přeskočit na hlavní obsah

Rekonstrukce Pragerovy vily

/up/images/featured/images/0-pragerovavila.jpg


Z autorské zprávy Původní rodinná vila je dílem architekta Pragera ze 70. let 20. století. Jednalo se nejen o výjimečnou stavbu, ale i o jedinečné místo, které díky orientaci svahu nabízelo exkluzivní výhled na Prahu a přitom zaručovalo potřebnou míru soukromí. Přísná a přesná kostka se strohou elegancí z ulice vyhlížela nenápadně. Vila byla původně navržena pro rodinu architekta. Jak se měnila rodina, měnila se i vila. Původní otevřené přízemí bylo obezděno. Ocelové sloupky, které podpíraly jednopodlažní hmotu bytu, byly zazděny do obvodového zdiva. Vznikla tak strohá dvoupodlažní kostka, ve které se nacházely dva samostatné byty - v každém podlaží jeden. Zahrada byla spojujícím venkovním obytným prostorem života dvou generací.

V    okamžiku, kdy se rodina rozrostla o další členy, bylo nutné stavbu rozšířit. Tohoto úkolu se po svém zhostil druhý architekt v rodině - Jan Louda (zeť architekta Pragera). Na původní stavbu osadil půlený smaltovaný válec (dřívější konstrukce silážní věže), dvě nezávislá obytná podlaží obklopená vlastní terasou. Dům na domě.

V    roce 2007 vila změnila majitele a ten dům v letech 2008-2010 zrekonstruoval. Dvougenerační vilu, kde původně žily 3 rodiny, obývá rodina stávajícího majitele. Smaltované plechy půlválcové nadstavby byly vyměněny za nové, stejné barvy. Původní keramický obklad obytné kostky nahradila odvětrávaná fasáda z přesných velkoformátových desek SWISSPEARL systému SIGMA 8 v červené barvě. Vnitřní dispozice byly přizpůsobeny nárokům nového majitele.

Statika (Ing. Tomáš Felix) Ze statického hlediska byla rekonstrukce vily postavené arch. Pragerem zajímavá. Jako hlavní konstrukční materiál byla použita ocel. Konstrukce byla ovlivněna řadou faktorů. Snad nejvýznamnějším se jeví osazení střešní nadstavby na původní hmotu domu. Na strop 1.NP byla přidána další 2 podlaží v typickém ležícím půlválci. To nejspíš vedlo k použití řady jinak těžko vysvětlitelných konstrukčních prvků. Zejména mám na mysli nejrůznější svařence použité v ocelové konstrukci.

Již při první návštěvě nás překvapil pozoruhodný sloupek schovaný ve skříni. Ač se to z počátku nezdálo, svařence z válcovaných profilů 2x U 80 + 2x I 80 a profilu 80x15 tvořily velmi zatížené sloupky nesoucí podstatnou část zatížení vyšších pater. Ještě jedna skutečnost nás při první obhlídce objektu zaujala, v severozápadním rohu stropu 1. NP se podlaha nepříjemně houpala. Více odhalil průzkum. Houpající se podlaha způsobená po výšce v uložení rozštípnutými fošnami nebyla jediným problémem. Přitížení od navrženého zvýšení stavby se projevilo i jinak. Mezi již zmíněné podivné konstrukční prvky patřily hlavní nosníky stropu 1. NP, kde k původním I240 stavebník přivařil úpalky z dalších I výšky 360 mm a zvýšil tak více jak 2x původní nosník. Z dalších skutečností zjištěných průzkumem snad jen to nejzajímavější: „Ukládání posílených svislých nosných prvků 1.NP na původní nepříliš únosné zdivo 1.PP jen dokresluje vzrůstající obavy, se kterými jsem k projektu přistupoval".

A opravdu, statický model původního provedení ukazuje využití ocelových prvků až cca 170 %. To vedlo k objevu dalších podivuhodných svařenců v průvlacích a překladech, ze kterých jsme do té doby odhalili jen část celého profilu. Po těchto odhaleních kleslo maximální využití na 98 %, což už se dalo snést.

Samotná rekonstrukce znamenala odstrojení vily až na kostru. Ta samotná potřebovala zpevnit, opravit ochranu proti korozi a v některých místech nově zajistit stabilitu. K tomu přibyly požadavky na přerušení hlavních nosných prvků pro vytvoření nového schodiště či zlepšení dispozice pro lepší využití prostoru. Mezi zásadnější změny do konstrukce mimo ocel patří nahrazení stropu z nedostatečně uložených panelů novou konstrukcí. či prohloubení základů obvodových zdí původně založených v hloubce menší než malé.

Tolik jen pár poznámek k rekonstrukci z pohledu statika. Kostru jsme opravili a zpevnili. A celkový dojem vtisknutý vile pěkně slučuje zajímavý původní tvar s novým moderním a funkčním výrazem.

JAN LAPČÍK, JARMILA KOPEČNÁ
---

Stavba plná překvapení

Naše společnost zpracovala pro tento projekt rekonstrukce vily postavené podle návrhu architekta Prágra dokumentaci pro provedení stavby.

K projektu jsme byli autorem návrhu rekonstrukce architektem Lapčíkem přizváni až v době, kdy se prováděli bourací práce. Proto jsme z původní stavby viděli již jen obnaženou vnitřní nosnou konstrukci a obvodový plášť. I to bylo velice zajímavé. Na konstrukci byl patrný nedostatek stavebního materiálu v době výstavby, ale i kreativita tvůrce, se kterou tento handicap řešil. Část stěn přízemí byla ze železobetonu, část vyzděná z keramických tvarovek, někde byly použity plné cihly. V patře byla obvodová nosná konstrukce vyzděna z plynosilikátových tvárnic. Koruna zdiva byla provedena ze škvárobetonu, na který byla osazena ocelová konstrukce stropu. Překvapení na nás čekalo po odstranění fasádního obkladu, kdy se zjistilo, že obklad je lepen na stropní nosníky Hurdis přizděné k vnějšímu líci obvodových stěn. Tento podklad nebyl zcela ideální pro zamýšlenou novou zavěšenou fasádu. Po provedení odtrhových zkoušek musela být přizdívka dodatečně kotvena k nosným stěnám a následně se provedla nová zateplená zavěšená fasáda. Zajímavý byl i způsob založení objektu. Svislé nosné stěny byly ukončeny zhruba 30-40 cm pod úrovní terénu. Základové pasy nebyly provedeny. Jen v některých místech, kde byl do vyzdívky osazen ocelový sloupek, byla provedena patka z prostého betonu. Základové konstrukce byly z toho důvodu kompletně sanovány.

Bezesporu nejzajímavější stavební konstrukcí objektu je půlválcová střecha. Nosná konstrukce byla provedená ze skružených ocelových profilů I 120 přivařených ke stropním ocelovým nosníkům. Ve štítech půlválce jsou osazeny skružené ocelové profily I 180, které jsou rovněž přivařené k ocelovým nosníkům stropu. Ocelové profily I 180 jsou přiznané na fasádě. Na takto upravenou nosnou konstrukci jsou připevněny ocelové smaltované plechy. Na ocelové I 180 jsou plechy uloženy přímo na I 120 jsou plechy kotveny pomocí krátkých ocelových profilů L 60. Mezi plechy a I 120 byla provedena provětrávaná mezera. Půlválcová střecha není provedena nad celým půdorysem objektu. Nad částí objektu je provedena pochozí střecha, přístupná ze štítu půlválce. Tepelnou izolaci střechy tvořila polyuretanová pěna stříkaná pouze v tloušťce 120 mm mezi ocelové profily I 120. Z toho důvodu byly ocelové skružené profily přímo ochlazované a tvořily tepelný most, který se navíc přenášel i do spodní ocelové nosné konstrukce stropu. Zajímavým detailem původní konstrukce bylo ukončení odvětrávání střešního pláště ve vrcholu kopule. Stříšku odvětrávaní tvořily smaltované lavory, které byly kotveny pomocí ocelových nožiček ke střešnímu plášti. Přehřívání obytného prostoru pod střechou, v letních měsících, bylo vyřešeno skrápěním střechy vodou.

Původní provedení tepelných izolací nebylo možné zachovat, z důvodu jejich stavu i vzhledem k současným požadavkům na tepelnou ochranu budov. Provedení střešního pláště včetně nosné konstrukce bylo nutné zachovat. V rámci stavební části projektu jsme navrhli koncepci provedení střešního pláště se zrušením tepelných mostů a splněním současných požadavků na tepelnou ochranu, se kterým prováděcí firma z důvodu složitosti jeho provedení nesouhlasila a přizvala na konzultaci specializovanou společnost v oboru tepelné techniky. Tento krok byl přínosem, protože specialisté dokázali navrhnout koncepci, která splnila představy prováděcí firmy. Nebudu popisovat finální způsob provedení, protože jednak nejsem jeho autorem a za druhé by podrobnější popis vydal na samostatný článek.

Jedním z problémů bylo i osazení střešních kopulových světlíků do půlválcové střechy. Původní kopule kotvené přímo ke smaltovaným plechům nebylo možno zachovat, protože vznikal tepelný most. Pokoušeli jsme se najít světlík od renomovaného výrobce, ale bohužel vždy vznikal tepelný most v místě napojení světlíku ke konstrukci. Nakonec problém vyřešila prováděcí firma, která nechala truhláře vyrobit dřevěný lepený tubus procházející celou konstrukcí střešního pláště. Na tento tubus se pak připevnila kopule světlíku.

Pro mě osobně bylo příjemné na tomto projektu pracovat, protože se v rámci provádění sešla skupina lidí, která se snažila vzniklé problémy řešit společně tak, aby bylo konečné dílo kvalitní. Což je doufám patrné i na konečném výsledku prací.

TEXT PETR JODAS / KUPROS
---

Esej o životě stavby

První setkání s DOMEM na podzim roku 1973: na jedné straně student 3.ročníku architektury ČVUT, na straně druhé - „americký" dům nad městem. Tehdy i dnes přesvědčení o genialitě tohoto projektu:

parcela - dokonalá lokace v ose Vltavy s kontrapunktem Hradu, orientace výhledů na sever přinášející možnost maximálního prosklení;

urbanismus - jednopodlažní „kostka" vznášející se nad svahem k řece;

disposice - racionálně řešený čtyřtrakt pro dvougenerační bezbariérové bydlení kolem centrálního jádra se schodištěm, koupelnami a kuchyní s horním osvětlením. Obytný prostor přímo spojen se zahradou, pod domem terasa s venkovním bazénem;

stavební řešení konstrukce - ocelový skelet se dvěma sloupy uvnitř čtvercového půdorysu, sendvičový obvodový plášť z dutých glazovaných bloků, lehká dvouplášťová střecha se sbíjených dřevěných vazníků.

Shrnutí - Jeden z nejlepších Pragerových (chtělo by se říci „minimalistických") projektů, nejčistší materializace jeho principů domů nad městem. Zde (snad i z důvodů ekonomických) oproštěna od výtvarného balastu některých jeho pozdějších realizací.

Pragerova filozofie velké „italské" rodiny však nepřipouštěla odchod dospělých dětí z DOMU a proto se DŮM postupně proměnil na tříbytový s veškerými negativy, které tato proměna přináší (vložené komunikace atd.). Jen pro historickou přesnost - koncepce vodorovně uložené smaltované senážní věže je Pragerova, já jsem se ji pouze pokusil naplnit obsahem technologických možností konce 20.století.

Historie stavby
1966-1969 stavba domu;
1977-1978    částečná zástavba terasy pod domem - byt pro rodinu syna;
1978-83    dvoupodlažní nástavba „tunel" na střeše - byt pro rodinu dcery; 2007-10 přestavba domu novým majitelem

V roce 1977, tedy po necelých 10 letech od dokončení domu, začíná neodvratný proces umírání DOMU, definitivním „hřebíkem do rakve" je přestavba po roce 2007, která likviduje disposici nejcennější části domu v parteru.

Co k tomu dodat: Dům a zvláště dobrý dům je jako každý organismus bez schopnosti vlastní regenerace snadno zranitelný a historie Pragerova domu by měla být mementem.

TEXT JAN LOUDA
---
Život a smrt jednoho rodinného domu

Je to jedna z nejsložitějších architektonických úloh. Přitom také jedna z nepodceňovanějších. Vždyť přece bydlení rozumí každý... Rodinné domy architektů představují samostatnou kategorii - profesionálové navrhují domy sami pro sebe. Ne všichni svolují s tím, aby právě tyto jejich stavby byly zveřejňovány, neboť právě na nich je architekt „nejčitelnější" a tím možná i nejzranitelnější.

Rodinný dům, který si postavil Karel Prager, byl v počátku poměrně v ústraní, nejen proto, že byl postaven v době, kdy architektovo jméno už bylo na černé listině nepublikovatelných autorů. Byl postaven na zdánlivě nenápadné, řadové parcele v Braníku, která ovšem díky své orientaci a svému výhledu byla a je parcelou exkluzivní. Dům, který si na ní Karel Prager postavil, přesně odpovídal architektovu úsloví - místo určuje děj. Dům byl orientovaný kolmo na svah, s minimálním přízemím, které sloužilo více méně jen domovnímu zázemí, větší část ploch přízemí byla volná, sloužila jako dobře krytá terasa s krbem. Patro sloužilo bydlení rodiny s dvěma dětmi, s téměř vzorově dělenou dispozicí -velký prostor společenský s krbem a s různými typy podlahové krytiny, k němu přiléhající blok s koupelnami a kuchyní (která měla na svou dobu neobvyklé horní osvětlení), na to přes chodbu navazovaly ložnice a jedna komora -šatna vedle vstupu. Autorovu profesi dokládal ateliér navazující bezprostředně na obývací pokoj. Byly tu navrženy miesovské dělící závěsy, ovšem v maximálně volném stavu tu byl prostor o úžasné ploše téměř 70 m2. Ložnice byly podle dobového zvyku minimalizované, ale pohodlné, s vestavěnými skříňovými příčkami.

Logické dispozici odpovídal vnější výraz domu, sevřeného, děleného do plných svislých pruhů s keramickým obkladem a do pruhů omítnutých s okny. Přesnost, pravidelnost, dokonale vyvážené proporce. Okna velká tam, kde je nejkrásnější výhled, byť to znamenalo na sever, zahrada a Praha za to stály. V české architektuře ojediněle vyspělý příklad rodinného bydlení.

První změna nastala, když první z dětí založilo vlastní rodinu - tehdy byla zastavěna spodní terasa, ale na výrazu domu se změnilo jen málo, proporce a logičnost vnějšího členění zůstaly. Třetí rodina v domě nechtěla zůstat. Jenomže ono nebylo tak jednoduché najít parcelu a stavět nový dům. Tehdy sám autor domu přišel s tou oslnivou myšlenkou - položíme na střechu podélně rozříznutou senážní věž a bude další byt. Bylo to nezvyklé, bylo to pragerovsky originální, navíc skvěle souznící s „lo-techem" dalšího architekta v domě. Měkká křivka završení poutala pozornost, byla vidět už docela zdálky a vzbuzovala diskuse. (Přijde mi docela zvláštní, že tento geniálně jednoduchý krok nenašel následovníky v lidové tvořivosti - i když, ono to jednoduché gesto má v sobě tolik velkorysosti, že zneužít ho nebylo možné.) Jenomže - rodiny nejsou jednou provždy danými jednotkami, ale živým uskupením lidí, ve kterém změny probíhají pořád. Počet obyvatel rostl jen do určité doby - a pak se logicky začal zmenšovat. Velký dům pro tři rodiny už nebylo možno navrátit do menšího a případně ještě menšího objemu. Dům ve své uživatelnosti -umřel. Jak ostatně uvedl už Filarete, jeden z významných renesančních teoretiků architektury: dům je jako člověk - narodí se, dozrává, může onemocnět (to se tady nestalo) a může i umřít. Tady se změnila funkce a dům - umřel. Jak to ostatně odpovídalo Pragerovu vyznání: Architektonické dílo ... vyvěrá z funkce a požadovaného účelu v čase životnosti stavby a podmínek společenské atmosféry ...

Současná rekonstrukce pro jinou rodinu, pro jinou profesi a jinou společenskou atmosféru vytvořila už jiný dům. Ani se nesnažila udržet cokoli z původního, kromě hmotového řešení. Zvolila mnohem efektnější řešení v materiálech i detailech. Jak to odpovídá novým uživatelům. Ale Pragerův (či Pragerův a Loudův) dům už to není. S odkazy k původnímu autorovi už nemá co dělat. Je to jen elegantní, velký a pohodlný dům na krásné parcele v Braníku. Nic míň, ale vůbec nic víc.

TEXT RADOMÍRA SEDLÁKOVÁ

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 234     ne: 263

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb