přeskočit na hlavní obsah

Nová budova ČVUT - Rozhovor

/up/images/featured/images/1092.jpg

ROZHOVOR S ALENOU ŠRÁMKOVOU

BUDOVA MÁ NÉST CELOMĚSTSKOU ZODPODVĚDNOST

V    jakém směru vychází vstříc nová fakulta architektury potřebám studentů?

Nová budova by především měla zdemokratizovat vazby ve škole, sblížit navzájem učitele i žáky a i učitele mezi sebou. To jsem v té stávající budově postrádala. A měla by také vytvořit prostředí, v němž se dá dospět k poezii, k lyrice, a to chce pevnější základ.

Jak moc jste přihlížela k Engelovu prostorovému konceptu i stávajícím budovám?

Když se podíváte po obvodu, je to jeden palác vedle druhého. Je tam silně zastoupená novodobá historie architektury - to nejde ignorovat.

Když jsme u školy, jak hodnotíte současnou výukovou skladbu předmětů na Fakultě architektury ČVUT?

Sylabus obsahuje rozsah znalostí, které by si studenti měli osvojit. Je to stavitelství, průprava v myšlení, to znamená matematika a deskriptiva, a znalosti dějin. Záleží na personálním obsazení, protože od lidí se odvíjí kvalita vyučování.

Co může vlastně škola studentu poskytnout kromě teoretické průpravy? Dokáže prohloubit jeho talent, nebo působí iniciačně?

Měla by poskytnout všeobecné vzdělání. Měla by mu umožnit ověřit si sám sebe, nakolik je schopen tvůrčí práce. To by měl student poznat z konkurence, které je ve škole vystaven. To člověk sám o sobě zo nepozná. Vidí se jenom vedle ostatních. Toto by měla škola dát studentům do vínku. Dát jim vědět, zda jsou hvězdy oboru, nebo jimi nejsou.

Co vlastně přinesla škola vám?

Měla jsem dost štěstí na osobnosti učitelů. V    Bratislavě byla zastoupena funkcionalistická avantgarda. Byli tam vynikající pedagogové, například Hruška, Hannauer, Koula, Karfík.

Jak je podle vás zastoupen urbanismus na současné fakultě architektury?

Nyní se na škole vyměnila garnitura urbanistů, takže se ukáže, zda něco dokážou.

Jakou roli hrál urbanismus ve vaší tvorbě?

Není to můj obor. Ani jsem se nesetkala s lidmi, kteří by ho uměli, ačkoli Jindřich Krise měl k němu dost blízko.

Je urbanismus u nás v rozpacích nad sebou samým proto, že zde chyběla urbanistická tradice?

Ne, je to nejspíš celosvětový jev. Existují a existovali sice vizionáři, ale ve 20. století jsme zažili fiaska, například Brasilia. Pro všechny, kdo zasahují do města, by měl platit zákon, aby mu neubrali život. Žádný zásah by neměl ublížit životaschopnosti města. To se velmi lehce překročí, například nedodržením měřítka stavby. Ve Stockholmu se přestěhovaly komunikace o patro výš a dole jezdily automobily. Dnes se ví, že se nedá žít bez dotyku se zemí.

Jde dnes skloubit dobrý urbanismus s expandujícím automobilismem?

To je problém, který bude stále tíživější.

Jak se má jednotlivá stavba vypořádávat se svým okolím? Do jaké míry je nutné to okolí ztvárňovat či přizpůsobovat stavbě?

To už je něco jiného, to je lokální urbanismus.

Jak se má měřítkově stavba přizpůsobovat svému okolí?

Někdy lze překročit měřítko dané okolím, ale jde o míru, která může být dána funkcí nebo investorskou či reprezentativní důležitostí.

Jak jste se vyrovnávala s měřítkem budovy ČKD, když jste vstupovala na půdu Václavského náměstí?

Především jsem musela důstojně zastavět parcelu tak, aby to neublížilo okolí. Tomu muselo odpovídat i měřítko. Budova musela mít rozměr odpovídající jejímu významu. Muselo se vyhovět směru Zlatého kříže. Budova ČKD nesplňovala žádná reprezentativní hlediska, ale uzavírá dolní část náměstí a zároveň je vkomponována do řady, kde jsou paláce Na Příkopě. A zároveň musela obstát mezi krásnými secesními a funkcionalistickými domy na Václavském náměstí.

Jak vnímáte Václavské náměstí - jako bulvár, nebo uzavřené náměstí?

To je jedno, Praha není tak veliká, aby bylo nutné měnit měřítko centra.

Do jaké míry určuje typologie podobu domu?

Záleží na důležitosti funkce a je škoda, že nemáme žádné státní investice. Právě to jsou stavby, které by měly nést tu tíhu odpovědnosti. Josef Pleskot navrhl jinak pěknou banku ČSOB v Praze-Radlicích, ale ta se ponořuje do terénu. To nevím, jestli je dobře, protože budova má nést celoměstskou zodpovědnost.

Když se retrospektivně podíváte na svou tvorbu, jaké stavby vnímáte jako pro vás klíčové?

Moc jsem toho nepostavila, ale myslím, že více jsem do architektury zasáhla tím, že jsem se zúčastňovala veřejných soutěží. I když se většina projektů nerealizovala, myslím, že jsem se podepsala na úrovni soutěží. Soutěžila jsem v zásazích do většiny důležitých pražských prostorů.

Které z nerealizovaných staveb byly pro vás nejdůležitější?

Je mi líto, že se nepostavila banka na náměstí Republiky, hlavně proto, že to náměstí potřebuje nějaký smysluplný bod. Náměstí Republiky je rozcouraný chaos. Bylo by to dobré i pro pražskou siluetu, ale neudělalo se nic.

Jak velkou roli přisuzujete soutěžím?

Soutěže jsou nesmírně důležité pro vyhledávání nejlepšího řešení, ale také proto, aby se mezi sebou konfrontovali architekti. Na soutěžích jsme se vlastně hodně naučili. V této souvislosti považuji za tragické, že Praha nemá hlavního architekta, který by určil, na které pozemky je nutná soutěž. Investoři nebudou rádi vyhlašovat soutěže, protože se vždycky cítí omezováni ve svém rozhodování.

Čili lze soutěže chápat také jako regulační mechanismus?

Soutěže slouží hlavně budování názorů. Poučit se z ní dokážou nejen soutěžící, ale nakonec i veřejnost.
---

S DĚKANEM FA ČVUT ZDEŇKEM ZAVŘELEM

V nedávno vysílané televizní talk show jste popsal svůj nástup do pozice děkana a následující léta jako snahu přečíst chaos a v další fázi jej pak zvládat. Jak jste zvládli stěhování takového kolosu, Jakým vaše fakulta je, do nové budovy ?

Stěhování kolosu proběhlo poměrně hladce, zejména díky předcházející přípravě. Každopádně z menšího do většího se vždycky stěhuje jednodušeji než naopak! Skutečné efekty našeho přesunu zjistíme teprve během práce - následující semestr považujeme za „experimentální".

Jaké zásadní organizační a provozní změny přinese život v nové budově studentům, jaké pedagogům?

Zásadní změnou je především sdružení všech pracovišť pod jednou střechou, což by mělo výrazně přispět komunikaci mezi součástmi. Zcela odlišně bude organizován děkanát a všechny podpůrné služby - přehledně a viditelně. Organizace studia bude odpovídat postupu ve studiu. V nejnižším podlaží bude soustředěna výuka prvního ročníku, jež bude organizována v „kmenových" místnostech. Postupně směrem nahoru budou umístěny Ústavy výukové a nejvýše Ústavy návrhové. Jak výukové, tak ateliérové prostory jsou samozřejmě nově zařízeny a měly by být pro studenty jakousi „domovskou" základnou. Cílem je pozvednutí aktivní účasti studentů na výuce a permanentní interakce s pedagogy. I místnosti pedagogů jsou mnohem prostornější než dříve a poskytují jim více možností jak pro pedagogickou, tak i vědeckou a tvůrčí činnost.

Když jsem procházel budovou školy těsně před jejím dokončením, zaregistroval jsem zde některé, na první pohled patrné změny oproti projektu. Dodatečně vyzděné dělicí příčky v pracovnách pedagogů, skleněné příčky oddělující jednotlivé ateliéry v nejvyšším, mezonetovém podlaží, vyšší parapety v místnostech, orientovaných do atria. Byly tyto a další kompromisy nutné?

Nevím proč mluvit o kompromisech? Budova má samozřejmě svoje uživatele a i ti mají určitou představu o své práci. Škola není muzeum a je třeba ji tam, kde je nutno, přizpůsobovat potřebám výuky. Ostatně tento proces bude probíhat i v budoucnu.

Architektka Šrámková projevila neúspěšnou snahu umístit do nástupního prostoru nové budovy sochy Johna Heyduka. Počítá se zde s jinými uměleckými artefakty, s využíváním otevřeného nástupního prostoru?

Otevřený vnější prostor, tak zvané čtvrté atrium, bude laboratoří fakulty pro experimenty nejrůznějšího druhu. Tento názor potvrdil i výsledek soutěže na řešení celkového vstupního prostoru FSv a FA. Pokud vím, byl systém věnovat 1% ze stavebního rozpočtu na umělecká díla u veřejných zakázek zrušen, na rozdíl od mnoha jiných zemí. Myslím, že je to škoda a že by se o tom mělo dále diskutovat. Ale ať už diskuze dopadne jakkoliv, bude mít zadavatel stavby vždy důležité slovo ve volbě uměleckého díla.

Pane děkane, můžete nám říci, kolik studentů každoročně absolvuje školy architektury v české republice? Kolik z toho je absolventů FA ČVUT?

Celkem absolvuje na českých školách architektury ročně asi 250-300 absolventů, z toho na ČVUT asi 180-200.

Jak se vlastně odhaduje celospolečenská potřeba profese v kvantitativních ukazatelích ? Nemůže se stát, že vedle policistů, kněžích, soudců a dalších profesí budeme mít i nejvíce architektů na počet obyvatel?

Ty však stát zajisté živit nebude. Jak víte, centrální plánování v Čechách už delší dobu nefunguje. Školy se řídí poptávkou a nabídkou vedle svých vlastních možností. FA ČVUT přijímá ročně zhruba 300 uchazečů, tedy asi každého třetího v celostátním měřítku. Počet architektů na 1000 obyvatel je stále ještě zhruba poloviční oproti západoevropským státům. Obavu, že by stát naše absolventy musel živit, nesdílím. Tvořivá povaha naší práce nabízí samozřejmě prostor i v příbuzných disciplínách.

Nenutí systém státních dotací na každého studenta školy přijímat i ty méně nadané, méně motivované ? Nedominuje pak kvantita nad kvalitou?

V posledních letech není kvantita už takovou měrou odměňována. V letošním roce přijalo ČVUT tzv. limity, které omezují počet přijatých studentů do všech stupňů studia. Fakulty mohou samy rozhodnout o preferencích pro studijní směry.

Fakulta architektury je jednou z mála škol pracující s přísnými kriterii pro příjem studenta. Jak potvrdí řada úspěšných architektů, ne všichni byli rozeznáni hned n a začátku studia.

Vy sám nepůsobíte v nové budově jen jako děkan, ale také zde vyučujete. Co vám nové působiště přinese osobně ? Máte z nového prostředí radost?

Několik prvních dní v budově povrdilo mou představu. Budova je prostorná, přehledná a transparantní. Věřím tomu, že pomůže jak stmelení našeho učitelského sboru, tak i intenzivní práci studentů. Radost mám především z toho, že Fakulta architektury po dlouhých letech disponuje budovou postavenou pro její způsob práce. Doufám, že se tak potvrdí i to, že kultivované prostředí bude mít vliv i na její obsah.

PŘIPRAVIL JULIUS MACHÁČEK 

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 141     ne: 152

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb