přeskočit na hlavní obsah

Poruchy střešních plášťů s mechanickým kotvením

/up/images/featured/images/069.png

Jedním z významných systémů řešení střešních plášťů je použití mechanicky kotvených asfaltových nebo fóliových hydroizolačních materiálů.

Základní technické řešení je na obr. 1, kde je příklad mechanicky kotveného hydroizolačního povlaku (průniky mechanického kotvení jsou zde kryty speciálním tvarováním nosného profilovaného plechu).


Obecně je hydroizolační povlak (v jedné nebo dvou vrstvách) mechanicky kotven do nosné konstrukce. Nejobvykleji se používají profilované trapézové plechy.

Mimořádně důležitou úlohu má konstrukce mechanického kotvení. Vždy je nutné zajistit, aby kotvící prvky nepoškodily hydroizolační povlak a současně přenesly veškeré zatížení, které je vyvoláno větrem.

V podstatě existují dva systémy řešení - první se „závity“ pod hlavou mechanického kotvení, které zabraňují prokluzu mechanického kotvení vzhledem k podložce, druhý je opatřen plastovými kompenzátory, které umožňují horizontální pohyb podle pohybu hydroizolačního povlaku. Poškození, které je dále ukázáno, nemá aplikován ani jeden z těchto systémů. To je důvodem demonstrace této poruchy.

Některé typy mechanicky kotvených hydroizolačních povlaků bez tepelné izolace, jsou na obr. 2 až 4. V případě obr. 5 a 6 jde o typ s tepelnou izolací. Všechny mají fóliové izolace mechanicky kotvené pouze v jedné vrstvě.

Jak dochází k poruchám

Poruchy mechanického kotvení, resp. hydroizolačních systémů používajících mechanické kotvení pro propojení jednotlivých vrstev střešního pláště, vznikají:

při projektování:

- nedostatečným kotvením, tj. kotvením, které v kvantitě nebo kvalitě nedosahuje dostatečné únosnosti nebo odolnosti proti sání větru,

- volbou nevhodných hydroizolačních materiálů, které není možno mechanicky kotvit,

- použitím stlačitelných tepelných izolací bez odpovídající úpravy prvků mechanického kotvení (viz dále),

- volbou nevhodných kotevních prvků, které nemají vhodnou konstrukci nebo vykazují nedostatečnou odolnost proti korozi,

- volbou nevhodné nosné konstrukce pro aplikaci mechanicky kotveného hydroizolačního systému,

při provádění:

- nedostatečným zakotvením kotvícího prvku, který se v průběhu fungování uvolní,

- nepřesným prováděním, tj. přetažením nebo nedotažením mechanického kotvení,

- prošlápnutím izolace kolem kotvícího prvku v době provádění nebo při údržbě,

- ignorací kotevní plánu,

- záměnou kotvících prvků.

Při provozu dochází k poškozování mechanického kotvení nebo těchto střešních plášťů jen velmi zřídka, a to jen v kombinaci s použitím špatných kotvících prvků nebo hydroizolačního povlaku.

Jeden z konkrétních příkladů poškození hydroizolačních povlaků je na obr. 10 až 16. Mechanické kotvení (kotvící prvky) vystupuje nad povrch hydroizolačního pláště, který perforuje. Toto je způsobeno:

použitím nevhodného typu mechanického kotvení bez jakékoliv ochrany proti prokluzu mechanického kotvení vzhledem k podložce,

použitím hydroizolačního materiálu, který má nedostatečné pevnostní vlastnosti.

Asfaltové hydroizolační materiály, které se používají dominantně pro mechanické kotvení, mají vložky s omezenou průtažností, ale s výraznou pevností v tahu. Obvykle se jedná o polyestery vyztužené skelnou tkaninou.

Na obr. 10 až 16 je příklad poruchy střešního pláště s mechanickým kotvením hydroizolačního povlaku. Je zde možno vysledovat souběh několika příčin:

použitá tepelná izolace nemá dostatečnou pevnost v tlaku, tj. při zatížení se tato tepelná izolace stlačuje,

mechanické kotvení není vybaveno žádným kompenzačním prvkem, který by umožňoval pohyb hydroizolace ve vertikálním směru,

použitý hydroizolační materiál nemá dostatečnou pevnost, protože tento materiál byl proražen dynamickým pohybem mechanického kotvení.

Obvyklé průtažnosti materiálů v kombinaci s jejich pevnostmi jsou uvedeny v grafu na obr. 7. Na obr. 8 je schéma asfaltového pásu kde je červenou šipkou označena výztužná vložka a modrými penetrační (středová) vrstva asfaltu (1 - hydrofobizovaný posyp, 2 - vnější vrstva asfaltu, 3 - výztužná vložka, 4 - penetrační vrstva asfaltu, 5 - spodní vrstva asfaltu, 6 - vnitřní povrchová úprava pásu, 7 - přesah pro svařování bez posypu).

Schéma syntetické fólie PVC určené pro mechanické kotvení je na obr. 9. Červenou šipkou je označena výztužná vložka a modrými penetrační vrstvičky syntetické hmoty (1 - vnější vrstva hmoty PVC, která je odolná UV záření, 2 - vnější a vnitřní vrstva PVC, 3 - výztužná vložka). Červenou šipkou označené nosné vložky mají mít parametry dle grafu na obr. 7. Modrými šipkami označená penetrační vrstva asfaltu musí pronikat vložkou a tvořit společně s ostatními asfaltovými vrstvami homogenní systém. Při použití asfaltů s různými vlastnostmi, může dojít k poruchám. Jednou z poruch je zde zmiňované zpuchýřování, dalším druhem poruch jsou objemové nebo tvarové změny asfaltových pásů, a to zejména jejich zmenšování.

U syntetických fólií (obr. 9) jsou modrými šipkami označeny vrstvy syntetické hmoty obalující výztužnou vložku určenou pro mechanické kotvení.

Na obr. 10 je mechanické kotvení střešního pláště již opravované. Na následujícím obr. 11 je mechanické kotvení střešního pláště (již opravované) opět porušené. Klubající se hlavička mechanického kotvení je na obr. 12, na obr. 13 se hlavička mechanického kotvení již vyklubala.

Mechanické kotvení, které se při výrazném namáháním větrem uvolnilo, je na obr. 14.

Obr. 15 demonstruje opět vylezlé mechanické kotvení. V tomto případě byly použity na kotvení tepelné izolace fasádní hmoždinky, které pro tento účel zcela evidentně nevyhovují. Mechanické kotvení na bázi obyčejných hřebíků také není vhodné (obr. 16). Tento problém eliminují dva typy úprav kotvících prvků, a to buď závit pod hlavičkou kotvícího prvku nebo teleskop - kombinace plastového kompenzačního prvku a samořezného šroubu. Tyto dvě varianty kotvících prvků jsou ukázány na obr. 17 (a - šipka pod hlavičkou samopřezného šroubu, která zamezuje prokluzu podložky v horizontálním směru, b - šipka ukazuje na plastovou tvarovku teleskopického kotvení. Tato podložka je z polyamidu, který je z požívaných plastů tepelně nejodolnější. nejodolnější. Méně kvalitní, tj. tepelně méně odolné jsou plastové tvarovky z polyetylénu, resp. polypropylénu). Jako příklady konstrukčně optimálních kotvících prvků byly použity výrobky firmy Etanco.

zdroj: http://strechy.mise.cz


Líbil se vám článek?

ano: 199     ne: 203

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb