přeskočit na hlavní obsah

Národní technická knihovna - rozhovor

/up/images/featured/images/narodni_technicka_knihovna_0b50.png

s autory, s ředitelem a se statikem:

S AUTORY ROMANEM BRYCHTOU A PETREM LEŠKEM


Čím vším se lišily zadávací podmínky Národní technické knihovny (NTK) od knihovny v Hradci Králové?

Roman Brychta Soutěž na Národní technickou knihovnu byla v roce 2000 a na knihovnu v Hradci Králové v roce 2002. Takže soutěžní podmínky na NTK byly zpracovány dřív. Tyto podmínky byly dle mého názoru dobře připravené (myslím, že je jako podklad pro svoje soutěžní podmínky používali i následující zadavatelé architektonických soutěží na knihovny, včetně hradecké knihovny).

V začátcích jste na projektu spolupracovali s Václavem Králíčkem. Podílel se nějak na výsledném tvaru knihovny?

RB Ano, v roce 2000 jsme spolupracovali s Václavem Králíčkem (Sdružení AK architekti, kromě mne a Václava byl členem ještě Petr Lešek). V roce 2002 jsme se rozešli a rozdělili jsme si projekty podle toho, kdo na kterých pracoval či měl jiný vklad do zakázky (osobní, kreativní apod.).

Jaké byly hlavní důvody toho, že jste zvolili právě tento půdorys?

RB Obcházení daného prostoru, vlastní zkušenost z místa (studoval jsem na FA), kroužení tužkou po skicáku, nutnost vytvořit centrální budovu pro všechny v okolí, rozsvítit tmavý prázdný flek…
Petr Lešek Vliv měl i původní plán blokové zástavby. Zároveň od počátku byla v pozadí úvah i energetická úspornost domu.

Přihlíželi jste k souboru budov ČVUT a jak mnoho byl Engelův urbanistický rozvrh pro vás zavazující?

RB Nejde jen a pouze o Engelův urbanistický plán, ale hlavně o historický vývoj zástavby Dejvic. Jak víme, právě v lokalitě kampusu bylo z původního Engelova plánu realizováno poměrně málo. Můžeme tu tedy vysledovat další historické stopy zástavby místa. Funkcionalistické francouzské školy, pak Čermákův hřebínek Fakult strojní a elektro, který měl podle původního návrhu pokračovat dál přes parcelu NTK a kolmo na Technickou ulici uzavírat stejnou formou hlavní osu kampusu. Tu pak nakonec uzavřela asymetrická kompozice Fakulty stavební a architektury. V území je dále nová červená menza, liniové bytovky z 50. let k ulici Zelené…. Takže kompaktní blokový urbanistický plán pana prof. Engela se poněkud rozpadl. A to byl také jeden z důvodů, proč navrhnout NTK jako kompaktní dům.
PL: Soutěžní schéma knihovny a parkovacího domu bylo svého druhu interpretací původního blokového schématu pro současnost. Hranice bloku se měkce vymezily, zůstal střední volný prostor – ale propojený s okolím.

Jaké jsou provozní podmínky NTK ve srovnání s knihovnou v Hradci Králové?


RB NTK je asi tak 3x větší. Do hradecké knihovny se stěhovala jedna instituce z více míst. Do NTK se budou nebo vlastně již stěhují tři instituce (Státní technická knihovna z Klementina, Knihovna ČVUT a Knihovna VŠCHT) do jednoho místa. Jak jsou domluveni, že budou fungovat, to se budete muset zeptat jich.
PL Samotný knihovnický provoz je díky výraznému použití volného výběru a tím vypuštění náročných dopravníkových systémů do jisté míry u obou podobný. Liší se zejména polohou skladů. NTK není archivační knihovna, fond obměňuje, ten aktuální je právě ve volném výběru, není proto potřeba tolika cest do skladů, a tak jsou v podzemí. V Hradci jsou, i kvůli blízkosti řeky, sklady po podlažích, což jednak umožňuje návaznost na podlaží podle oborů a zejména umožňuje do budoucna snadné zpřístupnění skladů pro odbornou část veřejnosti (což se např. v Německu občas děje).

Z čeho vycházel použitý konstrukční systém?


RB Konstrukční systém vycházel z požadavku a naší představy vytvořit co nejvíce otevřený prostor. Pocitový ideál by byl jen stropní desky bez podpor. Do architektonických soutěží vstupujeme vždy v týmu, ve kterém máme statika, projektanta požární bezpečnosti a projektanta vnitřního prostředí. Na jejich kvalitě a zejména komunikativnosti velmi záleží. Tyto tři profese nejvíce ovlivňují výsledný koncept architekta. První návrhy jsme tak probírali s ing. Smutkem (statická kancelář Recoc), který přišel s konstrukcí velkého rozponu (15x15 m), křížem předepnutou. Tvar hlavic se během projektu vyvíjel, objevila se i velice zajímavá varianta „stromové“ prefabrikované hlavice. Nakonec je použit jednoduchý monolitický kónický tvar hlavice a pohledový beton se poměrně pěkně vyvedl.
PL Šlo o návaznost na fasádu a velkorysost vnitřního prostředí. Investor požadoval prověřit i konstrukce s obvyklými rozpony, ale zejména přízemí pak vypadalo šíleně. Podobně jako u jiných našich staveb (Sluňákov) tvoří tak konstrukce velkorysý rám, v němž jsou vsazené konkrétní aktivity. Záměrným výsledkem je pak též velká flexibilita půdorysu. Což zní jako fráze, ale knihovníci ji intenzivně požadovali, vzhledem k tomu, že sami přesně neví, jak bude knihovna za 20 let vypadat a fungovat.

Jsou v NTK nějaké věci, které bychom mohli nazvat materiálovou, konstrukční nebo jinou inovací?

RB Snažíme se držet krok v odvážných a inovativních konstrukcích se zahraničím, a to i díky našim spolupracujícím technikům. Jejich použití vždy spíše vyplyne z toho, že je známe a jeví se nám vhodné pro nějaké konkrétní podmínky. Používáme tedy nové věci přirozeně, ne kvůli jejich novosti. U NTK je to například právě nosná konstrukce. Když jsme hledali reference předepjatých stropů pro obhajobu tohoto systému, našli jsme jich jen několik a předepjatých pouze v jednom směru. Myslím tedy, že obousměrně předepjatá konstrukce takového formátu u nás v České republice dosud není realizována. Co je ale zřejmě unikát i v mezinárodním měřítku, je kombinace oboustranného předepjetí s aktivací betonového jádra (nízkopotenciální sálavý systém topení a chlazení). V nosné stropní desce tloušťky 30 cm je tak, kromě vlastní měkké výztuže a předpínacích kabelů, rozvedeno asi 48 km plastových trubek, do kterých se vpouští médium o teplotě 16–26° C dle potřeby vnitřního prostředí.
PL Tento systém byl u nás znám již dříve (Crittal), ale v oceli, která časem zkorodovala (obchodní dům Bílá labuť). Dnes je k nám v plastu znovu uváděn. Použili jsme jej i na knihovně v Hradci Králové (také s Žemličkou). V Německu je díky své vhodnosti zejména pro velké prostory v současnosti velmi užíván, u nás vypadáme jako pionýři.
RB Další věc, která není obvyklá v současném trendu stavění (i když se to pomalu mění s tou Zelenou úsporám…), je celý úsporný koncept vnitřního prostředí. Podrobněji vám k tomu asi víc řekne Honza Žemlička. Ve zkratce: používáme systém otevíravých oken (manuálně i dálkově) pro přirozené větrání a předchlazení budovy v letní noci. Díky tomu se podařilo minimalizovat vzduchotechniku a (kromě specializovaných technických místností) vyloučit klimatizaci. Ve volném výběru neuvidíte vzduchotechnická potrubí. PL Zajímavostí je použití bituterazza v přízemí. Oproti běžnému terazzu nepotřebuje dilatovat a vytvoříte tak s ním velké nepřerušované plochy. To se nám zdálo pro velkorysý prostor adekvátní. A neobvyklé je použití terčového kotvení profilovaného skla, které dává budově oproti klasickému ukotvení do lišt větší vzdušnost.

Přihlíželi jste k nějakým zahraničním referenčním knihovnám?

RB Před každým projektem si děláme rešerše ze všech dostupných pramenů. Tím začínáme mapovat danou typologii objektu. Navíc se nám během soutěže dostal na stůl díky prof. Šlapetovi tehdy ještě ne tak známý projekt knihovny v Chotěbuzi od Herzog a De Meuron. Po vítězství v soutěži jsme vyrazili na projížďku do Německa – témata byla dvě, knihovny a profilované sklo. Navštívili jsme sklárnu Pilkington v Saarbrückenu a pak budovy, kde byl tento materiál použit (např. Neanderthal Museum u Frankfurtu), dále knihovny v Göttingenu, Berlíně, Drážďanech…

Knihovny se pomalu stávají jednou z vašich specializací. V čem je tento typ staveb specifický, pokud vůbec?

RB Vzpomínám si, že na školách patřilo zadání knihovny k těm prestižnějším (galerie, divadla…). Myslím, že kniha, text je důležitá součást života. Knihovny jsou v současnosti budovy, které mohou ovlivnit život v souvislosti s veřejným prostorem. Právě toto téma ovlivňování, změny přístupu k veřejnému prostoru, k veřejnosti, bylo při tvorbě a prosazování některých myšlenek velmi diskutováno. Často jsem se ocitl na křižovatce – tak a teď můžeme něco udělat a změníme tak zajetý systém, nebo to uděláme tak, jak je to zajeté – obvyklé.
PL Knihovny se vývojem společnosti staly svého druhu jakýmisi „chrámy demokracie“. Žádný jiný typ veřejné budovy jim dnes v otevřenosti a možnostech setkávání nejrůznějších lidí nemůže konkurovat. Stávají se symboly doby. Výborně to je vidět ve Francii. Radnice, kostely, ale ani sportoviště už tu sílu nemají. Dokonce obchodní domy se snaží pobyt návštěvníka spíše individualizovat. Knihovny měly vždy též městotvorný význam a s posílením jejich společenské role sílí i ten.

Často spolupracujete s výtvarníky. Proč u NTK právě tato volba?

RB Jsme přesvědčeni že do veřejných budov (veřejného prostoru) vstup výtvarníka patří. A ve světě je to běžné. Nikdo se nad tím nepozastavuje. Využíváme spolupráce s výtvarníky ve všech našich projektech veřejných budov. V případě NTK jsme se dostali zatím nejdále. Architekt neoslovil výtvarníka a neřekl, tady můžeš něco udělat, ale oslovil PAS (Produkce aktivit současnosti, Vít Havránek, Tomáš Vaněk, Jiří Skála). PAS se zabývá kurátorskou činností a různými konceptuálními intervencemi do prostředí. Tito chlapci vymysleli šest uměleckých děl pro NTK. Jedno z nich, jediné zatím realizované, je centrální umělecké dílo. Ze soutěže, v níž byli PASem osloveni tři významní zahraniční umělci, vzešel jako vítěz Dan Perjovschi a ten své kresby realizuje.

Podle jakých zásad jste koncipovali interiér a vizuální systém?

RB V souvislosti s výtvarníky je nutné říci, že jsme ve fázi interiéru složili tým, který se zabýval právě komplexním řešením interiéru, tedy včetně uměleckých děl. V týmu byli designéři Hippos design (Radim Babák, Ondřej Tobola), kteří navrhli pro knihovnu nový sedací nábytek a pulty, dále Grafické studio Laboratoř (Petr Babák), které vytváří nyní nový vizuální styl a informační systém pro budovu, a právě PAS. Bylo velmi inspirativní a plodné sedět u stolu v tomto týmu a navzájem se ovlivňovat.

Jaká byla vaše spolupráce s Janem Žemličkou, který označil NTK za nejlepší z hlediska vnitřního prostředí?

RB S Honzou Žemličkou spolupracujeme i na jiných věcech. Je to člověk, který má ohromné zkušenosti a odvahu prosazovat efektivní a přitom jednoduchá řešení. Někdy je s ním komplikovaná komunikace (jednu chvíli jsme spolu asi tři měsíce nemluvili). Ale myslím, že jde o to, si věci konstruktivně, i třeba hodně nahlas, vyříkat. Jeho profese patří k těm třem, které ovlivňují dílo architekta (pokud na to chce architekt přistoupit). Jeho kancelář byla u NTK již při soutěži a je zajímavé, že i technický pohled se časem vyvíjí. V soutěži jsme spolu navrhovali aktivní dvojitou celoprosklenou fasádu (inovativní trend na konci 90. let). Po nucené přestávce v projektu a jeho znovuspuštění po čtyřech letech jsme schéma přehodnotili. On koncepci fasády a my pak na základě snahy o maximální počet místností a rozhodnutí největší vnitřní prostor větrat přirozeně upravili dispozice.

Jak toto prostředí hodnotíte a v čem jsou další přednosti NTK?

RB Jestli je NTK nejlepší z hlediska vnitřního prostředí, posoudí vlastní provoz. A to má Honza na triku taky. Takže já jsem za rok zvědavý, jak nám to pěkně všechno funguje. Dům v sobě nabízí mnoho možností pobytu a zapojení se do okolního života. Je otevřený a průchozí. Takže mne nezbývá nic jiného, než se tam za rok jít podívat a zjistit, jak je dům zabydlen a obýván.
PL S budovou jsme, v mezích zadaného pozemku, definovali i okolí. Představa je, že přední tvrdá část bude sloužit jako aktivní plocha a zadní parková část jako plocha relaxační. Takže nejen budova uvnitř, ale i její okolí by mělo být středem kampusu.

---

S ŘEDITELEM NÁRODNÍ TECHNICKÉ KNIHOVNY MARTINEM SVOBODOU

Jak vznikal stavební program?

Stavební program jsme začali vytvářet zhruba v roce 1998. V roce 1999 se přetavil do definitivní podoby. Na něm participoval pan architekt Liška, bývalý ředitel odboru výstavby na ministerstvu školství, který do projektu vnesl hodně racionality. Důležitou úlohu sehrála moje předchůdkyně, ředitelka Jaroslava Lukešová, která vytvořila dokument, na jehož podkladě v roce 2000 vláda schválila projekt. Někdejší náměstek ministra a dnešní rektor Západočeské univerzity v Plzni Josef Průša povolil financovat architektonickou soutěž.

Jak probíhala samotná soutěž?


Šlo o urbanisticko-architektonickou soutěž, takže šlo o to, aby knihovna zapadla do Engelova urbanistického konceptu a nezablokovala možný vývoj ve svém okolí. Porota pod vedením Tomáše Bezpalce, v níž zasedal i Miroslav Masák, myslím vybrala z 45 předložených návrhů dobře. Vítězný návrh Projektil architekti zaujal především tvarovou jednoduchostí. Objekt se blíží kouli, což je těleso s největším objemem při daném povrchu.

Jaké byly soutěžní podmínky?

Soutěžní podmínky byly stanoveny dobře, nicméně v podmínkách roku 1999. Byť jsme se snažili hledět hodně dopředu, takže jsme usilovali o maximální flexibilnost stavby. Záměrem bylo vytvořit maximálně jednoduchou stavbu s přebudovatelnými vnitřními prostorami. Snažili jsme rovněž o to, aby byla stavba provozně co nejméně náročná, nicméně se špičkovými technologiemi, které by provoz zjednodušovaly, nikoli abychom jim museli otročit. Souhrnně, aby byla knihovna maximálně soběstačná a ekonomicky provozovatelná s co nejmenšími náklady. Od samého počátku bylo definováno, že mělo jít o budovou s veřejnou sociální funkcí. Měly vzniknout prostory, které v současném kampusu chybějí – restaurace, konferenční a výstavní sál. I po této stránce se s tímto zadáním projekt vyrovnal dobře, neboť celý parter plní veřejné funkce, do jedné části prostoru se ještě vložila pobočka Městské knihovny v Praze.

Co se nepovedlo?

Ze soutěžního návrhu bohužel zmizela budova určená k parkování. Park na Flemingově náměstí měl být intimnější, byť otočený do ulice.

Jak se odrazí přestěhování z Klementina do nové budovy v Dejvicích na knihovnickém provozu?

Je to naprosto dramatický rozdíl. Předpokládáme, že do skladu téměř nebudeme pro knihy chodit. V suterénu máme méně využívané publikace. V horních patrech budeme mít na začátku provozu něco přes 300 00 svazků. Je to současná literatura. Přitom máme poměrně velkou prostorovou rezervu. Jakmile se kniha půjčí z dolního skladu, opatří se vším potřebným a zařadí se do volného výběru. Pokud by se ukázalo, že nahoře je málo místa, přemístíme knihy, které se dlouho nepůjčovaly, zpět do suterénu. Předpokládáme, že studenti nebudou příliš hledat v katalogu, ale knihy si najdou v příslušném regálu. Samozřejmě, katalog bude k dispozici i nadále.

Změní se přestěhováním profesní či věková skladba uživatelů knihovny?

Dvě třetiny uživatelů klementinské knihovny tvořili studenti, ale chodili sem i aktivní důchodci, kteří pracovali na svých publikacích, pracovníci z různých ústavů, ale i technicky vzdělaná či vzdělávající se veřejnost. Domnívám se, že v Dejvicích výrazně stoupne počet studentů. V Klementinu byla návštěvnost zhruba 100 000 osob, v Dejvicích počítáme s osminásobkem, možná i devítinásobkem. Oproti Klementinu je počet studijních míst desetinásobný, rovněž tak počet svazků ve volném výběru.

Myslíte, že se může v blízké budoucnosti změnit způsob jejího využívání?

V každém případě je kapacita dostatečná. V této chvíli jsme zvědavi na to, jak budou knihovnu studenti, profesoři, badatelé a jiní využívat. Hlavní rolí knihovny v dnešním světě je to samotné místo, nikoli ten obsah. Ten je samozřejmě také důležitý, ale je dostupný i z jiných zdrojů. Důležitější je, že se například studenti mohou v tomto prostoru socializovat v tom americkém slova smyslu. Studijní místa jsou k dispozici v nejrůznější škále.

Jak zacházíte se starší produkcí? Nemáte konzervační fond?

Máme historický fond, ale ne konzervační. Ten přepokládá povinný výtisk, který má Národní knihovna, proto její potřeba skladového prostoru neustále roste, což naštěstí není náš případ. Chováme se spíš jako akademická knihovna, která nakupuje a vyřazuje. Neustále svoje fondy revidujeme, a co je mimo profil knihovny, ať už jazykově, nebo oborově, vyřazujeme. Prostorovou rezervu tedy máme poměrně slušnou už proto, že nepředpokládáme, že by se nějak dramaticky vyčerpala.

V Národní knihovně chybí celá řada základních děl k jednotlivým tématům dějin vědy. Máte fond vhodný pro historiky vědy?

Fond dnešní knihovny vznikl jako profesorská knihovna při stavovské inženýrské škole, kterou řídil a jako jediný představoval Christian Willenberg. Po založení stavovského polytechnického ústavu v roce 1806 František Josef Gerstner fond uspořádal a systemizoval do ucelené knihovní podoby. V roce 1831 pověřil Gerstner pozdějšího průkopníka kvasné chemie u nás Karla Josepha Napoleona Ballinga, jenž zkategorizoval knižní fond podle oborů, vytvořil autorský rejstřík a zavedl knihu výpůjček. Ve fondu převládalo vojenské inženýrství vzhledem k původnímu zaměření polytechnického ústavu, který vychovával technický dorost pro fortifikace a dopravní komunikace. Naše nejstarší tisky pocházejí ze 16. a 17. století, takže máme knihy od vědeckých a myslitelských kapacit té doby, jako Pascala, Leibnize, máme i Dürerovo dílo o optice a mnohá další. Oborově se jedná především o fyziku, architekturu a další.

Jaká je skladba fondu NTK?

Knižní fond máme utříděný tematicky podle klasifikace Kongresové knihovny ve Washingtonu, jež se používá ve všech univerzitních knihovnách ve Spojených státech, ve Velké Británii, Nizozemí, skandinávských zemích. Doufám, že do fondu začleníme i fondy ČVUT a VŠCHT, respektive knihovny těch fakult ČVU, jež jsou v Dejvicích.

Jaké světové knihovny vám sloužily jako referenční?

Nedá se říci, že bychom od někoho konkrétního opisovali. Udělali jsme solidní průzkum, byli jsme se podívat ve varšavské univerzitní knihovně, která se také nakonec rozhodla pro volný výběr, a na klasifikaci Kongresové knihovny.

Jak probíhal dialog s Projektil architekti?

Hodně jsme debatovali, ale nakonec jsme se vždycky dohodli. Často se zdálo, že jsme příliš ustoupili, nemyslím, že jsme vždy dosáhli kompromisu, který provozu posloužil. Projekt se vyvíjel a beze změny zůstala zachovaná pouze slupka s tou výjimkou, že se parkování zapustilo pod zem, takže místo jednoho máme tři podzemní podlaží. Hlavně musím zdůraznit, že tato stavba měla štěstí na kvalitní tým, ať už to byl statik Miloslav Smutek, nebo Jan Žemlička, který vymyslel celou vzduchotechniku a systém tepelného hospodářství. Štěstí jsme ale měli i na realizátory.

Vedli jste dialog jen o vnitřních dispozicích, nebo i o použitých materiálech?

Hlavně jsme debatovali o podlahách. Pánové přišli s barevností podlah podle statických výkresů. My jsme se domnívali, že by bylo lepší, kdyby byla kvůli snadnější orientaci patra barevně odlišena jednoduchými barvami. Architekti argumentovali tím, že i když mají patra stejný půdorys, liší se natolik, že jsou navzájem rozeznatelná.

Jak posuzujete navigační systém knihovny?

Díky navigačnímu systému je celá budova srozumitelná pro své uživatele. Začíná to tak trochu Plečnikem, pak Asplundem, kdy z pevného parteru vstupujete ke světlu poznání.

---

SE STATIKEM MILOSLAVEM SMUTKEM

Jaké konstrukční principy byly použity u NTK a které z nich lze považovat za inovativní?

Konstrukční systém je skelet s deskami působícími ve dvou směrech. Vzhledem k velikosti rozpětí, značnému zatížení a požadavku na minimální deformace byly navrženy hlavice kónického tvaru a předpínání stropních desek. Skelet je doplněn obvodovými stěnami suterénů a komunikačních jader. Inovativní v kontextu ČR je použití předpínání ve stropech pozemních staveb. Není to princip neznámý a nepoužívaný, ale je vůči němu značná nedůvěra ze strany investorů.

Jak a proč jste přišel s konstrukcí o velkém rozponu?

Spolupráce s architekty začala již v době jejich práce v rámci architektonické soutěže. Jejich vize byla jasná. Jedná se o Národní technickou knihovnu, a tudíž by budova měla reprezentovat úroveň techniky jejích tvůrců. A tato myšlenka byla zřejmě jedním z důvodů vítězství tohoto návrhu. V dalších kolech se různé skupiny různě odborně erudovaných cost managerů snažily stavbu „zlevnit“ a navrhovaly podstatě úplně běžný skelet s rozpony kolem 7 metrů. Původní myšlenku nerespektovaly.

Vyskytovala se u NTK nějaká statická specifika?

Je to jednak myšlenka z předchozího bodu, jednak velké zatížení a požadavek na minimalizaci deformací, který je dán zejména zakládačovými mechanismy.

Jak mnoho bylo pro vás svazující/ inspirativní půdorysné řešení knihovny?

Půdorysné řešení knihovny je velmi velkorysé, a tudíž svazující prakticky nebylo. Svazující byly názory cost managerů, kteří měli jediný cíl – výslednou cenu stavby. Oproti původnímu návrhu a několika mezistupňům se podařilo suterénní prostory sjednotit pod nadzemní část budovy. Zde jsou sloupy hustší. Celá stavby působí velmi kompaktním a uceleným dojmem.

Jak byste hodnotil celkově TZB této budovy?

Nejsem odborník, pouze vzdělaný laik. Nicméně TZB hodnotím jako velmi progresivní a naplňující původní ideu architektů.

Kdybyste srovnal jiné stavby, typologicky stejné nebo podobné, jak by z toho srovnání vyšla NTK?

Typologie opět není můj obor. Projektovali jsme knihovnu v Hradci Králové a připravovali knihovnu v Kutné Hoře. Každá knihovna je svébytným obrazem svých tvůrců a na nás je zajistit, aby staticky fungovala, a pokud je konstrukce přiznaná (platí pro všechny 3 případy), aby byla i pohledná.

Jak probíhal dialog mezi vámi a architekty?

Dialog mezi námi a architekty probíhal od prvních myšlenek. Byl bohužel násilně přerušen v okamžiku, kdy koncepce jasně vykrystalizovala a byla ověřena řadou výpočtů. V té chvíli zasáhla vyšší moc v podobě generálního projektanta, který s námi spolupráci jednostranně vypověděl a naši koncepci nechal dopracovat jinými statiky. Tím se přerušila i spolupráce s architekty. Na knihovně v Hradci Králové se podařilo stavbu dotáhnout do konce v jednom týmu.

Jak vnímáte tuto stavbu v kontextu staveb, u nichž jste se zabýval statikou a konstrukcí?

Knihovna je jednoznačně výjimečná stavba. Je velmi kompaktní, vzdušná, konstrukce jsou subtilní a sofistikované. Škoda, že se nepodařilo kvůli násilnému přerušení spolupráce realizovat hlavice, kterým jsme pracovně říkali „stromové“, kde byl komolý kužel hlavice nahrazen systémem vzpěr ve tvaru písmene Y kruhově osazených kolem sloupů (jednodušší princip je použit u OD Kotva). Působil mnohem vzdušnějším dojmem při stejném statickém efektu.

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 170     ne: 154

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb