přeskočit na hlavní obsah

Rekonstrukce půdy

/up/images/featured/images/0-pudavyzva.jpg

Rodina měla ve starém bytě v centru Prahy dost prostorný byt, a tak otec architekt navrhoval půdy jiným, aniž by o té nad jejich hlavami nějak přemýšlel. Když ale kamarád a soused v jedné osobě požádal o projekt pro vestavbu právě na „jejich“ půdě, situace se změnila. Soused neoplýval zrovna velkorysými finančními prostředky, když se do půdního dobrodružství pouštěl, ale zvládl to. V hlavě autora projektu zrála myšlenka. Stále ještě zbývala část půdy volná, projekt byl už ozkoušený, a když to dokázal kamarád…

Rodina stavbu schválila, získali veškerá povolení, a z architekta a investora se stal i stavebník.

Když netlačí čas

Za zády s používaným bytem nebylo nutné nijak spěchat, a tak byl nástup velmi pozvolný: „Na polední přestávku jsem skočil domů, převlékl se do montérek, chvíli pracoval, a zase šel do ateliéru,“ líčí pozvolný náběh vestavby architekt Kecek, a uzavře zlomovým okamžikem: „Jednou o prázdninách jsem proboural dole v koupelně strop, stál jsem tam v sutinách a nade mnou se tyčil deset metrů vysoký prostor.“

Schodiště, které tady mělo vést, a propojovat stávající byt s půdní vestavbou, bylo vlastně jediných hrubším zásahem do dolního hotového interiéru. A také malým architektonickým oříškem, který chtěl autor projektu rozlousknout originálně. Sestavil schodiště ze dvou částí. Dolních deset stupňů je jakýsi praktikábl, který se dá například při malování jednoduše odsunout. Horní část schodiště je zavěšena na ocelovém táhlu, zavěšeném přes svorníky a šrouby.

Jinak dispozice rozšiřovaného bytu zůstala zachována. Jeho osou je dva metry široká chodba, k níž přiléhají ostatní místnosti, dva pokoje, ložnice a kuchyně. Pokračováním chodby byla koupelna s dvoukřídlými dveřmi, dnes je dominantou konce chodby schodiště. Koupelna ustoupila do pozadí, původní dvoukřídlé dveře byly vyměněny za jednokřídlé.

Vestavba jako celek byla prováděna velmi decentně, nezasáhla do fasády domu ani do profilu střechy. A celkem trvala tři roky.

Co se dělo na půdě

Volná část půdy byla členěna pouze komínovými tělesy a má přibližně čtvercový půdorys.

Původní podlaha na půdě byla sejmuta až na dřevěný záklop, ta nová je uložena na dřevěném roštu těsně nad horní úrovní původních vazných trámů. Dutiny v roštu využil stavitel pro rozvod instalací. Na roštu jsou přišroubovány dřevotřískové desky a následně dřevěné masivní parkety. Betonová deska, která tvoří základ podlahy v koupelně, byla vyrovnaná stěrkou, a na ni přišla keramická dlažba lepená lepidlem.

Celková koncepce vestavby počítala s minimálními zásahy do nosných konstrukcí, architekt a stavitel v jedné osobě zvolil příčky ze sádrokartonu. Pro koupelnu byly použity SDK desky určené pro vlhké prostředí. Tam, kde se předem počítalo se zatížením nábytkem, byla nosná konstrukce příčky zesílena použitím nosných profilů. Dutiny v příčkách jsou v zájmu lepší akustické izolace vyplněny zvukopohltivými rohožemi. Problémem byly dveře, které se dostávaly do kolize s kleštinami krovu. Jsou tedy vysoké pouze 1,90 m a mají jednoduchou konstrukci, kterou si navrhl architekt Kecek sám.

Střešní plášť byl izolován rohožemi z minerální nebo skelné vaty o tloušťce 160 mm, kterou stavebník vložil mezi krokve krovu nad sádrokartonový podhled. Štítová stěna s menším tepelným odporem je obložena SDK.

K zásahům do střech došlo minimálně, památkáři by stejně nepovolili jiná okna než střešní. Pro okenní otvory se sejmula krytina a laťování, v místě určeném pro zapuštěnou terasu bylo nutno vyjmout spodní část dvou krokví, otvor celý oplechovat a v horní části osadit nový žlab. Nově vzniklá plocha terasy byla dál řešena jako plochá střecha s odvodněním do stoupačky kanalizace. Podlaha tudíž má střeše odpovídající skladbu: původní strop, tepelná izolace, betonová armovaná deska ve spádu, stěrková hydroizolace, keramická dlažba a snímatelné dřevěné dlaždice. „Vlastní podlaha sedí na ocelovém roštu, použil jsem trapézový plech, a na něj přišly asi dvě tuny betonu,“ popisuje architekt Kecek a přiznává: „Dopustil jsem se tu chyby: Dlaždice, položené na hydroizolační stěrce jsem už nestačil před zimou napustit olejem, dlažba přes zimu nasákla vodu a oloupala se… Muselo se opravovat.“

U oken byl dodržen stejný rozměr i rytmus, jaký zvolil autor při projektování sousedního již hotového bytu.

Člověk míní, děti mění

Centrem půdní vestavby je nesporně obytná hala, do které ústí schodiště z dolní části dnes již mezonetového bytu. Z  haly se prosklenými dveřmi, které přivádí světlo dovnitř, vstupuje na již zmíněnou zapuštěnou terasu, situovanou směrem do dvora. Je tu i druhá koupelna, šatna a nově druhý vstup do bytu, nad nimi je úložné patro, v jehož nejvyšším bodu je možné vzpřímeně stát, a příležitostně by mohl tento nikterak stísněný prostor posloužit i jako ložnice pro hosta.

Při stavbě si autor projektu představoval, že tady nahoře bude mít ateliér. Pak ale vystoupali po schodech synové, rozhlédli se, a jednomyslně prostor zabrali. A tak vznikl červený a modrý pokoj, přesně podle toho, jakou barvu který syn preferuje. „My jsme vůbec barevná rodina,“ líčí hlava domu, „každý z nás má svoji barvu, kterou preferuje. Starší syn je červený, mladší modrý, manželka zelená a já žlutý. Už proto jsme nechali základní prostor bílý, aby se pak mohl každý barevně prosadit. Já osobně jsem si dal do společných míst žlutou aspoň na jeden komín, jinak mám dožluta pracovnu. Manželka má zelenou v kuchyni, ale ve stejném tónu je i naše ložnice. Pro koupelnu jsem zvolil oranžový tón, ta horní je modrobílá, ovšem strop je ostře zelený. Tahle barva totiž zvětšuje, nafukuje prostor.“

Neokázale, zato s rozmyslem

Když se začínalo budovat, platil předpis, který nařizoval, že bytová jednotka musí být pod jedním uzavřením. Dnes už toto nařízení neexistuje, však také nedávno dodělal před kolaudací stavitel druhý vchod do bytu z půdy. Ukázalo se, že originální řešení schodiště, které dvě roviny bytu propojuje, bylo prozíravé. Dnes je možné dolní část schodů odstranit, v horní části bytu u paty schodiště zatáhnout záklop, a byt se tak prostě a jednoduše může jednou v případě potřeby rozdělit na dvě samostatné bytové jednotky. Důraz na funkci a promyšlené kroky jsou pro toto bydlení charakteristické.

Nemluví se tu o designových kouscích a drahém nábytku, ani tu nic takového nenajdete. Byt je účelně a jednoduše vybaven, každý má své právo na barvu, a spokojeně si tu žijí i zvířátka. Kromě barevně ladícího kocoura tady pod střechou sídlí ještěrka, akvárium s čtverzubcem, v dolní části bytu je další, tentokrát pořádně velké akvárium o obsahu 400 litrů s jihoamerickou faunou. A také papoušek.

Rodinný portrét nad schodištěm jen dokresluje pocit, který se nejspíš zmocní každé návštěvy: Tady se prima žije.

Zaujalo nás

Atypické posuvné dveře,

provedené jednoduchou konstrukcí v sádrokartonové příčce tloušťky 100 mm bez použití pouzdra. Sádrokartonové desky jsou pouze vyztužené ocelovým profilem a zárubeň je z úzkého speciálně navrženého dřevěného profilu, který stěnu spolu s ocelovými profily ztužuje. Rozhodnutí pro posuvné dveře bylo dáno prostorovými možnostmi. V dané dispozici by se otevíravé dveře dostávaly do kolize s provozem.

Schodiště, dominanta celého bytu.

Propojuje obě úrovně a v obou se zásadním způsobem uplatňuje jako prostorotvorný prvek, který je zároveň i kusem nábytku. Je kompletně provedené z masivního buku, jehož pozitivní síla o hmotnosti téměř půl tuny se projevuje zejména při průchodu střední částí, která procházející osobu obklopí ze všech stran, protože horní část je jakási švédská bedna zavěšená na ocelovém táhle a okolních stěnách nad stávající koupelnu v první úrovni bytu. Spodní část je praktikábl posazený na podlaze, který je možné odsadit a demontovat. Vrchní část schodiště pak lze jednoduše uzavřít a byt rozdělit na dvě samostatné jednotky.

Práce s barvami

I když je barevný vkus členů rodiny rozdílný a schází se vedle sebe tak výrazné barvy jako je červená, modrá, zelená a žlutá, působí celek velmi vyváženě a pro oko příjemně. Základní bílá pro většinu prostoru různé barevné akcenty harmonizuje.

Text: Vladimíra Storchová
Foto: Jaroslav Hejzlar

zdroj: PANEL PLUS

Líbil se vám článek?

ano: 287     ne: 320

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb