přeskočit na hlavní obsah

Rekonstrukce Pavilonu Grébovka

architektura, jiné budovy, opravy, poruchy, Rekonstrukce Pavilonu Grébovka, zahrada

Zahradní pavilon, který sloužil jako střelnice a kuželník, je lehkou stavbou sezonního charakteru s hrázděnými nosnými stěnami, které byly vyzděné z lícových cihel. Cílem bylo tuto kulturní památku obnovit a zpřístupnit veřejnosti a také vytvořit sociální zázemí pro návštěvníky parku. Konceptem její obnovy bylo restaurování uměleckého díla. Projekt v zájmu zachování původního výrazu pavilonu vědomě nesplňuje současné standardy pro výstavbu tak, aby ho v maximální míře uvedl do podoby z roku 1888.

Tím, že se pavilon přestavěl na jesle a užíval celoročně, byl zejména v zimním období vystaven značným teplotním rozdílům, které způsobily kondenzaci páry na jeho plášti a následně zvýšenou vlhkost dřeva. Kromě hniloby byly především trámy hrázdění a některé krovy poškozeny dřevokazným hmyzem.

Autentický historický objekt byl rekonstruován včetně značně poškozených uměleckořemeslných prvků, jako je řezbářská výzdoba, hrázdění a malby. Navrátily se sem i prvky dochované pouze v kresebné dokumentaci - kuželníková dráha, dřevěné obklady stěn a vstupní portály.

Dostavovaná část kavárny má po celém obvodu lehký celoprosklený plášť. Přiznaný konstrukční systém je kombinací dřeva, oceli a skla. Tektonika se v souvislosti s historickým hrázděným zdivem zdůraznila propsáním sloupů do fasády a zavětrováním ocelovými táhly. Výrazná střešní krajina Schulzova pavilonu je doplněna vykonzolovanými pergolami s dřevěnými lamelami přesahujícími střechu dostavby. Na hmotové ukončení západního křídla reaguje zrcadlově přesah střechy a vytvoření krytého prostoru terasy. Objekt je pomocí proskleného krčku s rampou propojen s historickým objektem pavilonu.

Práce byly zahájeny v roce 2004 stavebně-technickými, restaurátorskými, inženýrsko-geologickými a dendrologickými průzkumy. Jejich závěry avizovaly nutnost neodkladného řešení, protože stavba byla pro celkovou vlhkost a narušení nosných dřevěných konstrukcí na hranici statického ohrožení. Musely se také odstranit druhotné nekorektní přístavby a vestavby a vnitřní zateplení, způsobující chátrání nosných konstrukcí.

Východiskem pro zpracování první varianty návrhu byl požadavek na poskytování stravovacích služeb s celoročním provozem v celé stavbě. Počítalo se tehdy s tím, že se postupně rozeberou nosné a výplňové části konstrukce a zdravé prvky se vrátí na své místo. Obvodové stěny měly být nově založeny a odizolovány. Toto řešení počítalo i se sejmutím fresek, které se po restaurování měly vrátit na nově vytvořené sendvičové konstrukce. Jednalo se tedy o přestavbu s novým východním křídlem, které obsahovalo gastronomický provoz kuchyně, sklady, zázemí a WC a do parku otevřený prostor restaurace.

Později bylo od požadavku na celoroční stravování upuštěno a rekonstrukce již byla koncipována tak, že umožnila provoz původních křídel pavilonu pouze v letních měsících. Celoročně je v provozu kavárna v přístavbě východního křídla. Nové zadání již hledalo cestu, jak pavilon opravit, aby se rizika poškození autentických částí stavby omezila na nejmenší možnou míru. Další průzkumy odhalily původní systémy ventilace a odvodnění objektu. Bez těchto znalostí by nebylo možné stavbu odvlhčit. Ventilační systém využívá přetlaku vzduchu v okolí pro jeho nasávání pod konstrukce do speciálně vytvořených kanálků, kde se ochlazuje a odkondenzuje od přebytečné vlhkosti. Pak je vzduch odveden pod podlahu, kde odsává zemní vlhkost z podloží, a na druhou stranu objektu, kde je pomocí přirozeného podtlaku vyfukován ven. Bylo proto třeba zásadně snížit úroveň terénu v okolí pavilonu tak, aby se odkryly původní nasávací a vyfukovací mřížky, a muselo se zajistit dostatečné proudění vzduchu odstraněním některých stromů a křovin. Vzrostlé stromy pak byly nahrazeny v jiné části parku. Také se aktivoval ventilační systém větracích průduchů v nadzemní části stavby a ve střeše.

Náročným úkolem bylo restaurování nosných částí a výplní při zachování kompaktnosti vnitřních omítek. Navíc bylo třeba pavilon vyrovnat a staticky stabilizovat, protože byl značně vychýlen. Navrhli jsme proto nové základové patky, do nichž se pomocí ocelových prvků kotvily nosné rohové profily. Hrázděnou konstrukci jsme restaurovali postupně, napadené části byly nahrazeny novými. Vnitřní omítky se fixovaly pomocí speciálních ocelových konstrukcí a popruhů, do kterých se zavěšovaly vyzdívky tak, aby nedošlo k jejich poškození.

Střecha byla navržena z břidlice, původní okna a dveře včetně kování repasovány. Podlahy jsme rozebrali, repasovali, doplnili a navrátili zpět.

Architektonická koncepce východního křídla vycházela z toho, že se nebude jednat o žádnou kopii variant uvažovaných Josefem Schulzem. Vytvořili jsme hmotově přiměřenou dostavbu s lehkou, otevřenou, celoskleněnou strukturou tak, aby nekonkurovala původním částem stavby. Veškeré nutné součásti provozu jsme situovali do suterénu.

Vzhledem ke své křehkosti se pavilon dochoval do dnešní doby jakoby zázrakem - hrázděné stavby z 19. století, navíc s bohatou malířskou výzdobou a autentickými detaily se vyskytují již velmi sporadicky.

Jeho rekonstrukce a restaurování se prováděly s cílem zachovat a rehabilitovat v maximální možné míře ducha této unikátní a nekonvenční památky s tím, že bude plně respektována autentická podoba, struktura i materiál všech dochovaných prvků. Při realizaci se proto zvažoval každý jednotlivý detail. Historická stavba se totiž skládá právě z detailů, které společně vytvářejí její výjimečnost a kulturní hodnotu. Pavilon měl původně hlavní jižní křídlo s třemi věžemi a dvě křídla boční, položená kolmo k hlavnímu. Východní křídlo, určené pro provozování lukostřelby, bylo po polovině 20. století zbouráno a nahrazeno hmotově nevyváženým přístřeškem. Dochované západní křídlo je dodnes nazýváno kuželník. Věže mají symetricky v ose komponované portály s lunetou, kde byly osazeny celkem čtyři obrazy s figurálními výjevy. Před rekonstrukcí byly tři z nich skryty pod bedněním. Portály jsou lemovány profilovaným dřevěným ostěním, vstup je opatřen mohutnými dvoukřídlými dveřmi. Spojovací krčky a křídlo kuželníku mají pásová pole nad parapetem vyplněná velkými trojdílnými okny členěnými subtilními příčníky. Veškeré konstrukce jsou z modřínového dřeva, v interiéru zůstala zachována řada originálních prvků: v hlavním křídle jsou krásné modřínové kazetové stropy a kuželník má odhalenou konstrukci krovu. Nástěnné malby jsou pravděpodobně dílem nejméně dvou autorů. U starších z nich v západní a východní věži je uvažováno o autorství Adolfa Liebschera. Mladší malby, které se vyskytují především ve střední věži, lze charakterizovat jako expresivní secesi německé provenience. Malby je třeba hodnotit jako velmi cenné, zůstaly zachovány bez větších druhotných zásahů.

Z historie

Pavilon vznikl v souvislosti se stavbou sídla pro rodinu Moritze Grôbeho, který v roce 1870 zakoupil nejprve Horní a následně i Dolní Landhausku a krátce poté i části pozemků tří vinic. Celé území pak mělo rozlohu 12 hektarů a 26 arů.

Moritz Grôbe získal jmění během svého působení u stavební firmy A. Lanna a J. Schebek, která se zabývala především budováním železniční sítě v Čechách. Jejím dílem byla i výstavba dnešního Hlavního nádraží v Praze.

Koncepce celé stavby byla dána inspirací renesančním slohem, především vilami italské renesance v Římě a Florencii. K tomuto záměru si Moritz Grôbe pozval architekty Antonína Viktora Barvitia a Josefa Schulze. Barvitius je autorem převažující části dochovaných výkresů k vile, dále k části zahrady, oplocení a Grottě. Signaturu J. Schulze lze nalézt na některých výkresech interiéru vily, kresbách viničního altánu, skleníku a pavilonu. Autoři v areálu zřejmě nejzdařileji vtělili své představy o    znovuzrození italské renesanční vily, které obohatili o romantizující prvky.

Pavilon, jehož estetika je lehkovážná, humorná a místy až groteskně bizarní, patří k nejvýznamnějším dochovaným objektům. Původně sloužil kratochvílím a představoval protipól k důstojné a reprezentativní vile. Velkorysost celého stavebního záměru dokládá i    zpráva v časopise Český svět, která shrnuje, že byla postavena nejen vila a další objekty, ale vyrovnával se i terén a celá plocha byla regulována do výšky dvou až šesti metrů. Vyrovnání terénu se dosáhlo dovezením ohromného množství zeminy získané z paralelně probíhající stavby dráhy Františka Josefa I. a při ražbě tunelu pod Vinohrady.

Výstavba areálu trvala asi do roku 1888; pak Grôbe krátce užíval hotové dílo v plném lesku. Tradují se zprávy o lisování vína a pořádání zahradních slavností s hudbou a tancem na terasách osvětlených lampiony. Po smrti Moritze Grôbeho vilu zřejmě nadále užívala jeho paní s rodinou, později tu dědici zřídili zahradnictví a vilu pronajímali. V roce 1905 ji odkoupila vinohradská obec, aby předešla rozparcelování pozemku na stavbu činžovních domů. Sady byly pojmenovány Havlíčkovy a otevřeny pro veřejnost. Brzy se staly jedním z nejoblíbenějších výletních míst. V říjnu roku 1919 byly v pavilonu zřízeny dětské jesle - v rámci přestavby pro tyto účely došlo k zazdění některých oken a dveří a k zakrytí původních konstrukcí, stropů a nástěnných maleb vestavbami příček a podhledů. Na západním křídle byl osazen nový vchod ze dvora, přestavělo se východní křídlo, přistavěla kotelna a sociální zázemí. Přesto většina původních prvků, jako malby, okna, dveře a barevné cihly, zůstala zachována.

Ve třicátých letech 20. století došlo ke změnám v celém areálu a za německé okupace byla vila zabrána nacisty. V únoru 1945 ji vážně poškodil požár při zásahu zápalné bomby, o pět let později byla rekonstruována na Dům pionýrů a mládeže Julia Fučíka.

Pavilon byl ve druhé polovině 20. století několikrát upravován - zbouralo se východní křídlo a nahradilo přístavbou, cihly byly opatřeny červeným nátěrem, zazdily se portály všech vstupů z jihu i severu, místy bylo původní zdivo vybouráno kvůli instalacím a podobně. Nakonec byl z bezpečnostních a hygienických důvodů uzavřen a chátral.

Umelecko historický průzkum

Kromě zmapování objektu bylo také třeba porovnat fragmenty dochovaných plánů se současným stavem a pokusit se dešifrovat, které části stavby jsou ve výkresech zachyceny.

Originální podoba pavilonu byla těžko luštitelná - předpokládalo se, že cihlové výplně v místě původních oken a dveří jsou autentické, stejně jako vstup ze dvora do kuželníku. Západní strana kuželníku byla kompletně vyzděná, a proto bylo samozřejmostí naplánovat obnovu tohoto stavu, i když tu byla zarážející nepřítomnost dostatečného světla. Stav byl značně nepřehledný - všechny otvory byly buď zazděné, nebo zabedněné, dřevěná konstrukce hrázdění byla v některých místech ztrouchnivělá, prvky pokrývala špína a nevhodné nátěry, zdivo bylo místy děravé a narušené. Celá stavba byla zasypána zeminou nejméně do výše půl metru tak, že nebyl vidět sokl z kyklopského zdiva a navíc se tím udržovala v objektu vlhkost. Okolí bylo zcela zarostlé náletovou zelení.

Podle archivních materiálů bylo zřejmé, že cihelné výplně hrázdění byly původně dvoubarevné. Ornament však nebyl dlouhá léta viditelný, neboť jej důkladně překryl emailový červený nátěr. Při průzkumu zdiva se v interiérech objevila místa originálních cihel se zřetelným vzorem a místa naopak bez vzoru a s odlišnou skladbou. Sondy pak prokázaly všechna dochovaná místa fasády s originálními cihlami - ty se vyskytovaly pouze v parapetu a ve svislých pásech podél obloukových portálů tří „věží" jižního křídla.

Závěry byly překvapivé: musela se připustit skutečnost, že prakticky celý pavilon byl prosklený, že místo plných výplní byla okna a ve věžích jižního křídla ze všech stran dveře s prosklenými nadsvětlíky. Tím se však doslova „zjevila" původní koncepce pavilonu jako transparentní lehké stavby plné světla a s jasným a přehledným architektonickým plánem.

Další otazníky pak už byly pouhým detailem - identifikovaly se dvoje dochované původní dvoukřídlé dveře, pouze s chybějícím nadsvětlíkem. Okna byla vesměs dochována původní, dokonce i druhotně osazená vnitřní okna ve špaletách byla použita z demontovaných křídel ze zazděných výplní. Sondy v podlaze prokázaly částečně dochované dubové vlýsky na podlaze jižního křídla. Další sondy, prováděné již restaurátorsky, odhalily plný rozsah dekorativních maleb.

REKONSTRUKCE PAVILONU GRÉBOVKA
HAVLÍČKOVY SADY, PRAHA 2


KLIENT Městská část Praha 2
AUTOŘI akad. arch. Jiří Javůrek, Ing. arch. Vladimír Thiele / SGL projekt, s.r.o.
SPOLUPRÁCE STAVEBNÍ ČÁST Starý a partner, s.r.o. STATIKA Němec Polák, s.r.o.
UMĚLECKOHISTORICKÝ DOHLED Mgr. Věra Müllerová
PAMÁTKÁŘSKÝ DOHLED Ing. arch. Martina Bártová. Ing. arch. Eva Kosová / NPÚ HMP
MYKOLOGICKÝ PRŮZKUM A NÁVRH
TECHNOLOGIE OPRAVY DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ doc. RNDr. et Mgr. Jaroslav Klán, CSc., místopředseda České vědecké společnosti pro mykologii Akademie věd ČR
RESTAUROVÁNÍ MALEB A POVRCHŮ akad. mal.Tomáš Berger, akad. mal. Peter Stirber,akad. mal. Tomáš Záhoř
RESTAURÁTOR-KOVÁŘ Vladimír Marat
RESTAUROVÁNÍ CIHLOVÉHO ZDIVA Zdenka Fejfarová, akad. soch. Jana Trubačíková
KLIMATOLOG ing. Jan Červenák
OPRAVY DŘEVĚNÝCH KONSTRUKCÍ Jiří Trojan, Pavel Hupka
REALIZACE 2010

JIŘÍ JAVŮREK, VLADIMÍR THIELE / SGL PROJEKT

zdroj: časopis ARCHITEKT

Líbil se vám článek?

ano: 269     ne: 285

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb