přeskočit na hlavní obsah

Nadbytečná voda v podlahových konstrukcích

/up/images/featured/images/nadbytecna_voda_0.png

Bez ohledu na způsoby výroby a výstavby, použité technologie a materiály, účely a možnosti používání lze podlahy jako takové zařadit mezi základní a převážně nezbytné stavební elementy. Někde je to doslova základní prvek objektu s druhotnou užitnou funkcí,  jinde je funkce a užitnost prvořadá a nadřazená, a v mnoha případech je nezbytná a jistě i nezastupitelná funkčnost zastíněna a často i podřízena hlediskům estetickým.  A ekonomika je to nejdůležitější – ať to stojí co to stojí, hlavně ať je to nejlevnější! Kompletní realizace podlahového systému je na sebe navazující systém jednotlivých činností, a v současnosti i na sebe navazujících dodavatelů, ne vždy dostatečně respektujících na sebe navazující postupy a technologie.

Často převládá tendence udělat, inkasovat, zmizet, tam, kde to jde, tak raději inkasovat, zmizet, na urgenci třeba něco i udělat a zmizet, a generelně platí: Já ne! To On!

Detailizovat jednotlivé „zločiny“ podlahářství není předmětem tohoto elaborátu, mnoho podlah je plně funkčních a i nádherných. Chci přednostně upozornit pouze na jeden základní technologický problém – množství vody pod vlastní podlahou, konkrétně pod vrchní podlahovou vrstvou. A to bývá převážně beton, a přesněji: transportbeton, t.z. „průmyslově“ vyráběný, na staveniště dovážený, převážně čerpáním ukládaný. Se všemi pozitivními, ale i negativními důsledky. Jako stěžejní, průvodní parametr běžného čerpatelného transportbetonu je obsah volné, relativně nepotřebné vody v tomto betonu a ve svém důsledku ve vrstvách pod podlahovou krytinou. V podstatě je to otázka technologické disciplíny a někdy i elementárních technologických znalostí. Je pochopitelné, že investor nebo třeba developer nemusí vědět, co je to vodní součinitel (w/c) a jak se s ním potýkat, ale měl by to vědět projektant, stavitel, jeho levá nebo jaká ruka, stavební dozor a nevím kdo ještě, a nakonec i ten poslední v řadě: pokladač podlah!

Technologické minimum

Jako “hydratační minimum“ je w/c cca 0,25. To je teoretický, méně běžný extrém.

Prakticky lze dnes zpracovat betonovou směs s vodním součinitelem (w/c)  0,3 – 0,4. S tímto součinitelem je zpracovatelnost v oblasti S5, resp. SSC – samozhutnitelný, a průvodní charakteristiky a parametry tohoto betonu jsou v mnoha směrech spíše pozitivní, a to i pro podlahové a podpodlahové vrstvy. Běžně používané betony se pohybují v oblasti w/c = 0,6 a při „odborném“ naředění i více. V negativním důsledku to znamená nejen masivní snížení původně deklarovaných pevností, ale i zvýšenou ochotu betonu k přejímání různých  nectností s tímto souvisejících. A dojde k uzavření desítek – někdy i stovek litrů vody v podlahových betonech.

Podlahy průmyslového, resp. komunálního charakteru

U průmyslových objektů s danou funkcí více-méně výrobního charakteru je to oblast spíše velkoplošných podlah s vyšší nominální nosností a základní podlaha je současně i základovou deskou. Realizace je převážně zajištěna komplexně odborně dostatečně saturovaným týmem, technologicky náročnější bývají pouze detaily a pachatelem problémů není vodní součinitel, ale investor – resp. jeho organizační schopnosti.

U velkoplošných a vícepodlažních objektů spíše „komunálního“ určení je technologie složitější, investorské i realizační skupenství se vyznačuje značnou roztříštěností, ne vždy je technologická příprava dostatečně kvalifikovaně a odpovědně zpracována. Standardem jsou podzemní podlaží s funkcí garážových stání, prakticky stejným standardem jsou „mokré boty“. Nadzemní podlaží převážně multifunkční, zátěž na podlahové konstrukce spíše střední. Při již zmíněné roztříštěnosti je markantním průvodním projevem snaha kohokoliv přenést jakýkoliv problém na kohokoliv jiného, a to jak problém technologický, tak navazující finanční. Beton je relativně komplikovaný organizmus s mnoha a mnoha variantami, ne každá jeho varianta je ta nejvhodnější pro daný účel a podmínky. Řešení jednotlivých podlahových částí a dílů by mělo být prvotně primitivní: Adekvátní receptura, adekvátní konstrukce, tomu odpovídající optimální cena, odpovídající kvalita. Praxe dnes: Neadekvátní vstupy, nejnižší nabízená cena, po první zimě a vypnutí čerpadel se „mokré boty“ nasadí na „špatné ošetřování betonu“, trhlinová injektáž opakovaně a velkoplošně, spory o „zdržné“…

Kontrasty: Velkoplošné sportovní povrchy (hřiště, kurty, běžecké dráhy apod.) realizují obvykle specializovaní aktéři s využitím opakovaně osvědčené dokumentace a osvědčenými technologickými postupy.  Spodní stavba je náležitě upravena včetně odvodnění, betony principiálně nenamrzavé, dohled veřejný a průběžný… Reklamace minimální, zima nepomůže, neuškodí. Při srovnání – „velko“ i „malo“ plošné pochozí povrchy spíše patřící mezi občanskou vybavenost (přístupové i odpočinkové zóny, terasy, ale i hřiště apod.), realizované „výběrem z vybraných“ za „vybrané“ peníze jsou spíše pahorkatina . Jedna zima a dost…

Podlahy občanského charakteru

Relativně velký počet malých staveb znamená relativně velký počet maloplošných podlah, ale i velký počet architektů, projektantů, stavitelů, „stavitelů“, betonářů, podlahářů, ale také velký počet „bankéříčků“ a různých, třeba „finančních“ poradců…Žádný technolog.
A poslední v řadě zadlužený majitel (budoucí). V kontrastu s relativním přebytkem aktérů všeho druhu lze velmi často a převážně – ne vždy!!! zaznamenat  již v návrhu a projektu i v realizaci masivní absenci technologických informací a ochotu případně tyto technologické informace a podmínky respektovat, a tím také plně a bezvýhradně respektovat zájem zákazníka!


Je až zarážející, jak neomylně dokáží zainteresované osoby najít výrobce betonu s minimální cenou a maximální vodou (opět w/c) – a to i mimo transportní dosah! A to ještě stačí včas informovat podlaháře, takže ti již mají připravenou krásnou parotěsnou fólii a spěchají tu vodu uzavřít pod podlahou. Než vyroste penicilin, tak jsou pryč. A „prachy“ také.

Detaily

Podlaha jako jednolitý celek bez prostupů, průniků, spár, technologického zesílení nebo vytvarování apod. je spíše výjimkou. Tyto skutečnosti je třeba respektovat již v návrhu a při přípravě. Dobetonování – napojení nového betonu na starý, je více než problematické, při zodpovědně provedené nezbytné realizaci i zbytečně drahé. Dodatečná betonáž technologicky namáhaných částí – a i detailů – je převážně netypická, individuální záležitost a vyžaduje samostatnou technologickou přípravu.

Závěrečná poznámka:

Kritické a ironické připomínky nejsou v žádném případě určeny všem slušným a seriózním realizátorům.

Miroslav Havlík, Halldonn Company, s.r.o.

Článek byl připraven na základě referátu předneseného na konferenci Podlahy 2009 a uveřejněného také ve sborníku konference. Redakčně upraveno.   

zdroj: www.az-podlahy.cz

Líbil se vám článek?

ano: 185     ne: 188

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb