přeskočit na hlavní obsah

Pohotovost - emergency - Rozhovor

/up/images/featured/images/emergency_hospital_rozhovor_0.png

Stavební část je dnes minoritou

Rozhovor s architekty Janem Topinkou a Michalem Juhou

Určil podobu vašeho projektu dialog s lékařskými zadavateli?

Jan Topinka V oblasti dispozic zdravotnických provozů zcela stoprocentně.

Michal Juha Emergency jsme navrhovali jinak, než nakonec dopadla. Vytvořili jsme čekací halu s recepcí, do které byly orientovány jednotlivé vyšetřovny. Pacient je vyvolán do vyšetřovny a buď se vrátí přes halu domů, nebo je pohlcen systémem a zůstává v nemocnici. Lékaři ale přišli s jinou organizací provozu. V tomto bodě významně ovlivnili výslednou podobu.

Topinka U nás v republice je to avantgardní řešení, a tím pádem mělo při tvorbě zastánce mezi mladými a odpůrce mezi letitými praktiky. Takže zde nastal určitý střet generací a střet principů, kam smějí pacienti, jak je do nemocnice vtažen jejich doprovod, příbuzní. Jinak ale nijak zásadně tento střet neovlivnil ani hmotovou koncepci, ani celkovou vizuální podobu.

Jak se liší akutní příjem od ostatních oddělení nemocnice?

Juha Pro pacienta s akutními potížemi je mnohem jednodušší, když ho přiveze záchranná služba. Daleko složitější je, když přijde do nemocnice sám. Takový pacient se často dívá na zavřené dveře a trpí představou, že si ho nikdo nevšímá. Ale na hradecké Emergency je právě takový pacient okamžitě vtažen dovnitř. Ví, že od začátku o něj lékaři i personál jeví zájem. Okamžitě se ho někdo ujme. A pokud čeká, tak ví, že to není zbytečné.

Ovlivnil původní urbanismus areálu od Bedřicha Adámka vaše prostorové pojetí?

Topinka Nějakou odezvu to mělo, jsme ale založením funkcionalisté, takže seřadit budovy tak, aby celek měl řád, je pro nás přirozené.

Juha Dnes můžete zdravotnické budovy projektovat do různé hloubky. Nám nabyté znalosti umožňují radikálnější řešení. Jako „zdravotničtí urbanisté" seskupujeme objekty vždy do celku. Jde například o to, aby sanitky nejezdily tam, kudy chodí pacienti o berlích, aby se nekřížily různé funkce a provozy, což se v některých areálech děje.

Topinka Na počátku úkolu v areálech nemocnic se cítíme jako urbanisté. Nejprve zjišťujeme, jak probíhají procesy v areálu, a teprve potom jsme ti architekti, kteří v rámci stanoveného konceptu vytvářejí dispozice a vtiskují stavbě nějaký vzhled. Můžeme to doložit na našem projektu kladenské nemocnice, který nyní čeká na svoji realizaci. Do nemocnice se v současnosti jezdí mezi hospodářskou částí a vilami. Nedá se tam parkovat a neexistuje tam žádná segregace dopravy. A když jsme dostali zadání na pavilon akutní medicíny, tak nám řekli: tady je volná plocha a do ní vložíme objekt. Ale my jsme ho umístili úplně jinam, přeorganizovali dopravu, orientaci atd. Objekt je situován do hlavní třídy, z té bude hlavní vjezd a přístupná centrální hala, která propojí stávající objekty s centrem akutní medicíny do funkčního systému. Park zůstane klidovou zónou.

Součástí hradecké pohotovosti je heliport na střeše budovy. Je z konstrukčního hlediska náročný?

Topinka Složitější bylo spíš rozhodování, jakou variantu konstrukčních prvků volit při omezených financích. Nakonec jsme zvolili železobetonovou konstrukci ve tvaru šestiúhelníku. A k tomu zcela pravidelně opsaný systém dřevěných ramenátů. Nepravidelná je vrchní deska. Ta tomu organickému tvaru vtiskuje větší nepravidelnost. Uvnitř tělesa heliportu je umístěna strojovna vzduchotechniky a další technická zařízení.

Jak vlastně získáváte informace o trendech ve zdravotnictví?

Topinka Snažíme se číst a naslouchat. Vzděláváme se hlavně z praxe při řešení nových úkolů, kdy diskutujeme s lékaři a managery nemocnic. Když je čas, tak čerpáme zkušenosti také ve světě, hlavně v Evropě.

Kde jsou pro vás takové referenční stavby?

Topinka Tak nejpokročilejší jsou asi v Nizozemí, ale také v severských zemích, protože tam jdou cestou racionality. V Německu jsou nemocnice na vysoké úrovni, protože jsou na ně peníze. Ale na druhé straně nemocnice v Cáchách dospěla do kulminačního bodu, kdy je to již téměř fabrika se všemi technologickými prvky vizuálně odhalenými. Na všechno existují nějaké automatizované systémy a podobně, ale nakonec se ukázalo, že v přeorganizovaném, automatizovaném provozu výrazně chybí lidský rozměr. Co bychom mohli z Německa převzít, je dobře propracovaný systém financování od města, země a státu až po soukromé investice.

Materiály jste vybírali podle estetických hledisek nebo výběr diktovaly potřeby provozů?

Topinka Jedno i druhé. Máme dlouhodobé zkušenosti s povlakovými krytinami. Do řady provozů je nutné antistatické PVC. Nám padlo do oka proužkované, které pak pomohlo určit i ostatní skladbu materiálů. Od barevnosti a druhu podlah se odvíjí to ostatní. Nemáme rádi ani dlažby, ani keramické obklady, preferujeme bezespáré povrchy...

Juha Neslyšel jsem otázku, ale to mi nebrání na ni odpovědět. Kdysi dávno jsme si stanovili, že dům je realizovatelný, když si jej představíme komplexně. Z toho se odvíjejí skupiny materiálů, které spolu fungují, jak z výtvarného, tak technického hlediska. Důležitá je ve zdravotnictví údržba. Chlórové prostředky zatěžují životní prostředí a bezchlórové mohou zatěžovat rozpočet nemocnice, protože jsou drahé. A když se používají agresivní čisticí prostředky, tak se může stát, že materiál začne téměř před očima mizet. Tomu musí být výběr materiálů samozřejmě podřízen.

Topinka Nám se z povlakových krytin například líbí kaučuk. Ale zatímco v zahraničí umějí kaučuk udržovat, tak u nás ho likvidují úklidové firmy silnými koncentracemi Sava. Pro nemocnice je důležité sledovat také provozní náklady na údržbu.

Juha Jak se nemocnice stávají sofistikovanější a je v nich stále víc techniky, tak se zvyšují i požadavky například na vodivost podlah.

Topinka U staveb jiných typologických druhů se např. vůbec neřeší takové nuance jako chemické složení podlah.

Postavili jste již řadu staveb pro zdravotnictví, mohlo by se říci, že máte již v tomto oboru jistou rutinu. Narážíte přesto na nějaká úskalí, která vaše specializace přináší?

Topinka Jistě, každá stavba je jiná, a medicínská technika se strašně rychle vyvíjí, což ovlivňuje i naši práci. Dostáváme se tak případ od případu do situací, které řešíme poprvé. Vzpomenu jen zdánlivou maličkost. Stále se nám nedaří přijít na to, jak vymyslet sprchy pro pacienty. U nich se kombinují požadavky na snadnou údržbu, protiskluzovost, bezbariérovost, ale celé to spolu koliduje. Zkoušeli jsme speciální keramické tvarovky, protiskluzové PVC, běžné vaničky a s ničím nejsme spokojeni.

Jak se promítá vzrůstající podíl elektrotechniky a elektroniky do podoby nemocničních budov?

Topinka Je velmi náročné zkoordinovat veškerou techniku, obzvláště když jsou k dispozici omezené konstrukční výšky. Dnešní nemocnice je vlastně fabrika, ovšem zabudovaná do zdí, jader a do podhledů.

Jak moc se proměnila samotná typologie nemocnic?

Topinka Stále se vyvíjí - s novými léčebnými metodami, ale i s novými nemocemi, s novými přístroji, které se rozměrově minimalizují, takže už nevyžadují tolik prostoru. Nemocnice se vyvíjejí také z hlediska hygieny a toku materiálů. V době, kdy projektoval Bedřich Adámek a ještě řadu desetiletí potom, bylo možné udělat operační sál na jednu chodbu, což dnes možné není. Operační sály se řeší se dvěma chodbami, jednou čistou a jednou takzvaně nečistou. Zjednodušeně řečeno - po té čisté se stěhuje veškerý sterilní materiál k použití a po té nečisté použitý ven. Tím značně narůstá hloubka traktů. Je proto komplikovanější vymyslet dispozice tak, aby se různé procesy nekřížily.

Juha Největšího rozmachu snad dosáhlo „prodrátování" nemocnic. Množství kabelů a propojení systémů je ve svém kulminačním bodě. Vývoj nyní přináší bezdrátový přenos, ale ten má různá úskalí. Navíc jsou tyto systémy nesmírně drahé. Stavební část se dostává do minoritní polohy. Stále důležitější jsou také systémy monitorování a identifikace pacientů

Jak se obecně díváte na trend prodlužování života, kdy medicína pomalu člověka ani nenechá umřít?

Topinka Jsem zastáncem eutanazie. Kvůli osobní zkušenosti.

Juha Je otázka, kam se může medicína posunout. Zákroky, které byly před dvaceti lety nemyslitelné, jsou dnes přístupné. Úplnou revoluci prodělala kardiochirurgie a vůbec kardiologie. Ještě před třiceti lety se operace prováděla na otevřeném srdci. Dnes umožňují katetrizační metody velké množství zákroků. Zvýšila se velmi přístupnost zákroků i zkracuje se doba hospitalizace. Takže dnes lidé méně umírají na choroby, na které se před dvaceti lety běžně umíralo. Ale na druhé straně nastupují nemoci, které zde dříve nebyly.
---

Kdo umí nemocnice, umí všechno

Kulatý stůl - O projektu

Danica Havlíková, Blanka Handrychová, Roman Repa / Domy

Jak jste se jako stavaři podíleli na jednotlivých částech areálu FN v Hradci Králové?

Danica Havlíková Do Hradce Králové jsme se dostali na základě vítězství architektů ateliéru DOMY v architektonické soutěži. Postupně od studie až po výkon autorského dozoru a kolaudaci jsme se podíleli na všech objektech, které byly předmětem soutěže. S architekty spolupracuji od začátku fungování ateliéru DOMY a mladší kolegové ode mě přebírají čím dál větší díl odpovědnosti. V současnosti už zpracovávají zakázky naprosto samostatně. Řada architektonických ateliérů těsně spolupracuje se samostatnými stavařskými ateliéry, ale v našem ateliéru pracují architekti a stavaři společně. Z hlediska své profese v tom spatřuji tu velkou výhodu, že na projektech pracujeme od počátku až do finále. Naši architekti jsou zdatní nejen výtvarně, ale i po technické stránce. Nestává se, že by vznikaly krkolomné konstrukce, dělají konstrukčně čisté věci. To dopadá dobře i ve výtvarném výrazu.

Jak postupně vznikaly jednotlivé objekty?

Havlíková Nejprve to byla pavilon hemodialýzy a interny. Na interně mi už pomáhala paní kolegyně Handrychová, výukové centrum zpracovával pan kolega Repa a u Emergency spočívala největší tíha na paní Handrychové.

Lišily se jednotlivé objekty konstrukčně?

Havlíková V základě se nelišily, protože z hlediska nadzemní konstrukce jsou to všechno monolitické železobetony, na nichž spolupracujeme s ateliérem Recoc, s Miloslavem Smutkem. Lišily se ale způsobem zakládání. Je známo, že prakticky po celém území hradecké nemocnice, asi 2,6 m pod terénem, je souvislá hladina podzemní vody. Každé zakládání je zde komplikované. Když jsme začali na akci pracovat, ověřili jsme si, jak byly založeny předchozí stavby, a zjistili jsme, že každá jinak. První objekt jsme založili na pilotách. Při zakládání interny jsme použili systém Keller. U nás tato metoda byla v plenkách, takže to nebylo bez problémů. Právě kvůli tomu jsme pro výukové centrum zvolili založení na pilotách. Pilotové zakládání
jsme chtěli použít i pro Emergency, ale pak se dodavatel rozhodl znovu pro systém Keller.

Užitý konstrukční systém vám vyhovoval?

Havlíková Domnívám se, že monolitický železobeton je pro zdravotnické stavby vhodný hlavně proto, že je maximálně variabilní.

Byla u zakládání výukového centra jednodušší situace?

Roman Repa U pilot, které jsme použili, je to jednodušší. Navrtají se otvory podle výpočtového rozměru, a když dosáhnete k únosné vrstvě v požadované hloubce, je to v pořádku. Zakládání na pilotách je bezpečná metoda. V případě, že se ve vrtu vyskytly nějaké kaverny, bylo nutné provést pilotu do větší hloubky.

Použili jste také nějaké inovativní materiály?

Blanka Handrychová Použili jsme krystalické hydroizolace. Krystalizační materiály do betonu se jeví jako nejfunkčnější v agresivním prostředí a ve vodě. Ale ono to není jen v materiálu. Museli jsme pečlivě nakreslit také všechny dilatační spáry. Bylo třeba vše zajistit proti agresivní vodě.

Havlíková Zajímavý byl obvodový plášť výukového centra.

Repa Střešní plášť výukového centra přecházel volně do obvodového pláště. Jednalo se o systém Kalzip. Jeho základním prvkem je průběžný pás hliníkového profilu se stojatou drážkou, který byl v našem případě lisován pojízdnou lisovací jednotkou umístěnou v kamionu přímo na stavbě ze svitku plechu. Díly široké 60 cm mají tu výhodu, že umí pokrýt organický tvar střechy z jednoho kusu na celé podélné rozpětí. Jen tak jsme mohli vyřešit nulové spády ve vrcholu elipsy tvořící střechu. Jednotlivé pásy plechu potom k sobě vodotěsně prováděcí firma doslova zazipuje, jak tomu ostatně napovídá i samotný název systému.

Musím také zmínit pohledový beton, na němž se realizační firma učila - neměla s ním žádné zkušenosti, ale výsledek je dobrý. U betonu dnes není problém kvality, ale otázka, jak má vlastně ve finále vypadat. Žádná norma neuvádí, jak má být barevný, kolik může obsahovat otvorů, otisků po bednění.

Mně osobně trvalo dost dlouho, než jsem pochopil, že beton je přírodní materiál, takže nebude nikdy ideálně hladký, rovný. Až pak jsem pochopil, že beton je vhodný pro architektonickou tvorbu.

Když hovoříte o tom, že se realizační firma učila zacházet s materiálem, jak vidíte úroveň realizačních prací obecně?

Havlíková Negativním jevem současnosti je, že prováděcí firmy úzkostlivě šetří na přípravě staveb a plíživým způsobem přenášejí svoji práci na projektanty. Jednou z mála předností nového stavebního zákona je, že vyhláška 499/06, která na něj navazuje, definuje obsah dokumentace. I když jsou vedeny diskuze o jejím obsahu, vidím velmi pozitivně, že existuje. Toto dosud žádný závazný předpis nedefinoval. Přesto musíme hlídat, abychom nesuplovali činnost a povinnosti dodavatele při přípravě stavby.

Specializujete se dlouhodobě na zdravotnické stavby - je obtížné sledovat rychlý technický pokrok v oblasti medicíny, držet s ním krok?

Havlíková Projektuji zdravotnické stavby už dlouho a vidím, jak stále narůstá podíl techniků ve vztahu ke zdravotnickému personálu. Složité přístroje potřebují vysoce kvalifikovanou obsluhu.

Handrychová Technologie se rychle inovují a nová generace téhož přístroje často vyžaduje velké změny ve stavební připravenosti. To vede ke změnám projektové dokumentace. Než jsem nastoupila do tohoto ateliéru, projektovala jsem elektrárnu. Domnívala jsem se tehdy, že už nic složitějšího neuvidím. A když jsem pak viděla strop nemocnice, kde byly stovky kabelů, trubek, klimatizačních kanálů, tak jsem věděla, že může být i hůř. Dostat do limitované výšky potřebné technologie nebývá nikdy jednoduché.

Havlíková Když jsem se kdysi bránila jakémusi soukromému projektu s tím, že jsem specialista „jen" na zdravotnické stavby, řekl mi tehdy zadavatel: „Kdo umí nemocnice, umí všechno". Dnes již vím, že je na tom kus pravdy.
---

Koncentrace funkcí prospívá lékařům i pacientům

Kulatý stůl - O provozu

Mudr. Petr Tilšer, Náměstek ředitele FN Hradec Králové; Mudr. Michal Hudík, Primář ambulantních provozů; Mudr. Jaromír Kočí, Vedoucí lékař chirurgické kliniky; Ing. Arch. Karel Fořtl, CSc. / ČVUT Praha

Jak vlastně vznikl současný koncept nemocnice v Hradci Králové?

Tilšer Už v roce 1997 jsme vypracovali něco, co jsme tehdy pracovně nazývali generel. Byl to názor na to, co se má stát s nemocnicí v horizontu jednoho profesionálního lidského života. Věděli jsme, které obory chceme obsadit, ale pro architektonickou formu jsme se obrátili samozřejmě na odborníky. Nejprve jsme vyhlásili architektonickou soutěž. Předsedou komise byl architekt Karel Fořtl. Nejprve jsme plánovali internu, která měla tvořit funkční jednotku s nejbližšími budovami. A protože se vědělo, že bude existovat Emergency, vytvořila se studie tohoto zařízení. Zároveň byla vypracována studie rekonstrukce sousoední budovy chirurgie. Současní architekti Jan Topinka a Michal Juha měli předchůdkyni v paní architektce Anderegg, která do našeho uvažování vnesla prvek účelnosti. Naučila nás tomu, že jsme sledovali funkci a provedení. Potom vstoupila do hry ještě americká projekční firma, která staví nemocnice ve Spojených státech. Ta spolupracovala s firmou Bílek Associates Praha. Pomohli nám dotáhnout často zárodečně formulované názory do konce. Poté jsme začali spolupracovat s ateliérem DOMY, který vyhrál soutěž. Učili jsme se vzájemné komunikaci.

Co vám přinesla tato spolupráce?

Tilšer Poučili jsme se hlavně o tom, co je a co není možné. U všech staveb jsme se řídili heslem, že primární je medicínská funkce, i na úkor sociálního zázemí zaměstnanců, což je trochu v kontradikci s hygienickou legislativou, která je podle našeho názoru u nás příliš rozbujelá. Když to nadsadím, tak by se dala postavit nemocnice jenom ze sociálního zázemí zaměstnanců. Naučili jsme se však docházet ke kompromisům s hygieniky. Protože jednotlivé nemocniční budovy vznikaly v různých obdobích, existoval i rozdílný podíl prostor s medicínskou funkcí a sociálním zázemím. V dlouhodobé perspektivě se tedy snižuje hygienický standard zaměstnanců co do prostoru, ale pacienti získávají.

Jak na to reagují zaměstnanci?

Tilšer Řada zaměstnanců v dobrém slova smyslu vlastně v nemocnicích bydlí. Jsou zde dnem i nocí. A když už zde jsou, tak požadují určitou úroveň bydlení. A my je nutíme k tomu, aby pro ně - obrazně řečeno - nemocnice nebyla byt, ale noclehárna. Pomohl nám příklad odjinud, viděli jsme pojetí sociálního zázemí v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem, relativně spartánské cely pro zaměstnance se společným sociálním zázemím. Tehdy jsme pochopili, že jsme si u firmy DOMY dobře vybrali. Nerad bych ovšem problematiku dobrého projektu nemocnice zúžil na proporci mezi sekcí pacientskou a sociálním zázemím zaměstnanců.

Karel Fořtl Je to trend otevírání se nemocnic pacientům. Takže je to vůči personálu možná trochu tvrdé.

Jak se měnil prostorový rozvrh nemocničního areálu?

Tilšer Původní projekt nemocnice vymezil prostor areálu jako uzavřené oválné náměstí. S růstem potřeby dalších lůžek se nemocnice rozrostla o další solitérní budovy a těžiště poskytování pěče se přesunulo směrem, kde dnes stojí Emergency, nová interna a chirurgie. Nové budovy, které jsou prostorově a funkčně blízké, se pokoušíme spojit koridory. Vytváříme funkční monoblok. Tím umožňujeme, aby hlavní složky komplementu, to znamená zásadní dioagnostické přístroje fungovaly jako centrální jednotky, které jsou k dispozici více oborům.

Jak znělo zadání soutěže?

Tilšer Pokud se týká stavby interny, nejprve jsme zpracovali analýzu, která možná nebyla v té době obvyklá. Odvodili jsme z pojištěneckých dat výkonnost jednotlivých zdravotnických segmentů. Jednotlivá oddělení dodala údaje, jak jsou určité výkony dotovány personálně. Znali jsme tedy obsah, frekvenci a délku výkonů a personální zajištění. Od toho všeho se odvíjela prostorová představa. Složité to bylo v tom, že jsme byli limitováni finančně. Dostali jsme 300 milionů, ale rozpočet byl na dvojnásobnou částku. Současně jsme realizovali restrukturalizaci interních pracovišť. U stavby Emergency jsme postupovali stejně, rozdíl byl snad jen v tom, že jsme nebyli tolik omezeni financemi.

Fořtl Nejzrádnější je právě to stárnutí zdravotnické techniky. Ve chvíli, kdy se zavádí nějaký přístroj do provozu v nemocnici, tak už se vyvíjejí přístroje druhé, nebo dokonce třetí generace, které jsou výkonnější nebo mají nižší záření. A vyčerpá-li se vnitřní flexibilita prostoru, nezbude nic jiného, než něco přistavět. Anebo zbývá tabula rasa.

Přesvědčili vás architekti o nějakých principech, o kterých jste třeba neuvažovali? Přinesli nějaký nový pohled nebo prosadili něco, co jste sami nehodlali zavádět?

Tilšer Ovlivňování bylo oboustranné. Rozhodně to považuji za šťastnou shodu okolností, že jsem mohl asistovat u všech tří projektů. Samozřejmě obě strany byly vůči sobě v určitém napětí. Nepochybuji, že jsme kolegy architekty v některých oblastech zklamali, ale pochopili jsme alespoň částečně technický způsob uvažování. Po určité době jsme dokázali si navzájem vyhovět.

Hudík Museli jsme se naučit podobnému jazyku. Emergency se rodila v daleko menších křečích než interna. Schopnost většiny lékařů porozumět výkresům architektů je velmi slabá. Poznáme sice, kde jsou okna, ale ne už, jaké vlastnosti mají například přepážky. Takže potom v 3D reálu mohou být uživatelé projektem překvapeni. Vzájemná komunikace byla dost často obtížná i na té lékařské straně. Dodnes ve mně zůstala debata např. o dekoru na podlahách Emergency. Když jsem se ohradil proti čarám na linoleu, byl jsem nazván architektonickým kanibalem. Dnes se mi tam pracuje dobře. Největší problém domluvy, byl už primárně ve skupině zadavatelů. Lidé byli do komise najmenováni a každý měl své poradce, takže to bylo nesnadné. A jednoho dne se musela diskuse ukončit. Nebylo možné donekonečna diskutovat, jak vylepšit ten či onen detail.

Tilšer Manažersky to bylo složité v tom, že projekt doprovázela vnitřní restrukturalizace nemocnice, takže jsme bojovali na dvou frontách. Jednak jsme za chodu realizovali novou strukturu a zároveň na budoucí strukturu šili skořápku.

U první stavby ještě doznívalo společenské povědomí, že období mezi nápadem a stavbou je takové, že se člověk realizace většinou nedožije. A právě v tomto případě se projektování a stavba začaly pohybovat v úplně jiných časových dimenzích. Takže zadavatelé byli někdy překvapeni požadavky architektů na defitivní představu. Intenzita vzájemné spolupráce měla vzestupnou tendenci. Proto v době, kdy už všechno bylo skoro hotové, vznikala řada dodatečných nápadů.

Některé funkční části nemocnice se staví relativně snadno, např. jednotky intenzivní péče představují hodně kodifikovanou formu lékařské péče, zatímco Emergency ve smyslu akutních příjmů právě naopak. U Emergency bylo výhodou, že mezi prvním a definitivním projektem uplynulo několik let. Za tu dobu dozráli jak zadavatelé, tak pravděpodobně i spolupracující architekti.

Emergency a další budovy stojí. Co byste dnes udělali jinak?

Hudík Samozřejmě jsou tam drobné chyby. V případě interny byla stavba hodně ořezaná finančně. Takže dnes bychom si tam dokázali představit větší ambulance, větší zázemí pro personál, samozřejmě se i technologie za ty roky posunula. Určitě by mohlo být lepší hlídání vnitřního prostředí a klimatizace.

Tilšer Myslím si, že klíčové nejsou velikosti místností. Posunuli jsme se v rozumné míře v unifikaci, ale asi jsme ji nedokázali úplně dotáhnout do konce. Nadále platí, že klíčové není sociální, ale medicínské zázemí.

Jaromír Kočí Můj názor je asi podmíněn mým chorobným optimismem. Stavební chybu na Emergency jsme nenašli. Taky proto, že samotná realizace vzešla z dialogu. Když jsem si zařizoval vlastní byt a sešel jsem se asi osmkrát s bytovým architektem, aby poznal moji rodinu a její potřeby, vznikl výsledek ke spokojenosti všech. Tady to ve větším měřítku vzniklo obdobně. Na začátku jsme nasbírali hodně informací v Maastrichtu, ale naopak holandský profesor Brinx z Maastrichtu se přijel podívat do Hradce a pravil, že bude tamní nemocnici přestavovat podle našeho vzoru. Přitom jsme my čerpali hodně z jejich podnětů a zkušeností. My jsme se poučili z jejich chyb a oni na naší straně vnímají pozitiva našeho hodně otevřeného systému.

V čem spočívá?

Kočí Systém je založen na podobné strategii, jakou má jednotka intenzivní péče. Zdravotnický personál je uprostřed a různé typy nemocných a poraněných jsou na perimetru jednotky. Pro nás je důležité, aby byl prostor pro pacienta a bylo možno přesouvat síly personálu k nejvíce potřebným klientům.

Ovlivňovali jste kromě organizačně provozní stránky i estetiku budov?

Hudík Snažili jsme se, ale nakonec jsme přijali vůdčí roli architektů. Když nám pan architekt Topinka ukázal kus zeleného lina, tak jsme málem omdleli, ale dneska tomu místu říkáme Na zeleném paloučku a barevné pojednání hlavní haly interny přijmáme pozitivně. Některé prvky jsme si nedokázali představit, ale dnes vím, že je lepší, když to dopadlo podle architektů a ne podle mě. Hodně jsme se domlouvali na informačním systému. Dodnes si pamatuji, jak jsme vyměňovali cedule a různě jsme experimentovali, do jaké velikosti písem je to ještě čitelné pro hůře vidící pacienty. Hodně jsme se potýkali s problémem, že prostor předběhl naše pacienty, protože ti jsou zejména na internách starší a ti si např. hned nezvykli na vyvolávací systém, který je podobný jako v bankách. Přece jen pacienti sedmého či osmého decennia do bank příliš nechodí. Postupně se ale situace lepší. Dnes už je v centrální čekárně wi-fi, takže každý si může připojit počítač.

Jak jste se stavěli k barevnosti?

Kočí Sladění těch barev je i nad mojí hranicí chápání. Když jsem ukázal Emergency svým kamarádům, naprosto nezaujatým zdravotnictvím, tak tuto barevnou harmonii oceňovali. Když si vzpomenu na jeden z prvních kontrolních dnů na dokončené stavbě, tak hlavním problémem bylo lino a jeho proužky. Všichni říkali, že lidé budou omdlívat, ale nestalo se to ani jednou. V okamžiku, kdy se ambulance osadily nábytkem a přístroji, už si nikdo proužků nevšímal.

Fořtl Je to také otázka humanizace a nástup psychosomatické medicíny, což je křehká záležitost. Pacient přichází do nemocnice stresovaný, takže je důležitý už informační systém. Jakmile je pacient ztracen v prostoru, tak mu stres zhoršuje somatickou situaci. A vždycky se při projektování zdravotnických budov ocitáme v ne zcela definovatelné oblasti. A pak je třeba mít kuráž říct: bude to takto. Je to na mojí zodpovědnost.

Tilšer Za klad našeho společního řešení pokládám, že v nových budovách kromě technických vymožeností máme řadu informačních bodů s osobním kontaktem. Tuto personálně náročnou koncepci jsme museli obhajovat proti ekonomům, kteří podobné řešení pokládali za příliš marnotratné. V současnosti budujeme hodně otevřené nemocnice, kam má přístup skoro každý. Stinnou stránkou je, že se do takových provozů stahují např. bezdomovci. Stoupá agresivita některých pacientů vůči personálu. Je otázka, jak agresivního člověka oddělit od ostatních. To se promítlo i do prostorového řešení. Takže i takové faktory ovlivňují celkové řešení.

Hudík Na bezpečnost je nyní kladen velký důraz. Na jednu stranu chceme otevřené nemocnice, ale na druhou stranu akcentujeme diskrétnost, soukromí a bezpečnost. To se dá zařídit stavebně nebo personálně.

zdroj: časopis ARCHITEKT

Líbil se vám článek?

ano: 168     ne: 155

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb