přeskočit na hlavní obsah

Rekonstrukce Národního technického muzea

/up/images/featured/images/0-rekonstrukcentm.jpg
Když bylo loni 15. února po dlouhých letech rekonstrukce pro veřejnost oficiálně otevřeno Národní technické muzeum, rekonstrukce sice stále ještě probíhala (a v podstatě dosud probíhá), ale bylo již neúnosné držet dál tento svatostánek techniky jako veřejnosti nepřístupný. Znovuotevřené muzeum nabídlo návštěvníkům dosud hotové expozice a většinu veřejných prostor. Bylo rozhodnuto, že realizace dalších expozic bude nadále probíhat během návštěvnického provozu.

Bez nadsázky lze říct, že teprve nyní, sedmdesát let od oficiálního ukončení stavby v roce 1941, je Národní technické muzeum dostavěno do podoby, jakou pro něj jeho stavitel arch. Milan Babuška naplánoval.

Dovolte mi tedy krátký exkurz do minulosti. Rozhodnutí o vybudování samostatné budovy českého technického muzea padlo ve dvacátých letech minulého století, když již v roce 1908 byl přípravným výborem položen ideový základní kámen „musea technické práce, v němž by byl podán věrný obraz minulé i současné činnosti české v oboru věd technických". Provizorní umístění sbírek ve Schwarzenberském paláci na Hradčanském náměstí, který v době neexistence samostatné muzejní budovy velmi ušlechtile nabídl k užívání Jan Adolf Schwarzenberg, nevyhovovalo ani charakteru sbírek, ani, díky stále novým a novým akvizicím, kapacitním nárokům. 15.března roku 1935 byla po nashromáždění dostatečných finančních prostředků vypsána veřejná soutěž na architekta budovy. Pozemky na pražské Letné, umístěné v těsné blízkosti Letenských sadů, věnoval stát. Tady měly vedle sebe vzniknout budovy technického a zemědělského muzea.

Vítězem architektonické soutěže na muzejní budovy se stal prof. dr. arch. Milan Babuška s návrhem v duchu pozdního funkcionalismu. Zahájení stavby budovy technického muzea se zdrželo do podzimu 1938, kdy již byla téměř dokončena hrubá stavba sesterské budovy muzea zemědělského. Doba beznaděje po Mnichovském diktátu a následující okupaci byla pro muzejníky ještě více umocněna rozhodnutím okupačních orgánů o přidělení dokončované muzejní budovy protektorátnímu ministerstvu pošt. Původní velkorysý Babuškův projekt na vybavení interiérů budovy a veřejných prostor vzal za své, neboť interiér musel být přizpůsoben novým požadavkům. Dokončené expoziční sály byly přepaženy příčkami a vznikly v nich kanceláře, veřejné prostory byly znehodnoceny vestavbami a Dopravní hala, postavená Báňskou a hutní společností, začala být využívána jako skladiště balíků před expedicí k adresátům.

Další ranou bylo, že na jaře 1941 bylo technické muzeum vypuzeno i ze Schwarzenberského paláce, kde hodlala okupační moc vybudovat vojenské muzeum. Sbírky technického muzea tak musely být během července a srpna zabaleny a přestěhovány do karlínské Invalidovny. Pokud byly prostory paláce na Hradčanském náměstí nevyhovující, stěhování do Invalidovny byla naprostá katastrofa. Řada sbírkových předmětů byla během urychleného stěhování poškozena a v Invalidovně na exponáty čekaly vlhké stísněné prostory plné plísně.

Konec války bohužel nepřinesl logické řešení celé zoufalé situace a Spolek českého technického muzea musel těžce bojovat o uznání nároku na letenskou budovu. Ministerstvo pošt ČR nehodlalo budovu uvolnit a teprve po vyčerpávajících jednáních se v roce 1948 podařilo dosáhnout vyklizení alespoň části prostor - 6500 m2. Muzeum dostalo ve své vlastní budově do užívání pouze vstupní vestibul, výstavní a přednáškový sál, Dopravní halu, přízemí pravého křídla budovy a I. a II. suterén. První výstavy a expozice byly zpřístupněny v roce 1949 - osm let po dokončení stavby!

Zbytek budovy dál obývali různí vnucení nájemníci, a i když postupně a velmi pozvolna docházelo k dalšímu a dalšímu uvolňování prostor pro potřeby NTM, teprve listopad 1989 znamenal naději na definitivní dořešení této nedůstojné situace. Trvalo to ale až do konce 90.let, než nezvaní nájemníci budovu NTM definitivně opustili. Po celou dobu užívání se instituce budovu užívající nijak zvlášť nesnažili o svěřené prostory pečovat a obsazené interiéry, beztak již znehodnocené provizorními vestavbami z doby okupace, dále necitlivě upravovali. Budova muzea byla tak na přelomu tisíciletí, šedesát let od dokončení stavby, zralá na generální rekonstrukci, navíc s výhledem na nutnost vystěhování depozitářů v Invalidovně (kterýžto proces jen urychlily devastující povodně v roce 2002).

Rozhodnutí o přidělení investiční dotace na rekonstrukci muzea padlo na Ministerstvu kultury ČR v květnu 2001. Jako generální projektant rekonstrukce byl vybrán architekt Zdeněk Žilka, po celou dobu projektových prací i rekonstrukčních prací ctil původní ideje a záměry architekta Babušky, nyní samozřejmě promítnuté do počátku 21.století, a velmi citlivě je dokázal skloubit s vlastními nápady a myšlenkami, stejně jako s nároky a požadavky současné muzejní práce. Rekonstrukce budovy byla rozfázována do čtyř etap, z nichž ta třetí stále probíhá. Další akcí, logicky související s rekonstrukcí budovy, ale financovanou z jiného zdroje, bylo plánování a realizace nových stálých expozic a revitalizace stávajících (tato revitalizace se ale nakonec týká pouze jedné z expozic). Nové expozice byly a jsou projektovány do nově zrekonstruovaných expozičních sálů a dalších prostor.

Práce na rekonstrukci budovy byly započaty na konci května 2003 a přes tři roky probíhaly paralelně s návštěvnickým provozem. Během této doby byla dokončena rekonstrukce prostor v severozápadním křídle budovy, I.    patro západního křídla s klimatizovaným depozitářem archivu NTM a kanceláře ve II.    a III.patře západního křídla. V září 2006 bylo muzeum uzavřeno pro veřejnost, jelikož rekonstrukce postoupila až do monumentálního vstupního vestibulu. Další práce tak pokračovaly bez omezení návštěvnickým provozem. Vestibul muzea byl konečně zbaven balastních vestaveb, stěny byly obloženy mramorem a hlavní vnitřní dvoukřídlé schodiště bylo obnoveno dle původních Babuškových plánů, včetně nádherného funkcionalistického zábradlí. Následovaly opravy expozičních sálů, veřejných prostor a kanceláří ve III. patře jihovýchodního a východního křídla budovy, vybudovány byly nové rozvody vytápění a vedení silno a slaboproudu. Ve většině expozičních sálů, nyní již zbavených provizorních příček, byly sítě uloženy ve zdvojených zátěžových podlahách, což v budoucnu umožní rozvod dalších sítí i v plně instalované expozici bez nutnosti vedení rozvodů v lištách. V rekonstruovaných prostorách byly vyměněny všechny dveře, doplněny dřevěné prosklené stěny, vybourána a vyměněna všechna okna. Ta původní totiž už mnohdy nebylo možno z bezpečnostních důvodů ani otevřít. Do I. suterénu byly vybudovány nový služební vchod vlevo od vstupního schodiště a bezbariérová vstupní rampa pro handicapované návštěvníky vpravo od něj. Následovala instalace nových výtahů a sociálního zázemí, modernizace šatny, adaptace prostor pro muzejní prodejnu v přízemí a restauraci v I. suterénu, zcela přestavěn byl kinosál, jehož kapacita byla zvýšena až na 100 návštěvníků. Tím byla v září 2008 završena II. etapa rekonstrukce

Práce III. etapy rekonstrukce byly zahájeny na jaře 2010. Do této etapy jsou zahrnuty prostory knihovny (depozitář i studovna) v I. a II.patře východního křídla muzea, prostory budoucí expozice Foto-kino v přízemí východního křídla a kancelářské prostory tamtéž, kancelářské a manipulační prostory v I. suterénu východního křídla, prostory restaurátorských dílen v I. suterénu jižního a západního křídla a prostory budoucí expozice Dějiny železa ve II. suterénu. Zároveň byl proveden restaurátorský průzkum a provedena obnova pláště budovy.

zdroj: časopis ARCHITEKT­­


Líbil se vám článek?

ano: 184     ne: 239

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb