přeskočit na hlavní obsah

Plastová okna z recyklátu

plastové okna


Okna z PVC profilů se nezadržitelně prosazují do našich příbytků a to především pro svoje dobré tepelně izolační vlastnosti, nenáročnost na údržbu a také pro příznivé dopady na životní prostředí. Zvykáme si na ně již více než 20 let a oceňujeme je zejména v oblasti hromadného bydlení pro vysokou životnost, ale i pro velkou rozmanitost a funkčnost v individuálním bydlení.

Svědčí o tom řada odborných článků, četné diskuze v časopisech, ale i na internetu. Za toto uplynulé období jsme zaznamenali značný vývoj a posun informací o nich i rostoucí rozsah v oblasti požadavků na kvalitu a technickou úroveň plastových oken. Můžeme konstatovat, že dnešní společnost všeobecně uznává a vnímá velký přínos konceptu plastových oken pro životní prostředí.

Méně úniků a více tepla

Intenzivně se rozvoj projevil v akci „Zelená úsporám“, kde se jednoznačně prokázalo, že výměna oken (a to převážně za plastová) značně přispívá ke snížení energetické náročnosti bydlení a úsporám energie. Nikdo dnes již nepochybuje o tom, že dnešní moderní okna mohou podstatně přispět k snížení energetických ztrát a tím i ke snížení emisí oxidu uhličitého vznikajícího při výrobě tepla. Není to však jen zásluha PVC profilů, ale i pokroku v oblasti zasklení. Dnešním standardem je okno se součinitelem prostupu tepla 1,2 W/m2.K, zatímco před dvaceti lety i dříve (v období výstavby paneláků) to bylo až třikrát horší.

Dlouhodobá životnost

Tím však přínos plastových oken potažmo PVC profilů pro ekologii nekončí. Další efekt, který není tak vidět a přesto není zanedbatelný, je založen na základní vlastnosti PVC, tedy na jeho dlouhodobé životnosti a vysoké odolnosti proti povětrnosti. Druhotný přínos životnímu prostředí oken z PVC v dnešní době není ještě dostatečně využíván. Je dán především schopností PVC na opakované zpracování bez ztráty fyzikálně mechanických vlastností a také vývojem a dalším zlepšováním extruze profilů, které sebou přinášejí i možnosti úspornější stavby vícekomorových profilů vedoucí k efektivnějšímu využití surovin.

Perspektiva je v recyklaci

Recyklace je výraz pro takové nakládání s odpadem, které vede k jeho dalšímu využití. Jedná se o opětovné využití odpadů a jejich vlastností jako „druhotné suroviny" ve výrobním procesu. Přímá recyklace potom znamená znovuvyužití věci bez další úpravy. To je právě případ využití odřezků PVC profilů, nebo vadných kusů z najíždění extrudérů, pro opětovnou výrobu PVC profilů. Zavádějící je vlastně v tomto případě hovořit o odpadu, i pojem druhotná surovina příliš nesedí. Není to žádný „odvar“ z vyčerpané vstupní suroviny jako v případě kávy nebo vína, je to vlastně čistý materiál, který se pouze znovu vytvaruje do požadovaného tvaru. Podobně jako při vysekávání vánočního cukroví z rozlisovaného těsta nenazýváme odpadem odřezky, jež se shromáždí a opět válečkem rozlisují na správnou tloušťku a posléze vytvarují. Je to stejně chutné a kvalitní cukroví jako to z té první várky. Asi bychom nehovořili o prvocukroví a druhocukroví, ale pokud se bavíme o oknech, tak se můžeme setkat s lidskou terminologickou tvořivostí jako je prvoplast a třeba i druhoplast. Samozřejmě, že obojí je hloupost. Podobně asi prvohory nebyly lepší jako druhohory, byly jen jinak tvarované.

Termoplastové tvarování

PVC je termoplast, to znamená látka, která po zahřátí na určitou teplotu přechází do plastického stavu a v něm se dá tvarovat. Po ochlazení si svůj tvar podrží a dá se používat způsobem dle účelu, k němuž byl výrobek určen. Polymer PVC se však při extruzi nezpracovává samotný. Ve směsi s ním jsou další suroviny, které usnadňují jeho vytlačování a formování a dále přísady, jež pomáhají zajistit jeho dlouhodobou povětrnostní odolnost a stabilitu. Zejména stabilizátory, které plní tu nejdůležitější funkci – stabilizují polymer před případnou degradací. Je to nejdůležitější přísada, která se do směsi přidává, a to v takovém přebytku, aby směs bez újmy na fyzikálně mechanických vlastnostech vydržela pěti i vícenásobný průchod zpracovatelským strojem. Tepelnou expozicí při výrobě se totiž stabilizátor vyčerpává a proto ten přebytek.

Exkurze do výroby

Samozřejmě, že provoz a najíždění tak složitého stroje není jednoduchá záležitost a přes veškerou elektroniku je nutná neustálá kontrola rozměrů a kvality vyráběných profilů. Zvláště v dnešní době, kdy rostoucí tlak na cenu nutí výrobce vyrábět stále rychleji. Toho dosahují jednak zvyšováním výkonu stroje a také zvyšováním počtu tvarů v jedné formě třeba až na čtyřnásobek a když k tomu přičteme ten fakt, že délka linky je nezřídka přes 20 metrů, není divu, že po zjištění odchylky výrobku od standardu se zásah do rychlosti či výkonu stroje na jeho konci projeví až třeba za více než 10 minut. Po celou tu dobu se produkuje nestandardní výrobek.

To samo o sobě při zpracování termoplastů není žádný problém, neboť po podrcení se termoplasty běžně vrací do výrobního cyklu. V případě bílého PVC do profilů však tu je přece jen jedna komplikace. PVC je materiál, který se velmi snadno nabíjí statickou elektřinou a potom při manipulaci se může poměrně snadno znečistit částečkami prachu a ten by se bohužel mohl při následném přímém zpracování dostat na povrch profilů a tak jej znehodnotit. Kromě toho je část výrobků barvena na podkladovou barvu pro imitace dřeva a v neposlední řadě na výrobcích je již nataženo těsnění z měkčeného PVC (lišty) nebo z jiného termoplastu.

K tomuto materiálu – druhotné surovině – pak mohou přistoupit i odřezky z profilů vznikající při výrobě oken a potom tím nejefektivnějším řešením je zpracovávat tento materiál jako homogenní směs egalizovanou na jednotnou barvu tak, aby se mohla vracet přímo do výrobního cyklu. K tomu je však potřeba i pokroková technologie.

Koextruze jako ideální řešení

Koextruze neboli spoluvytlačování, je technologie, kdy proud materiálu ze dvou různých vytlačovacích strojů se přivádí do jedné vytlačovací formy tak, aby jeden z nich vytvářel základní korpus profilu a proud druhého materiálu jej obaloval čistým materiálem v požadovaném (bílém) zbarvení. Tím, že obě taveniny jsou ze směsí o stejném složení, jsou jejich tokové vlastnosti identické, v nástroji se dokonale propojí a na fyzikálně mechanických vlastnostech hotového výrobku se nic nezmění. Přitom u dnešních vícekomorových profilů je velká řada možností jak recyklovaný materiál v profilu umístit. Může to být třeba jenom jedna stěna například v zasklívací polodrážce z recyklátu a zbytek z nově namíchané směsi, ale i celý korpus profilu tvořený recyklátem a jen pohledové stěny obaleny novou směsí.

Proč recyklát do hlavních profilů

Koextruze je špičková technologie a formy pro koextruzi jsou konstrukčně složitější. Jejich výroba a odladění je dražší. Při poměrně velkém množství odpadu z výroby PVC profilů a oken (až 15 %) je přirozeně logické snažit se umístit recyklát do hlavních výrobků s největší produkcí. Samozřejmě, že recyklát se dnes aplikuje i do vedlejších, či pomocných profilů, ale spotřeba těchto profilů je podstatně menší.

Hlavním motorem těchto opatření je přirozená snaha o ochranu životního prostředí, ale i administrativní tlak na uzavření výrobního cyklu. Do roku 2020 by mělo dojít ke kompletnímu zapracování všech odpadů vznikajících při výrobě PVC profilů a oken do vlastní výroby – výrobní cyklus se uzavře. Od tohoto opatření se očekává snížení spotřeby PVC a hlavně eliminace veškerého vyvážení PVC zbytků na skládky. To je další významný důvod snahy PVC recyklovat. PVC má velmi vysokou životnost a trvanlivost, zejména pokud na ně nedopadá UV záření. Je odolné prakticky všem kyselinám i zásadám. Hodí se proto pro výrobky dlouhodobé spotřeby jako jsou například okna, ale na druhé straně na skládce může beze změny ležet až stovky let. Uzavřením výrobního cyklu se vlastně uzavírá i výskyt chlóru. Chlór, který se zavádí do výrobního cyklu PVC jako odpadní plyn při výrobě hydroxidu sodného, je ve struktuře PVC tak pevně vázán, že se nemůže nijak samovolně uvolnit, jedině při jeho spalování. PVC je tak vlastně ideální prostředek na jeho „pacifikaci“, neboť všechny anorganické sloučeniny chlóru jsou ve vodě rozpustné a organické zase mohou být jedovaté.

Jistě by bylo možné přijít s názorem, že okenní odpad PVC lze zapracovávat do jiných méně náročných výrobků, například do kanalizačních trubek nebo do vymezovacích profilů do betonu, jenže to je oblast určená pro nekvalitní typy PVC, nebo směsi neznámého původu. Použitím kvalitního okenního odpadu pro tyto účely dochází k velkým a zbytečným ztrátám, jednak kvalitních surovin a přísad a také hlavně energie, která již do přípravy původní směsi a profilu byla investována. V takovém případě se spíše jedná o downcycling – nevyužití potenciálu jež materiál nabízí, spíše jeho pouhé odstranění ze životního prostředí.

Co na to říkají normy?

Jedinou normou, která se zabývá obsahem recyklátu v okenních profilech, je ta základní, a sice ČSN EN 12608 „Profily z neměkčeného (PVC-U) pro výrobu oken a dveří – Klasifikace, požadavky a zkušební metody.“ Tato norma s použitím odpadu – regenerátu přímo počítá a to v několika variantách. Pro výše popsaný případ platí ustanovení dle bodu 5.1.2.1 „Vlastní regenerovatelný materiál“, které uvádí, že „Použití vlastního regenerovatelného materiálu pro výrobu profilů z PVC-U je přípustné bez omezení a s podmínkou, že stanovená receptura je stejná jako čistý materiál.“

V dalších bodech se norma zabývá i jinými typy materiálu, které lze používat do profilů a za jakých podmínek. Důležitou podmínkou je koextruze čistého materiálu na pohledové povrchy profilů a ta musí být minimálně 0,5 mm silná.

Norma řeší i případ zpracování cizího regenerátu do profilů a uvádí, že v tomto případě je nutné provést restabilizaci a nebo přidání přísad. To je spíše výzva do budoucnosti, až nastane čas masového recyklování starých plastových oken. Okna po skončení své morální životnosti (předpokládá se, že ta bude kratší než užitná životnost, okna se budou měnit z generačních či vývojových důvodů, nikoliv pro ztrátu funkčnosti), která je 20 – 30 let se budou opětovně drtit a zhodnocovat do nových profilů, ale patrně již bude velmi složité zjistit jejich původ, proto bude nutné s drtí zacházet jako s cizím materiálem a využít regenerace.

I když se všechny systémy dnes uvádějí a hlásí k uzavřenému cyklu využití PVC v němž figuruje i využití drti ze starých plastových oken do výrobního cyklu, tak přece jen tento odpad se zatím neocitá ve stejném použití jako vlastní recyklát. Důvod je ten, že množství zatím recyklovaných oken je nevýznamné a tento materiál se zatím z technologických důvodů zpracovává mimo hlavní profily.

Jinak řečeno, pokud se dnes hovoří o profilech s recyklátovým jádrem, tak se tím míní recyklát převážně z vlastní výroby, ale v každém případě ze stejné receptury.

Co na to zákazník?

Bohužel to je nejslabší stránka recyklace. Část zákazníků okna z profilů s recyklátovým jádrem akceptuje bez problémů, ale další část je ve svých požadavcích vylučuje. To je důsledek negativistické kampaně v minulosti a zejména nedostatečné informovanosti o procesu recyklace PVC. Ještě dnes se setkáváme v rozhovorech, dotazech i na internetu s názorem, že v recyklátu je komunální odpad nebo odpad z PET lahví atd. Člověku může být až líto těch, kteří takové názory publikují. Na druhé straně jim to nelze ani vyčítat. Buď neměli možnost se s pravou podstatou řešení seznámit, nebo podlehli dezinformační kampani v rámci konkurenčního boje.

Dnes již všechny systémy nabízí své hlavní profily v provedení z nové směsi, nebo s recyklátovým jádrem. Zákazník si tak může většinou vybrat a je jen na něm, jak se rozhodne a jak to myslí s ochranou životního prostředí. Například firma GEALAN ve svých hlavních řadách nabízí profily jak s recyklátem, tak i bez něho, a to ve třídě A i B. Všeobecně lze do budoucna předpokládat, že varianta bez recyklátu bude postupně omezována a že prakticky vždy bude v profilech recyklát obsažený. Je to přirozený vývoj vedoucí k „trvalé udržitelnosti staveb“.

Zákazník nemá žádný důvod se domnívat, že koupí oken z profilů s recyklátem dostává méně hodnotné zboží. Naopak může mít pocit, že přece jen něco udělal pro životní prostředí a snad i trochu ušetřil, i když cenový rozdíl v důsledku nákladů na recyklaci není příliš výrazný.

A jaký je postoj institucí?

Jako obvykle naprosto netečný, jako by je ochrana životního prostředí vůbec nezajímala.

Nejtragičtější je postoj resortu Ministerstva školství a Ministerstva pro místní rozvoj. Ve školství jsou vyučovací osnovy doslova prošpikovány ochranou životního prostředí, děti se učí ohleduplnosti k přírodě a třídit odpad. Ředitelé a školské instituce ale v praxi konají pravý opak. Bez problému vypisují výběrová řízení, nebo přihlížejí, jak je vypisují jiní, na výměnu oken ve školních budovách s podmínkou, že okna musí být z prvoplastu. Stejně neodpovědně si počínají úředníci při vypisování výběrových řízení na rekonstrukce bytů.

Šetřete životní prostředí

Okna vyrobená z profilů s obsahem recyklátu jsou stejně kvalitní a splní stejně požadavky norem jako okna z nového materiálu, ale mají přidanou hodnotu na poli životního prostředí. Běžného spotřebitele nikdo nenutí, může si vybrat, ale ti, jež rozhodují o státních zakázkách, na něž se používají peníze z našich daní, by někdo nutit měl, a pokud to stále nechápou, tak tam nemají co dělat.

Text: Vladimír Horák
Foto: IQ SERVICE spol. s r.o.

zdroj: PANEL PLUS

Líbil se vám článek?

ano: 332     ne: 373

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb