přeskočit na hlavní obsah

Národní technická knihovna

/up/images/featured/images/narodni_technicka_knihovna_0a36.png

PRAHA 6, R. BRYCHTA, A. HALÍŘ, O. HOFMEISTER, P. LEŠEK / PROJEKTIL ARCHITEKTI V. KRÁLÍČEK

Projekt Národní technické knihovny v Dejvicích zvítězil v anonymní architektonicko-urbanistické soutěži v roce 2000. Knihovna je navržena v půdorysu oválného čtverce o vnějších rozměrech cca 75x75m. Objekt má šest nadzemních podlaží a tři podzemní. 1. NP a 2. NP má veřejný charakter s doplňkovými funkcemi (kavárna, přednáškový sál, výstavní prostor, pobočka městské knihovny, noční studovna) a je prostorem volné komunikace a setkávání návštěvníků areálu vysokých škol a knihovny. Vlastní provoz knihovny začíná na úrovni 2. NP. V dalších nadzemních podlažích jsou umístěny především volné výběry fondů, studovny, učebny a administrativní zázemí knihovny. V podzemí je střed vyhrazen zázemí knihovny (sklady knih, technologie) a obvod podzemnímu parkovišti.

URBANISTICKÉ A ARCHITEKTONICKÉ ŘEŠENÍ

Vysokoškolský kampus technických škol je komponován na základě urbanistické koncepce Antonína Engela z 20. let 20. století. Výstavba kampusu však probíhala a probíhá postupně. Proto je zde sledovatelný různorodý koncepční přístup k využití stavebních parcel (původní Engelův – VŠCHT, rektorát, Čermákova Fakulta strojní a elektrotechnická, Paroubkova FA a FSt, Dudkova menza apod.). Každá budova má svůj orientovaný vstup v souvislosti s vazbou na původní Engelův zastavovací plán. Stavební parcela se nachází přímo v ohnisku střetu téměř všech výše uvedených budov u ulice Technické. Z toho vyplývající určitá rozporuplnost a neuchopitelnost místa vedla k přijetí vcelku konzervativní polohy respektující dejvický blokový koncept.

Navržený objem budovy NTK je tak reakcí na místo, kde je navrhován, a typologii, kterou v sobě skrývá. Zvolení uzavřené formy s konvexními tvary je pro nás výraz soustředění a pevného bodu. Tvar hranolu na půdorysu sférického čtverce je pro budovu knihovny zvolen pro jeho charakter osově orientované centrály. Do budovy se vstupuje čtyřmi vstupy – není definován hlavní vstup, i když se dá předpokládat, že vstup z hlavní ulice Technické bude nejpoužívanější.

Fasáda knihovny je neprodyšně, i když průhledně až průsvitně uzavřena obíhajícím skleněným pláštěm. V přízemním pásu je plášť průhledný, aby dal bez překážky nahlédnout do veřejné vstupní haly knihovny, přesněji řečeno aby nevytvářel pocit bariéry a odtažitosti. Díky použití dvojité fasády a díky zasklené atice je odsunuta do druhého plánu též masivní střecha.

Pro vyznění fasády jako jasné hranice bylo potřebné posunout nosný systém co nejhlouběji do dispozice. Tak vznikl výrazný dojem lehkých plovoucích stropních desek. To je jeden z důvodů uplatnění velkorozponové konstrukce 15x15m. Dalším důvodem zvolené konstrukce je výrazné zvýšení variability vnitřního prostředí, které tato konstrukce umožňuje. To je důležité zejména pro velkou knihovnu s opakujícími se moduly studijních míst a knižních regálů volného výběru. V hlavním vstupním prostoru – vstupní hale pak vede k uvolnění, které velikosti prostoru odpovídá.

Veřejný parter budovy je otevřený provozně i vizuálně. Vnitřní hala v přízemí objektu, řešená velkoryse díky velkému konstrukčnímu rozponu, je svébytným prostorem s vlastní kvalitou, který povyšuje i okolní přidružené funkce, je setkávacím náměstím uvnitř, ale ještě před knihovnou. Volný pohyb parterem – pasáží uvnitř domu – je doplňován i parterovou úpravou blízkého okolí knihovny.

Dopravní obsluha budovy NTK je řešena jednosměrnými rampami s vjezdem z ulice Studentské a výjezdem do ulice Thákurovy.

PROVOZNÍ A DISPOZIČNÍ ŘEŠENÍ

Dispoziční řešení objektu navazuje na urbanistické řešení knihovny. Čtyřmi vstupy ve formě nik vstupujeme nejen do hlavního prostoru parteru – vstupní haly, ale i do doplňkových provozů: výstavního sálu, přednáškového sálu, noční studovny, služebního vstupu a do pronajímatelných prostorů s předpokládanou funkcí pobočky městské knihovny, kavárny, knihkupectví a reprografii.

Otevřený parter – vstupní hala slouží jako setkávací a komunikační místo, jsou tu navrženy různé způsoby sezení. Z prostoru otevřeného parteru – vstupní haly vstoupíme do prvního vlastního vstupního prostoru knihovny, umístěného pod spuštěným atriem a od pasáže odděleného zasklenou stěnou.

Ze vstupního prostoru v 1. NP vystoupáme do 2. NP do haly služeb – hlavního centrálního a výrazového prostoru knihovny – atria, které je otevřené přes všechna další podlaží knihovny. Stěny mezi 2. NP a parterem jsou na celou výšku prosklené profilovaným sklem, stejným jako na vnější fasádě objektu. Dochází tak k optickému propojení vnitřní dispozice vlastní knihovny s parterem budovy a potažmo parterem okolí kampusu.

Hlavní, dvojramenné schodiště je komunikační páteří knihovny. Na vertikálním tubusu s veřejnými a knihovními výtahy je umístěn na patro vždy jeden hlavní obslužný pult. Další pracoviště personálu jsou rozprostřena po patře. Studovny jsou umístěny při obvodových prosklených stěnách s vysokým parapetem. Hlavní studovny jsou proříznuty přes dvě patra tak, aby každá měla jinou proporci a jinou prostorovou kvalitu. Volné výběry jsou situovány uvnitř dispozice a uzavřené studovny pak v blízkosti vertikálních jader na JV a SZ straně budovy. Denní místnost personálu a odpočinková místnost s občerstvením pro návštěvníky jsou umístěny uvnitř dispozice, ale s přirozeným světlem, s návazností na služební část. Poslední patro obsahuje individuální a skupinové studovny a atria. V administrativní části je použit open space s velkoprostorovými kancelářemi a současně jsou navrženy též buňkové kanceláře. Dělicí příčky jsou prosklené a jsou řešeny jako polopříčky nebo příčky přes celou výšku, ale s otvíravou horní částí, a umožňují provětrávání.

Umístění parkingů pod objekt budovy NTK bylo obtížné hlavně v konstrukčním řešení objektu a v dopravním napojení v hloubce suterénu. Parkoviště je navrženo „okolo“ provozu knihovny včetně skladů, čímž se vyhýbá umístění pod zatížené sklady.

TECHNICKÉ ŘEŠENÍ

Objekt je tvořen dvěma dilatačními celky – od vlastní konstrukce objektu knihovny je oddilatován jednopodlažní prostor vnějších ramp a zásobovacího dvoru. Nosný systém hlavní budovy tvoří železobetonový monolitický skelet převážně s deskami působícími ve dvou směrech. Primární osový systém nadzemních podlaží je 15x15 m. Ten je v suterénních prostorách zahuštěn rastrem sloupů v osnovách 7,5x7,5 m. Systém sloupů je doplněn stěnami komunikačních a instalačních jader. Stropní konstrukce nadzemních podlaží jsou navržené jako dodatečně předpínané, stropní konstrukce podzemních podlaží jsou nepředpínané, s výjimkou průvlaku v oblasti zásobovacího dvora. Objekt je založen na monolitické základové desce.

Nosný systém budovy tvoří železobetonový monolitický skelet převážně s deskami působícími ve dvou směrech. Primární osový systém nadzemních podlaží je 15x15 m. Ten je v suterénních prostorách zahuštěn rastrem sloupů v osnovách 7,5x7,5 m. Systém sloup ů je dop lně n stěnami komunikačních a instalačních jader.

Obvodové suterénní stěny jsou navrženy jako monolitické, působící jako spojité nosníky podpírané stropními deskami a základovou deskou. Stropní konstrukce podzemních podlaží je v prostoru garáží tvořena převážně rovnou deskou tloušťky 250 mm. Pouze místně je z důvodu vyššího zatížení tato deska doplněna hlavicemi o průměru 3 m. Stropní konstrukce vynášející velká zatížení od depozitářů je uvažována jako trámová s průvlaky průřezu 700x650 mm na rozpon 7,5 m, vynášející trámy průřezu 350x550 mm v roztečích 2,5 m a mezi nimi pnutou desku tloušťky 150 mm. Sloupy v podzemních podlažích jsou kruhové o průměru 500 mm až 900 mm, resp. obdélníkové o průřezu 250x500 mm, 500x500 mm, 450x900 mm, 500x1200 mm a 500x1300 mm.

Základním nosným systémem všech stropů nadzemních podlaží je desková předpínaná stropní konstrukce s viditelnými kuželovitými hlavicemi o průměru 6 m ve střední části objektu, 4,5 m u řady sloupů u fasády a 5 m u sloupů v prostoru okraje prolomených atrií.

Stropní desky jsou dodatečně předpjaté lanovým předpínacím systémem se soudržností. Jsou použity čtyřlanové kabely v oválných kanálcích, které jsou vhodné pro předpínání tenkých deskových konstrukcí z důvodu minimálního snížení excentricity předpínací výztuže vůči střednicové rovině předpínané konstrukce. Jsou použita lana o průměru 15,7 mm – 1570/1770 MPa s velmi nízkou relaxací (2 % po 1 000 hodinách). Kotevní napětí je 0,7x1770 = 1239,0 MPa.

Stropní konstrukce je podpírána soustavou sloupů a stěn výtahových a schodišťových jader. Sloupy nadzemních podlaží jsou uvažovány kruhové o průměru 500 mm až 900 mm, stěny jader jsou navrženy do tloušťky 250 mm, resp. 200 mm.

Stropní desky jsou prolomeny řadou atrií a spojeny monolitickými schodišti.

Střední část konstrukce stropu nad 1. NP je zavěšena na okraj stropu nad 2. NP pomocí předpjatých betonových táhel o průměru 250 mm. Okraje stropních desek nadzemních podlaží jsou ztuženy obrubními nosníky, stejně tak obvody vnitřních atrií.

Fasáda je půdorysně polygonálně členěná v šířkovém modulu 1250 mm, zasklená na celou výšku bez vodorovného členění do pevné konstrukce strukturálního fasádního systému s vnitřní pohledovou šířkou profilů 50 mm. Šířkový modul je volen s ohledem na poloměr zakřivení pláště a s požadavkem na maximální možnou plynulost křivky. Byly zvoleny interiérové rolety v šířkovém dělení 1250 mm, ovládané automaticky s možností individuální manipulace. Fasáda je dvouplášťová s vloženým systémem automatického stínění.

Vnější plášť tvoří půdorysně zakřivená plocha ze svisle osazených skleněných profilů průřezu U. Jedná se o standardizované lité kalené profilované tvarovky z čirého skla. Profily mají mezi sebou mezeru cca 60 mm. Stejnou mezeru mají i ve vodorovném směru mezi svými konci a vodorovnými ocelovými nosníky. Mezera je v administrativní části a lokálně i ve veřejné části plynule rozšířena až na 250 mm. Kotvení profilů je navrženo jako bodové. Skleněné profily jsou uchyceny na předsazenou ocelovou konstrukci. Pod pochozí podlahové pozinkované ocelové rošty pro údržbu jsou zavěšeny vnější žaluzie; stínění je zajištěno automatickým systémem hliníkových žaluzií. Nosné konzoly vynášející vnější plášť jsou zakotveny do železobetonové stropní desky.

Vnitřní plášť je tvořen hliníkovou prosklenou konstrukcí z fasádního rastrového systému s pohledovou šířkou profilů 50 mm, půdorysně lomenou podle zaoblení objektu v šířkovém modulu 1250 mm. Zasklení je většinou pevné, v některých částech budou sklopná nebo sklopně otvíravá okna (přirozené větrání, přívod vzduchu při požáru NTK). Hlavní střešní plášť objektu je navržen jako střecha s extenzivní zelení. Jedná se o souvrství s hydroizolační a tepelně-izolační funkcí včetně akumulačního systému s retenčním účinkem pro dešťové vody. Plocha hlavního střešního pláště je ohraničena skleněnou a titanzinkovou atikou. Z hlavní úrovně vystupují titanzinkem oplechovaná jádra pro vzduchotechniku, schodišťové jádro a zastřešení atria.

Zastřešení atria tvoří skleněný plášť pultového tvaru na ocelové konstrukci se systémem interiérových mobilních stínicích prvků a pevným zasklením se skly se sníženou hodnotou celkového činitele prostupu sluneční energie. Vysazení tubusu zastřešení atria nad rovinu střešního pláště je dáno požadavkem požárního řešení objektu (vytvoření akumulačního prostoru pro odvod kouře v případě požáru) a pomáhá pro udržení kvality vnitřního prostředí. Konstrukce zasklení je hliníková rastrová. Hliníková konstrukce (krokve) je uložena na podkladní ocelové konstrukci, kterou tvoří zakapotované nosníky na rozpon 17,4 m. V rámci dvou atrií 6. nadzemního podlaží je navržena pochozí dřevěná paluba.

KAPACITY
1/ Celkový počet čtenářských míst ve studovnách a učebnách – 1200
2/ Celkový počet svazků ve volném výběr 500 000
3/ Celkový počet svazků ve skladu – 600 000
4/ Celkový počet titulů ve volném výběru 10 000
5/ Orientační celkový počet návštěvníků ročně – 900 000
6/ Orientační počet registrovaných uživatelů – 40 000

Předpokládá se celoroční provoz 7 dnů v týdnu, 14 hodin denně, 8–22 hod. s výhledem na provoz nepřetržitý po 24 hodin denně (platí pouze pro noční studovnu).

PŘIPRAVIL MICHAL JANATA

NÁRODNÍ TECHNICKÁ KNIHOVNA, AREÁL VYSOKÝCH TECHNICKÝCH ŠKOL, PRAHA-DEJVICE
KLIENT Národní technická knihovna, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
AUTOR Mgr. akad. arch. Roman Brychta, Ing. Ondřej Hofmeister, Ing. arch. Adam Halíř, Ing. arch. Petr Lešek / Projektil architekti
AUTOŘI SOUTĚŽNÍHO NÁVRHU Roman Brychta, Adam Halíř, Václav Králíček, Petr Lešek (r. 2000)
SPOLUAUTOR INTERIÉRU R. Babák, O. Tobola
VIZUÁLNÍ STYL, INFOSYSTÉM P. Babák
CENTRÁLNÍ UMĚLECKÉ DÍLO Dan Perjovschi
ZASTAVĚNÁ PLOCHA PARTERU 4740 m2
ZASTAVĚNÁ PLOCHA PODLAŽÍ CELKEM 51 434 m2
OBESTAVĚNÝ PROSTOR NADZEMNÍCH PATER 115 613 m3
OBESTAVĚNÝ PROSTOR CELKEM 168 187 m3
REALIZACE 2009

---

RECENZE: GEOMETRICKÉ OXYMÓRON NEBOLI KVADRATURA KRUHU

Národní technická knihovna (NTK) se vymyká z prostorového rámce vymezeného budovami Vysoké školy chemicko-technologické ČVUT, Vysoké školy zemědělského a lesnického inženýrství ČVUT od Antonína Engela, Fakulty strojní a elektrotechnické od Františka Čermáka a Gustava Paula, menzy ČVUT od Oldřicha Dudka a dalších, už geometrií svého půdorysu. Jedná se o geometrické oxymóron, o prostorovou antilogii. Půdorys splňuje pouze některé parametry čtverce, totiž že jeho sousední strany mají stejnou velikost, jsou k sobě kolmé, ale jeho vnitřní úhly nejsou pravé. Půdorys knihovny tedy není pravoúhlým útvarem, tím méně pak sférickým čtvercem, jak se praví mylně v autorské zprávě a jak odpapouškovali (mně dostupní) všichni autoři článků o této stavbě. Půdorys je přece bytostně planimetrický, nikoli stereometrický útvar. Sférický čtverec by musel být čtverec promítnutý na plochu koule. Půdorys NTK má kromě téměř pravoúhlých charakteristik i rysy křivky, jejíž exaktní definici je přinejmenším obtížné, přinejhorším nemožné najít, už proto, že různé matematické obory chápou křivku ze svého úhlu pohledu, a tedy jinak. Podle dělení geometrie Juliana Lowella Coolidge na syntetickou (tedy geometrii bez algebraického zázemí), algebraickou (tedy studující geometrické útvary prostřednictvím rovnic), diferenciální (zkoumající geometrické útvary prostřednictvím diferenciálního počtu) a topologickou (zkoumající spojité transformace)1 bychom došli k velmi odlišným definicím křivky. Půdorys NTK souvisí rovněž s jedním ze třech hlavních matematických problémů antiky, tedy s řešením kvadratury kruhu, to znamená úkolu najít k danému kruhu „čtverec o stejném obsahu, což úzce souvisí s rektifikací kružnice“.2 Jak známo z obecných dějin matematiky, tento slavný problém se nepodařilo vyřešit v rámci eukleidovské geometrie. Neeukleidovské geometrie postrádaly zřetelnou exaktnost Eukleidových iTOiXSid, nicméně byly více právy složitosti geometrického světa. Tím pádem se za určitých okolností mohou stát přímky křivkami: „Modelování přímek hyperbolického nebo eliptického geometrického světa se stalo zdrojem výkladu, podle něhož jsou přímky v hyperbolickém a eliptickém geometrickém světě křivé. Čím menší je parametr takového světa, tím jsou křivější. Tento výklad je pochopitelně možný a také je velmi plodný. Avšak jak již tomu v takových případech bývá, je to též výklad zakrývající.“3 Podstoupil jsem spolu s případným čtenářem, jehož pozornost nechci nijak přepínat, tento exkurs do dějin geometrie proto, aby byl mně i mému čtenáři jasnější paradox půdorysu Národní technické knihovny. Jsme u starého problému, který můžeme řešit neeukleidovskými prostředky: Čím menší jsou parametry (nejen architektonicky konstruovaného) prostoru, tím jsou přímky křivější, to znamená tím je čtverec (který tím pádem není čtvercem ve vlastním slova smyslu) zakřivenější. Uvážíme-li rozměry tohoto zakřiveného čtverce, tedy 75x75 m, pak stojíme před paradoxem, který můžeme zjednodušit do otázky: Do jaké míry je křivost/rovnost této budovy přiměřená jejím monumentálním rozměrům? Ve velké ploše, bereme-li její velikost z pohledu člověka, který se dívá na knihovnu z odstupu řekněme deseti až padesáti metrů, hned nevynikne apartní tvarové napětí oscilující mezi pravoúhlým a zakřiveným útvarem. Je-li čtverec zvláštním případem pravoúhelníka, nikoli obdélníka, pak je půdorys NTK zvláštním případem pravoúhelníka i křivky. Proč tolik prodlení u půdorysu? Protože na budovách Projektil architekti jsou možná nejzajímavější jejich půdorysná řešení, respektive je pokládám za jejich největší přednost.

Vstoupíme-li do souboru dosavadních univerzitních budov, vidíme, jak je novotvar NTK skvěle začleněn do dosavadního prostoru. Vytváří novou dominantu, ale velmi nenápadným způsobem, k čemuž přispívá i zakalená barva pláště. Tvar budovy se zdá z různých pohledových perspektiv, jež jsem podstupoval s trpělivostí, s níž jsem před skutečně dávnými lety přehrával na klavíru stupnice, měnit svůj tvar, přitom však na nás působí ten samý půdorys. Z větší vzdálenosti vynikne napětí mezi zakřiveností/rovností fasád. Budova se zdá rotovat v kruhovém či mírně eliptickém pohybu, ale přitom se nabízí oku jako inertně strnulá, k čemuž přispívá i neutrální barva pláště. Interiér budovy naopak vyniká dynamismem ramp i barevností podlah.

Tedy budova, na níž není co kritizovat, odhlédnu-li od technicko-provozní stránky, kterou jsem zatím blíže nezkoumal? Nikoli, podobně jako u knihovny v Hradci Králové se mi zdá problematické to, co nesouvisí s projektem samotným, ale s výtvarnými intervencemi osob, přizvaných Projektil architekti. Dílo Dana Perjovschiho jistě zaujme svou rudimentárně atavistickou kresebnou linkou, která se však nehodí na betonové plochy knihovny, jejichž strohost ještě podtrhuje. Při vší úctě k němu není to umělec kalibru Keithe Haringa, jehož umění bylo napájeno z bezbřehého umění graffiti. Jistě že klasici street art jako Jean-Michel Basquiat i Keith Haring, jsou mrtvi (fyzicky, nikoli umělecky), ale žije například skvělý graffiti artist Banksy (1974), jehož přítomnost by v NTK byla senzací v tom nejlepším slova smyslu. To nehovořím o tom, že je generačně bližší autorům knihovny než o generaci starší Perjovschi. Do souvislosti výtvarných intervencí, které nejsou k prospěchu stavby samé, bych řadil i nové žluté „kótování“ budovy. Dodatečné „kótování“ totiž ruší vizuálně silný účinek „nekonečné“ jednolitosti pláště, což jsem ještě před umístěním čar i číslic považoval za jednu z velkých předností knihovny. Bezpatkové písmo triviálního tvaru snad mělo evokovat technický obsah knihovního fondu nebo snad corporate identity (když nejde o firmu, ale o kulturní instituci?), ale výsledek je značně rozpačitý. Navíc v zemi, jež bývala typografickou velmocí? „Písmo je determinováno materiálem, ve kterém je provedeno“, jak píše ve svém Eseji o typografii František Štorm4, tak proč propustně nepropustná fasáda nenese, když už musí, písmo, které by bylo reakcí na materiál pláště? Jako by nestačilo, že skutečně úděsná typografie provázela naše předsednictví v Unii. Duchovní či méně nadneseně estetický význam písma jako by se vytratil zcela a tento deficit se usadil na stěnách Národní technické knihovny, což je možná symbolický cejch české typografické krize v době zahlcení počítačově anonymními fonty. Jak říká František Štorm ve svém skvělém eseji: „Cesta za duchovní podstatou písma má několik stupňů, od čtenářského klouzání po povrchu po úzkostné zkoumání. To je další bod, který má Písmo i písmo společný: hrstka zapálených zasvěcenců krmí masy duchovní potravou.“5 Tento typografický degustát bohužel není dobrou ingrediencí na jinak skvělé architektonické lahůdce, jíž by bylo jinak obtížně něco vytýkat.

1 Julian Lowell Coolidge, A History of Geometrical Methods, Oxford 1940, s. 43
2 Lenka Lomtatidze, Historický vývoj pojmu křivka, Brno 2007, s. 39
3 Petr Vopěnka, Úhelný kámen evropské vzdělanosti a moci, kap. Otevření euklidovských geometrických světů, Čtvrté rozpravy s geometrií, s. 901
4 František Štorm, Eseje o typografii, Praha, Revolver Revue 2008, s. 110
5 Ibid., s. 142

TEXT MICHAL JANATA

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 222     ne: 225

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb