přeskočit na hlavní obsah

Městská knihovna v Soběslavi

/up/images/featured/images/0KNIHOVNA.jpg

Areál soběslavského hradu je situován v severozápadní části historického centra Soběslavi. Sestává z několika dochovaných částí. Především je to hradní severní křídlo zvané Palác, nárožní věž zvaná Hláska, západní křídlo a jižní křídlo, které bylo v současné době rekonstruováno pro nový provoz kulturního domu.

V průběhu let hrad měnil své majitele a podobu. Do doby před rekonstrukcí se díky novému zastřešení paláce dochovalo obvodové zdivo s několika klenebně překrytými prostorami. Lednice při jižní straně paláce měla na své horní venkovní ploše nálet vzrostlých stromů, které byly již v rámci započatých stavebních prací odstraněny a objekt lednice je již opatřen novou střešní zahradou, která byla ve finále doplněna substrátem a zelení pro vegetační střechu. Jižní část hradního areálu, bývalá Rožmberská škola, byla již v minulosti přestavěna na kulturní dům.

Významná poloha hradu v centru města, estetické a architektonické členění jednotlivých budov se silným historickým kontextem s významnou minulostí předurčují areál pro znovuoživení s využitím objektů pro novou funkci. Je to cesta, jak soběslavský hrad zachovat pro další generace. Příspěvkem ke zdárnému řešení revitalizace a zachování hradu byla dříve zpracovaná a diskutovaná „studie využití hradu", která předložila možnosti dalšího využití hradního komplexu, a to ne v zakonzervovaném muzeálním stavu, ale s ohledem na nové potřeby města a soběslavského regionu, a ze které vyšlo zadání pro novou projektovou dokumentaci. Hlavním kritériem při návrhu přestavby a dostavby hradu s ohledem na zvolenou funkční náplň byla snaha autora o konvergenci původního objektu s novými konstrukcemi tak, aby stávající dochované konstrukce byly zasaženy co možná nejméně a aby nové funkční celky fungovaly bezkolizně na co nejvyšší technické a estetické úrovni odpovídající nárokům dneška a budoucnosti. Tím byl stanoven limit zásahů do stávajících konstrukcí. Stav před rekonstrukcí vykazoval narušení statické stability kamenných zdí, objekt hradního paláce byl vyztužen ocelovými táhly a trámovými podpůrnými konstrukcemi, které protkávaly vnitřní prostor v různých směrech a místech. Toto konstrukční statické zajištění převzal systém vodorovné ztužující železobetonové monolitické desky. Tato rovina definuje podlahu vloženého „kontejneru" knihovny, který může být kdykoliv v budoucnosti demontován a odstraněn, pokud budou dalšími generacemi na daný prostor kladeny jiné nároky s jiným prostorovým využitím. Kontejner knihovny je jak fyzicky, tak technicky oddělen od stávajících konstrukcí stěn a krovu. Kontejner je navržen jako prosklená konstrukce spočívající na nové železobetonové stropní desce, podlaha je plná s požadovanou únosností, stěny a strop jsou prosklené s dostatečnými odstupy od vnitřních líců historických stěn (s distancí cca 80-150 cm mezi sklem a stěnou). Tento volný prostor mezi prosklenými stěnami knihovny a historickými zdmi hradu je nepřímo osvětlen a poskytuje z knihovny autentický pohled na vrstvené povrchy historických fragmentů zdí hradu. Nepřímé osvětlení původních zdí plní úlohu základního osvětlení prostoru knihovny a vytváří ojedinělou atmosféru interiéru. Toto „venkovní" osvětlení je doplněno hlavním „vnitřním" osvětlením výpůjčních regálů, pracovních míst a míst pro čtení a zpracovávání dokumentů. Kontejner má díky striktnímu oddělení prostorů a řešením tepelně izolačního pláště kontejneru svou fyzickou „atmosféru" s minimální stálou vlhkostí a teplotou vnitřního prostoru potřebnou pro ochranu knižního fondu, naopak historické konstrukce hradních stěn jsou stále v původním „venkovním" prostředí s dosavadními parametry vlhkosti a teploty venkovního prostoru potřebnými pro stabilizaci dochovaných stavebních konstrukcí. Prostor paláce je navíc přirozeně provětráván - stávající okenní otvory jsou opatřeny větracími celoskleněnými žaluziemi, které zabrání vlétnutí ptáků do vnitřního prostoru pod krovem hlavní lodě paláce.

Do střechy a do krovu bylo zasahováno minimálně, pouze určené dřevěné krovové prvky byly požárně ochráněny nátěrem a bylo doplněno bednění na určených místech.

Soběslavský hrad patří k velkým místním středověkým památkám a tvoří se zbytky městského opevnění celek hodný památkové ochrany.

Hrad vznikl ve druhé polovině 14. století za Jindřicha z Rožmberka ještě před udělením městských práv Soběslavi. První historická zmínka je z roku 1385. Hrad byl začleněn do městských hradeb a obehnán vodním příkopem. Tím byl dán městu definitivní přibližně kosodélníkový půdorys vyskytující se u mála českých měst. Hrad byl původně opevněn i ze strany města, takže mohl být hájen, i kdyby město padlo. Od svého založení patřil rodu Rožmberků a společně s hradem Choustník patřil k významným sídlům v této části jižních Čech. Byl typickým městským hradem a výraznou dominantou tehdejší Soběslavi, především díky strmé gotické střeše dobře viditelné z okolí.

V roce 1394 byl na hradu internován český král Václav IV. Později zde Oldřich z Rožmberka, který provedl neúspěšný útok na nově založený Tábor, věznil husitské kněze. V době husitských válek doznal hrad jako opevněné nepřátelské sídlo značných škod. V roce 1421 byl Janem Žižkou pobořen a vypálen. V roce 1435 byl vypálen podruhé. Po husitských válkách byl hrad spěšně opravován. Roku 1478 informuje rožmberský úředník Stanislav z Přerova, působící v Soběslavi, krumlovského purkrabího o špatném stavu: „...Také hrad zdejší soběslavský prostě veškeren krov pryč a skrze to i vazba i půdy hnije, ježto by to několika kopami opraveno bylo... A neopraví-liť se, půdy se oboří." Janův syn, Petr z Rožmberka, hrad roku 1481 opět vykoupil.

JAROMÍR KROČÁK / ATELIÉR KROČÁK - ARCHITEKT
---

KRÁTCE KE STAVEBNÍ HISTORII OBJEKTU

17. ledna 1502 Petr z Rožmberka dovolil svému hejtmanovi Volkéři ze Štěkře, jeho bratru Jindřichovi, rožmberskému purkrabímu na Choustníku, a jejich sestře Anně, aby všichni společně na soběslavském hradě do smrti bydleli. V letech 1508-1510 byly nákladem obecní pokladny provedeny některé opravy. Především byla postavena dominanta hradu, kulatá věž Hláska, kterou budoval mistr Sixt. Ta patří mezi nejzachovalejší části. Je postavena z drobného kamene, na straně hradu je seříznuta v hranu. Nejdolejší sklep je sklenut hvězdicovou klenbou. V nejvyšším poschodí byla světnice hlásného, opatřená pěti okny s přístupem na dřevěný ochoz, který z vnějšku roubil celou věž. Výrazným znakem je pětilistá růže na vnější omítce, symbol slavného a mocného rodu Rožmberků. V letech 1544-1555 byly rovněž nákladem obce provedeny opravy schodišť a šindelové střechy. V roce 1558 zemřela pravděpodobně poslední stálá obyvatelka hradu, panna Markyta. V průběhu 1. pol. 16. století vznikly při východní zdi dva domy. Majitelé domů zabrali část nádvoří na stavbu maštalí a zahrádek. část hradu byla používána jako sklad obilí.

Roku 1565 se ujal Soběslavi poslední ze slavného rodu Rožmberků, Petr Vok. Zamýšlel, že upraví soběslavský hrad na svoje sídlo. Vyslal do Soběslavi Mikuláše Humpolce z Tuchoraze, aby hrad prohlédl a podal mu zprávu. Ten doporučil domky u východní zdi zbourat a hrad opravit českými a německými zedníky. Petr Vok se však nakonec rozhodl koupit v Soběslavi pouze měšťanský dům (dnešní Rožmberský dům). Hrad začal pustnout a chátrat.

Z obecních účtů vyplývá, že přinejmenším od roku 1581 se v areálu hradu hrálo divadlo. K tomuto účelu sloužilo pravděpodobně hradní nádvoří. Vystupovalo zde se svými komediemi a recitacemi např. literární bratrstvo a často žáci městské školy.

Budova hradu dále chátrala, měšťané začali rozebírat zdivo na stavební materiál. Tomu učinil konec Petr Vok 9. ledna 1604, kdy nařídil jeho uzamčení. Do hradu nebyl nikdo vpouštěn, kromě správců panské sýpky. Krátce před svou smrtí Petr Vok roku 1610 svou poslední vůlí založil v jižním traktu hradu slavnou Rožmberskou školu. Se stavbou školy se začalo na jaře roku 1613. Poslední vůli Petra Voka svědomitě vyplnil jeho dědic Jiří ze Švamberka a jižní křídlo bylo přestavěno na moderní školu. Od té doby se jižní části začalo říkat kolej. Zároveň měla být při této budově zřízena významná rožmberská knihovna ze svazků uložených v Třeboni. Poslední vůle Petra Voka se nevyplnila. Trvání Rožmberské školy bylo krátké a během třicetileté války zanikla.

Dekretem ze dne 14. května 1634 v Plzni daroval Ferdinand III. kolej soběslavské obci, aby zde zřídila novou radnici. K realizaci toho však nedošlo a obec zde koncem 17. století vybudovala pivovar. Severní budova se nadále používala jako obecní sýpka. Postupnými opravami a přestavbami zanikly některé původně gotické prvky hradu.

K podstatným stavebním změnám došlo počátkem a v průběhu 1. poloviny 19. století, kdy na jižní budovu byl dán nový krov a k severní budově byla přistavěna směrem do nádvoří pivovarnická lednice. Novou dominantou hradního areálu se stal vysoký komín, dnes známý především jako hnízdiště čápa bílého.

Roku 1881 zřídil měšťanský pivovar v jižním traktu v prostorách bývalé Rožmberské školy Národní hostinec s prostorným divadelním a tanečním sálem. V roce 1930 bylo za odborné součinnosti režiséra Národního divadla Edmunda Chvalovského a Ing. Felixe Špačka přistavěno schodiště a moderní, technicky dobře vybavené jeviště se šatnami. Přitom však zanikla renesanční sgrafita z roku 1614. 

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 308     ne: 270

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb