schodiště.

Nezastupitelnou roli u této stavby hraje osvětlení, které vnáší do interiéru v různou denní dobu, za různého počasí, v různých ročních obdobích proměnlivou atmosféru. Není bohatě dimenzované prosklení zejména směrem do zahrady problémem v rámci posuzování energetické bilance domu?


Dobré světlo, jeho uplatnění, jeho hra je pro mě v architektuře podstatným výrazovým prostředkem. Prosvětlení tohoto domu jsme věnovali velkou péči. Všichni jsme s výsledkem spokojeni. Světlo přichází do domu ze všech stran, i shora zimní zahradou. Velké prosklené plochy jsou orientovány do zahrady - ta je jejich prostřednictvím jakoby vtažena do interiéru. K prosklení jsou použita současná moderní skla, která energetickou bilanci domu nezhoršují. Stavba musí v každém případě plnit normy.

K zajímavým řešením tohoto domu patří také vytápění. Jaký je zde použit systém?

Investor měl jasný požadavek: co největší nezávislost domu na z vnějšku  dodávaných energetických médiích. Vytápění je řešeno systémem dvou tepelných čerpadel s vrty o hloubce 55 m, dále pak soustavou solárních panelů. I krb je připraven pomoci. Koordinaci vytápění a chlazení řídí inteligentní elektronika. Systém pracuje na principu jemného ohřívání ploch. Jemný rastr tenkých kapilár je zalitý pod povrch stropu, stěn i podlahy. V zimě topí a v létě je schopen chladit. Tento způsob ochlazování vyvolává mnohem přirozenější pocity, než klasická klimatizace.

Kromě samotné stavby, její architektury jste také řešil interiér domu a zahradu.

Nemluvte v jednotném čísle. Na domě pracuje vždy parta lidí, která se vzájemně ovlivňuje. Tady se výrazně podíleli i Daniela Polubědovová a Milan Bulva. Ano, je určitě ideální, když architekt může řešit i interiér v souladu se stavbou, kterou navrhl a vůbec spoustu dalších návazných detailů, včetně zahrady okolo. Interiér a exteriér se vzájemně prolínají. To je vnímání domu. Každá stavba má svůj specifický materiálový koncept, který pak vytváří její interiér, i když v něm třeba žádný nábytek není. To je charakter, který se nedá smazat. Mám rád materiály, které dokážou přirozeně stárnout a tímto procesem postupem času přinášejí novou estetiku. Proto používám surový beton, dřevo, kámen i třeba rezavějící ocel. Jednoduše přírodní materiály. Tady je použito dřevo i v podobě vrbového proutí, spleteného do hatí. Ty vytvářejí prudký kontrast a vyvážení vůči průmyslově praktické fasádě z přírodního vlnitého hliníku.

A co zahrada?


Od samého počátku byla součástí studie zahrada, formující zelenými stěnami falešnou perspektivou výhled z domu na vzrostlé duby. Měli jsme ten koncept rádi. Měl vytvářet iluzi větší zahrady a taky vytvářet útulná zákoutí, soukromí. Nakonec však zvítězila verze zrcadlového otisku stopy domu. Každá místnost domu má svůj protějšek v zahradě v podobě barevně kvetoucího políčka. V místě krbu je venkovní ohniště.

Kam byste, pane architekte, zařadil tento dům v hierarchii staveb, které jste dosud realizoval?

Mám ho hodně rád. Když tam přijdu, cítím se v něm hodně dobře. Bydlení v novém, moderním domě je o atmosféře, o pozitivních silách, které by měl dům vyzařovat a přenášet na člověka. Mám dojem, že to ve Zdiměřicích vyšlo.
--- 

S hlavním inženýrem projektu Jiřím Václavů

Objekt se nachází v blízkosti potoka. Nevyskytly se na stavbě problémy s hladinou podzemní vody?

Do zimy 2005 byly provedeny zemní práce a betonáž podzemního podlaží a hrubé stavby přízemí. V    té době byla stavební jáma suchá. Na jaře 2006 se potvrdil předpoklad geologického průzkumu o výskytu podzemní vody s výškou hladiny nad úrovní podlahy suterénu. To je v dané lokalitě obvyklé. Dokonce jsme při projektování ověřovali váhu stavby, aby nám v případě zvednutí hladiny vody nevyplavala. V    projektu byla navržena tlaková hydroizolace, bohužel vlivem špatného provedení prosakovala spodní voda do vnitřních prostor.

Jaká jste navrhli opatření?

Situace byla poměrně složitá, protože již byla provedena podlahová deska přízemi a přístup k základové spáře, resp. ke zpětnému spoji hydroizolace, u kterého byla závada přepokládána, byl komplikovaný. Poškozenou hydroizolaci bylo nutné opravit a provést kolem spodní části stavby drenáž, která odvádí spodní vody přes vsakovací jámu s přepadem do nedalekého potoka. K tomu se musela udělat po obvodě nepřístupné části obvodová „štola". Pro vaši představu, drenáž se nachází u objektu v hloubce asi tří metrů. Toto řešení bylo drahé, ale nezbytné.

Stavba je z monolitického betonu, přičemž většina konstrukcí je z betonu pohledového, což klade velké nároky na způsob zpracování. Navíc se ve stropní konstrukci nachází kapilární systém vytápění a elektroinstalace. Používali jste například samozhutnitelné betony?

Zvláště provádění stropní konstrukce bylo „oříškem". Jak bude celý atypický systém fungovat, jsme s dodavatelem dlouho probírali. Velkoplošné vytápění a chlazení kapilárními rohožemi se standardně upevňuje do omítkové vrstvy stropů, nikoliv do železobetonové nosné stropní desky, jak tomu bylo v tomto případě. Na bednění bylo nutné položit pod kapilární rohože distanční prvky a poté další distanční prvky pro armaturu. Při této technologii se používaly speciální betony s řídkou a jemnou konzistencí, která dokázala vyplnit všechny mezery a podtéci hustou kapilární rohož. To však nebylo všechno. Při provádění bylo nutné počítat s pozdějším vrtáním otvorů pro zapuštěná svítidla. Podle výkresu budoucích vrtů se jejich poloha vytýčila na bednění, kapiláry se upravily roztažením a doufali jsme, že všechno dobře dopadne. Pro zajímavost, vrtů pro světla bylo celkem 57, z toho v místě kapilárních rohoží 23 kusů.

Při pohledu na otevřený centrální obytný prostor téměř bez jakýchkoliv svislých nosných konstrukcí mně napadá, jakým způsobem je řešen.


Centrální prostor je zcela otevřený a laik si ani neuvědomí přítomnost sloupů či jiných nosných prvků. Ty jsou umně skryty, jedna podpora je vnější železobetonový plášť krbu. Druhý sloup, velice subtilní v prostoru, málem přehlédneme. Ocelová trubka s průměrem pouhých 114 mm je před konkávním zasklením JV fasády. Dalšími svislými nosnými prvky jsou železobetonové stěny mezi některými místnostmi. Zastropení pak tvoří křížem armovaná deska. Vyřešení statiky tohoto objektu nebylo právě lehkým úkolem. S ohledem na jihovýchodní prosklenou fasádu bylo nutné navíc velmi pečlivě sledovat průhyb stropní konstrukce. Tato prosklená fasáda je mimochodem docela raritou a samozřejmě „nesystémové" řešení. Desky izolačních dvouskel jsou uchyceny jen dole a nahoře, půdorysně jsou kladeny šupinově přes sebe s přesahem asi 1,5 cm a svislé spáry jsou pouze tmeleny. Takové řešení nelze aplikovat s velkými dodavateli. Zajímavostí je vyřešení prkenné struktury dřeva pohledových betonů. Té bylo docíleno položením dřevěných hoblovaných palubek na systémové bednění. Případně vzniklé nálitky byly otlučeny.

Jaká je vaše spolupráce s architektem Fialou?

Když bych řekl, že jednoduchá, tak bych lhal. V jeho návrzích se nevyskytují systémové prvky a každý prvek vyžaduje originální řešení. Hodně se odvíjí od detailu, který architekt požaduje. Na základě těchto detailů se pak přistupuje k projektu, který se stále dolaďuje. Je to práce velice časově náročná a navíc se musí neustále „bojovat" s dodavatelem. Nicméně známe se už dlouho a s trochou nadsázky by se dalo říct, že po tolika letech spolupráce už někdy i odhadnu jeho představu řešení. Víme, co od druhého očekávat. Leckdy nepotřebujeme ani papír, postačí verbální komunikace.

Vyskytlo se při zpracování dokumentace něco, na čem jste se s architektem obtížně dohadovali, měli jste na věc různý názor?

často mám na některé věci jiný názor. Já jsem technik a jsem daleko víc nohama na zemi. Moje účast na projektu je servis pro architekta, upřesňovat technická řešení, aby co nejvíce splňovalo jeho představy, ne dělat architekturu. On mé argumenty, kterých je obvykle celá řada, vyslechne, a kde je to pro něj možné, tak je přijme. Na této ani na jiné zakázce jsme se nikdy obtížně nedohadovali, vždycky jsme hledali společně vhodné řešení. Naše řešení však nemusí být vhodné pro dodavatele, to ale samozřejmě není princip. To je jiná kapitola.

A co dodavatelé stavby, jaká s nimi byla zkušenost?

Dodavatel při provádění pohledových betonů odvedl dobrou práci. Myslím, že povrchy betonů jsou povedené, stejně i řada jiných prací. Dřevěné posuvné stěny, kamenné dlažby a obklady, skleněné prvky, celý systém topení a chlazení. I na této stavbě se projevila obtížná koordinace s některými subdodavateli. Na takovéto stavbě se vyskytuje velké množství neodzkoušených atypických prvků, a ne každý dodavatel se chce pustit do určitého rizika. Někdy se tomu ani moc nedivím, dodavatel má odevzdat kvalitní dílo se zárukou a to je snadnější u systémových řešení. Vždycky hrozí nebezpečí, že jako čertík vyskočí nějaký chytrý právník atd... V takovém prostředí není snadné prosadit nějakou novinku. Musím ocenit odvahu architekta, který se prodírá touto cestou. Je pravda, že mě trochu táhne s sebou. Navíc podobné stavby vyžadují „zapálení pro věc", dobré řemeslo, a to není samozřejmost. Potenciálním rizikem je to i pro investora, originalita vyžaduje nesystémová řešení a pro zdárný průběh stavby je nutné, aby investor i architekt byli stejně naladěni.
---

S Projektantem vytápění Bořivojem Šourkem

Jaký optimální způsob vytápění a chlazení jste klientovi navrhl?

Jako zdroj tepla pro vytápění a chladu pro chlazení bylo navrženo tepelné čerpadlo s jmenovitým tepelným výkonem 11,9 kW. Zdrojem nízkopotenciálního tepla je kombinace dvou zemních sond (suchý vrt) a tří zemních registrů. Aby bylo tepelné čerpadlo co nejlépe využito, byla pro vytápění navržena velkoplošná sálavá otopná soustava. Ve všech prostorách domu je podlahová otopná soustava systému Rehau. V místnostech, kde byla dispoziční plocha pro podlahové topení nedostatečná, bylo realizováno stěnové vytápění z kapilárních rohoží systému G-Term. Tak bylo možné volit přívodní teplotu do podlahové otopné soustavy 42 °C, do stěnového vytápění 38 °C. Tato teplota odpovídá venkovní výpočtové teplotě -12 °C a je v průběhu roku řízena ekvitermně. Průměrný roční topný faktor tepelného čerpadla vychází z energetické bilance cca 3,8. Pro chlazení byl navržen systém shodný se stěnovým vytápěním. Okruhy vytápění a chlazení je možné hydraulicky propojit a v případě energetického deficitu (například při extrémních venkovních teplotách) tak zvětšit otopnou či chladicí plochu.

V podloží se ve větší míře vyskytuje spodní voda. Neuvažoval jste o možnosti použít tepelné čerpadlo voda - voda?

Ideový návrh systému vytápění a chlazení byl vytvořen v tandemu G-Term / CZ Teplo ve spolupráci s investorem. Jako projektant vytápění / chlazení jsem tak tvořil hlavně hydrauliku celého systému. Docházelo k mírným úpravám, ale původní idea zůstala zachována. Proč byla zvolena varianta suchých vrtů a zemních registrů, a ne systém voda - voda, mi není známo (přesto že firma G-Term tento systém preferuje). Osobně se domnívám, že jistou roli mohla hrát nejistota vydatnosti spodní vody, zvláště v lokalitě, kde je stále čilý stavební ruch.

Je přínosné propojení tepelného čerpadla s aktivním solárním systémem?


Instalace solární soustavy je vždy přínosem, minimálně z energetického a ekologického hlediska. Ekonomické hodnocení je vždy subjektivní a domnívám se, že lze dospět k téměř libovolným závěrům, podle toho, kdo bude ekonomické hodnocení vypracovávat. Jedná se o standardní investici a je na každém, aby zvážil, zda je to investice výhodná, či nikoliv. Spolupráce solární soustavy s tepelným čerpadlem systému země - voda může být výhodná ze dvou důvodů. Může převzít převážnou část dodávky energie pro přípravu teplé vody v letním období (až 70 %), tepelné čerpadlo tak nemusí spínat a vrty nebo zemní registr se může regenerovat. V druhém případě lze přímo aktivně provádět regeneraci vrtů či zemních registrů přebytky tepla ze solární soustavy. Právě tato druhá možnost je zde využita.

Jaká je roční potřeba tepla pro vytápění?

Vypočtená tepelná ztráta pro venkovní výpočtovou teplotu vzduchu -12 °C je 12,7 kW. V té době byla provedena orientační tepelná bilance denostupňovou metodou. Roční potřeba tepla pro vytápění byla stanovena 31 400 kWh za rok. Pro přípravu teplé vody 5300 kWh/rok.


Připravili Eva Bílková a Julius Macháček

zdroj: časopis ARCHITEKT

Líbil se vám článek?

ano: 227     ne: 270

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb