přeskočit na hlavní obsah

Pískovcové lomy na Hořicku na počátku 40. let 19. století

/up/images/featured/images/Piskovcove_lomy_na_Horicku_0.png
Nejvýznamnější oblastí těžby pískovců u nás v minulosti bylo a je i nyní Hořicko, resp. Hořický hřbet. Ten je výraznou morfologickou elevací, protaženou v délce asi 20 km mezi Konecchlumím na západě a Velkým Vřešťovem na východě a rozdělenou údolími Javorky a Bystřice na Mlázovický, Hořický a Vřešťovský chlum. Na jeho větší části vystupují k povrchu cenomanské kvádrové pískovce, které byly a jsou lámány pro kamenické a sochařské účely.

Historií těžby pískovců na Hořicku se v minulosti zabývalo několik autorů, především Alois Jilemnický. Pozornost však věnovali hlavně období od počátku druhé poloviny 19. století a jen okrajově i období staršímu. Například právě Alois Jilemnický ve své pozoruhodné knize Kámen jako událost (1984) z období do roku 1848 uvádí jen několik kusých informací o lomech ve Vojicích, Podhorním Újezdě, Boháňce-Skále a u Hořic s tím, že je to vše, co se dalo z archivních pramenů a kronik z té doby zjistit. Vznikl tak dojem, že na konci feudálního období bylo na Hořicku jen několik málo lomů, které až na výjimky patřily zdejším panstvím a statkům. Skutečnost je ale poněkud jiná.

Do dnešního dne se totiž v ústředních archivech zachoval originál tzv. stabilního katastru, mimořádně cenného dokumentu o situaci, velikosti, charakteru a vlastnictví staveb a pozemků na celém našem území v první polovině 19. století. Ten byl velice pečlivě zaměřován a zpracováván postupně podle jednotlivých katastrálních území, na Hořicku v roce 1840 (býv. Královéhradecký kraj), hlavně však v letech 1841-1842 (býv. Bydžovský kraj).

Z tohoto dokumentu, konkrétně z jeho tzv. císařských otisků map (Ústřední archiv zeměměřictví a katastru v Praze) a parcelních protokolů (Národní archiv v Praze), lze získat ucelené a na tehdejší dobu přesné informace mj. i o tom, kde v tom kterém katastrálním území byly kamenné lomy, jakou měly plochu, komu patřily aj. Takto bylo zjištěno, že na Hořickém hřbetu bylo v letech 1840-1842 zaměřeno, zakresleno a jako kamenný lom (Steinbruch) zapsáno celkem 51 pozemkových parcel. Jejich přehled s hlavními údaji podle jednotlivých katastrálních území uvádí připojená tabulka.

Z celkem 18 katastrálních území, které se zcela nebo jen zčásti rozkládají na Hořickém hřbetu, byly takovéto parcely zjištěny na devíti z nich, tedy polovině. To je ale dáno tím, že využitelné cenomanské pískovce se až na výjimky vyskytují jen na částech těchto území.

Ne každá zjištěná pozemková parcela s označením kamenný lom reprezentovala samostatný lom. V několika případech (viz tabulka) se totiž jednalo o dvě nebo i tři takovéto parcely těsně vedle sebe, u nichž lze předpokládat, že (i když třeba patřily různým vlastníkům) tvořily jediný lom. Potom je možné usuzovat, že celkem 51 zjištěných pozemkových parcel s charakterem kamenný lom na Hořickém hřbetu reprezentovalo přinejmenším 38 pískovcových lomů. Jejich počty v jednotlivých katastrálních územích uvádí připojená mapka.

Celkem tyto parcely, resp. lomy, zaujímaly plochu 31 tehdejších jiter (Joch) a 681 čtverečních sáhů (Quadrater Klafter), z toho největší, lom smiřického panství na parcele č. 266 v katastrálním území Boháňka, pět jiter a 220 čtverečních sáhů. V současných plošných mírách je to 18 ha a 885 m² celkem a u největšího lomu téměř 3 ha (29 571 m²).

Co se týče vlastnictví, patřilo sedm lomů panstvím Smiřice (3), Cerekvice (1) a Radim (3, z toho jeden s dalšími vlastníky), jeden statku Holovousy (s dalšími dvěma vlastníky), jeden statku Velké Jeřice (s dalším vlastníkem), deset bylo obecních (z toho čtyři s dalšími vlastníky) a zbytek patřil místním usedlíkům.

Nejvíce (osm), a také největších pískovcových lomů bylo v té době na katastrálním území Bohánka (od r. 1924 Boháňka), a to výhradně v její osadě Skála (viz připojený výsek mapy stabilního katastru). Tři kolem osady vlastnilo panství Smiřice (největší o rozměrech 260 x 150 m a ploše téměř 3 ha – viz výše), čtvrtý panství Cerekvice. Zbývajících pět lomů severně od osady patřilo usedlíkům z Boháňky, v jednom případě společně s obcí. Je doloženo, že královéhradeckým jezuitům bylo 4. září 1651 povoleno v jednom z lomů smiřického panství (tzv. hraběcím) lámat na svůj náklad kámen pro stavbu kostela Nanebevzetí P. Marie v Hradci Králové (Mikan 1940). V letech 1766-1789 pak byl v tomto území velice intenzivně lámán pískovec na stavbu hradecké pevnosti. Milčický rychtář a písmák František J. Vavák, který na to dohlížel, píše (Skopec 1912), že se tak dělo na 54 místech na vrchu Trhovka (dnes neznámé pojmenování), a že zde pracovalo až 300 osob, převážně vojáků. V archivu velkostatku Smiřice ve Státním oblastním archivu v Zámrsku se zachoval originál mapy (i. č. 4622) jednoho, nejspíš severovýchodního lomu smiřického panství u osady Skála, bohužel bez uvedení data nebo roku zobrazení.

Druhá významná koncentrace pískovcových lomů na Hořickém hřbetu byla na katastrálním území Vojice, které v té době (až do roku 1879) zahrnovalo i nynější samostatné katastrální území Podhorní Újezd. Zde byl největší tzv. Panský lom (skála) na parcelách č. 997 a 1031 o max. rozměrech 160 x 120 m, patřící panství knížete Ferdinanda Trautmannsdorfa. Tři další lomy patřily obci Vojice (jeden spolu s V. Vomáčkou z Vojic), jeden obci Podhorní Újezd (spolu s J. Pácalem z Podhorního Újezda) a zbývající místním usedlíkům

Na katastrálním území Hořice bylo v roce 1841 pět pískovcových lomů, vesměs severně od města. Největší (140 x 80 m) byl obecní lom u sv. Josefa, v jehož jižním sousedství byl tehdy ještě malý lom Reimanův. Dva lomy (obecní a Matouškův) byly blízko sebe po obou stranách silnice do Dachov asi 1 km od hořického kostela, jeden (Kňourkův) na výšině asi 1,2 km od něho.

Poslední významnější koncentrace pískovcových lomů na Hořicku byla v té době na katastrálním území Březovice v údolí Bystřice. Zde byl největší společný lom jeřického statku a  F. Nekvapila z Březovic, zbývající tři patřily místním usedlíkům (jeden z nich Janu Fikarovi z později známého rodu výrobců brusů a brousků).

Menší pískovcové lomy různých vlastníků byly na Hořickém hřbetě v letech 1841-1842 i na katastrálních územích Doubrava (tři lomy, největší obecní), Holovousy (tři lomy, největší společný statku a obce), Chlum (dva lomy), Mlázovice (dva lomy) a Ostroměř (dva lomy, větší patřící třem vlastníkům).

Podrobným studiem map a protokolů stabilního katastru se podařilo zjistit, že na Hořicku, resp. Hořickém hřbetu v letech 1840-1842 existovalo zhruba čtyřicet pískovcových lomů. Mohlo jich být i víc, neboť nyní není možné zjistit, zda v případě dvou nebo tří sousedních parcel s charakterem kamenný lom šlo o jediný lom (jak je ve výčtu uvažováno), nebo o dva či tři lomy samostatné. Lomy měly celkovou plochu přes 18 ha, z toho největší lom u Boháňky-Skály téměř 3 ha. Lomy byly rozmístěné nepravidelně na devíti katastrálních územích, nejvíce na katastrálním území Boháňka. Zde bylo u osady Skála osm lomů, které zaujímaly plochu přes 10 ha, tedy víc než polovinu plochy všech lomů. Zde se také pískovec lámal prokazatelně přinejmenším od roku 1651, především pro různé stavby a zejména opevnění v Hradci Králové.

Z pozemkových protokolů stabilního katastru se také podařilo zjistit všechny tehdejší vlastníky lomů. Kromě zdejších panství, statků a obcí jimi byli v neposlední řadě i místní usedlíci.

Nebylo možné zjistit, které lomy a kým byly v té době využívány a které byly opuštěné. Přesto je nepochybné, že na konci feudálního období bylo na Hořicku otevřeno více (a někdy i značně velkých) pískovcových lomů, než by se z dosavadních zmínek v odborné i populární literatuře zdálo.

Vybraná literatura:

Dousek, B.: 1921 – Průmysl kamenický a lomy na Hořicku. In: Pod Zvičinou 2, s. 60-63, 84- 86. Hořice.
Historie a současnost podnikání na Jičínsku, Hořicku, Novopacku a Sobotecku.Městské knihy Žehušice 2002.
Jilemnický, A.: 1984 – Kámen jako událost. Panorama Praha.
Kratochvíl, R.: 1963 – Počátky a rozvoj kamenoprůmyslu na Hořicku. Diplomová práce. Pedagogický institut v Hradci Králové.
Mikan, J.: 1940 – Kolejní chrám na nebe vzetí P. Marie v Hradci Králové. Hradec Králové.
Palacký, F.: 1848 – Popis králowstwí českého. Praha.
Skopec, J.: 1912 – Paměti Františka J. Vaváka souseda a rychtáře milčického z let 1770-1816. Kniha druhá, část II. Praha.
Sommer, J. G.: 1835 – Das königreich Böhmen. Bd. 3. Bidschofer Kreis. Prag.
Sommer, J. G.: 1836 – Das königreich Böhmen. Bd. 4. Königgratzer Kreis. Prag.

Václav Rybařík

Poznámka:

Článek byl uveřejněn v časopise KÁMEN. KÁMEN je jediné periodikum, které se na území ČT věnuje problematice přírodního a umělého kamene, jeho těžby, zpracování, restaurování a uplatnění v architektuře a stavebnictví.

zdroj: www.revuekamen.cz­


Líbil se vám článek?

ano: 340     ne: 358

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb