přeskočit na hlavní obsah

Parametrická stuktura č.2 - Rozhovor

/up/images/featured/images/struktura_010.png

S MICHALEM KUTÁLKEM

Před rokem jsme spolu vedli na stránkách Architekta rozhovor o prvním realizovaném parametrickém návrhu u nás - Cafébaru v Uherském Hradišti. Tehdy jsme mimo jiné probírali, jak se ti podařilo u klienta tento přístup prosadit a čím byl celý proces navrhování až po realizaci výjimečný. Dnes se setkáváme u příležitosti další realizace, Parametrické struktury č. 2. Předpokládám, že v lecčems bylo přesvědčování klienta snazší - mohl jsi mu na konkrétní realizaci ukázat, jak by rámcově mohl výsledný produkt vypadat. Koneckonců i tentokrát je klient z Uherského Hradiště...

Ano, bylo to mnohem snazší, klienti jsou mí přátelé a oslovili mě, abych jim zpracoval návrh interiéru rodinného domu. Napadlo mě, že bychom v prostoru schodiště mohli vytvořit nějaký světelný objekt, což se jim zamlouvalo. Realizaci Cafébaru znali a parametrický přístup je zaujal.

Základní postup byl stejný jako v prvním případě, a to včetně šablon v měřítku 1:1. Na samotné lamely jsi použil jiný materiál; konstrukce tentokrát není zavětrovaná. Jedná se o další stupeň ve tvém úsilí o prosazení parametrické architektury v českém prostředí? Nebo jsou důvodem odlišné výchozí podmínky? Použil jsi pro návrh stejný skript, nebo jsi jej nějakým zásadním způsobem modifikoval?

Výchozí podmínky obou realizací byly rozdílné - v Cafébaru se použily masivnější materiály a struktura podhledu byla daleko tužší. Ve veřejném prostoru bylo třeba předjímat situaci, že se někdo bude chtít za konstrukci zavěsit a otestovat její pevnost. U rodinného domu jsme strukturu nemuseli nijak ztužovat. Aplikovali jsme tu velice lehké komatexové desky, což je něco jako stlačený polystyren. V tomto případě doznal skript jen drobné modifikace. Pracujeme ale na novější verzi, která bude zvládat i náročnější přetáčení lamel kolem své osy.

Původně ti bylo doporučeno spojovat lehoučké komatexové lamely pomocí pásek. Když jsi konstrukci představoval na Architecture Week, neprojevila páska dostatečnou výdrž a konstrukce se místy porušila. V této souvislosti jsi použil slovní spojení digitální architektura napadená virem. Do smíchu ti v tu chvíli asi nebylo.

Digitální architektura není samozřejmě jen skriptování a generování tvarů. Stejně důležitým faktorem je vyrobitelnost a zejména ekonomická únosnost výroby. Materiály a konstrukční spoje volíme i s ohledem na rychlost montáže. Několikadenní výroba v dílně je zakončena několikahodinovou montáží na místě. což je optimální. Všechno jsou to vlastně prototypy. Co se týče samolepicích pásek, „odborníci" nám tvrdili, že jsou nerozlepitelné, a pokusné vzorky tomu nasvědčovaly. Ale i přesto se některé spoje rozlepily... Takže jsme nakonec každý spoj lamel pojistili vždy dvěma drobnými vruty. Všechno je to o zkoušení možných postupů a do značné míry experimentování.

Experiment je nedílnou součástí architektury, o té digitální to platí také, ač je podložena sofistikovanými výpočty. Ale zpět k realizaci: Na rozdíl od Cafébaru jsi jednotlivé lamely nezavětrovával. Co se stane, když v domě vznikne průvan?

Celá struktura se prostě rozvlní, parametrický objekt se stává navíc i kinetickým...

Opět jsi zvolil systém rovných lamel spojovaných pod parametricky generovaným úhlem. Nepřemýšlel jsi v tomto případě, že by ses pustil přímo do křivočarých lamel místo lámané struktury?

Tuto a další geometricky náročnější možnosti jsem na mysli měl, ale nakonec zvítězil požadavek na finanční únosnost celého projektu. V případě organicky vyřezávaných lamel bychom museli použít jinou technologii vyřezávání. Laser by použít nešel, protože by komatex spálil; vodní paprsek byl finančně náročný a také bychom spotřebovali daleko více materiálu. Takhle se nařezaly proužky, které se dále zkracovaly podle seznamu generovaných délek. Celkem je použito 534 lamel různé délky.

U projektu jsi spolupracoval se společností Philips, konkrétně s divizí Philips Lighting, která zajišťovala simulace osvětlení na základě zvoleného způsobu nasvícení. K tomuto účelu má tato společnost speciálně vytvořený parametrický program. V    čem pro tebe byla spolupráce přínosná? Bylo výsledné osvětlení v něčem odlišné od vizualizace?

V    projektech se snažím pracovat se světlem jako s materiálem, ale dosud jsem mohl výsledný efekt jen odhadovat. Klasické vizualizace jsou nepřesné. Potřeboval jsem vědět, jak se bude zabarvení na struktuře lamel projevovat, zvolit vhodnou polohu, intenzitu a vyzařovací úhel zdroje. Zkoušeli jsme simulovat použití více světelných zdrojů a také jsme v závislosti na šíření světla parametricky měnili morfologii struktury. Konečné řešení se shoduje s představou, kterou jsme si díky simulacím vytvořili. Spolupráce fungovala výborně.

Troufl by sis navrhnout pomocí skriptování celý dům?

Rád bych navrhoval parametricky celé domy, ale v praxi k tomu není příliš prostor. Přitom v mnoha případech by návrhy a výrobní výkresy byly vytvořeny rychleji než klasickým kreslením. Parametrický přístup svádí k větší tvarové rozmanitosti. A s tím souvisí v mnoha případech jediná možná výroba pomocí CAD/ CAM postupů, které jsou sice levnější než dříve, ale stále je tu oproti klasickým postupům určitá cenová bariéra.

Je na obzoru nějaká další parametrická realizace?

Ano, s Viktorem Johanisem pracujeme na výstavním stánku, kde byl požadavek na parametrický přístup vznesen hned v zadání. Jedná se opět o menší projekt, na němž chceme vyzkoušet jiné tvarové možnosti.

PŘIPRAVIL DOMINIK HERZÁN

zdroj: časopis ARCHITEKT

Líbil se vám článek?

ano: 165     ne: 164

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb