přeskočit na hlavní obsah

Michael Reynolds - rozhovor s Architektem odpadu

rodinný dům, zeměloď

Americký architekt Michael Reynolds a jeho stavby se staly předmětem zájmu režiséra Edwarda Museta, který natočil dokument s názvem Architekt odpadu. Tento snímek získal na loňském festivalu Ekofilm hlavní cenu. Pořadatel této filmové přehlídky pozval architekta Reynoldse počátkem května do České republiky k několika přednáškám i k jednání o možnosti postavit zde podobně řešený dům, který by se mohl stát jakýmsi experimentem, laboratoří Reynoldsova pojetí udržitelné výstavby.

Pane architekte, přijíždíte do Evropy a do České republiky téměř jako misionář, kterého předchází pověst důsledného průkopníka alternativních cest architektury - architektury, využívající civilizačního odpadu, architektury soběstačné, nezávislé na veřejných zdrojích energie a vody. Koho chcete na své misi oslovit, co chcete vzkázat svým evropským kolegům - architektům?

Nejvíc mě zajímají lidé - chci jim představit metody a technologie udržitelného bydlení. Ztratili jsme příliš mnoho času čekáním na pomoc odborníků, zákonodárců a politických lídrů. Situace, ve které se svět nyní nachází, je nejistá a je nejvyšší čas, aby se lidé naučili, jak se postarat sami o sebe takovým způsobem, který je, spíše než s politikou, v souladu s planetou.

Individuální zástavba více či méně urbanizovaných území se téměř na celém světě řídí určitými pravidly, regulativy, směrnicemi, vyhláškami. V různých společnostech jsou nastaveny různé mantinely. Ostatně máte s tím bohaté zkušenosti - proti byrokracii a konzervativní legislativě jste bojoval mnoho let. Můžete říci, jak by podle vás měla být nastavena tato spleť všemožných regulativů, aby nedocházelo k neřízené anarchii a přitom nebyla potlačena potřebná míra svobody?

Je naprosto jasné, že vlády jsou příliš pomalé na to, aby byly schopné reagovat dost rychle například na klimatické změny. Relativně nepatrná zdravotní či bezpečnostní rizika, znemožňující lidem, aby se osamostatnili a měli svobodu bydlet podle nových ekologických zásad, nejsou nikde na světě ani zdaleka takovým nebezpečím, o jakém mnozí vládní úředníci hovoří, když mluví o anarchii. Co se týče anarchie, tak právě nyní pozoruji v obrovském měřítku nekontrolovanou anarchii na vyšších úrovních politiky. Vidím ji tam, kde mocné korporace ve spojení s politiky prosazují v rámci byznysu technologie, které jsou pro lidi a pro planetu velmi nebezpečné. A dělají to z jednoho jediného důvodu - pro zisk. To je skutečná, ale vlastně řízená anarchie. Miliony jednotlivců nesouhlasí s tím, aby Země byla poseta atomovými elektrárnami, které mají potenciál zničit budoucnost všeho živého.

Tak zvaná anarchie jednotlivce, který staví alternativním způsobem, není nikde na světě ani zdaleka tak nebezpečná pro všechny živé tvory, jako je kupříkladu roztavení aktivní zóny reaktoru v Japonsku.

Je nutné jednotlivcům konečně dovolit na individuální úrovni využít možností udržitelného způsobu života. Nemůžeme už čekat na vlády, až něco změní a začnou se starat o lidi. Je na čase, aby se lidé mohli začít starat sami o sebe.

Nechte nás rozhodovat za sebe o tom, co není vláda očividně schopná udělat pro nás. Vypadá to, že jsme ochráněni před nepatrným a nedůležitým selháním jednotlivce a ohroženi anarchií masivního ohrožení planety mocenským selháním.

Naše metody biotektury jsou pokusem podpořit schopnost jednotlivce postarat se sám o sebe decentralizovaně, „země-logicky".

Postavit dům v poušti je jistě docela něco jiného, než jej postavit třeba na Manhattanu nebo v historickém území, jakým je třeba Praha. Protiklad svobody tvorby a výstavby na straně jedné a regulace, omezení na straně druhé budou na různých místech zákonitě rozdílné podle místních podmínek. Jaké zde má architekt nebo investor možnosti, pokud chce uplatnit vysokou míru principů udržitelného rozvoje?

Přichází doba, kdy přežití lidstva ve zdraví bude důležitější než jakákoliv historie. Nová architektura každého města se ve smyslu estetiky ubírá bezdůvodně všemi směry, jen ne směrem udržitelnosti rozvoje. Proč by se nemohla ubírat ve jménu udržitelného bydlení jakýmkoliv směrem? Nedá se tím nic zkazit.

Ve světě stojí spousta naprosto bezdůvodně ošklivých budov.Stávající historické zóny mohou být zachovány nebo i do určité míry modernizovány, ale nové budovy se mohou stát „stroji", které se starají o člověka.

Musíme najít i takové možnosti bez ohledu na historii nebo na místní estetické požadavky. V tomto okamžiku je pro naší planetu mnohem důležitější ekologie než „umění".

Sustainability - udržitelný rozvoj. Pojem, který je skloňován ve všech pádech a je často užíván a zneužíván i v oborech, kde o udržitelném rozvoji nelze hovořit ani náhodou. Co opravdu reprezentuje tento pojem podle Michaela Reynoldse?

 Tento pojem je odvozen od slova sustenance - což znamená jídlo či potravu. Myslím si, že to je slovo budoucnosti. Sustenance - čili jídlo - pro každého, pro každé dítě, ženu, muže. Dokážeme-li zajistit potravu způsobem, který respektuje život na planetě, kterou obýváme, pak se jídlo stane skutečným platidlem budoucnosti.

Co definujete jako Zeměloď a jak se rodí? Jak jste došel k tomuto označení?

Tento termín vznikl z vědomí, že vyvíjíme produkt, který je víc než pouhý „dům". Vyvíjeli jsme stroj, který potřeboval vlastní název. Zeměloď je živé plavidlo, které je díky pochopení přírodních jevů schopné svým obyvatelům poskytovat nezávislost na vnějších zdrojích, včetně potravy.

V zeměpisných pásmech naší planety jsou velice různé klimatické, ale také historicko kulturní podmínky. V čem je váš koncept stavění univerzální, bez ohledu na tato specifika území?

Právě sustenance je na tom konceptu univerzální. Pokud je možné postavit „stroj", který je díky vlastní zkušenosti se Zemí sám schopen lidstvu zajišťovat potravu, pak je to zeměloď.

Fyzika a biologie jsou naukami o univerzálních jevech na Zemi. Koncept Zemělodi pouze aplikuje různé technologie vycházející z těchto fenoménů tak, aby byl schopen zajistit potravu pro lidstvo.

Vaše filozofie, východiska, technologie stavění jsou v příkrém protikladu k současné vysoce technicky sofistikované výstavbě a architektuře, tvořené počítači a navržené z čím dál dražších materiálů. Svůj princip stavění jste ve větším měřítku uplatnil na několika místech zkoušených přírodními pohromami - na Andamanských ostrovech, poničených tsunami v roce 2004, v mexickém městě Matamoros, zasaženém potopami po hurikánu Katrina v roce 2005, na Haiti, postiženém zemětřesením v roce 2010. A nyní je zde pohroma v Japonsku. Může se v těchto oblastech ujmout váš experiment v širokém měřítku? Nekončí zde tím, že postavíte pár domů a odjedete?

Když zasadíte strom v cizí zemi, nebo dokonce v mnoha cizích zemích, a potom odjedete a přestanete se tudíž o ten strom starat, tak ne vždy, strom přežije. Naše snažení samozřejmě potřebuje pokračování, ale jelikož jsme tyto projekty financovali většinou sami, nebyli jsme schopni pokračování zajistit.

Takže jsme sami začali vyvíjet lepší metody aplikace našich konceptů tak, aby zahrnovaly i pokračování. To se podařilo na Haiti. Na Haiti se začala šířit „nákaza" zemělodi, takže jsme se tam vrátili a vyškolili víc lidí. A znovu se tam vrátíme. Kromě toho jsme se poučili, jak ještě náš koncept vylepšit tak, aby byl levnější, jednodušší a dalo se podle něj snadno stavět.

Máme za sebou mnoho zkušeností z projektů na pomoc oblastem postižených živelnými pohromami. Ze všech zkušeností jsme se poučili, jak při katastrofách pomáhat co nejefektivněji. V tom smyslu jsme - jak náš koncept, tak i my - zkušení a připravení.

Kolik jste, pane architekte, za téměř čtyřicet let svých experimentů postavil staveb z druhotných surovin, odpadu ? Na čem pracujete v současnosti?

Na různých místech na světě jsem postavil či navrhl kolem 500 zemělodí. Podle konceptů, o kterých píši ve svých knihách, se jich na celém světě postavilo dalších několik tisíc. Pracujeme na projektech na všech úrovních, ale soustřeďujeme se hlavně na velmi jednoduchý způsob bydlení. Tím pádem jsou takové koncepty mnohem dostupnější. Mám pocit, že bychom v našem úsilí zajistit jídlo pro každého měli napůl vyhráno, kdybychom v tak zvaných civilizovaných zemích omezili svoje potřeby a snížili svojí spotřebu. Takže v tomto smyslu pracujme především na sobě, abychom všeho potřebovali a používali méně.Nyní pracujeme na projektu v Midtown na Manhattanu. Stavíme tam obytný dům - zeměloď.

Vraťme se k vaší technologii. V našich zeměpisných šířkách se domy stavějí tradičně podsklepené, aby sklep v zimě izoloval dům od chladné země, aby „nešla od podlahy zima". Vaše zemělodě v Novém Mexiku podsklepené nejsou, dokonce bývají částečně zapuštěné v zemi, aby tato akumulovala teplo. Kombinujete oba tyto principy - akumulaci tepla a izolaci před zimou - když navrhujete zemělodě do chladnějších zemích, jako je ta naše?

Ano. Zateplujeme a izolujene podlahu v budově od země jako takové pomocí pevné vodotěsné izolace, která tím pádem eliminuje potřebu podsklepení. Vlastně je Zeměloď trochu jiný druh sklepa, který umožňuje zesílit teplo, které poskytuje sluneční záření. Je třeba si uvědomit, že koncepty, které nám mají pomoci v nejisté budoucnosti, nejsou a nemohou být založené na tradici. Tradice jsou ve skutečnosti bariérou mezi lidstvem a jeho schopností na Zemi přežít.

V zimě je u nás nedostatek slunečních dnů. Je možné bydlet v zemělodi, která není připojena k sítím, i v takových podmínkách? Čím by se zde mělo topit? Kolik dní by v takové situaci vydržely akumulátory, aby zůstala v chodu aspoň základní zařízení - osvětlení, počítač, připojení k Internetu?

česká republika pro nás bude svým způsobem výzvou. Součástí konceptu zemělodi je stavbu navrhnout tak, aby potřebovala mnohem menší zdroj tepla a mnohem méně elektřiny, než potřebuje „normální" dům. I v tom nejnepříznivějším případě ale bude potřebovat mnohem méně tepla a elektřiny, než normální „tradiční" stavba. Opakuji, máme napůl vyhráno, když se nejdříve naučíme, jak snížit svojí spotřebu a jak podle toho také stavbu navrhnout.

Nepochybuji o tom, že jsme schopni postavit v Čechách zemělod', která se o své obyvatele bude schopna postarat buďto úplně bez nebo jen s nepatrnou podporou veřejných služeb.

Jaká je nejnižší zimní teplota v zemělodích, které jste postavil v Taosu v Novém Mexiku, kde bývají noční mrazy vyšší než u nás?

V    Taosu v Novém Mexiku je nejnižší teplota v zemělodích 20 stupňů Celsia. Předpokládám, že v české republice by to mělo být také tak. V    české republice sice v zimě není taková zima jako v Taosu, ale zato má méně slunečního záření. V    takovéto oblasti už jsme pracovali. Samozřejmě bude zapotřebí postupovat v návrhu podle určitých faktorů, ale fungovat to bude. A v krajním případě, což se stává velmi zřídka, jsou v záloze kamínka, která se ale téměř nepoužívají.

Měřili jste v zemělodích vlhkost prostředí?

Zemělodi se od jiných stavebních metod ani moc neliší - jsou však lépe izolované, jsou bytelnější, víc odvětrané a mnohem více využívají přírodních jevů. Míra vlhkosti vzduchu je příjemná nejen pro člověka, ale i pro zařízení interiéru, pro nábytek.

Základním stavebním prvkem jsou pro vás ojeté pneumatiky. Neuvolňují se z pneumatik škodlivé látky?

Tyto jevy zkoumali a měřili fyzici z University of Wisconsin. Doložili, že materiály použité v zemělodi uvolňují mnohem méně škodlivých látek než materiály, které se používají na stavbu a vybavení konvenčních domů. Pneumatiky jako stavební materiál vydrží velmi dlouho, prakticky nekonečně déle, než například zeminou naplněné jutové pytle. Pneumatiky se neustále vyrábí, stále jich přibývá a je třeba se jich nějakým způsobem zbavit. Nalezli jsme pro ně nové uplatnění.

Jak se odlišuje čištění dešťové vody ve vašich domech od klasického čištění ve vodárně?

Na čištění dešťové vody nejsou zapotřebí žádné chemikálie. Vodu získáváte přímo doma a tudíž není zapotřebí žádná drahá infrastruktura.

Může se voda nasbíraná z deště a sněhu pít bez převařování? Je normálně pitná?

Používáme antibakteriální filtry, které vodu vyčistí tak, že je pitná. Odpadní vodu v jímkách, které jsou hermeticky uzavřené, ošetřují rostliny, které vodu přirozeně okysličují.

Fotovoltaické panely vyrábějí stejnosměrný proud. Zkoušel jste v zemělodích, které nejsou připojeny dorozvodné sítě, rozvést stejnosměrný proud a vyhnout se tak ztrátám, který vznikají při převodu na střídavý?

Používáme jak stejnosměrný, tak střídavý proud. Převaděč proudu stejnosměrného na střídavý, takzvaný střídač, připojujeme na spotřebiče, ale pro chod domu používáme pouze stejnosměrný proud, aby naše přežití nezáviselo na střídači. V Novém Mexiku, kde je zejmína v létě vysoký sluneční žár, užíváme zařízení, které panely odchýlíod přímého svitu, aby se panely nepřehřívaly. V české republice tento problém mít zajisté nebudete.

Toto číslo časopisu ARCHITEKT je z větší části věnováno české národní ceně za architekturu - Grand Prix architektů. Každoročně mezinárodní porota vybírá nejzdařilejší realizaci za uplynulý rok. Kdybyste zasedl v porotě této nebo jiné soutěže, jaká kritéria by pro vás byla nejdůležitější? Má podle vás takové hodnocení architektury opodstatnění?

Upřímně řečeno, ne tak docela. Nejdřív mne v USA z komunity architektů vyloučili a posléze mě pozvali, abych se mezi ně opět vrátil. Myslím, že definice současné architektury bohužel není ani trochu o tom, co na Zemi opravdu potřebujeme, čili zajistit potravu pro všechny. Stačí se podívat na nesmyslné plýtvání zemědělskou půdou. Je klidně možné, že architektura v současném pojetí přežije, ale možná také, že ne. Ve velmi blízké budoucnosti půjde hlavně o to, zajistit ve světě, který se velmi rychle mění, jídlo pro všechny. Dnešní architektura se o tom prakticky nezmiňuje. Myslím, že právě proto jsem definoval obor, který jsem nazval biotekturou.

PŘIPRAVIL MARTIN PRUŠKA A JULIUS MACHAČEK

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 268     ne: 227

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb