přeskočit na hlavní obsah

Nová budova ČVUT

/up/images/featured/images/nova_budova_cvut_0.png

Praha 6 - Dejvice
ALENA ŠRÁMKOVÁ, LUKÁŠ EHL, TOMÁŠ KOUMAR / ŠRÁMKOVÁ ARCHITEKTI

Pět let po zřízení Českého vysokého učení technického, které bylo deklarováno Malým vysokoškolským zákonem, zakupuje československý stát pozemky v Praze-Dejvicích a zahajuje podle regulačního plánu profesora Engela výstavbu nového vysokoškolského areálu. Položení základního kamene dne 21.6.1925 se účastní vedle předsedy vlády A. Švehly také prezident republiky T. G. Masaryk. V letech 1959–1965 vzniká novostavba „monobloku“, ve kterém je umístěna FS a FEL. Systém vzájemně propojených budov na „hřebenovém“ půdoryse se vloženými kubusy navrhli architekti F. Čermák a G. Paul. Navazující komplex budov FSv a FA byl postaven v sedmdesátých letech. Poslední velkou investiční akcí naší alma mater byla výstavba Studentského domu, která byla zahájena před dvaceti pěti roky. Až v roce 2009 tak dochází k dalšímu významnému investorskému počinu. Je jím výstavba nové budovy ČVUT.

Osmipodlažní stavba

Vítězný soutěžní návrh prof. Ing. arch. Aleny Šrámkové umístil objekt do centrální části dejvického vysokoškolského areálu, severovýchodně od Vítězného náměstí.

Vlastní stavební pozemek je vymezen ulicemi Bechyňova a Kolejní, dále budovou A Fakulty stavební, parkem I. Gándiové a je celý v majetku stavebníka. Z hlediska funkce stavba odpovídá platnému územnímu plánu hlavního města Prahy, plocha je určena k výstavbě vysokoškolských komplexů.

Novostavba je orientována k přístupové ose areálu ČVUT, kterou vytváří Technická ulice, a navazuje na nově vybudovanou Národní technickou knihovnu. V tomto směru se příchozím „otevírá“ otevřeným nádvořím. Vlastní objem budovy je přimknut k této nástupní ploše. Z geometricky jednoduchého půdorysu vystupuje pouze skupina do terénu polozapuštěných velkoprostorových poslucháren. Architektura objektu je koncipována autorským kolektivem v duchu soudobého pojetí jako jednoduchá osmipodlažní stavba pevného tvaru s relativně těžkým pláštěm. Pouze v části nástupu je odhalena betonová konstrukce objektu. Funkční prostory jsou rozmístěny kolem tří krytých atrií, která jsou prosvětlována proskleným střešním pláštěm. Vnějším akcentem budovy se stávají přisazené kapacitní posluchárny s kovovým fasádním pláštěm.

Půdorysný tvar „L“

Nová budova ČVUT je koncipována a navržena jako univerzální, variabilní prostor pro vysokoškolskou výuku různých technických oborů. Budou do ní integrována pracoviště Fakulty architektury a dalších součástí technické univerzity. Hlavní kubus půdorysného tvaru „L“ doplňují tři kvádry poslucháren. Vynechaný půdorysný segment je v přízemí vydlážděn a tvoří tak vstupní nádvoří, které bude sloužit jako shromažďovací i otevřený výukový prostor. Budova má osm nadzemních a tři podzemní podlaží. Tři podzemní podlaží jsou z převážné části určena pro parkování osobních vozidel. V prvním podzemním podlaží jsou kromě vyhrazených parkovacích míst umístěny provozy hospodářského zázemí, občerstvení, planografie, prostory sochařského ateliéru a další prostory technického zařízení.

Na hlavní vstup navazuje recepce, v přízemí jsou dále umístěny prostory studijního oddělení, centrálních šaten a kapacitní přednáškové sály pro 80, 100, 180 a 300 posluchačů. V dalších nadzemních podlažích jsou pak umístěny učebny, ateliérové i jiné výukové a speciální prostory a pracovny pedagogů. Kolem atrií spojují tyto místnosti ochozy a chodby.

V každém nadzemním podlaží jsou vždy čtyři speciálně vybavené seminární učebny. Obecně vždy jedna na podlaží bude vybavena dvojitou projekcí a ostatní jednoduchou projekcí. Uprostřed dispozic jsou pak navrženy zasedací místnosti, respiria a hygienická zařízení.

Energeticky vysoce úsporný objekt

Základní půdorysný rozměr je 64,0 x 64,0 m (tj. 8 modulů v rozponu 8,0 m), který je v plném rozsahu zastavěn v podzemních podlažích. Hmotové členění budovy je podpořeno povrchovou úpravou fasád, kterou tvoří lícové cihly s tepelnou izolací, fasády do nádvoří jsou betonové a opláštění kvádrů poslucháren je z barevných plechů klempířsky provedené na dřevěném bednění. Součástí vnějšího pláště jsou transparentní konstrukce, okna osazená v hliníkových černých rámech a parterové prosklené portály. V betonové fasádě jsou pásová okna otevíratelná. V cihelné části jsou okna částečně otevíratelná i pevná. Všechna okna jsou kryta kovovými žaluziemi, portály v přízemí jsou vybaveny venkovními výklopnými roletami, resp. markýzami. Tato stínicí zařízení budou automaticky centrálně řízena a jejich základní funkce je chránit přirozeně větranou a chlazenou budovu před slunečním tepelným zářením. Z hlediska provozní náročnosti je celý objekt navrhován jako energeticky vysoce úsporný. Konstrukční systém budovy je železobetonový skelet kombinovaný s nosnými betonovými obvodovými a vnitřními stěnami, založený na železobetonové desce. Konstrukční řešení podzemí využívá vodovzdorného betonu, bez dalších nároků na povlakové izolace.

Na střeše je navržena extenzivní střešní zeleň s minimální potřebou substrátu a minimálními nároky na údržbu. Je zde navržena směs sluncemilných trvalek a trav, s jejich výsadbou se počítá v pásu po obvodu budovy v šíři cca osmi metrů. Vnitřní stěny jsou betonové v případě, že vytváří součást nosného systému, nebo cihelné, splňující potřebné akustické parametry. Na rozhraní mezi ateliéry, učebnami, kancelářemi pedagogů a chodbami jsou navrženy akustické prosklené příčky. Akustická opatření jsou důležitým technickým prvkem v budově, jsou zajištěna obklady stěn seminárních místností a akustickými podhledy v komunikačních prostorách.

Audiovizuální technika

Zvláštní pozornost byla při návrhu zaměřena na audiovizuální techniku, která bude plnit funkce související s výukovým procesem. Každá posluchárna nabízí adekvátně, dle odstupňované kapacity, sadu projekcí i s možností prostorového zobrazování. Posluchárny budou vybaveny videokonferenční technikou, která umožní spolupráci geograficky vzdálených pracovišť, což povede ke zvýšení efektivity vzdělávání. Ozvučení poslucháren centrálními systémy konferenčního typu bude provedeno s důrazem na optimální pokrytí poslechových ploch a maximální srozumitelnost mluveného slova v návaznosti na prostorovou akustiku. Součástí integrace bude také fixní sada stropních mikrofonů pro potřeby snímání zvuku v sále při videokonferencích a pro případné pořizování audiozáznamů. V řetězci je počítáno též s mobilním tlumočnickým vybavením pro velká mezinárodní sympozia.

V posluchárnách bude zajištěna bezdrátová distribuce programového signálu pro sluchově postižené. Distribuce velkoplošných obrazových informací bude zajištěna také do vybraných veřejných prostor, konkrétně do atrií, na nádvoří a do odbytové plochy občerstvení.

Hry barev

K výtvarné koncepci objektu patří barevné zdůraznění jednotlivých částí dispozice, jako je například blok výtahů nebo blok hygienických zařízení, které jsou intenzivně barevně pojednány v celé nadzemní části. Také bloky poslucháren včetně jejich průniku z exteriéru do interiéru jsou intenzivně temně barevně natřeny. Po obvodu stavby je nově vysázena „hradba“ stromů a plasticita stávajícího terénu je v některých částech využita k propojení exteriéru s interiérem. Příkladem může být provoz občerstvení, který je otevřen do přilehlého dvorku.

Úpravy ve stávajících objektech A a C Fakulty stavební jsou soustředěny do dvou částí. Na úrovni druhého nadzemního podlaží budovy A se bude napojovat propojovací lávka. V suterénu budovy C, pod hlavním vstupem do areálu Fakulty stavební je situován hlavní velín TZB a bezpečnosti, který se bude pro potřeby napojení nové budovy Dejvice rozšiřovat o jednu místnost.

Vlastní výstavba a její organizace má umožnit zahájení výuky v relativně krátké době, od letního semestru 2010/2011. Bude jistě sloužit pro studenty našich fakult též jako názorná ukázka současných moderních technologií používaných ve stavitelství.

TEXT MILOSLAV PAVLÍK


TŘI OTÁZKY ALENĚ ŠRÁMKOVÉ

V jednom svém komentáři k projektu jste řekla, že váš autorský tým chtěl, aby nová univerzitní budova byla rozumná, trošku chudší, aby vedla studenty ke skromnosti a aby nic nepředstírala. Podařilo se?

Myslím, že jo. Nemyslela jsem tím ale jen logický, jednoduchý koncept, použití materiálů nebo jistou skromnost ve výrazu. Prošla jsem školou samozřejmě jako studentka a později pak také jako pedagog. Obě ty zkušenosti, oba ty pohledy mě utvrdily v tom, že studenti se mají i na vysoké škole především učit týmové práci, vzájemně se obohacovat, hádat se o věc, porovnávat svoji práci navzájem. Tomu jsme přizpůsobili koncept, organizaci prostoru, celou architekturu. Aby tam takové podmínky byly, aby podporovaly kontakty nejen mezi studenty navzájem, ale také mezi studenty a učiteli, aby škola byla transparentní nejen ve své architektuře, ale také ve vztazích, které se pod její střechou odehrávají. Když jsme s investory tyhle věci dolaďovali, někdy to trošku drhlo.

V čem jste nenašli shodu?

Je jistě normální, že dialog architekta s investorem vždy vyžaduje oboustrannou trpělivost, nadhled a jistou míru kompromisu. Úvaha stavět novou budovu, hledání peněz v rozpočtu a nakonec pak projekt – to trvalo docela dlouho, spoustu let. A v průběhu těch let se myslím trochu proměnila i strategie školy. Ta se oproti očekávání rozrůstá daleko víc, než se myslelo. Ke studiu je přijímáno stále více studentů, a proto z praktických důvodů začíná převažovat názor, ať studenti co nejvíce pracují doma a do školy chodí hlavně na konzultace a zkoušky. Jsem asi ze staré školy, ale s tím nesouhlasím. Jsem přesvědčená o tom, že zadané úkoly mají studenti řešit společně, být spolu ve dne v noci, prožívat dobrodružství i zodpovědnost společné práce, být v kontaktu nejen mezi sebou, ale i s pedagogem. To počítač nenahradí. Škola má být v tomto směru otevřená. To však lze docílit jen při určitém množství studentů. Přijímat jich stále více je pravděpodobně pro školu výhodné ekonomicky, pomůže jí to finančně. Ale pochybuji, že v kvalitě.

Ve vašem projektu počítáte s umístěním výtvarných objektů v nástupním prostoru v přízemí. Výtvarná díla se v současné architektuře často neobjevují. Jak se vám to podařilo prosadit?

Je prima, že se na to právě teď ptáte. Sochy Johna Hejduka jsme zakomponovali do útvaru školy hned na začátku, když jsme o smyslu budovy začali vážně uvažovat. Nechtěli jsme budovat veselou a pohodlnou školu, vysokoškolské studium také nepovažujeme za období radovánek, proto ta reminiscence na Palachův pocit zodpovědnosti. Více nám k tomu napověděla taky ta skutečnost, že Hejduk byl dlouholetý děkan školy architektury na Cooper Union v New Yorku a také že obě dědičky autorských práv nad umístěním těchto soch neskrytě zajásaly. Tak jsme průčelí obklopující dvojici domu sebevraha a domu matky sebevraha přizpůsobili výrazu soch.

PŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEK

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 197     ne: 231

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb