přeskočit na hlavní obsah

Machine house – moderní kancelářské prostory v bývalé továrně

/up/images/featured/images/0-machinehouse.jpg

Karlín, jako jedna z mála pražských čtvrtí, odolal naivnímu nadšenectví počátku devadesátých let minulého století, kdy do Čech vstoupil zahraniční kapitál hledající upadající místa v centrech důležitých měst, aby přeměnil jejich tvář. Dobrý úmysl pozvednout tmavé díry velkoměsta měl občas za následek to, že ona místa ztratila svou duši. Postupná přeměna Karlína naproti tomu dovoluje nahlédnout do jeho genia loci a s jeho poznáním vystavět novou strukturu.

Historie budovy a místa

V první polovině devatenáctého století, spolu s rozvojem strojírenské výroby, vznikaly ve čtvrti výrobní haly a jim podřízené související budovy, které prorostly klasicistní blokovou zástavbu, smísily se s obytnými domy a navždy tak Karlínu daly pečeť místa, které za svou roztřepenou uliční frontou skrývá poloveřejný labyrint obrovských prostranství v obležení budov rozdílných měřítek, stylů a kvality zpracování.

Obr. 1. Celkový pohled na Machine House

Na rohu Pernerovy a Šaldovy ulice vznikly dva objekty se stejným tvaroslovím, které byly svou funkcí spojeny jako siamská dvojčata. Stavby kotelny a energocentrály (obr. 1) se svými dvory patří k fascinujícím komplexům karlínské industriální architektury.

Hmotové a materiálové řešení

Budova energocentrály (Machine House) byla vnímána jako jeden z nejcharakterističtějších prvků karlínské struktury. Rohová parcela, na které je umístěna, jen podporuje její dominanci v lokalitě. S ohledem na takto daný stav byly omezeny vnější zásahy do hmoty budovy na nezbytně nutnou míru a zásadní zásahy byly realizovány ve vnitřním prostoru stavby. Nové prvky se striktně podřídily převažujícímu vzhledu budovy.

Současná koncepce domu je dvoupodlažní hmota s převýšeným druhým nadzemním podlažím. Sedlová střecha pod sebou ukrývá sedm identických polí v příčném směru a čtyři symetrická pole v podélném směru. Dvůr oddělující kotelnu a energocentrálu je z ulice uzavřen zděnou bránou, vzhledově odpovídající charakteru již zmíněných budov.

Obr. 2. Konstrukční pole v přízemí se svítidly série 01
Obr. 3. Přisazená svítidla série 51 a 53
Obr. 5. Pohled do hlavního prostoru třetího nadzemního podlaží


Budova je symbiózou původních masivních kameno-cihelných zdí a nových ocelobetonových konstrukcí. Vzhledem k historii objektu a jejímu původnímu využití bylo snahou autorů projektu vytvořit moderní konverzi industriálního objektu. Struktury původního zdiva byly využity pro zdůraznění moderních prvků na kontrastním pozadí historické budovy.

Obr. 4. Prostory druhého nadzemního podlaží s mezipatrem

Nová nosná ocelová konstrukce je ve všech prostorech maximálně odkryta, tak aby se vizuálně prosadila. Betonové stropy jsou v podhledech ponechány v hrubé struktuře a barvě materiálu. Použitým materiálům a industriálnímu charakteru budovy odpovídají také vybraná svítidla. Jde převážně o svítidla z hliníkových eloxovaných profilů, popř. o svítidla z povrchově upraveného ocelového plechu. Základním požadavkem na svítidla byl jednoduchý tvar a jejich dokonalé zakomponování do prostoru budovy.

Dispoziční řešení

Do původního dvoupodlažního jednolodního prostoru byla vložena tři samostatně přístupná podlaží. Koncepce je strukturována od přetíženého přízemí s nejnižší světlou výškou, kde těžká ocelová konstrukce leží na původních masivních litinových sloupech, přes prostor hlavního patra otevřený velkými okny až po bílé podkroví s převažujícím horním osvětlením.

Přízemí

Přízemí obsahuje čtyři samostatné prostory – vstupní schodišťovou halu, táhnoucí se všemi podlažími, technickou místnost, kancelářský pronajímatelný prostor s vlastním sociálním vybavením a samostatný vstup do druhého nadzemního podlaží ze Šaldovy ulice. K hlavnímu osvětlení těchto prostorů byla zvolena přisazená stropní svítidla série 01 s lineárními zářivkami T5, umístěná pravidelně do jednotlivých konstrukčních polí (obr. 2). Schodišťová hala a prostor samostatného vstupu jsou osvětleny přisazenými „downlighty„ série 51 a 53 (obr. 3).

Obr. 6. Svítidla série 13 ve třetím nadzemním podlaží

První patro

Prostor tohoto podlaží má z důvodu velkých fasádních oken světlou výšku téměř pět metrů. Hlavní prostor kanceláří je překlenut ocelovými profily tak, aby vnitřní dispozice nebyla narušena sloupy. Střední zázemí toalet je kryto mezipatrem, které rozšiřuje podlažní plochu a zároveň dává prostoru nový náboj (obr. 4). Svítidla série 01 jsou zde doplněna nástěnnými a závěsnými svítidly série 21, která osvětlují komunikační zóny. Část prostoru pod mezipatrem je osvětlena čtvercovými svítidly série 13.

Podkroví

Tak jako v prvním patře je i zde velká světlá výška, avšak profil prostoru je ovlivněn sklonem střechy. Rytmus budovy je v hlavním prostoru podkrovních kanceláří zdůrazněn vystupující nosnou ocelovou konstrukcí. Čelu vévodí původní rozetové okno. Střechu ve hřebeni otevírá světlík nad mezipatrem, zajišťující dostatečné denní osvětlení.

K osvětlení podkroví je obdobně jako v prvním patře použita kombinace svítidel série 13 s difuzním rozložením světelného toku a vícezdrojových nástěnných a závěsných svítidel série 21 s reflektorovými halogenovými žárovkami (obr. 5 a obr. 6).

Ing. arch. M. A. Tomáš, QARTA s. r. o.,
Ing. Daniel Černý, HALLA, spol. s r. o.

převzato s časopisu Světlo­ 

Líbil se vám článek?

ano: 187     ne: 162

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb