přeskočit na hlavní obsah

Rekonstrukce Pragerovy vily - Rozhovor

/up/images/featured/images/0-pragerovavila92.jpg

S JARMILOU KOPEČNOU A JANEM LAPČÍKEM, AUTORY REKONSTRUKCE

Jak jste se k zajímavé, ojedinělé práci na rekonstrukci vlastního Pragerova domu dostali?

JL: Byla to věc náhody. Oslovili mě noví majitelé vily, moji známí, kteří ji koupili od rodiny Pragerů. Byla to velká zakázka a tak jsem přizval ke spolupráci Jarmilu Kopečnou.

JK: Netušili jsme tehdy tak docela přesně, co nás čeká.

Jste mladí architekti - jaký je vlastně váš vztah k dílu Karla Pragera?

JK: Musím se přiznat, že byl na okraji mého zájmu, jeho práce mě nijak neoslovovala, příliš jsem jí nevěnovala pozornost. Teprve touto zakázkou jsem se k němu dostala blíž.

JL: Já o něm samozřejmě věděl, o budově parlamentu, o Nové scéně. Tímhle úkolem, který byl před námi, ale nastala nová situace - kontaktovali jsme se s jeho rodinou, s jeho bývalými spolupracovníky, nahlédli blíž do jeho života i práce.Znamenalo to prostudovat řadu podkladů, seznámit se s genezí tohoto domu, který má za sebou řadu proměn. V průběhu zakázky jsme seznámili s naším konceptem zejména syna Karla Pragera a architekta Jana Loudu, který je spoluautorem původní dostavby Pragerovy vily.

Dům není památkově chráněn - jak jste přistupovali k jeho rekonstrukci? Jaké bylo z tohoto hlediska zadání a představy nového majitele domu?

JL: Když jsme s investory začali jednat o této zakázce a zjistili, že se jedná o tak významnou stavbu, Pragerovu vilu, postihla nás lehká panika a uvědomili jsme si velkou zodpovědnost. Doslova jsme si oddechli po zjištění, že dům nespadá pod památkovou ochranu. Přesto jsme se rozhodli, že k rekonstrukci exteriéru přistoupíme s jistou pokorou a spíše konzervativně a v co největší míře budeme ctít originál

JK: Vnitřním uspořádáním dům investorovi nevyhovoval. Byl vlastně v poslední verzi koncipován pro život tří samostatných rodin, každé podlaží obývala jedna. Samostatné podlaží užíval Karel Prager, další jeho syn a nástavbu dcera se zeťem, architektem Janem Loudou, který se na dostavbě domu a jeho posledním konceptu podílel. Noví majitelé chtěli dům přizpůsobit pro život jedné rodiny - rodičů a tří dospívajících synů. Bylo třeba změnit koncept vnitřního uspořádání tak, aby jim byl šitý na míru.

Inženýr Petr Jodas v následujícím textu popisuje různá nečekaná stavebně-technická překvapení, která rekonstrukci provázela. Co vás osobně překvapilo nejvíc?

JL: Stavba tohoto domu probíhala z velké části takzvanou svépomocí, což byla za socialismu často jediná cesta, jak si postavit vlastní dům. Do stavby byla tehdy zapojena často celá rodina, různí známí a různorodí řemeslníci - všichni zde pracovali ve svém volném čase. Bylo tomu tak i v tomto případě, což pro mě bylo překvapující. Jan Prager, syn architekta Pragera, vzpomínal jak na stavbě pracoval společně s otcem. Zajímavým zjištěním bylo, že jako první byl postaven bazén, ve které se v průběhu prací koupali. Než jsme se dali do práce na projektu, provedli jsme zde důkladný stavebně technický průzkum, na jehož základě jsme odhalili neuvěřitelná, často až úsměvná technická řešení. Stavebně technický průzkum například odhalil důvod průhybu severozápadního rohu stropu nad přízemím - rozštíply se oslabené fošinky, snad z důvodu dodatečného zabudování podlahových konvektorů. Ovšem nejvíce překvapení nás čekalo v průběhu stavby, neboť jsme neustále objevovali nová překvapení. Tato stojka byla použita jako „ztracená" - byla coby nosný prvek zazděna do příčky. Jinou raritou byla plechová smaltovaná umyvadla, použitá jako kryt odvětrání na ocelové střešní nástavbě, nebo ochlazování ocelové střechy cirkulující vodou, která se tak zároveň ohřívala a vracela teplá do bazénu.

JK: Kromě toho, že dům téměř neměl základy, jeho ocelová konstrukce byla založena pouze na patkách, bylo pro mě překvapením silně poddimenzované uložení betonových stropů na ocelových nosnících s přesahem pouhých pěti centimetrů. Když jsme tuto konstrukci odhalili, obával se statik pod ní vstoupit.

Dominantním, charakteristickým prvkem domu se stala modrá, půlkruhová ocelová nástavba, která byla na dům instalována dodatečně. V době realizace této nástavby to byl odvážný počin. V jakém byla stavu?

JL: Tato nástavba, kvůli které se dodatečně již tehdy zpevňovala ocelová konstrukce domu různým navařováním výztuží, je vlastně horizontálně položená polovina sila, jaká se průmyslově vyráběla ve vítkovických ocelárnách pro potřeby zemědělství. Ostatně můžeme je i dnes, v jejich charakteristické modré barvě, občas zahlédnout v krajině. Smaltovaný plechový půlválec byl již značně narušen korozí. Podařilo se nám najít „náhradní díly" a plechy vyměnit. Nahradili jsme i již nepoužitelné světlíky a celou konstrukci jsme samozřejmě nově odizolovali a odstranili rizika vzniku tepelných mostů.

JK: Interiér této nástavby doznal také změn. Vytvořili jsme zde volný prostor bez příček, interiér pročistili, schodiště, které bylo nezvykle strmé, jsme nahradili pohodlnějším.

Noví majitelé již dům užívají. Máte od nich nějaké odezvy?

JL: Nový dům je značně složitý a sofistikovaný, co se týče technického zařízení. Stále ještě probíhá dolaďování a optimalizace všech systémů. Od majitelů samotných máme kladné odezvy. S rekonstrukcí jsou spokojeni, splnila se jejich očekávání.

PŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEK

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 171     ne: 203

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb