přeskočit na hlavní obsah

Otázky k legislativě BOZP se zaměřením na elektrická zařízení

/up/images/featured/images/0-bozpelzar.jpg

Úvod

Nejen život sám nelze žít bez základních pravidel chování, o absenci morálky nemluvě, ale i profesní činnost každého elektrikáře musí mít pravidla, jež by měla být jednoznačná, srozumitelná a s nezpochybnitelnými souvislostmi mezi nimi navzájem. Nezpochybnitelné v tom, že nesmí vyvolávat nejen různý výklad, ale zejména nesmí vykazovat rozpory, byť na první pohled třeba nepostřehnutelné.

Neníli tomu tak u pravidel v podobě nejvyšší, tj. v podobě právních předpisů, podle kterých se profesní činnost má a musí řídit, vede to nejen k problémům v praktické činnosti elektrikáře, ale zejména, a to je to nejzávažnější, v konečném důsledku k neúctě k právnímu řádu obecně.

V tomto příspěvku, který ve zkrácené verzi odezněl 18. listopadu 2010 na konferenci pořádané redakcí časopisu Elektro

v Praze v KD Ládví s názvem Problémy české elektrotechniky (videozáznam z konference je dostupný na webových stránkách vydavatelství FCC Public: http://www.odbornecasopisy.cz/index.php?id_document=41248), bude poukázáno na souvislosti mezi stěžejními a pro obor elektrických zařízení vybranými souvisejícími základními právními předpisy, na jejich nedostatky a neprovázanost. Bude rovněž poukázáno na to, co z toho vyplývá, na kořenya příčiny současného stavu a na možné východisko z něj.

Mezi stěžejní a související právní předpisy pro obor elektrických zařízení lze jako příklad uvést:

Zákony:
- 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, v úplném znění zákon č. 338/2005 Sb., dále jen SOD,
- 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánech státní správy ČR,
- 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání,
- 513/1991 Sb., obchodní zákoník,
- 251/2005 Sb., o inspekci práce,
- 309/2006 Sb., kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích, a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci).

Vyhlášky:
- 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice,
- 20/1989 Sb., o úmluvě o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí,
- 398/2001 Sb., poplatky za činnosti organizací státního odborného dozoru,
- 73/2010 Sb., o vyhrazených elektrických technických zařízeních, dále jenVETZ.

Nařízení vlády:
- 378/2001 Sb., kterým se stanovují bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, přístrojů a nářadí,
- 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností.

A) Jak je to se souvislostmi mezi stěžejními a pro obor elektrických zařízení vybranými souvisejícími základními právními předpisy, jejich nedostatky a neprovázaností

1. mezi zákonem č. 174/1968 Sb., o SOD nad bezpečností práce, a zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce

§ 6b odst. 1 zákona č. 174/1968 Sb. říká, že vyhrazenými technickými zařízeními (VTZ) jsou:
„Zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, která podléhají dozoru podle tohoto zákona. Jsou to technická zařízení tlaková, zdvihací, elektrická a plynová.“

§ 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 251/205 Sb. říká, že úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů:
 k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví,
 o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení.

Která že to jsou technická zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a v čem jsou jiná než vyhrazená technická zařízení, o nichž se tvrdí, že představují technická zařízení se zvýšenou mírou ohrožení zdraví a bezpečnosti osob a majetku, se (nejen v zákoně č. 251/205 Sb.) elektrikář nedoví.

Přitom tento zákon rozlišuje v § 19 výše sankcí za přestupky na úseku bezpečnosti technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a v § 20 za přestupky na úseku vyhrazených technických zařízení.

2. mezi zákonem č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, a vyhláškou č. 73/2010 Sb., o vyhrazených elektrických technických zařízeních

§ 3 odst. 1 písm. d) zákona č. 251/205 Sb. říká, že úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z právních předpisů:
 k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví,
 o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení.

Vyhláška č. 73/2010 Sb. neupravuje otázky bezpečnosti provozu VETZ, natož bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví, pouze uvádí v bodě 5. přílohy č. 2 (Bližší podmínky bezpečnosti zařízení), rozuměno ve smyslu legislativní zkratky VETZ, že: „… zařízení třídy I lze uvést do provozu jen na základě odborného a závazného stanoviska organizace státního odborného dozoru.“

Problém je v tom, že provoz neboli vlastní provozování zařízení a uvedení do provozu jsou dvě obsahově různé kategorie, z nichž každá je jinak časově vymezena.

Navíc zmocnění k vydání uvedené vyhlášky bylo dáno jednoznačným ustanovením § 7b odst. 1 písm. b) zákona č. 174/1968 Sb., jímž Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (dále jen MPSV):

„…a) stanoví bližší podmínky kladené na vyhrazená technická zařízení, pokud jde o úroveň jejich bezpečnosti, umístění, montáž, opravy, provoz, prohlídky, revize, zkoušky a provozní dokumentaci“, tedy v jiném smyslu a vůbec v jiném rozsahu.

Zmocnění bylo, podle mého názoru, naplněno neúplně, a co se týče provozu, chybně. Dovolím si tvrdit, že bylo účelově redukováno výlučně na situaci uvedení do provozu. Přitom zákon č. 174/1968 Sb. v § 7b odst. 1 a písm. b) nezmocnil MPSV k tomu, aby mohlo prováděcím předpisem uložit, byť nepřímo – viz bod 5. vzpomínané přílohy č. 2, že objednatel jako budoucí provozovatel dokončeného díla (představujícího vyhrazené elektrické technické zařízení třídy I) smí dílo uvést do provozu jen na základě odborného a závazného stanoviska organizace SOD. Tedy strpět něco, co mu žádný právní předpis, natož zákon č. 174/1968 Sb., neukládá. Jde proto o rozpor s čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Z MPSV, zřizovatele organizací SOD, jsem byl v dopise z 28. dubna 2010, č. j. 2010/3255951, poučen, cituji, že:

„Je věcí rozhodnutí ústředního správního úřadu (Ministerstva práce a sociálních věcí ČR), v jakém rozsahu bude zákonné zmocnění provedeno.“ (konec citátu).

Názor na to, jak může ústřední správní úřad naložit se zákonem, popř. jak si vykládá vydání podzákonného předpisu v mezích příslušných ustanovení vytyčených zákonem, nechť si čtenář udělá sám.

Navíc ze žádného ustanovení zákona č. 174/1968 Sb. explicitně nevyplývá, že by organizace SOD mohla jakékoliv šetření spojené s posouzením stavu VETZ provádět. Provádět šetření z pohledu splnění požadavků jejich bezpečnosti před jejich uvedením do provozu jako nezbytného předpokladu k tomu, aby mohla na jeho základu podat odborné a závazné stanovisko.

Přitom obsah odborného a závazného stanoviska, co se týče věcné náležitosti, není zákonem č. 174/1968 Sb., popř. prováděcím právním předpisem, vymezen. To ale není chyba vyhlášky, ale samotného zákona, neboť k tomu, aby to bylo vymezeno prováděcím právním předpisem, chybí v zákoně č. 174/1968 Sb. příslušné zmocnění.

Naproti tomu norma ČSN 33 20006 Elektrické instalace nízkého napětí – Část 6: Revize v čl. 61 Výchozí revize, jež je ekvivalentem HD 603646:2007 a modifikací IEC 603646:2006, jasně uvádí podmiňující podmínku pro uvedení do provozu:

„61.1.1 Každá instalace musí být, pokud je to v podstatě možné, během své výstavby a/nebo po dokončení předtím, než ji uživatel uvede do provozu, revidována.“

A o tom, jak se má výchozí revize vykonávat a co musí revizní zpráva obsahovat, hovoří citovaná norma podrobněji a jednoznačně. Ne tak uvedená vyhláška – viz bod 6. její přílohy č. 2. Tvůrce vyhlášky si byl zřejmě vědom toho, že na ni nemůže odkázat (ať již přímým nebo indikativním odkazem), a to ho naproti tomu ctí, neboť ČSN 33 20006 není normou harmonizovanou ani určenou, jak jsou tyto definovány v § 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých dalších zákonů.

3. mezi vyhláškou č. 73/2010 Sb., o vyhrazených elektrických technických zařízeních, a zákonem č. 513/1991 Sb.,
obchodní zákoník

Vyhláška č. 73/2010 Sb. neupravuje otázky bezpečnosti provozu VETZ, pouze, jak již bylo uvedeno, v příloze č. 2 Bližší podmínky bezpečnosti zařízení uvádí v bodě 5., že:

„… zařízení třídy I lze uvést do provozu jen na základě odborného a závazného stanoviska organizace státního odborného dozoru.“

§ 537 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, uvádí:

„Objednatel je povinen provedené dílo převzít.“

Rozuměno objednatel díla, kterým může být mj. i montáž VETZ.

Co to v praxi znamená:
a) Objednatel díla zaplatil za projekt VETZ třídy I.
b) Objednatel díla zaplatil za stavební dozor nad vykonáváním díla.
c) Objednatel díla zaplatil za dohotovené dílo – za montáž VETZ třídy I.
d) Objednatel díla zaplatil za vykonání výchozí revize dohotoveného díla.
e) Dohotovené dílo bylo řádně převzato bez závad a prošlo úspěšně kolaudačním řízením podle stavebního zákona1).
f) Objednatel díla, poté již v roli provozovatele dohotoveného díla, kterou však nemůže reálně, po jeho převzetí a zmíněné kolaudaci, naplnit, si musí počkat na to, až mu právnická osoba nebo podnikající fyzická osoba, která mu realizovala předmětnou montáž, předá odborná a závazná stanoviska organizace státního odborného dozoru (SOD), jež si u ní „objednala“.

Pozn.:
Slovo objednat dávám na tomto místě záměrně do uvozovek a o jeho významu bude pojednáno dále.
g) Zhotovitel díla jako objednatel odborného a závazného stanoviska za ně musí zaplatit jako za službu, pro kterou objektivně nepociťuje potřebu.

Pozn.:
Proč ji nepociťuje? To proto, že povinnost objednat si vydání odborného a závazného stanoviska k takovému dílu, které pro objednatele úspěšně dokončil – viz odrážka e), mu nebyla uložena zákonem č. 174/1968 Sb. Bez zákonného zmocnění v něm mu nemůže být uložena jeho podzákonním předpisem, ať již přímo nebo jako v případě vyhlášky č. 73/2010 Sb. Nepřímo 4. bodem její přílohy č. 2! Co tento bod vlastně říká? „Zahájení montáže zařízení třídy I oznamuje osoba uvedená v bodu 1 bez zbytečného odkladu organizacím státního odborného dozoru.“ Navíc není nikde stanoveno, na základě jakého právního předpisu je odborné a závazné stanovisko závazné. Kdyby bylo, muselo by být uvedeno, pro koho je závazné.

h) Objednatel díla v konečné fázi za takové odborné a závazné stanovisko rovněž zaplatí, neboť si to nepochybně zhotovitel díla již předem zakalkuloval do rozpočtu.

Jeli podle zřizovací listiny z 24. listopadu 2009 Technická inspekce České republiky (TIČR), jako v této chvíli jediná organizace SOD, podnikající právnickou osobou s IČ: 00638919 (viz http://www.rzp.cz nebo též základní dokumenty dostupné a ke stažení na http://www.iti.cz/tabid/110/Default.aspx), šlo by v případě takovéto objednávky o obchodně závazkový vztah. Pro ten má obchodní zákoník (jako zákon upravující postavení podnikatelů, obchodní závazkové vztahy, jakož i některé jiné vztahy s podnikáním související) vyhrazen díl XII: Smlouva o kontrolní činnosti2). Do žádného obchodně závazkového vztahu, tedy ani do uzavírání smlouvy o kontrolní činnosti nemůže být nikdo nucen! Jenomže organizace SOD není ze zákona č. 174/1968 Sb. v postavení podnikatele. To proto, že posláním organizací SOD je výkon státního odborného dozoru nad bezpečností VTZ, neboť tyto organizace se podle § 1 zákona č. 174/1968 Sb. zřizují výhradně k tomuto účelu.

Jestliže MPSV zřídilo organizaci SOD jako organizaci příspěvkovou a zřizovací listinou připustilo, aby mohla vykonávat i jiné činnosti než činnosti vymezené § 6a odst. 1 písm. a) d) – viz její bod e1), potom by, podle mého názoru, jedině za tyto jiné činnosti mohla vybírat poplatky (o nich se zmíním v další části) podle vyhl. č. 398/2001 Sb., nikoliv za výkon skutečného dozoru nad bezpečností VTZ.

Zakopaný pes je v chaosu právních předpisů. Zákon č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, hovoří v § 1 o tom, že:

„Tento zákon upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností.“

Naproti tomu zákon č. 174/1968 Sb. v § 6a říká neslaně a nemastně, že:

„1. Organizace státního odborného dozoru podle § 1 při vykonávání dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení:
a) podávají odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených technických zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení;
b) ve stanovených případech provádějí prohlídky, řídí a vyhodnocují zkoušky, kterými osvědčují, zda vyhrazená technická zařízení a materiály použité k jejich zhotovení splňují požadavky předpisů o zajištění bezpečnosti technických zařízení;ve stanovených případech potvrzují úspěšné výsledky zkoušek;
c) ve stanovených případech prověřují odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob k výrobě, montáži, opravám, revizím, zkouškám vyhrazených technických zařízení a k plnění nádob plyny a vydávají jim k tomu oprávnění;
d) prověřují odbornou způsobilost fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám, montážím nebo obsluze vyhrazených
technických zařízení a vydávají jim o tom osvědčení.

Proč neslaně a nemastně? To proto, že aniž by totiž definoval, co to vlastně onen dozor a jeho vykonávání fakticky je, a současně, jaké jsou povinnosti při takovém dozoru. Povinnosti na straně nejen dozorujícího, ale i dozorovaného subjektu, jak to je stanoveno v zákoně o inspekci práce.

Vezměme např. situaci, kdy bude chtít investor – nebo provozovatel v jedné osobě, uvést zařízení třídy I do provozu a organizace SOD „nestihne“ zhotoviteli díla vydat včas onu listinu – odborné a závazné stanovisko – a/nebo ji doručit (způsob doručení není vyhláškou stanoven) včas. Nakonec to bude stát, kdo se může dočkat žaloby o náhradu škody3) z důvodu zmaření možnosti provozu zařízení, které prošlo úspěšně kolaudačním řízením4).

Z MPSV, jako zřizovatele organizací SOD, jsem byl rovněž v dopise z 28. dubna 2010, č. j. 2010/3255951, poučen, cituji, že:

„Jeli Technická inspekce České republiky požádána o vydání osvědčení, oprávnění nebo vydání odborného a závazného stanoviska, popř. o provedení prohlídky a vyhodnocení zkoušek (viz § 6a odst. 1 zákona) a jestliže žadatel splnil požadavky nutné k provedení příslušného úkonu, je tento úkon bez zbytečných průtahů proveden.“

Názor na úplnost odpovědi nechť si čtenář udělá sám.

Na uvedeném vyjádření MPSV je však podstatné a signifikantní něco jiného. Mám na mysli ony dva podmiňující způsoby:
Jeli Technická inspekce České republiky požádána o vydání odborného a závazného stanoviska, popř. o provedení prohlídky a vyhodnocení zkoušek a jestliže žadatel splnil požadavky nutné k provedení příslušného úkonu.

O co tedy má zhotovitel díla – VETZ třídy I, vlastně požádat? O vydání odborného a závazného stanoviska, nebo o vykonání prohlídky a vyhodnocení zkoušek? Nikoliv tedy objednat?

Zhotovitel takového díla nemá ze zákona č. 174/1968 Sb. právní povinnost o cokoliv žádat. Tedy ani požádat o vydání odborného a závazného stanoviska, ani požadovat vykonání prohlídky a vyhodnocení zkoušek.

Oznámíli zhotovitel podle vyhlášky č. 73/2010 Sb., popř. podle 4. bodu její přílohy č. 2 bez zbytečného odkladu organizací SOD zahájení montáže zařízení třídy I, splnil tím právní povinnost. Takovéto oznámení je třeba považovat toliko za informaci pro organizace SOD (správní řád5) má pro to v § 37 výraz podání), že mohou začít konat dozor podle zákona č. 174/1968 Sb. Nic víc, a to je podstatné, co podle této vyhlášky mají právnické osoby a podnikající fyzické osoby vykonávající montáž, opravy, revize a zkoušky zařízení na základě oprávnění učinit, a nic méně!

S takovým oznámením bezprostředně souvisí otázka:

Jaké mohou být kladeny požadavky organizace SOD nutné k vykonání příslušného úkonu a na základě čeho si je může tedy určovat?

Jak bylo uvedeno, organizace SOD není právním předpisem vázána k tomu, jaké úkony spojené s posouzením stavu vyhrazených elektrických technických zařízení z pohledu splnění požadavků jejich bezpečnosti před jejich uvedením do provozu musí při dozoru vykonat.

Současně se ale nabízí další otázka: Z čeho všeho bude organizace SOD vycházet, aby mohla vydat odborné a závazné stanovisko? Zákon č. 174/1968 Sb. v § 6a sice v odst. 2 uvádí, že:

„Pověření pracovníci organizace státního odborného dozoru jsou oprávněni vstupovat do prostoru organizací a provozních prostor podnikajících fyzických osob za účelem provedení dozoru a k jeho provedení vyžadovat potřebné doklady, informace a vytvoření podmínek.“

To, jaké úkony si bohužel „vymyslí“ (praxe to potvrzuje), do jaké doby je vykoná a dokdy odborné a závazné stanovisko vydá, je jen na její vůli – potažmo je bezprostředně spojeno s vůlí jejího příslušného inspektora. Nelze v tom spatřovat skrytý návod k vytváření podmínek pro korupční jednání?

Jak jinak si lze rovněž vysvětlit, že:

Bod 5 zřizovací listiny současně jediné organizace SOD se kryje s tím, že tato organizace má od 18. května 2005 zapsánu ohlašovací vázanou živnost poskytování služeb v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci? Když obsahová náplň této živnosti (viz příloha č. 2 nařízení vlády č. 278/2008 Sb.) současně obsahuje mj. i podávání odborných stanovisek k bezpečnostnětechnické úrovni strojů a technických zařízení při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách a údržbě!

Další bod, 7, zřizovací listiny, v části Zpracování odborných studií a posudků, se kryje s tím, že tato organizace má od 18. května 2005 zapsánu navíc další ohlašovací volnou živnost, kdy jejím oborem je mj. zpracování odborných studií a posudků?

Organizace SOD ze zákona č. 174/1968 Sb. podle § 6a odst. 1 písm. a) …podává odborná a závazná stanoviska o tom, zda jsou při projektování, konstrukci, výrobě, montáži, provozu, obsluze, opravách, údržbě a revizi vyhrazených technických zařízení splněny požadavky bezpečnosti technických zařízení, a současně v téže věci, nepochybně za jinou úplatu, jako podnikající právnická osoba s IČ: 00638919 může v rámci uvedených dvou živností zpracovávat studie a posudky?

Zásadní a nijak nezpochybnitelná je otázka, kde a za jakých podmínek k provozování těchto živností k nim může získávat informace a podklady? Vždyť to je evidentní střet zájmů.

Žonglování se slovíčky stanovisko, studie nebo posudek je jen pro negramotné. Připustímeli, že odborné a závazné stanovisko, ať již jako výsledek z výkonu dozoru organizace SOD podle zákona č. 174/1968 Sb., nebo jako výsledek z výkonu živnosti podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, by mohlo být také negativní, zřejmě jediným možným zákonným řešením vzniklé situace (nevyřešíli to korupce) by byly nepochybně vleklé soudní spory.

Výsledkem sporu může být opět žaloba na stát o náhradu škody z důvodu zmaření možnosti provozu zařízení, které prošlo úspěšně kolaudačním řízením. Zákon č. 174/1968 Sb. takovou situaci nevylučuje a její řešení předjímá ustanovením odst. 2 § 7a.

Současně se pro takovou situaci nabízejí další vtíravé otázky:

Otázka 1

Kde začíná a končí odpovědnost projektanta (nemusí živnostenskému úřadu prokazovat žádnou odbornou způsobilost k projektování), kde zhotovitele díla (měl dozajista příslušné oprávnění vydané organizací SOD) a kde revizního technika (měl dozajista potřebné osvědčení vydané organizací SOD)?

Otázka 2

Jaké že to podmínky pro podnikání stát vytváří?

Otázka 3

Je vlastně i odpovědí na otázku druhou. Projektování elektrických zařízení je živností volnou! Viz příloha 4 nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností.

4. mezi zákonem č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, a zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání

§ 6c zákona č. 174/1968 Sb. uvádí v odst. 1 Organizace a podnikající fyzické osoby:
„c) zajistí, aby ve stanovených případech zkoušky, revize, opravy, montáž nebo obsluhu vyhrazených technických zařízení vykonávaly jen fyzické osoby, které jsou odborně způsobilé a ve stanovených případech jsou též držiteli osvědčení.“

§ 6c zákona č. 174/1968 Sb. uvádí v odst. 3:
„Předpoklady odborné způsobilosti fyzických osob podle odst. 1 písm. c) jsou:
e) osvědčení podle § 6a odst. 1 písm. d), provádějíli revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, opravy, montáž vyhrazených plynových zařízení 1. třídy nebo obsluhu vyhrazených tlakových zařízení – kotlů.“

§ 7 odst. 5 písm. b) a c) zákona č. 455//1991 Sb. neuvádí, že by se musela či mohla odborná způsobilost fyzických osob pro řemeslné živnosti, tj. montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, prokazovat předmětným osvědčením.

§ 21 a § 22 téhož zákona to také nepožadují.
V nařízení vlády č. 278/2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, se dočteme, že živnost Montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení je živností řemeslnou a o její náplní (po novele nařízení vlády č. 288/2010 Sb.) v příloze 1:

„Montáž, opravy, revize a zkoušky vyhrazených elektrických technických zařízení určených pro výrobu, přeměnu, přenos, rozvod a odběr elektrické energie (zejména elektráren, transformačních stanic, rozvoden, trakčního vedení, rozvodů elektrické energie, zařízení napájecích a spínacích stanic a pevných zařízení elektrické trakce), elektrické instalace (zejména vykonávání, montážní dozor a ověřovací zkoušky navržených soustav, sítí, obvodů a instalací) a zařízení určených k ochraně před účinky atmosférické nebo statické elektřiny (hromosvodů a zařízení na ochranu proti přepětí). Údržba veřejného osvětlení.

V rámci živnosti lze dále provádět základní a dokončovací práce související s vykonáváním elektroinstalatérských prací.“

To, že se na podnikající fyzickou osobu vztahuje i odst. 1 uvedeného § 7 o zvláštních podmínkách provozování živnosti, cituji:

„Zvláštními podmínkami provozování živnosti jsou odborná nebo jiná způsobilost, pokud je tento zákon nebo zvláštní předpisy vyžadují.“

To je sice hezké, ale dohledat v terénu podnikatele, který má jen živnostenský list na montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, a přitom nemá osvědčení podle § 6a odst. 1 písm. d) zákona č. 174/1968 Sb., je založeno na náhodě v kontrolní činnosti orgánů inspekce práce.

Náklady na jejich činnost platí všichni daňoví poplatníci a přitom by k tomu, aby taková situace nenastala, stačilo, aby živnostenský úřad – jeden jeho pracovník, nevydal živnostenský list bez toho, aniž by mu bylo příslušné osvědčení předloženo. Nelze se proto divit, že ve státním rozpočtu chybí peníze.

5. mezi zákonem č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, zákonem č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, a zákonem č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

§ 6c zákona č. 174/1968 Sb. uvádí v odst. 3:
„Předpoklady odborné způsobilosti fyzických osob podle odst. 1 písm. c) jsou:
e) osvědčení podle § 6a odst. 1 písm. d), provádějíli revize a zkoušky vyhrazených technických zařízení, opravy, montáž vyhrazených plynových zařízení 1. třídy nebo obsluhu vyhrazených tlakových zařízení – kotlů.“

§ 11 zákona č. 309/2006 Sb. Zvláštní odborná způsobilost uvádí v odst. 1:
„Na technických zařízeních, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců, pokud jde o jejich obsluhu, montáž, údržbu, kontrolu nebo opravy, mohou práce a činnosti samostatně vykonávat a samostatně je obsluhovat jen zvlášť odborně způsobilí zaměstnanci.“

Jak bylo uvedeno, technická zařízení, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví zaměstnanců, nelze ztotožnit s VTZ podle § 6b odst. 1 zákona č. 174/1968 Sb.

Nelze se proto ani s „padesátkou“ – osvědčením podle příslušného § vyhlášky č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice – ohánět.

Jak dlouho ještě budeme mít tak rozdílné pohledy?

6. mezi zákonem č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, a vyhláškou č. 50/1978 Sb., o odborné způsobilosti v elektrotechnice

Jak bylo uvedeno, odborná způsobilost v elektrotechnice podle vyhl. č. 50/1978 Sb. není totéž co zvláštní odborná způsobilost podle § 11 zákona č. 309/2006 Sb.

Podmínky pro vykonání zkoušky odborné způsobilosti v elektrotechnice podle § 6 až § 8 vyhl. č. 501978 Sb. se diametrálně liší od podmínek zkoušky ze zvláštní odborné způsobilosti podle § 20 zákona č. 309/2006Sb. – viz:
– § 6 až § 8 „Zkoušení nebo přezkoušení provede organizací pověřená alespoň tříčlenná zkušební komise.“
a
– § 14 odst. (7) „Nemůželi organizace pověřit svého pracovníka provedením zkoušky nebo přezkoušení, nebo zajistit ustavení vlastní zkušební komise, zajistí provedení zkoušky nebo přezkoušení pracovníkem nebo zkušební komisí jiné organizace.“

Mělo by se to říci raději opačně, neboť všichni vědí, že „padesátku“ lze získat lehce, neboť „zkušební“ komisi sestaví kdekdo, a kdo kdy viděl, že taková „zkušební“ komise ověřuje znalosti v plném rozsahu – viz § 14 Zkoušky a přezkoušení, odst. 1 Předmětem zkoušek a přezkoušení jsou:

„b) místní pracovní a technologické postupy, provozní a bezpečnostní pokyny, příkazy, směrnice a návody k obsluze, které souvisí s činností na elektrickém zařízení příslušného druhu a napětí, kterou má zkoušený pracovník vykonávat, popř. řídit.“

Naproti tomu pro vykonávání zkoušek ze zvláštní odborné způsobilosti platí zcela jiná pravidla. Stačí zde citovat z ustanovení tohoto zákona jen část odst. 1 § 20:

„O udělení, pozastavení, změně nebo zrušení akreditace fyzické nebo právnické osoby k vykonávání zkoušky z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti (dále jen akreditace) rozhoduje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR ve správním řízení a podle zákona o volném pohybu služeb.“

A odstavec následující:
„(2) Součástí návrhu na udělení nebo změnu akreditace je písemná dokumentace o způsobu a vykonávání zkoušek z odborné způsobilosti nebo zvláštní odborné způsobilosti.“

7. mezi zákonem č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, a vyhláškou č. 398/2001 Sb., poplatky za činnosti organizací státního odborného dozoru

§ 6c odst. 4 zákona č. 174/1968 Sb. uvádí, že:
„Osvědčení k činnostem na vyhrazených technických zařízeních vydané organizací státního odborného dozoru má platnost pět let ode dne vydání.“

Současně se nabízejí vtíravé otázky:

– Otázka 1
Zaniká odborná způsobilost elektrikáře podle tohoto zákona po pěti letech, nebo nezaniká?

Odpověď: Podle mého názoru získaná odborná způsobilost nezaniká, neboť to tento zákon nestanovil. Stanovil pouze to, že osvědčení má jistou dobu platnosti. Nahlédnutím do občanského průkazu zjistíte, dokdy platí, ale po tomto datu nepřestanete být plnoprávným občanem.

§ 7b odst. 1 téhož zákona uvádí, že:
„Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou:
c) blíže vymezí předpoklady kladené na odbornou způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob z hlediska potřebného technického vybavení a odborné způsobilosti jejich pracovníků a stanoví způsob prověřování jejich odborné způsobilosti.“

– Otázka 2
Stanovilo ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou způsob prověřování odborné způsobilost organizací a podnikajících fyzických osob?

Odpověď: Nestanovilo!

– Otázka 3
Bylo MPSV zákonem č. 174/1968 Sb. zmocněno stanovit vyhláškou způsob opakovaného prověřování odborné způsobilosti?

Odpověď: Nebylo. Pouze, jak uvedu dále, vyhláškou č. 398/2001 Sb. stanovilo, kolik za takové opakované prověřování odborné způsobilosti má elektrikář zaplatit.

– Otázka 4
Je proto možné tvrdit, že postupy, nebo chceteli, způsoby organizací SOD při prověřování odborné způsobilosti a při opakovaném prověřování odborné způsobilosti jsou založeny právním předpisem?

Odpověď: Pro absenci právního vymezení pravomocí organizací SOD jsou tyto postupy podle mého názoru založeny jen na vůli organizace SOD – opět potažmo, spojeny jen s vůlí jejího příslušného inspektora.

– Otázka 5
Jak si myslíte, že by student na právnické fakultě takové počínání při zkoušce ze zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci, jestliže by si vzpomněl na jeho § 3, klasifikoval?

Odpověď: Tu ponechávám na čtenáři a jeho seznámení s uvedeným právním předpisem.
Vyhláška č. 398/2001 Sb. uvádí v § 1, že:

„Poplatky za činnosti organizací státního odborného dozoru při vykonávání dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení jsou stanoveny v příloze této vyhlášky.“

Příloha k vyhlášce č. 398/2001 Sb. je opět nadepsána Poplatky za činnosti organizací státního odborného dozoru při vykonávání dozoru nad bezpečností vyhrazených technických zařízení podle zákona č. 174/1968 Sb., o státním odborném dozoru nad bezpečností práce, ve znění zákona č. 124/2000 Sb. (dále jen „zákon“).

Pominuli to, že prověřování odborné způsobilosti nemá z věcného hlediska nic společného s dozorem nad bezpečností VTZ (to je, jako by se řeklo, že Policie ČR dozírá nad bezpečností silničního provozu a současně ověřuje způsobilost k řízení motorových vozidel) a jen zákon č. 174/1968 Sb. to v § 6a pomíchal, nabízejí se vtíravé otázky:

– Otázka 1
Uvádí příloha k vyhlášce č. 398/2001 Sb. poplatek za opakované prověřování odborné způsobilosti?

Odpověď: Ano, uvádí – viz 8. bod citované přílohy, kde se říká:
„Za prověření odborné způsobilosti fyzických osob ke zkouškám, revizím, opravám a montážím pro jeden druh, třídu nebo skupinu vyhrazeného technického zařízení podle § 6a odst. 1 písm. d) zákona po uplynutí pěti let platnosti ode dne vydání osvědčení 1 200 Kč.“

Podívámeli se na uvedený text takto:
Za prověření odborné způsobilosti … po uplynutí pěti let platnosti ode dne vydání osvědčení…

Máme tu ono čertovo kopýtko. Najednou bychom se ve vyhlášce o správních poplatcích měli dovědět, že odborná způsobilost elektrikáře zaniká, jak si to správní orgán myslí, aniž by to bylo nutné stanovit zákonem nebo podle jeho případného výslovného zmocnění, prováděcí vyhláškou.

– Otázka 2
Jak si, čtenáři, myslíš, že by student na právnické fakultě takovéto počínání při zkoušce ze zákona č. 49/2009 Sb. (trestní zákoník), jestliže by si vzpomněl na jeho § 329, klasifikoval?

Odpověď: Nemám tím na mysli fakultu, kde by student zkoušku udělal, i kdyby odpověděl, že je to správné.

– Otázka 3
Jsou úkony organizací SOD podle citovaného bodu 8 přílohy k vyhlášce č. 398//2001 Sb., jež jsou spojeny s takovým prověřením odborné způsobilosti, úkony skutečného dozoru nad bezpečností VTZ samotných?

Odpověď: Podle mého názoru nejsou.

– Otázka 4
Je možné, aby byl správním orgánem vybírán správní poplatek za úkon, který není v právním předpisu kodifikován jako úkon skutečného dozoru nad bezpečností VTZ samotných a v zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, uveden v jeho příloze – sazebníku?

Odpověď: Jak si, čtenáři, myslíš, že by student na právnické fakultě takové počínání při zkoušce ze zmíněného zákona č. 634/2004 Sb., jestliže by si vzpomněl na jeho § 2, klasifikoval? Opět tím nemám na mysli fakultu, kde by student zkoušku udělal, i kdyby odpověděl, že je to správné.

B) Příčiny současného stavu a možné východisko z něj
V předchozí části byla mnou vyslovena pochybnost o tom, zda činnost organizací SOD může být vůbec hodnocena jako skutečný dozor nad bezpečností VTZ samotných.

Ponechávám na čtenáři, aby sám posoudil rozdíl mezi tím, co říkal zákon č. 178//1968 Sb. z 20. prosince 1968 o dozoru vykonávaném inspektoráty bezpečnosti práce a co o dozoru organizace SOD říká jeho současná podoba ve shora opakovaném znění jeho § 6a.

Zákon č. 178/1968 Sb. z 20. prosince 1968 uváděl:

To, že jde o markantní rozdíl, není snad třeba zde dokazovat. V každém případě lze říci, že současná podoba zákona č. 178//1968 Sb. je, mírně řečeno, horší, a nelze naopak říci, že by se na ní podepsal jen čas.

Co z toho plyne:
Zákon č. 178/1968 Sb. je ve své současné podobě špatný a k nápravě je třeba podniknout odpovídající legislativní kroky. Již od roku 2000 se „pracuje“ na nové zákonné podobě – na zákonu o bezpečnosti provozu VTZ, která by měla nahradit nejen tento zákon.

Otázka pro MPSV: Není to příliš dlouho?
První možnou odpověď o příčině, proč je to dlouho, poskytuje vyhláška č. 20/1989 Sb., o úmluvě o BOZP a o pracovním prostředí. Její čl. 4 uvádí:

„1. Každý členský stát s přihlédnutím k vnitrostátním podmínkám a zvyklostem a po projednání s nejreprezentativnějšími organizacemi zaměstnavatelů a pracovníků má stanovit, provádět a pravidelně přezkušovat celkovou vnitrostátní politiku týkající se bezpečnosti a zdraví pracovníků a pracovního prostředí.“

Otázka čtenáři: Kdo si myslíš, že je nejreprezentativnější organizací za pracovníky v elektrotechnice (za projektanty, za montážníky, za revizní techniky)? Dokázal bys ji uvést?

K tomuto tématu čtyři malé exkurzy do minulosti:

– Exkurz první
Viceprezident Hospodářské komory České republiky František Holec napsal do časopisu Elektro 1/2001 příspěvek s názvem Úloha a postavení profesních společenstev, jak je připravuje Hospodářská komora České republiky. Čtenáři se v něm dověděli, že:
Elektrikáři budou mít také svoji samosprávu.
Oblast podnikání v elektrotechnice (stejně tak jako v ostatních řemeslných činnostech) by měla zastřešovat Komora řemesel a služeb.
Na území České republiky bude moci tuto činnost v určitém oboru podnikání zajišťovat pouze jedno profesní společenstvo.
Každé profesní společenstvo bude mít právní subjektivitu. Vnitřní strukturu si vytvoří samostatně podle potřeb a požadavků své členské základny se zaměřením na: …– v případě nového zákona nebo novely stávajícího, jestliže se jimi budou jakýmkoliv způsobem měnit podmínky podnikání, předávat svá stanoviska a připomínky prostřednictvím svého nadoborového seskupení nebo samostatně na základě pověření tohoto seskupení…
Realizací uvedených záměrů bude mj. třeba některé dosavadní legislativní předpisy novelizovat (např. zákon o Hospodářské komoře České republiky, živnostenský zákon aj.) a některé nové přijmout (zejména tzv. zákon o podnikatelské samosprávě).
Předpokládá se, že celý systém podnikatelské samosprávy, jehož pilířem budou profesní společenstva, bude zaveden od 1. ledna 2002.
Vznikla ale Akademie řemesel a služeb Hospodářské komory České republiky (HK ČR) a její statut byl podepsán tehdejším prezidentem HK ČR Zdeňkem Somrem 16. února 2000.

– Exkurz druhý
Britské listy uvedly 3. července 2000 článek Dr. Milana Maršálka, CSc., jako ekonoma a člena HK ČR, s názvem Malá skupina usiluje o monopol a velké peníze.

Z něj uvádím zajímavou pasáž:
„Živnostenské společenstvo, které mohlo být živnostníkovi v současné situaci oporou a pomocníkem se tak stává byrokratickým diktátem těch, kteří je založili. Naštěstí zbývá ještě jedna naděje, a to že se tento nesmyslný diktát nepodaří protlačit do zákona. O to se musí živnostníci zasadit a teď již vědí, že jim v tom společenstva nepomohou. Alespoň některá.“

– Exkurz třetí
Časopis Elektro rovněž v čísle 1/2001 uveřejnil příspěvek Antonína Svobody z Prahy s názvem Elektrotechnické živnosti ve znamení novelizací.

Na závěr byl uveden námět k úvaze, cituji:
„Patrně by bylo vhodné nenechávat zákonodárnou „iniciativu“ v elektrotechnických záležitostech na bedrech poslanců, elektrotechnických laiků, ale konečně ji svěřit elektrotechnickým odborníkům s odbornou elektrotechnickou způsobilostí. V elektrotechnických svazech a sdruženích je jich dost.“
I po deseti letech velmi aktuální slova – neníliž pravda, milí čtenáři?

– Exkurz čtvrtý
Současným ministrem práce a sociálních věcí je Dr. Ing. Jaromír Drábek. Jmenovaný působil od roku 1992 v hospodářské komoře a v letech 2002 až 2008 byl prezidentem Hospodářské komory ČR.

C) Resumé
Bohužel nemůže být pojato jinak než otázkami:
Kdy se už elektrikáři přestanou handrkovat o to, kdo z jejich současných sdružení, těch, která kde vznikla, je tím nejpovolanějším, a kdy se semknou jako subjekt za pracovníky v elektrotechnice nejreprezentativnější?
Kdy se oprostí od osobních anemozit a odkdy a prostřednictvím jakého nejreprezentativnějšího subjektu se budou elektrikáři nejen domáhat svých práv, ale budou také aktivně vstupovat do legislativního procesu jako jeho neopomenutelný účastník? V současné době (při tvorbě vyhlášky č. 73/2010 Sb.) MPSV vzalo „na milost“ jen doporučující a zpřesňují připomínky ESČ s dovětkem: Aniž byl o stanovisko žádán.
Kdy se pro odpovědi na tyto otázky najde z řad elektrikářů jednotící osobnost, osobnost schopná pojmenovat skutečné problémy, a především předestřít smysluplnou vizi, která by ostatním ukázala cestu vpřed?
V každém případě je ještě třeba upozornit na jeden podstatný kořen současného nedostatku v legislativním procesu. Je jím zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR.

Současné znění téhož § 27 má tuto podobu:

§ 27
(1) Ministerstva při plnění svých úkolů úzce spolupracují. Využívají podnětů a součinnosti národních výborů, jakož i vědeckých a výzkumných institucí.

(2) Ministerstva si navzájem vyměňují potřebné informace a podklady. Nižší orgány státní správy jim podávají zprávy a sdělují údaje, které si příslušná ministerstva vyžadují v rozsahu nezbytně nutném pro plnění svých úkolů.
Současné znění téhož § 27 má tuto podobu:

„Ministerstva si navzájem vyměňují potřebné informace a podklady. Nižší orgány státní správy jim podávají zprávy a sdělují údaje, které si příslušná ministerstva vyžadují v rozsahu nezbytně nutném pro plnění svých úkolů.“ a nemusíli tedy ministerstva ze zákona (dobré skutky se konají jen na základě morálněvolních vlastností každého a není k nim třeba zákonů) spolupracovat, je nabíledni, proč jsou např. výše uváděné neprovázanosti právních předpisů.

Závěr

Článek si kladl za cíl ukázat souvislosti mezi stěžejními a pro obor elektrických zařízení vybranými souvisejícími základními právními předpisy a poukázat na jejich nedostatky a neprovázanost. Neméně na kořeny a příčiny současného stavu a na možné východisko z něj. Do jaké míry se to i jeho rozsahem, pro nějž nebyl na vzpomínané konferenci z časových důvodů prostor, podařilo, je ponecháno na hodnocení čtenáře.

Aby se formálně demokratický systém, ve kterém žijeme, stal skutečnou demokracií, je třeba dát mu šanci i způsobem, jejž zvolila redakce časopisu Elektro. V úvodu vzpomínaná konference Problémy české elektrotechniky a její pokračování, avizovaná redakcí do budoucna, jako projevy angažovanosti elektrikářů, mohou být účinná pouze v případě, budouli na nich nejen jasně popsány problémy, ale i vysloveny názory na to, jak je řešit. Neznamená to, že se všemi bude nutné hned napoprvé nebo vůbec souhlasit, ale jedině ve střetu názorů se věci mohou pohnout dopředu.

Nestaneli se tak, ty instituce, jichž se připomínky bezprostředně dotýkají, problémy „ustojí“ nejen tím, že na pokračování konferencí nepřijdou, jako tomu bylo 18. listopadu 2010 a energie obce elektrikářů jako jedné součásti občanské společnosti opadne a vše se vrátí do starých kolejí.

Ing. Jaroslav Melen,
soudní znalec z oboru bezpečnosti práce se specializací v elektrotechnice

1) Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).
2) Sleduj § 591 Základní ustanovení. Smlouvou o kontrolní činnosti se zavazuje vykonavatel kontroly vykonat nestranně zjištění stavu určité věci nebo ověření výsledku určité činnosti a vydat o tom kontrolní osvědčení a objednavatel kontroly se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.
3) Sleduj § 7a odst. 2 zákona č. 174/1968 Sb.
4) Viz § 13 odst. 1: Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanovíli zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené 8a) lhůtě. A dále odst. 2: Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 8a) Například čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – byla vyhlášena pod č. 209/1992 Sb.
5) Zákon č. 500/2004 Sb.

převzato s časopisu Elektro­­ 

Líbil se vám článek?

ano: 296     ne: 271

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb