přeskočit na hlavní obsah

Pohotovost - emergency

/up/images/featured/images/pohotovost_emergency_010.png

Fakultní Nemocnice Hradec Králové

V budově Pohotovost - Emergency se dále rozvíjejí principy známé z již dříve realizovaných staveb v komplexu funkčního monobloku, především z Pavilonu interních oborů, a to je maximální snaha osy investor a uživatelé - architekt a generální projektant - generální dodavatel stavby o humanizaci a detailně diskutovanou funkčnost celého sofistikovaného provozu.

Urbanismus Urbanismus celé centrální části nové části Fakultní nemocnice Hradec Králové vychází z konceptu vzešlého z architektonické soutěže v roce 1999. Pavilon Pohotovost -Emergency je završením celého komplexu staveb, které vznikaly v minulých letech, a zároveň dokončením celého zmíněného urbanistického konceptu, který mimo jiné uspořádal daný prostor a rozdělil jeho provoz na rušnější část s příjezdy a kapacitním parkovištěm a klidovější parkovou část.

Pro budovu Pohotovost - Emergency byla dána významná lokalizace ve spojnici pomyslných os chirurgického pavilonu akad. Bedrny a Pavilonu interních oborů. S těmito budovami tvoří nový pavilon integrovaný celek - „funkční monoblok akutní medicíny FNHK".

Orientace, architektura i hmotové uspořádání reflektují důležitost pavilonu pro akutní záchranu lidských životů.

Navrhované dopravní řešení vychází jak ze současného stavu vjezdu do areálu FNHK a ze současné organizace vnitroareálové dopravy, tak z plánovaného dopravního řešení před prostorem nemocnice.

Součástí stavby je přistávací plocha pro helikoptéry záchranné služby, jejíž těleso vytváří zároveň i jasný orientační bod a výtvarnou dominantu. Nástupní prostor je zastřešen, objekt nesoucí zastřešení v sobě spojuje také funkce kolárny a jakéhosi paravánu odstiňujícího přilehlou stávající trafostanici od hlavních nástupních cest do společné vstupní haly.

Koncepce Funkční určení objektu netvoří už svojí podstatou příliš optimistické prostředí. Bolest a zármutek jsou všudypřítomné.

Úkolem a snahou architektů bylo tyto pocity, alespoň v rámci možností, potlačit a zmírnit. Základní zvolený motiv grafické a barevné identifikace objektu je rozkvetlá louka. Nový pavilon Pohotovost - Emergency je přímo napojen na společnou vstupní halu objektů interny a stávající chirurgie ze strany tzv. akutního a ambulantního vstupu. Druhé propojení s pavilonem akad. Bedrny je situováno do centra dispozice, jedná se o spojení pro akutní a emergentní provoz s návazností provozů a je navrženo jako spojovací krček ve všech třech funkčních podlažích nového pavilonu. Objekt je pětipodlažní. 1. podzemní podlaží je navrženo jenom jako částečné a provozně navazuje na zásobovací dvůr a technické prostory Pavilonu interních oborů. V přízemí je provoz akutního a emergentního příjmu pacientů. Akutní příjem začíná v návaznosti na společnou vstupní halu čekárnou pacientů a pokračuje pultem informací a identifikace a traktem univerzálních a flexibilních vyšetřoven nebo vyšetřovacích boxů. Emergentní příjem je situován jakoby v protisměru na protilehlé straně budovy. Začíná halou sanitek pro krytý transport pacientů v ohrožení života a na tu hned navazuje nukleus tohoto provozu, emergentní sál se třemi lůžky a technologickou rezervou pro další dvě lůžka. Medicínské i servisní místnosti uprostřed dispozice jsou využívány pro oba toky pacientů, mají přehlednou orientaci a bezproblémově navazují jak na komunikační vertikálu pro spojení s provozy ve vyšších podlažích, tak na pavilony interny a chirurgie. Ve 2. a 3. nadzemním podlaží jsou umístěny identické jednotky pro intenzivní péči, které jsou funkčně diferencovány pouze přístrojovým vybavením. Provozní schéma jednotek je osově téměř symetrické a centrální a vychází z osvědčených a léty prověřených schémat obdobných provozů. 4. nadzemní podlaží je věnováno strojovnám a jiným nezbytným technickým provozům a je pouze nad částí půdorysu.

Střecha strojoven je navržena jako přistávací plocha pro helikoptéry. Heliport je řešen v souladu s požadavky předpisu MDS ČR L 14H.

Konstrukce a stavební řešení


Soutežní varianta 1

Pohotovost - Emergency má vnější rozměry 57,77 m x 33,14 m o výšce na úrovni +20,800 m v nejvyšším místě (střecha výtahové šachty). Objekt je v nejvyšší části se čtyřmi nadzemními podlažími a z cca 1/4 je podsklepen.

Stavebně je objekt řešen jako smíšený železobetonový monolitický systém. Jedná se o skelet, ve kterém jsou sloupy po obvodě a okolo výtahů a schodišť nahrazeny nosnými stěnami. V části je konstrukce stropu řešena deskou (bezprůvlakový systém) a v části je deska doplněna monolitickými hlavicemi. Objekt je rozdělen na tři samostatné dilatační celky, z nichž jeden je tvořen vlastním objektem pohotovosti a druhý spojovacím mostem do Pavilonu akademika Bedrny (chirurgie) a třetí heliportem a jeho konstrukcí. Založení objektu je plošné, což je umožněno provedením hloubkového vibračního zhutňování.

Svislé konstrukce suterénu jsou tvořeny obvodovými železobetonovými monolitickými stěnami tl. 300 mm, vnitřními stěnami tl. 200 mm a čtvercovými sloupy 400 x 400 mm. V nadzemních podlažích jsou svislé konstrukce tvořeny železobetonovými monolitickými stěnami tl. 200 mm, sloupy obdélníkovými 600 x 400 mm, čtvercovými 400 x 400 mm a kruhovými o průměru 400 mm rozmístěnými v modulové síti. Stěny v 1. a 2. patře na osách 5-8, vynášející vykonzolované stropní desky přízemí 1. a 2. patra , jsou provedeny v tl. 400 mm. Na tyto stěny pak v přízemí navazují již zmíněné zesílené sloupy 600 x 400 mm. Ve 3. patře je už situována pouze konstrukce heliportu (resp. stěny strojovny VZT a chlazení) a dojezd výtahu. Svislými nosnými prvky jsou opět stěny v kombinaci se sloupy. Atiky lemující okraje stropní desky (pod střechou) budou provedeny ze železobetonu v tloušťce 200 mm ve stejné kvalitě jako sloupy a stěny. Monolitická železobetonová stropní deska nad suterénem je navržena v tl. 250 mm. Nad některými sloupy je deska zesílena monolitickou hlavicí a trámem na celkových 450 mm. Důvodem je snaha o zesílení desky v místě deformací stropní desky v přilehlých velkých polích. Monolitické železobetonové stropní desky nad přízemím, 1. a 2. patrem jsou navrženy opět v tl. 250 mm. Nad většinou sloupů je i zde deska zesílena monolitickými hlavicemi na celkových 450 mm. Stropní desky jsou ztuženy pomocí obvodových a místy i vnitřních trámků. Stropní desky v přízemí, 1. a 2. patře jsou za osu A vykonzolovány a jsou vynášeny pomocí stěnových konzol.

Atikové trámky jsou tl. 200 mm. Součástí stropní desky nad přízemím na osách 5-8 jsou trámy tl. 400 mm, které jsou pokračováním stěn 1. a 2. patra.

Nosná konstrukce heliportu je tvořena vodorovnou deskou tl. 250 mm na úrovni + 16 450 a další vyspádovanou deskou tl. 250 mm, která středovou vodorovnou desku objímá. Vnitřní vodorovná deska je opět lokálně zesílena pomocí sloupových hlavic. Svislé konstrukce jsou tvořeny sloupy 400 x 400 mm a stěnou tl. 200 mm. Tato stěna je půdorysně zkřivena a tvoří uzavřený obrazec. Po svém obvodu je pak v pravidelném rastru ztužena pomocí žeber opět v tl. 200 mm. Veškeré konstrukce heliportu jsou od spodní stavby oddilatovány zdvojením stropní desky nad 2. patrem. Dilatační spára je široká 20 mm a bude do ní vložena celoplošně pryžová podložka pro zamezení přenosu vibrací do zbytku stavby. Parametry zatížení jsou specifikovány v části C1.2 popisu konstrukčního řešení tohoto projektu. Tzv. sdružený objekt kolárny a zastřešení vstupních partií jsou tvořeny železobetonovou nosnou konstrukcí doplněnou o ocelové vodorovné nosníky. Na samotné zastřešení je použita napnutá membrána z tkané vysokopevnostní textilie.

Připravili Julius Macháček a Michal Janata
---

Recenze

Pavilon pohotovosti a heliport Králověhradské fakultní nemocnice

Královéhradecká fakultní nemocnice je z urbanisticko-architektonického hlediska obdivuhodným areálem s osmdesátiletou historií. Projekt původní okresní nemocnice, realizovaný v letech 1926-1928 ve volné krajině poblíž nově budované Gočárovy školské čtvrti, vzešel vítězně z užší soutěže vypsané v roce 1925. Autor studie, pražský specialista na nemocniční budovy architekt Bedřich Adámek, soutěžní porotu nadchl svou ekonomicky a provozně dobře promyšlenou koncepcí pavilonové nemocnice oděné v utilitární puristický háv. Obdobně, ovšem již v duchu bílého funkcionalismu si ve 30. a 40. letech počínali i Adámkovi nástupci, především architekt Jan Rejchl, který pro nemocnici realizoval několik vynikajících pavilonů. Po desetiletích socialistického zdravotnictví se k odkazu svých prvorepublikových předchůdců a k tradici podpory kvalitní architektonické produkce pro potřeby ústavu přihlásilo nynější vedení nemocnice. Koncem tisíciletí vypsalo urbanistickou soutěž na řešení centrální části nové části Fakultní nemocnice, v níž s vizí funkčního monobloku zvítězil tým pražských architektů Jana Topinky a Michala Juhy. Projektanti ze specializovaného ateliéru DOMY tak v areálu během necelého desetiletí vytvořili pozoruhodný komplex budov, sestávající z pavilonu interních oborů (2002-2004), netradičního výukového centra Lékařské fakulty UK (2004-2005) a nejnověji i z pavilonu pohotovosti, pro jehož pojmenování a označení se v nemocnici vžil anglický ekvivalent emergency.

Architektonické řešení stejně jako hmotové uspořádání či orientace pavilonu propojeného s oběma sousedními pracovišti (chirurgickým a interním pavilonem) reflektuje podle mínění autorů důležitost objektu „...pro akutní záchranu lidských životů". Po vzoru slavného rčení zakladatele tzv. chicagské školy, architekta Louise Henryho Sullivana, je zde vše logicky podřízeno funkci, která sleduje v tomto případě i lékařskou vědu. Pavilon ovšem není, ač je prošpikován nejsofistikovanějšími medicínskými technologiemi dneška, funkcionalistickým strojem na léčení, nýbrž přátelskou budovou s citlivě komponovanými a barevně dokonale sladěnými interiéry, které spíše než sterilní nemocenské prostředí připomínají laboratoře technoparku nebo reprezentativní showroom renomované společnosti. Snaha potlačit tímto způsobem negativní působení nemocničního prostředí na lidskou psychiku je pro architekty z ateliéru DOMY, především pak pro Jana Topinku typická. Obdobně navrhoval interiéry sousední interní kliniky, s jehož parterem s obchody a restaurací je Emergency propojena. Postupoval tak i v případě oční kliniky ústecké Masarykovy nemocnice (2006).

V    královéhradecké nemocnici šel Topinkův tým ovšem mnohem dál. Budovu s elegantně zaoblenými rohy, která nezapře jistou podobu s některými díly českého funkcionalismu nebo Burianovým a Křivinkovým pavilonem akutní medicíny v brněnské nemocnici u Milosrdných bratří (2002-2005), vybavili autoři v souladu s dnešními požadavky neodmyslitelným heliportem. Ten zde však nepředstavuje pouhou přistávací plochu, jasný orientační bod, ale také dílo s jistými uměleckými kvalitami v podobě pastelově barevného květu, jenž je v různých podobách a variantách přítomen v celé budově.

V    podobě velkoformátových potisků skel se s ním můžeme setkat na specializovaných pracovištích (uklidňující motivy zelené a rozkvetlé letní louky) nebo v podobě drobného ornamentu v čekárně ambulance, která je opět tvarově i barevně velmi nápaditě řešena. K její příjemné atmosféře jistě přispívá i zvolený mobiliář, především repliky monolitických židlí od proslulého designéra Vernera Pantona z konce 50. let. minulého století.

Na poslední práci, kterou se v Hradci Králové zřejmě uzavírá systematické dílo architektů Topinky, Juhy a jejich spolupracovníků, je zapotřebí vyzdvihnout několik bodů. Především logický a univerzálně srozumitelný orientační systém, který, jak z vlastní zkušenosti vím, je v našich nemocnicích stále ještě výjimkou. V pavilonu akutní medicíny jej architekt Topinka řešil obdobně jako v přiléhající interní klinice. Oběma budovám přiřadil jednoduché piktogramy (dvojici kroužků interně a květy pohotovosti) a každé poschodí barevně odlišil, přičemž cestu z heliportu vyznačil barevně odlišeným pruhem podlahové krytiny. Díky tomuto systému se tým záchranářů, i bez hlubších znalostí budovy, dostane spolehlivě na své místo.

Jakožto zastánce Loosovy známé teze o zločinnosti ornamentu bych měl být k hojně dekorovaným interiérům královéhradeckého pavilonu pohotovosti kritický. Ale v tomto případě rád učiním výjimku, neboť Topinkovy bohatě barevné a stylizovaným florálním ornamentem dekorované prostory mají své opodstatnění, nezanedbatelnou měrou eliminují negativní vliv nemocničního prostředí na psychiku pacientů. Architekti z pražského ateliéru DOMY si zkrátka dobře uvědomují, že dobrá psychická kondice pacienta je nezbytnou součástí jeho zdárného uzdravení. Stejně tak dobře si uvědomují, že má-li budova s tak složitým provozem efektivně fungovat, nemůže být navržena bez demokratické diskuse se všemi, kteří v ní mají pracovat.

Text Jakub Potůček

zdroj: časopis ARCHITEKT

Líbil se vám článek?

ano: 257     ne: 289

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb