přeskočit na hlavní obsah

Průmyslové vlastnictví, technická normalizace, metrologie a zkušebnictví v elektrotechnice

/up/images/featured/images/0-patentymetro.jpg

1. Úvod

V inovačním cyklu (výzkum – vývoj – výroba – užití) každého hardwarového i softwarového produktu (hmotného výrobku i nehmotného prostředku) existuje mnoho činností, které tvoří nebo ovlivňují vlastnosti a funkce těchto produktů.

Jde o tyto významné činnosti a obory:
- průmyslové vlastnictví,
- technická normalizace,
- metrologie,
- zkušebnictví.

Některé z těchto činností vstupují do produktů při jejich vytváření přímo (např. průmyslové vlastnictví), jiné činnosti modifikují vlastnosti produktů (např. technická normalizace, metrologie), další činnosti ověřují funkce produktů v provozu (zkušebnictví, spolehlivost, životnost).

Z hlediska pracovního zajišťování těchto činností jsou organizačně začleněny jako národní orgány České republiky, kterým v podnikatelské sféře odpovídají obdobné útvary, např.:
- Úřad průmyslového vlastnictví,
- Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví,
- Český metrologický institut,
- Elektrotechnický zkušební ústav,
- Institut pro testování a certifikaci.

Mnohé tyto orgány mají značné a významné vazby a vztahy na zahraniční a mezinárodní organizace (viz další text).

2. Průmyslové vlastnictví

Pařížská unijní úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví uvádí, že předmětem průmyslového vlastnictví jsou patenty na vynálezy, užitné vzory, průmyslové vzory a modely, tovární nebo obchodní známky a známky služeb, obchodní jméno, údaje o provenienci zboží nebo označení původu. Dalším úkolem ochrany průmyslového vlastnictví je potlačování nekalé soutěže.

Gestorem mezinárodních smluv na ochranu průmyslového vlastnictví, jimiž je Česká republika vázána, je Úřad průmyslového vlastnictví (www.upv.cz); je ústředním orgánem státní správy ČR a plní především funkci patentového a známkového úřadu. Do jeho působnosti spadá i podpora rozvoje a ochrany průmyslového vlastnictví a působí rovněž jako specializované informační centrum.

Funkce Úřadu průmyslového vlastnictví:
- rozhoduje o poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové a užitné vzory, ochranné známky a označení původu výrobků,
- podporuje rozvoj a ochranu průmyslového vlastnictví,
- vykonává činnost podle předpisů o patentových zástupcích,
- vede ústřední fond světové patentové literatury,
- působí jako specializované informační centrum,
- zajišťuje vzdělávací a publikační činnost.

2.1 Patent

Patent je forma právní ochrany vynálezu splňujícího zákonná kritéria na tuto ochranu. Majitel patentu má výlučné právo chráněný vynález využívat, poskytovat souhlas k využívání jiným osobám (což se děje licenční smlouvou) a má i právo převést patent na jinou osobu. Vynález, na který byl udělen patent, např. výrobek, zařízení k výrobě, chemická látka nebo výrobní postup, nesmí být bez souhlasu majitele vyráběn, nabízen k prodeji nebo využíván třetí osobou pro průmyslové nebo komerční účely. Týká-li se patent výrobních postupů, může majitel třetím osobám zakázat tyto postupy používat. Zápovědní právo se vztahuje i na výrobky, které jsou přímým výsledkem chráněného postupu.

Patenty jsou udělovány na vynálezy, které jsou světově nové (nejsou součástí dosavadního stavu techniky), jsou výsledkem vynálezecké činnosti a jsou průmyslově využitelné. Za vynálezy se nepovažují zejména objevy, vědecké teorie a matematické metody, estetické výtvory, plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, hraní her nebo vykonávání obchodní činnosti, programy počítačů či podávání informací.

Proces získání patentu (přihlášení, průzkum podmínek splnění pro udělení patentu, tj. podmínky novosti, vynálezecké činnosti a průmyslové využitelnosti, udělení patentu, poplatky za správní řízení udržování a ochranu, přihlášení do zahraničí) je stanoven právními normami a jeho řízení je jedním z hlavních úkolů Úřadu průmyslového vlastnictví. Doba platnosti patentu je 20 let od data podání přihlášky. Po skončení platnosti patentu se jeho předmět stává volným duševním statkem, jenž lze bez omezení využívat, a to kýmkoliv a kdekoliv. V zásadě je územím, kde má patent právní ochranu, příslušný stát, kde byla podána řádná patentová přihláška a patent byl poté také udělen. Patentová přihláška je dokument – papírový nebo elektronický formulář, který je nezbytný k zahájení procesu vedoucím k získání patentové ochrany.

Některé země (např. Německo, USA) považují počet a technicko-ekonomickou hodnotu patentů za významný ukazatel technologické a hospodářské vyspělosti země. Češi málo patentují; výrobci používají převážně průmyslová vlastnictví pocházející ze zahraničí.

2.2 Užitný vzor

Užitným vzorem lze chránit technické řešení, které je nové, přesahuje rámec pouhé odborné dovednosti a je průmyslově využitelné. Za technické řešení se nepovažují objevy, vědecké teorie a matematické metody, pouhé vnější úpravy výrobků (sledující estetické účely), plány, pravidla a způsoby vykonávání duševní činnosti, programy počítačů a pouhé uvedení informace. Z ochrany jsou vyloučena technická řešení, která jsou v rozporu s obecnými zájmy, zejména zásadami lidskosti a veřejné morálky.

Užitné vzory se zapisují do rejstříku na základě tzv. registračního principu, kdy Úřad průmyslového vlastnictví zapíše užitný vzor do rejstříku, aniž by zkoumal, zda předmět přihlášky vyhovuje kritériím novosti a tvůrčí úrovně, tj. zda je způsobilý k ochraně. V tomto je hlavní rozdíl od patentového systému. Bez souhlasu majitele zapsaného užitného vzoru nikdo nesmí technické řešení chráněné užitným vzorem při hospodářské činnosti vyrábět, uvádět do oběhu nebo upotřebit. Majitel zapsaného užitného vzoru – stejně tak jako u vynálezu – je oprávněn poskytnout souhlas k využívání předmětu užitného vzoru (licenci) jiným osobám nebo na ně užitný vzor převést.

Postup a náležitosti získání zápisu užitného vzoru do rejstříku jsou stanoveny tzv. registračním principem Úřadu průmyslového vlastnictví.

2.3 Průmyslový vzor

Průmyslovým vzorem se rozumí vzhled výrobku nebo jeho části, spočívající zejména ve znacích linií, barev, tvaru, struktury nebo materiálů výrobku samotného, nebo jeho zdobení. Jde tedy o vizuálně vnímatelnou vlastnost či složku výrobku, kterou mu (vedle ostatních jeho složek, jakými jsou zejména kategorie typu z čeho je výrobek vyroben nebo jak je technicky či konstrukčně uspořádán, aby mohl plnit nějakou funkci), dal jeho původce, v optimálním případě průmyslový výtvarník. Nejde tedy o technickou, konstrukční, funkční, materiálovou nebo jinou podstatu výrobku, byť by tato byla z reálného výrobku nebo jeho vyobrazení rozeznatelná.

Postup a náležitosti zapsání do rejstříku průmyslových vzorů (přihláška, řízení o přihlášce, doba ochrany, správní poplatky,ochrana v zahraničí) jsou stanoveny právními a správními předpisy.

2.4 Ochranné známky

Ochranná známka je označení, které se používá k rozlišení výrobků nebo služeb na trhu. Účelem ochranné známky je odlišit výrobky nebo služby stejného druhu vyráběné nebo poskytované různými výrobci nebo poskytovateli služeb. Ochranné známky pomáhají spotřebiteli, aby se snadněji orientoval v nabídce výrobků a služeb a vybral si zboží podle svého přání. V důsledku rozsáhlé reklamy rozšiřované zejména médii se ochranné známky jako výrobní nebo obchodní značky jednotlivých podnikatelských subjektů stávají nedílnou součástí našeho každodenního života.

Ochrannou známkou může být pouze označení, které lze graficky znázornit (napsat, nakreslit) a které je schopné rozlišit výrobky nebo služby, pro něž je chráněno, od shodných výrobků nebo služeb na trhu poskytovaných z jiných obchodních zdrojů. Ochranná známka tak nemůže existovat sama o sobě, ale vždy jen ve spojení s konkrétními výrobky, které označuje, nebo s konkrétními službami, které jsou pod touto známkou poskytovány.

Přihlášku ochranné známky podává přihlašovatel u Úřadu průmyslového vlastnictví. Právo k ochranné známce vzniká zápisem do rejstříku ochranných známek, vedeného tímto úřadem. Vlastník ochranné známky má výlučné právo označovat své výrobky nebo služby ochrannou známkou nebo ji užívat ve spojení s těmito výrobky nebo službami. Bez souhlasu vlastníka nesmí nikdo užívat označení shodné nebo zaměnitelné s jeho ochrannou známkou pro shodné nebo podobné výrobky nebo služby.

3. Technická normalizace

Má ohromný technický a ekonomický význam a přínos nejen z hlediska podnikového a státního, ale též mezinárodního, celospolečenského a světového (globálního). Technická normalizace je řazena mezi významné světové pokroky.

Technická normalizace výrobků probíhá v několika časových, kvalitativních i kvantitativních etapách. Na nejnižší úrovni jsou to již technické podmínky výrobku, pak následuje typizace sortimentu; z úrovně výroba pak přechází normalizace na státní úroveň – národní normy a nakonec na úroveň mezinárodní – mezinárodní standardizace.

Těmto významným etapám odpovídají i příslušné orgány a instituce. Na podnikové úrovni jsou to útvary normalizace, na úrovni státu pak Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ), na evropské úrovni CEN (Comité Européen de Normalisation, Evropský výbor pro normalizaci), CENELEC (Comité Européen de Normalisation Électrotechnique, Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice, ETSI (European Telecommunications Standards Institute, Evropský institut pro normalizaci v telekomunikacích) a mezinárodně pak ISO (International Organization for Standardization, Mezinárodní organizace pro normalizaci), IEC (International Electrotechnical Commission, Mezinárodní elektrotechnická komise).

4. Metrologie

Metrologie je vědní obor, zahrnující všechny poznatky týkající se měření. Náplní metrologie jsou zejména měřicí jednotky(soustava jednotek, jejich realizace etalony), měření (metody, zpracování výsledků, teorie chyb, pozorovatelé), měřidla a měřicí přístroje. Metrologie se také zabývá stanovením fyzikálních a technických konstant.

V metrologii se řeší otázky teoretické i praktické. Teoretická metrologie se zabývá teoretickými otázkami měření, obecné řeší obecná metrologie. Konkrétními praktickými otázkami měření se zabývá aplikovaná metrologie, zaměřená na určitou veličinu či technický obor. Podle toho, o jakou veličinu jde, lze hovořit o metrologii délek, metrologii času, metrologii hmotnosti, ale také o metrologii astronomické, lékařské, průmyslové atd.

Cílem metrologie je v podstatě zabezpečení jednotnosti a přesnosti měření. V současné době se projevuje nezastupitelná role metrologie zejména v nejrůznějších technologických procesech všech výrobních odvětví (ve strojírenství, stavebnictví, energetice atd.). Zásadní význam má také pro technickou normalizaci, protože veškeré kvantifikační údaje a požadavky, jež technické normy obsahují, byly nebo musí být změřeny. Velmi důležitá je metrologie i pro kontrolu a zkoušení.

Metrologie plní tři hlavní úkoly:
- definování mezinárodně uznávaných jednotek měření (např. metr);
- realizace jednotek měření vědeckými metodami (např. realizace metru s využitím laserových paprsků);
- vytváření řetězců návaznosti při dokumentování přesnosti měření (např. dokumentovaná návaznost mezi noniem mikrometru v provozu přesného strojírenství a primární laboratoří metrologie délky).

V Evropské unii se metrologie člení do tří kategorií s různým stupněm složitosti, oblasti užití a přesnosti:
- vědecká metrologie se zabývá organizací a vývojem etalonů a jejich uchováváním (nejvyšší úroveň),
- průmyslová metrologie zajišťuje náležité fungování měřidel používaných v průmyslu a ve výrobních a zkušebních procesech,
- legální metrologie se zabývá přesností měření tam, kde tato měření mají vliv na průhlednost ekonomických transakcí, zdraví a bezpečnost.

4.1 Vědecká a průmyslová metrologie

Vědecká a průmyslová metrologie tvoří dvě ze tří kategorií metrologie. Metrologické činnosti, zkoušení a měření, představují zpravidla cenné vstupy pro problematiku jakosti v průmyslové činnosti. Patří sem potřeba návaznosti, která se stává stejně důležitou jako vlastní měření. Uznání metrologické kompetence na každém stupni řetězce návaznosti lze dosáhnout ujednáními o vzájemném uznávání.

Vědecká metrologie se člení do jedenácti oborů, a to: hmotnost, elektřina, délka, čas a frekvence, termometrie, ionizující záření a radioaktivita, fotometrie a radiometrie, průtok, akustika, látkové množství a interdisciplinární metrologie.

4.2 Legální metrologie

Hlavním cílem legální metrologie je chránit občany před důsledky špatného měření v oblasti:
- úředních a obchodních transakcí,
- pracovních podmínek, zdraví a bezpečnosti.

Proto legislativa stanoví požadavky na:
- měřidla,
- metody měření a zkoušení, včetně hotově baleného zboží.

4.3 Národní metrologický systém v ČR a jeho subjekty

Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) byl zřízen zákonem České národní rady č. 20/1993 Sb., o zabezpečení výkonu státní správy v oblasti technické normalizace, metrologie a státního zkušebnictví. ÚNMZ je organizační složkou státu v resortu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR. Hlavním posláním ÚNMZ je zabezpečovat úkoly vyplývající ze zákonů České republiky upravujících technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví a úkoly v oblasti technických předpisů a norem uplatňovaných v rámci členství ČR v Evropské unii. Od roku 2009 zajišťuje také tvorbu a vydávání českých technických norem (ČSN).

Český metrologický institut (ČMI) je příspěvková organizace zřízená MPO k 1. lednu 1993. Jde o státní instituci s plnou právní subjektivitou, jejíž hlavní činností je plnění funkcí náležejících do působnosti státní správy v oblasti metrologie svěřených ČMI zák. č. 505/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

ČMI zajišťuje služby ve všech základních oblastech metrologie.

K předmětu činnosti ČMI mj. patří:
- uchování a technický rozvoj státních a ostatních primárních etalonů, včetně přenosu hodnoty měřicích jednotek na sekundární etalony,
- uchování sekundárních etalonů nejvyšších řádů a výkon státní metrologické kontroly měřidel,
- ověřování stanovených měřidel,
- státní metrologický dozor a dohled,
- vědecká, vývojová a výzkumná činnosti v oblasti metrologie,
- kalibrace měřidel v majetku nebo v užívání právnických a fyzických osob,
- zabezpečování mezinárodní spolupráce v oblasti metrologie,
- poskytování metrologických expertiz, vydávání osvědčení a odborných posudků,
- poskytování technických metrologických výkonů,
- schvalování typu tuzemských a dovážených měřidel,
- řízení tvorby referenčních materiálů a jejich osvědčování,
- registrace subjektů, které vyrábějí nebo opravují stanovená měřidla, popř. provádějí jejich montáž.

Český institut pro akreditaci (ČIA) je obecně prospěšná společnost a jako Národní akreditační orgán založený vládou České republiky poskytuje své služby v souladu s platnými právními předpisy ve všech oblastech akreditace jak státním, tak privátním subjektům. Princip jednotného evropského akreditačního systému tvořeného národními akreditačními orgány, které fungují podle jednotných pravidel a akreditují podle definovaných mezinárodně uznávaných norem, vychází z postoje ES specifikované v globální koncepci o přístupu ke zkoušení a certifikaci.

V souladu s požadavky mezinárodních norem a dokumentů provádí ČIA nestranné, objektivní a nezávislé posouzení způsobilosti (akreditaci) pro:
- zkušební laboratoře
- kalibrační laboratoře,
- certifikační orgány provádějící certifikaci systémů jakosti, systémů environmentálního managementu, systémů managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, systémů managementu bezpečnosti informací, systémů managementu bezpečnosti potravin a systému trvale udržitelného hospodaření v lesích,
- certifikační orgány certifikující produkty, včetně procesů a služeb,
- ověřovatele emisí skleníkových plynů,
- certifikační orgány provádějící certifikaci osob,
- organizátory programů zkoušení způsobilosti,
- environmentální ověřovatele programů EMAS a dohled nad zahraničními environmentálními ověřovateli.

V úzké souvislosti s pracovní náplní metrologie je vhodné uvést některé činnosti ve smyslu právních náležitostí.

Akreditací se rozumí postup, na jehož základu se vydává osvědčení o tom, že právnická nebo fyzická osoba, která o ni požádala, je způsobilá ve vymezeném rozsahu vykonávat zkoušky výrobků, kalibraci měřidel a certifikační nebo jinou obdobnou technickou činnost.

Autorizací se rozumí pověření právnické osoby k činnostem při posuzování shody výrobků podle technických požadavků (autorizovaná osoba). Autorizaci uděluje na žádost rozhodnutím ÚNMZ po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž pravomoci se týkají posuzování stanovených výrobků autorizovanými osobami*).

Certifikace je činnost nezávislé autorizované nebo akreditované osoby, která vydáním certifikátu osvědčí, že výrobek nebo činnost s výrobou související je v souladu s technickými požadavky.

Conformita čili prohlášení o shodě. Výrobce nebo dovozce stanoveného výrobku je povinen před uvedením výrobku na trh vydat písemné prohlášení o shodě výrobku s technickými předpisy a o dodržení stanoveného postupu posouzení shody; výrobce nebo dovozce je oprávněn označit stanovený výrobek, o kterém bylo vydáno prohlášení o shodě českou značkou shody (CE).

Notifikace je akt, kterým je informována Komise evropských společenství a ostatní členské státy o tom, že notifikovaný orgán, jenž splňuje požadavky, byl pověřen vykonáváním postupů posuzování shody podle příslušné směrnice.

5. Zkušebnictví

Objektivní a kvantitativní zjišťování a hodnocení jakosti – kvality výrobku, popř. jakékoliv činnosti z hlediska jejich funkce, se vykonává zkušebnictvím – testováním; aby toto bylo objektivní a kvantitativně srovnatelné, byly zpracovány a státně i mezinárodně normalizovány druhy zkoušek a specifikovány jejich metody.

V oblasti elektrotechniky a elektroniky jsou to české technické normy ČSN, popř. v kombinaci s evropskými a mezinárodními normami, elektrotechnické předpisy a pravidla ESČ a mezinárodní standardy ISO a dokumenty IEC.

Existuje mnoho norem, předpisů a dokumentů, včetně příruček o základních otázkách zkušebnictví a kontrol elektrické bezpečnosti a ochrany; vzhledem k náplni článku bude výklad zaměřen zejména na zkoušky vlivu vnějších činitelů prostředí, tj. klimatické a mechanické zkoušky odolnosti.

Této problematice byla věnována vždy velká pozornost především z důvodů exportu do klimaticky ztížených oblastí a prostředí s mechanickým namáháním (letadla, vozidla, vojenská technika), a to zejména u elektronických přístrojů a součástek v souvislosti s jejich rostoucí složitostí.

Tuto situaci respektovala již původní ČSN 345681 Klimatické a mechanické zkoušky odolnosti elektronických přístrojů a součástek; po ní následoval soubor ČSN 3457 Zkoušky vlivu vnějších činitelů prostředí. V současné době a ve vazbě na evropské normy (EN) a mezinárodní normy (IEC) existuje rozsáhlý soubor norem ČSN, z nichž uvedeme důležité, specifikující závažné druhy zkoušek – viz tab. 1.

Potřebné zkoušky, příslušné podle technických parametrů zařízení nebo jejich součástí, si obvykle vykonává výrobce nebo uživatel sám ve své zkušebně, popř. si je objednává ve specializovaných odborných zkušebnách, vybavených často náročným zkušebním zařízením a odborným personálem. Tyto zkušebny jsou obvykle samostatné instituce – ústavy s různým organizačním a ekonomickým uspořádáním.

Mezi nejznámější zkušebny z oblasti této problematiky patří EZÚ (Elektrotechnický zkušební ústav) v Praze a ITC (Institut pro testování a certifikaci) ve Zlíně.

5.1 Elektrotechnický zkušební ústav (EZÚ)

Předmětem státního podniku EZÚ je podle zápisu v obchodním rejstříku státní zkušebnictví podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, v rozsahu stanoveném autorizací Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Je to státní podnik podléhající Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Historie vývoje EZÚ je shrnuta v tab. 2.

EZÚ je v současné době členem všech evropských i celosvětových elektrotechnických certifikačních systémů a poskytuje služby, které mají významný proexportní efekt. Proto EZÚ patří k předním organizacím v oblasti posuzování shody v elektrotechnice nejen v České republice, ale i v celosvětovém měřítku. Má jako jediný subjekt v ČR právo udělovat certifikační značky s mezinárodní platností.

EZÚ je notifikovanou osobou č. 1014 pro posuzování shody podle řady direktiv EU a zároveň autorizovanou osobou č. 201 pro posuzování shody podle odpovídajících nařízení vlády ČR.

EZÚ je akreditovaná zkušební a kalibrační laboratoř a akreditovaný orgán pro certifikaci výrobků a systémů řízení. Veškeré služby EZÚ jsou pokryty akreditací Českého institutu pro akreditaci.

5.1.1 Značka ESČ

Základním službou Elektrotechnického zkušebního ústavu (EZÚ) je zkoušení a certifikace výrobků, jejichž výsledkem je certifikát s právem uvádět na výrobku značku ESČ. Značka ESČ (viz obr. 1) vyjadřuje shodu vlastností označených výrobků s normami na elektrickou bezpečnost. Je to jeden z nejstarších symbolů pro bezpečný výrobek na světě. Její udělování započalo již v roce 1926 a význam této značky se za více než 75 let nepřetržité existence téměř nezměnil. ESČ je symbolem pro bezpečný výrobek, který je znám a žádán jak odbornou, tak i laickou veřejností.

Značka ESČ je současně zapsána u Evropského výboru pro normalizaci v elektrotechnice (CENELEC) jako česká značka shody s normami na elektrickou bezpečnost a je zcela rovnocenná ostatním značkám významných světových zkušeben.

Pro získání značky ESČ je nutné vykonat zkoušky výrobku v rozsahu typové zkoušky a inspekci u výrobce, zaměřenou na kontroly bezpečnosti výrobku prováděné ve výrobě. Značku ESČ lze získat téměř na všechny skupiny elektrotechnických výrobků, jejichž zkoušky EZÚ nabízí.

5.1.2 Mezinárodní značky

Účelem značek je poskytovat uživatelům viditelný důkaz o tom, že daný typ výrobku byl posouzen nestrannou zkušební a certifikační organizací, která shledala shodu výrobku s požadavky příslušných předpisů.

Značky představují výhodu na trhu, a to směrem k odběrateli a ke spotřebiteli; znamenají podporu výrobců při exportu jejich výrobků do zemí celého světa a představují tedy významný proexportní faktor. Značky se používají rovněž jako podpůrný nástroj při prokazování shody výrobku s požadavky závazných předpisů.

EZÚ uděluje tyto mezinárodní značky: ENEC, KEYMARK, HAR, CCA-EMC, E8.

5.1.2.1 Značka ENEC 21

Značka ENEC (European Norms Electrical Certification, Evropské normy elektrotechnické certifikace) je panevropská značka (obr. 2) označující shodu výrobku s evropskými normami EN pro elektrickou bezpečnost výrobků. Jejím členem jsou certifikační orgány evropského ekonomického prostoru. Licence na užívání značky ENEC umožňuje označovat výrobky touto značkou a bez nutnosti dalších zkoušek elektrické bezpečnosti exportovat výrobky na trhy členských zemí této dohody. Součástí licenčního řízení je i vykonání inspekce u výrobce podle pravidel tohoto systému. Při této inspekci výrobce prokáže, že je schopen zabezpečit stálou kvalitu výrobků s důrazem na elektrickou bezpečnost výrobků. EZÚ je plnoprávným členem této dohody a může udělovat licenci na užívání značky ENEC s číslem 21, pod kterým je EZÚ v tomto systému zapsán.

Dohoda o užívání značky ENEC pokrývá tyto oblasti elektrotechnických výrobků:
- svítidla a jejich komponenty,
- transformátory,
- komponenty pro nn,
- domácí spotřebiče,
- výrobky výpočetní a kancelářské techniky.

5.1.3 Národní certifikáty

Jde především o certifikát EZÚ a o certifikát ESČ.

5.1.4 Mezinárodní certifikáty

Jedním z hlavních cílů EZÚ je poskytování podpory výrobcům při exportu jejich výrobků do zemí celého světa. Proto je EZÚ jako jediný subjekt v ČR členem všech významných evropských i mezinárodních certifikačních systémů pro elektrotechnické výrobky: CB, CCA, ENEC, HAR, KEYMARK, CCA-EMC.

5.2 Institut pro testování a certifikaci (ITC)

ITC je česká nezávislá akciová společnost s celosvětovou působností poskytující služby v oblastech zkušebnictví, certifikace, technické inspekce, kalibrace a standardizace. Historie vývoje ITC je shrnuta v tab. 3. Základním záměrem ITC je uspokojování veřejně prospěšných zájmů a potřeb výroby a obchodu, spotřebitelů a veřejného sektoru technickými službami.

ICT se stal v roce 1999 první českou zkušebnou, která poskytuje služby v systému řízení certifikovaném podle normy ČSN EN ISO 9002.

V současnosti má ICT rozsáhlé kompetence pro výkon činnosti jako:
- autorizovaná osoba č. 224 podle zákona č. 22/1997 Sb., pověřená k činnostem posuzování shody,
- notifikovaná osoba č. 1023 autorizovaná Evropskou komisí,
- akreditované zkušební laboratoře č. 1004 a č. 1004.3,
- akreditovaná kalibrační laboratoř č. 2222,
- certifikační orgán pro výrobky č. 3020,
- certifikační orgán systémů managementu jakosti,
- certifikační orgán systémů environmentálního managementu č. 3046,
- certifikační orgán pro ověřování environmentálního prohlášení podniku (EMAS) č. 5002,
- orgán autorizovaný ÚNMZ pro úřední měření,
- orgán autorizovaný MŽP ČR k posuzování biodegradability polymerů, maziv a pohonných hmot,
- provozovatel Sdružení technické normalizace gumárenského a plastikářského průmyslu (SGP – Standard),
- národní referenční laboratoř pro aplikaci plastů a pryže.
- ICT působí v oblastech širokého okruhu surovin, materiálů a výrobků gumárenského a plastikářského, kožařského, obuvnického a kožené galanterie, potravinářského, vláknařského, textilního, elektrotechnického, zdravotnických
- prostředků, anorganických a organických chemikálií, výrobků stavebního průmyslu, v oblasti životního prostředí a ve sféře
- systémů řízení jakosti.

Obr. 1. Značka ESČ
Obr. 2. Značka ENEC 21
 Tab. 1. Přehled norem ke zkouškám vlivu vnějších činitelů prostředí
Tab. 2. Historie Elektrotechnického zkušebního ústavu
Tab. 3. Historie Institutu pro testování a certifikaci

*) Autorizace uděluje Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ) v souladu s § 11 zákona č. 22 /1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky. Autorizované osoby zajišťují v rozsahu vymezeném v rozhodnutí o autorizaci činnosti při posuzování shody výrobků s požadavky technických předpisů. Autorizované osoby se stávají notifikovanými osobami oznámením ÚNMZ orgánům Evropského společenství, popř. příslušným orgánům členských států Evropské unie. Dokumenty vydávané notifikovanými osobami jsou podkladem pro označování výrobků evropskou značkou shody CE.

doc. Ing. Josef Šavel, CSc. a redakce Elektro

převzato s časopisu Elektro­­ 

Líbil se vám článek?

ano: 200     ne: 156

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb