přeskočit na hlavní obsah

Přestavba hlásiče vloupání na zabezpečovací zařízení

/up/images/featured/images/0-poplasne.jpg

Stále je ještě účinná ochrana proti vloupání a vandalismu rozhodujícím argumentem (a čas­to také jediným) pro koupi a instalaci poplachového zařízení – avšak moderní poplašné systémy již dávno dokážou víc, než „pouze“ hlásit vloupání. Pomocí jednoduchých pro­středků je lze rozšířit na kompletní poplachový zabezpečovací systém, který bude varovat svého majitele také v případě požáru, technických škod, přepadení nebo pomůže přivo­lat rychlou lékařskou pomoc.

Méně než jedno procento německých do­mácností vlastní v současné době elektronic­ké zabezpečení. Zde tedy dřímá obrovský trž­ní potenciál, který by mohly využít odborné firmy elektro – zvláště vezme-li se v úvahu trvalá poměrně velká poptávka v řemeslné oblasti po elektronické a mechanické bez­pečnostní technice.

Pohled do statistik

V Německu se v roce 2007 dostaly s po­dílem 40,7 % z celkového počtu 6 280 000 evidovaných trestných činů na první mís­to delikty krádeží (závažné krádeže a men­ší krádeže). Ani skutečnost, že v roce 2007 poklesla v Německu policejně evidovaná kriminalita o 0,3 %, nemůže být důvodem k přílišné radosti – počet bytových kráde­ží vloupáním vzrostl v tomto roce oproti předchozímu roku z 106 107 těchto vlou­pání na 109 128 (ca o 2,8 %). Rozdělí-li se toto číslo na jednotlivé dny, dochází k jed­nomu vloupání každých pět minut. Zahrne-li se do této statistiky ještě nesoukromý sektor (kancelářské a skladovací prostory, obchod­ní domy, pohostinství apod.), je to dokonce každou druhou minutu. Škody způsobené krádežemi vloupáním se v Německu odha­dují na ca 600 mil. eur.

Mnohem horší než finanční škoda, kterou s sebou každé vloupání přináší, jsou však újmy, jež nelze penězi nahradit.
Existují tři věci, na které si může oběť by­tového vloupání stěžovat:

* materiální ztráta,
* nemateriální škody,
* psychické újmy.

Nejsnáze se u většiny vloupání člověk vy­rovnává s finanční ztrátou. Ukradená plochá televize nebo digitální kamera je rychle na­hrazena jinou. Ale jak se např. vyrovnat se ztrátou památečných fotografií, které byly stále ještě uloženy v kameře? Nebo s note­bookem, kde byla uložena všechna důležitá data? A co rodinný šperk po babičce? Tyto věci jsou nadobro ztraceny a žádná pojišťov­na je nedokáže nahradit.

Nejdramatičtější následky vloupání však představuje psychická újma. Pro všechny po­stižené představuje vloupání hluboce stresu­jící a na dlouhou dobu nesmazatelný zážitek. Někdy to trvá celé roky, než se oběť bytové krádeže vloupáním zbaví poruch spánku a ji­ných úzkostných stavů. Ztracený pocit bezpe­čí lze jen velmi těžko získat zpět.

Poplachový proces

Na začátku celého poplachového řetězce je událost – vloupání (obr. 1). Tato událost vede ke změně dosavadního stavu v zabez­pečeném objektu.

Rozbije-li např. lupič okenní tabuli, vznik­ne při tom hluk v oblasti ultrazvuku. Tyto změny zaznamená poplašný hlásič. Tento hlásič (ultrazvukový hlásič rozbití skla) pošle tuto událost na poplachovou centrálu. Přenos signálu může být realizován po elektrickém vedení nebo rádiově.

Rozhodnutí o reakci na tuto událost uči­ní poplachová centrála – srdce každého po­plachového systému. Podle stavu poplachové centrály a podle konkrétních systémových na­stavení, která provedl elektroinstalatér, může dojít k různým poplachovým reakcím.

Přestavba na poplachové zařízení

Je to již dlouho, co se z původně čistého hlásiče vloupání vyvinulo poplachové zaříze­ní. Hlásiče vody a plynu lze kdykoliv integro­vat do poplachových systémů, a tímto způso­bem vytvořit účinnou ochranu před technic­kými škodami. Sem patří také hlásiče požáru, které mají v současných poplachových systé­mech vlastní typ zón. Neboť na rozdíl od hlá­sičů z poplachové techniky (hlásič otevření, hlásič pohybu, hlásič rozbití skla), které jsou aktivní pouze při ostře zapnutém poplacho­vém systému, jsou zóny pro hlásiče požáru, pro technické hlásiče a lékařská tlačítka prv­ní pomoci monitorovány trvale (obr. 2) – tedy i při neostrém stavu poplachového zařízení.

Ochrana před ohněm

Vlastní zóny pro hlásiče požáru patří v současné době ke standardu moderních poplachových systémů. Hlásiče požáru (lidově také kouřové hlásiče) jsou do poplacho­vého systému zapojeny přes tyto zóny, které jsou sledovány dvacet čtyři hodin denně a ve­dou přinejmenším k vyvolání optického nebo akustického poplachu. Při požáru spouští po­plach nejen integrovaný piezoelektrický vysí­lač signálu hlásiče požáru, ale také celý po­plachový zabezpečovací systém. Akustický signál je impulzový, a tím dobře rozlišitelný od poplachu vloupání.

Existuje zde také možnost poslat doplň­kově varovné hlášení v podobě digitální­ho protokolu. Tento digitální protokol je zaslán na centrálu tísňového volání, která učiní vhodná opatření, jako např. uvědomí hasiče, sousedy apod. Podle typu protokolu může tato centrála identifikovat, který požární hlá­sič (resp. zóna) spustil jako první.

Toto je velmi důležité především u rozleh­lých areálů s mnoha hlásiči, neboť hasiči tak okamžitě vědí, kde mají zasáhnout nejdříve.

Hlásiče požáru

Rozhodující význam pro účinnou ochra­nu před požárem mají použité hlásiče požá­ru. Tyto přístroje nereagují přímo na oheň, ale vždy na jeho druhotné účinky. Optické hlási­če požáru tak např. zaúčinkují při viditelných částicích prachu ve vzduchu, zatímco hlásiče teploty zareagují při určité maximální teplotě a hlásič rozdílu teplot při velmi strmém ná­růstu teploty (viz tab.).

Tip pro elektroinstalatéry

Koncoví zákazníci kupují poplachová za­řízení téměř výhradně z důvodu ochrany své­ho vlastního majetku před vloupáním. Mnoho zákazníků ani netuší, že je možné do tohoto systému integrovat hlásič požáru. Elektrikář by měl využít této příležitosti a před instala­cí poplachového systému upozornit zákazníka také na tuto možnost, neboť ochrana života je důležitější než ochrana majetku. Kromě toho jsou v mnoha německých spolkových zemích hlásiče požáru povinné u novostaveb a částečně také u stávajícího domovního fondu.

Princip funkce optického hlásiče požáru

Optické hlásiče požáru jsou nejčastěji po­užívanými typy hlásičů. Jejich činnost je zalo­žena na metodě rozptýleného světla. Infračer­vená dioda LED prosvětluje měřicí komoru hlásiče požáru. Čirý vzduch toto světlo ne­odráží (viz obr. 3 vlevo). Dostanou-li se ale částice kouře do optické komory hlásiče po­žáru, dojde k rozptýlení světelného paprsku (viz obr. 3 vpravo). Část tohoto rozptýlené­ho světla dopadne na fotodiodu, která je cit­livá na světlo.

Při překročení určité definované prahové hodnoty spustí hlásič požáru poplach. Bez kouře světelný paprsek nedopadá na senzor hlásiče. Labyrint z černého neodrazivého materiálu okolo měřicí komory kromě toho zabraňuje světlu pronikat zvenčí do komory.

Ochrana před technickými škodami

Mnoho poplachových systémů poskytuje také vlastní typ zón pro ochranu před tech­nickými škodami. K těmto technickým zónám patří především hlásiče plynu a vody. Také tyto zóny jsou sledovány nepřetržitě ve dne i v noci. Předem lze zpravidla individuálně naprogramovat, zda se má použít v daném případě při úniku plynu, resp. vody (stejně jako při vypuknutí požáru) optický a akus­tický poplach přes vnější sirénu, nebo pouze tichý alarm. Smysluplnější se zdá být varov­né hlášení zaslané na telefon, tj. bez vnější sirény. Toto hlášení může být předem na­hraný text, který je zaslán přes pevnou linku nebo mobilní síť vždy, dojde-li k inicializaci technické zóny. Rovněž je možné přes spína­cí výstupy poplachového signálního zařízení samostatně deaktivovat původce signalizova­né škody sledovaného systému. Hlásí-li např. hlásič vody, který sleduje pračku v prádelně domu, vzniklý problém s únikem vody, bude původce – v tomto případě pračka – odpojen.

Hlásiče plynu a vody

Hlásič vody (obr. 4) sestává ze základní­ho přístroje (hlásiče) a čidla vody (senzoru). Obě komponenty hlásiče vody jsou mezi se­bou propojeny kabelem. Dostane-li se sen­zor do styku s vodou, základní přístroj ohlásí tuto skutečnost poplachovému systému. Sen­zor hlásiče vody je vhodné umístit v blízkos­ti podlahy, nejlépe v místě, které je v přípa­dě úniku vody zaplaveno jako první (např. za pračkou, poblíž vodovodní trubky).

Hlásič plynu reaguje na určité plyny, které jsou za daných okol­ností životu nebezpečné (oxid uh­ličitý, propan, butan, metan apod.). Tyto plyny jsou hlásičem plynu identifikovány ještě pod mezí zá­palnosti, popř. od určitého stup­ně koncentrace, která je již neob­vyklá, ale není ještě životu nebez­pečná. Hlásiče plynu se používají především v obytných vozidlech a bytech s plynovým vytápěním. Výška montáže hlásiče plynu je závislá na druhu sledovaného ply­nu. U zemního plynu nebo svítiplynu (metan) je nejlépe umístit hlásič plynu do nejvyššího mís­ta prostoru, neboť tyto plyny jsou lehčí než vzduch, a mají tedy nej­větší koncentraci u stropu. U zka­palněných plynů (propan, butan) je tomu naopak: tyto plyny jsou těž­ší než vzduch, a mají tedy největ­ší koncentraci u podlahy. Z toho­to důvodu je nejlépe umísit hlásič plynu také těsně u podlahy. Ne­závisle na druhu plynu však platí obecné pravidlo, že hlásič plynu se instaluje co nejblíže ke zdroji.

Ochrana před přepadením

Také hlásiče přepadení a tla­čítka přepadení jsou nepřetržitě monitorovány. V případě popla­chového zařízení proti přepadení jde většinou o tichý alarm, který je v podobě digitálního protokolu zaslán na centrálu tísňového volá­ní. Tento tichý alarm tak zbytečně nevyplaší pachatele, který by pak v záchvatu nastalé paniky mohl jednat zkratově.

Hlásiče přepadení se používají jednak v podobě tlačítek (obr. 5), jednak jako ruční vysílače (obr. 6). Přepa­dová tlačítka jsou pevně montována na ur­čité, všem dobře přístupné místo (v domác­nostech jsou to zpravidla vstupní zóny a lož­nice). Ruční vysílače jsou naopak přenosné a mají je k dispozici určené osoby, které mo­hou tyto hlásiče uvést do činnosti stisknutím poplachového tlačítka.

Ochrana při zdravotní příhodě

Další možností ochrany v každodenním životě je propojení poplachového systému s lékařskou pohotovostní službou. V případě zdravotní příhody stačí, aby postižený pou­ze stiskl tlačítko na ručním bezdrátovém vy­sílači (obr. 7), centrála okamžitě automatic­ky vyrozumí lékařskou pohotovostní službu. Takovýto vysílač je neocenitelným pomoc­níkem zvláště pro osamoceně žijící seniory, kterým dává v každodenním životě pocit bez­pečí a jistoty. S těmito systémovými kompo­nentami lze přebudovat poplachové zaříze­ní na centrálu domovního tísňového volání.

Jednou z dalších alternativ ochrany při zdravotních příhodách je tzv. inverze hlásičů. V principu jde o to, že určité, předem stano­vé hlásiče (hlásič pohybu v obývacím poko­ji, hlásič otevření lednice apod.) musejí v de­finovaném časovém okénku (např. od 10,00 do 20,00 h) vybavit v pravidelných interva­lech (např. každých pět hodin). Není-li tato podmínka splněna, je nejprve přes hlásič dán akustický varovný signál, po kterém následu­je volání na předem naprogramované soukro­mé telefonní číslo, popř. na řídicí centrálu. Tímto způsobem kontroluje výstražný zabez­pečovací systém, zda ve sledovaném objektu stále ještě panuje „pohyb“ v rámci definova­ného časového okénka.

Poplachová zařízení

Na obr. 8 je moderní bezdrátové popla­chové zařízení Secvest 2Way od společnosti Abus Security-Center, které kromě poplachu při vloupání a krádeži pomáhá také při sledo­vání vzniku požáru a technických škod (voda, plyn), přepadnutí, jakož i při náhlých zdravot­ních příhodách, kdy je automaticky přes tele­fon přivolána rychlá záchranná služba. Díky vyspělé bezdrátové technice nepotřebuje ten­to systém kabeláž, a je proto vhodný také pro modernizace a rekonstrukce objektů.

Toto poplachové zařízení lze velmi snadno a flexibilně rozšiřovat a individuálně uzpůso­bit konkrétním potřebám uživatele. K dispo­zici je 48 rádiových zón pro 48 poplachových a výstražných hlásičů.

Poplach před vloupáním

Jako speciální vlastnost přístroje Secvest 2Way je aktivní ochrana před vloupáním. Tak je možné dodatečně k hlásičům z poplacho­vé techniky doplnit také rádiové zabezpečení oken FTS 96 E. Toto nové zabezpečení oken je složeno ze dvou částí: poplachového hlá­siče a mechanické ochrany. Toto zabezpeče­ní s tlakovým odporem větším než 1 000 kg aktivně a účinně odolá snahám pachatele vloupat se touto cestou do objektu. Součas­ně – a ještě dlouho před tím, než může být překonána mechanická bezpečnost – spustí Secvest 2Way poplach (obr. 9) a zažene lu­piče na útěk.

Stálá ochrana

Poplachová zařízení odrazují pachatele. Bijí na poplach při prvním pokusu o vlou­pání, starají se tak o vzbuzení pozornos­ti nejbližšího okolí a bezkontaktní zahnání pachatele. Zkracují dobu, kterou má pacha­tel vloupání k dispozici pro dokonání svého plánovaného trestného činu. V převážné vět­šině případů přimějí pachatele vloupání, aby se svého úmyslu vzdal, čímž zabrání nejhor­šímu. Možnosti rozšíření tohoto základního úkolu, tj. ochrany před vloupáním, které tato zařízení poskytují, představují velmi zajíma­vou přidanou hodnotu. Kompletní nepřetržitá ochrana se tak může stát dobrým a účinným argumentem při nabídce a instalaci moderní­ho poplachového zařízení.

Tipy pro zacházení s optickými hlásiči požáru

* Hlásiče požáru se montují u stropu ve středu místnosti. Sledovaná oblast má podle typu hlásiče rozsah ca 40 m2.
* Jako empirické pravidlo platí: alespoň jeden hlásič požáru na jednu chodbu a poschodí. Podobně by měly být zabezpečeny také obývací pokoje a ložnice.
* Optické hlásiče požáru reagují na kouř, a nejsou tedy vhodné pro použití tam, kde lze v pří­padě požáru předpokládat malý vývin kouře.
* Prachová zátěž z dílny nebo garáže, páry z koupelny a kuchyně mohou hlásič požáru zne­čistit a způsobit  nesprávné fungování, tj. vést k planým poplachům. Do těchto pro­storů jsou vhodnější hlásiče teploty a hlásiče rozdílu teplot, jež spouští poplach při dosa­žení určité teploty (např. 60 °C) nebo určitého zvýšení teploty za definovanou dobu (např. 5 K za 3 min).
* Průvan způsobený otevřeným oknem, vzduchovými šachtami nebo větráky může zapříči­nit, že se kouř nedostane do optické komory hlásiče požáru (a tedy hlásič požáru nespustí poplach).
* U zašpičatělé střechy se nedoporučuje umístit optický hlásič požáru v nejvyšším bodu – stoupající teplý vzduch podkrovní místnosti vytváří tepelný polštář, a kouř by se tak k hlá­siči nemohl dostat.
* Funkčnost hlásiče požáru je třeba pravidelně ověřovat. K tomuto účelu slouží speciální testovací spreje.

z německého originálu časopisu de, 12/2009, vydavatelství Hüthig & Pflaum Verlag GmbH München, upravil Ing. Josef Košťál, redakce Elektro

Obr. 1. Blokové schéma fungování poplachového zařízení
Obr. 2. Ochrana před ohněm
Obr. 3. Při proniknutí kouře do měřicí komory (vpravo) dojde k rozptylu světla infračervené diody LED
Obr. 4. Bezdrátový hlásič vody od firmy Abus Security-Center
Obr. 5. Bezdrátové tlačítko přepadení
Obr. 6. Rychlé a diskrétní poplachové zaří­zení proti přepadení s přenosným vysílačem přepadení
Obr. 7. Bezdrátový tísňový vysílač ve velikosti náramkových hodinek vážící 14 g se vejde do každé kapsy – díky krytí IP65 se s ním lze i sprchovat
Obr. 8. Bezdrátové poplachové zařízení
Obr. 9. Aktivní ochrana: zloděj je prozrazen mnohem dříve, než se mu podaří vloupat do objektu

převzato s časopisu Elektro­­ 

Líbil se vám článek?

ano: 236     ne: 242

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb