přeskočit na hlavní obsah

Modlitebna v Černošicích

/up/images/featured/images/0-motlitebnacerno.jpg

Něco takového se stane jenom výjimečně: dva moderní kostely od jednoho architekta otevřené v rozpětí pouhých jedenácti dnů. Navíc v zemi proslulé svým bezvěrectvím. Černošická modlitebna začala sloužit 24. listopadu 2010, Nový kostel v Litomyšli v sobotu 4. prosince 2010. Dělí je od sebe nejenom sto osmdesát kilometrů, ale především jejich výtvarná forma. Zatímco kostel v Litomyšli se vyznačuje střídmými liniemi a může sloužit jako doklad platnosti teze o „přísnosti české architektury", jeho černošický protějšek svými měkkými tvary a svou plasticitou připomíná nějakou sochu.

Kromě osobnosti architekta je spojuje investor: oba kostely byly postaveny pro Církev bratrskou. Jejich příběh je podobný. Mají přibližně stejnou velikost, do hlavního prostoru se vejde zhruba sto padesát lidí, jsou v nich také klubovny a ve druhém poschodí byt kazatele. Vznikaly pomocí sbírek, darů, příspěvků. Pokaždé se začínalo od nuly, ale nakonec se povedlo shromáždit okolo dvaceti milionů korun, které stačily na jejich stavbu. O průběhu sbírek referovaly detailně internetové stránky, takže každý, kdo měl zájem, mohl sledovat jak vývoj financí, tak stavebních prací.

Kdybychom měli usuzovat z architektury těchto nových kostelů na to, jakou komunitu reprezentují, nejspíš bychom se shodli na tom, že se jedná o moderní otevřenou církev, která chce být blízko lidem a chce se zabývat jenom podstatnými věcmi. Není bez zajímavosti, že obě stavby vznikaly nezávisle na sobě; představení církve oslovili architekta, aniž by svou volbu předtím vzájemně konzultovali. Mimochodem, v roce 2008, kdy se s realizací kostelů teprve začínalo, byly oba představeny v holandském časopise A10 a také v mezinárodní encyklopedii 1000x Landscape Architecture, kterou vydalo švýcarské nakladatelství Braun. Nebyla to první sakrální architektura, kterou se Fránek zabýval. Už v roce 1999 navrhl pro katolickou církev kostel v Brně na Lesné.'1

Modlitebna na Vráži - v horní částí černošic - několikrát měnila svoji stavební parcelu, nakonec byl získán pozemek mezi rodinnými domky a obchodním domem. Díky tomu má modlitebna v sobě symbolický rozměr navíc, předkládá alternativu k určitému druhu životního slohu. V samotném kostele někdo vidí archu, jiný - podle půdorysu - zase třeba tučňáka nebo úzký klobouk: záleží na fantazii, ale také na znalosti Písma. „Myslel jsem na kresby Paula Kleea, který v roce 1940 vytvořil, už velmi roztřesenou rukou, sérii andělů," vysvětluje architekt svou inspiraci. „Klee nakreslil anděly života či smrti, pokaždé měli špičatá křídla. Chtěl jsem, aby modlitebna působila jako křídlo nebo peřina, prostě něco s peřím, které je měkké, lehké a dává teplo," vysvětluje. Podélně vroubkovaná fasáda modlitebny ještě zvýrazňuje její plasticitu, která se prohlubuje při nasvícení přirozeným či umělým světlem; zvláště při západu slunce se zdá, že je to skoro živá hmota. Stavbu sice můžeme stylově zařadit mezi organickou architekturu, ale stejně tak v ní lze vidět i soudobou variaci na barokní sakrální stavitelství, které dynamické a expresivní tvarování hmoty přivedlo do vrcholné podoby. 

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 223     ne: 228

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb