přeskočit na hlavní obsah

Rodinný dům v Jevanech

/up/images/featured/images/0-rdjevany.jpg

Z autorské zprávy Pro návrh novostavby rodinného domu bylo prvotně určující umístění samotného objektu na pozemku - zejména vzhledem k orientaci ke světovým stranám. Tvar domu, jeho umístění a orientace vychází ze světových stran a morfologie parcely. Stávající pozemek nebyl nijak využíván, jedná se o lesní pozemek a stavbou nebyla dotčena žádná ochranná pásma ani přírodní útvary.

Objekt rodinného domu je osazen cca 55 m od jižní hranice parcely, 6 m od severní, 4,98 m od západní a 5,55 od východní.

Objekt je navržen na stávající volnou parcelu ve vlastnictví investora. Vlastní stavba je tvarově navržena jako atypický jednopodlažní - přízemní objekt se třemi výškovými úrovněmi podlah, v kombinaci s pultovou a plochou střechou, ze západu a jihu otevřený a prosklenný, ze severu a východu minimálně. Na severní straně je situována samostatná garáž, která není stavebně propojena s RD.

Konstrukčně se jedná o zděný systém. Základy jsou navrženy jako betonové pasy a patky do nezámrzné hloubky v kombinaci se základovou deskou. Střešní krytina je zde navržena jako plechová krytina z titanzinku.. Sklon střešní roviny od 2° do 8°. Okna a francouzské dveře jsou dřevěné - euro, barva
rámů je tmavě sytá - přírodní dřevo s nátěrem RAL 8012. Fasádu tvoří systémová probarvená omítka. Inženýrské sítě - dokumentace řeší napojení domu na elektro z nově navrženého elektro pilíře, vodovod a kanalizace řešena napojením na veřejnou síť. Příjezd na parcelu je po stávající komunikaci.

Přístupové plochy do garážového stání a chodník do domu jsou z kamenné dlažby.

Plocha pozemku je upravena a zpevněna. Svým charakterem nenarušuje estetický ráz okolí a do dané lokality je svým charakterem vhodná.

DAVID KRAUS / ARCHITEKTURA
---

SLOVO INVESTORA

Po životních „kotrmelcích" jsme se s mojí partnerkou, dnes manželkou, rozhodovali, kde budeme bydlet, a přišel nám pod ruku pronájem domu v Jevanech. Oba jsme toto místo dobře znali, takže jsme neváhali a nestěhovali se do Jevan. Po krátkém čase padlo rozhodnutí usadit se zde natrvalo, tak jsme začali intenzivně shánět pozemek, který by nás oslovil. Pozemků na prodej v této lokalitě a za nesmyslné ceny bylo dost, ale byli jsme trpěliví a čekali na ten pravý. A najednou se objevil v inzerci: lesní pozemek 4000 m2, výborná orientace na světové strany, na kraji vesnice, výhled na rybník, napůl samota. Neváhali jsme a pozemek koupili. Při našich každodenních vycházkách po Jevanech jsme si vyhlédli dva domy, které se nám moc líbily svojí architekturou, použitými materiály, stylem, jak byly „usazeny" na pozemcích, funkčností. Bylo jasné, že takto specifický pozemek vyžaduje individuální projekt domu na míru, kterého se chopí schopný architekt. Zněla mi tedy v uších otřepaná fráze, že téměř nikdo si netroufne ušít sám kalhoty, aby nepřišel o kus látky, ale do stavby domu za několik miliónů se pustí odvážně spousta lidí. Začali jsme tedy s oslovováním architektů.

Z prvních dojmů jsme byli trošku rozčarovaní. Naše představa byla, že bychom si měli sednout hlavně jako lidé a najít společnou řeč. To se v několika případech nepovedlo nebo jsme se dozvěděli, že dům se musí vysedět a jen dotažení domu do finále „na papíře" je minimálně na rok společných sezení, nebo byla cena za návrh domu tak vysoká, že jsme to nebyli schopni akceptovat. Výjimkou se stal pan architekt David Kraus, jehož realizace se nám líbila v jednom z odborných časopisů, a při prvním kontaktu jsme si padli do oka. David měl na náš dům čas, měl charisma, měl styl, který je u této profese nezbytný, hýřil nápady, jak by měl dům vypadat, ale zároveň uměl naslouchat. Byl leden 2009 a bylo rozhodnuto. Po prvních návrzích a následných korekcích jsme se přiklonili k jednopodlažnímu domu, kde jsme měli jasnou představu o tom, jak by měl dům fungovat, ale tvář domu jsme úplně nechali na Davidovi a vyplatilo se - za tři měsíce vznikla studie domu, která nás nadchla svým umístěním na lesní parcele, tvarem i použitými materiály.

Začala práce na prováděcím projektu, do které jsme už moc nezasahovali, ale byl před námi úkol vybrat stavební firmu, která nám náš dům postaví. Po předchozích zkušenostech jsme oslovili ing. Jaroslava Futeru a Michala Ivanča, který byl „otcem" celé stavby, a po velice krátké době jsme se domluvili na realizaci.

Datem 1. 8. 2009, kdy jsme získali stavební povolení na náš dům, byla stavba zahájena. Po velmi „bolestivém", ale šetrném vykácení stromů, které překážely domu, se stavba velice pěkně rozjela. Rozhodli jsme se, že pokácené dřevo vrátíme na místo alespoň ve formě prken jako součást našeho domu, a nakonec po diskusích s architektem se z toho materiálu udělaly terasy a chodníky okolo celého domu. Byť to vypadalo, že máme ve všem jasno, vyskytl se například problém s fasádou. Poté, co jsme 2 týdny vybírali kámen a dohadovali se, jak by měl dům barevně vyznít, jsme zjistili, že naprosto stejný materiál je použit na třech domech, které se nacházejí 200 m od nás. Protože jsme se rozhodli pro tmavší variantu kamene, museli jsme zvolit čedič, neboť v té době se jiný kámen u nás netěžil. Kamenná stěna prostupující z terasy až do pokoje a kuchyň zasazená do kamene vznikaly vlastně také za pochodu.

Do konce roku 2009 jsme měli hrubou stavbu pod střechou a radovali se, jak nám to krásně ubývá. Radost nám překazily haldy sněhu a Jevany sevřel krutý mráz, který stavbu až do začátku dubna 2010 zastavil. Během dubna se stavba opět pomalu rozjela, ale už to nebyla taková „pohoda" jako na začátku: potíže se subdodavateli, jednotlivá řemesla na sebe nenavazovala, zdlouhavý výběr materiálů, nekonečné diskuse nad typem podlah, barvou kuchyně atd.

Původně jsme měli v plánu se přes léto přestěhovat, neboť máme tři děti a nechtěli jsme zasahovat stěhováním do školního roku. V létě se však stavba úplně zastavila, protože se čekalo, až vyschnou podlahy a kámen uvnitř domu, až se vyrobí kuchyň, namontují okna. Koncem září byl dům skoro hotový, dělaly se zahradní úpravy, chodníky, ploty. Posledního října jsme se dočkali a do nového domu jsme odvezli poslední věc. Tento den byl výjimečný i tím, že naše dcera začala sama chodit. Bylo krásné sledovat, jak si druhý den vykračuje po novém domě. Neustále čelíme dotazům, jak jsme si v novém domě zvykli, jak se nám bydlí, co děti, pes, kocour. Musíme jednoznačně konstatovat, že v novém domě nebylo třeba si zvykat. Vše bylo podle našich představ, vpluli jsme do něj zcela plynule a pohodově. Pár dní si zvykala zvířata, ale my jsme si to jen užívali. Bydlí se nám v něm krásně. Teď už se jen bavíme doděláváním zahrady, přístřešku na dřevo, dětského pískoviště a užíváme si neskutečného ticha, barev přírody a úžasného spojení domu s okolním prostředím.

TEXT ŠÁRKA A PETR JELÍNKOVI
---

RECENZE

LESNÍ VÍLA

Co je to architektura vily v lese, příměstském lese, na jehož okraji ve skrytu stromů lze zahlédnout tu a tam vilové rezidence. Jsou to ve svém prostředí uzavřené, poměrně svébytné světy a jejich povahu a kvality začneme objevovat teprve, když se k nim přiblížíme a to ještě postupně, ne náhle. Mám na mysli nedávno dokončenou vilu v Jevanech, kterou navrhnul a postavil architekt David Kraus pro stavebníka, který si vyhledal pozemek a měl jasnou představu o tom, co chce od architekta, jehož si pro stavbu vybral, což v našem prostředí nebývá běžné. Souznění mezi stavebníkem a architektem, jejich vzájemná spolupráce jsou zde zjevné na první pohled. Šlo také o zkušeného, znalého stavebníka, který měl jasnou představu o prostředí a místě, v němž chce žít a zdá se, i způsobu života, jaký se v takovém prostředí může rozvíjet.

Organická forma - splývání s krajinou. Jde o dosti rozlehlou přízemní stavbu, na první pohled složitě zalamovanou, nenápadně šplhající po mírném východozápadním svahu. Korunuje ji a zároveň jí dominuje poměrně vysoká, okrovým dřevem (překližkou) obložená atika, která je tvarovaná několika lomy v půdorysu i v pohledu, což vyvolává matoucí dojem o tvaru stavby. Atika představuje hmotnou substanci stavby, zatímco vlastní obytná, „spodní vrstva" tmavá a transparentní, kterou ohraničují převážně velká skleněná okna v celé výšce od podlahy k stropu, se střídá s temně šedými čedičovými stěnami s výrazným plastickým reliéfem a přesně zařezávanými rohy. Tato nepřerušovaná „obytná vrstva" tvoří vlastní tělo stavby, živě zalamované a rozvinuté na pravoúhlé osnově po dvou stranách dlouhé vnitřní chodby, stoupající stupňovitě po terénu, která je podélnou organizační osou a páteří celé dispozice. Vstup do domu se nalézá zhruba uprostřed zazubené kamenné severní strany. Zde také stojí samostatné krychlovité těleso garáže.

Stropní deska, ohraničená atikou silně přesahuje půdorys vlastní stavby a tvoří zastiňující přístřešek. Půdorys stavby rozehrává živý kontrapunkt mezi nepravidelně zalamovaným obrysem střechy a pravoúhlým, zubovitě skládaným obytným prostorem. Okolo celé stavby pak obíhá dřevěná platforma, sledující roviny podlah. Z platformy, která je vlastně venkovní součástí interiéru je přímý přístup dovnitř domu. Při hlavní obývací místnosti se platforma rozšiřuje pod prosklenou střechou jako venkovní součást obývací místnosti a zhruba uprostřed jižní stěny sestupuje po mírném svahu k bazénu a spojuje tak přirozeným způsobem bazén s domem.

Architektura. Forma, jiná geometrie, povrchy, materiály, transparence, stromy, příroda a krajina. Především je zde jasně vidět, jak architekt reagoval na jedinečnost lesnatého místa na svahu nad ohybem silnice. Pojal stavbu jako organickou součást krajinného prostředí, i když ji od něj jasně odlišil. Je to vskutku poetická odpověď na povahu místa. Vysoká masivní zalamovaná atika teplé okrové barvy, spočívající na tmavé průhledné podnoži, která zde slouží za podušku a připomíná abstrahovaný obraz ležící lidské bytosti, Giorgonovu Venuši odpočívající v krajině s výhledem do dálek. Zde pro změnu odpočívá v uzavřeném, do sebe obráceném místě lesní samoty. Lesní víla.

Architektura - označil jsem ji jako organickou, vzhledem k tvaru stavby, který se tvořivě přizpůsobuje morfologii krajiny. I když se v ní výrazně ohlašuje jako samostatný element, vložený do lesního prostředí. To zde má však stejně významnou roli jako stavba sama. V tom má tato lesní vila svým způsobem blízko k některým Wrightovým vilám, zejména pokud jde o bezprostřední vztah interiéru a okolního krajinného prostředí. Je dosti vzdálená modernistické tradici, třebaže je po funkční a provozní stránce pečlivě domyšlená. Má jistou afinitu ke skulpturálnímu tvaru (nemá vlastně průčelí), ale nepodléhá jeho svodům. Pokud bych měl estetiku této stavby s něčím srovnávat, pak má blízko k přístupu Herzoga a de Meurona, kteří dnes přestavují vrcholnou architektonickou kulturu, založenou na hře s geometriemi zalamovaných forem a na pozoruhodných povrchových texturách. Jde tu nesporně o stavbu, která, řečeno s Kahnem ví, co chce. Je výpovědí o jistém životním stylu a životní filosofii. Myslím, že v dnešní době architektonická tvorba často uniká do formálních výkřiků, jejichž smyslem je reprezentace, aniž by si byla vědoma podstaty svého určení. Stojíme před opravdovou architekturou, jakou může v současné době nelépe vyjádřit téma rodinného domu.

TEXT PAVEL HALÍK 

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 299     ne: 262

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb