přeskočit na hlavní obsah

Lampa Tutanchamonova

/up/images/featured/images/tutanchamon_0.png

Archeolog Howard Carter, kterému se podařilo nalézt téměř nedotčenou hrobku faraona Tutanchamona a zkoumat dochované předměty, píše ve své knize Hrobka Tutanchamonova:

„V jihovýchodním rohu pohřebního pokoje stála lampa na mřížkovém podstavci, celá vyřezaná z průzračného alabastru. Má tvar číše, používané (mezi křesťany) pro svaté přijímání. Prořezávaná ramena jsou zdobena postavami, které symbolizují spojení na věčnosti. Tato lampa patří k nejzajímavějším předmětům, jež jsme do této doby objevili.

Číše, do níž se naléval olej a vkládal plovoucí knot, není zdobena z venkovní ani vnitřní strany. Když jsme v ní však zažehli světlo, objevily se barevné obrázky faraona a jeho ženy, prosvítající přední stěnou číše. Zpočátku jsme byli překvapeni a nemohli jsme pochopit, jakým způsobem tento neobyčejný efekt vzniká. Pak jsme zjistili, že číše je složena ze dvou do sebe přesně zapadajících částí, z nichž vnitřní je vložena do venkovní. Na vnější straně vnitřní číšky je poloprůhlednými barvami nakreslen obrázek, který můžeme vidět, jen když je lampa rozsvícená. Je možné se jen dohadovat, jaké pocity a překvapení tato lampa vyvolávala u Tutanchamonových současníků.“

Carter byl sice úspěšný a zkušený archeolog, ale o náboženských představách starých Egypťanů věděl relativně vzato dosti málo. Nepodařilo se mu rozluštit, čemu měla vlastně podivuhodná lampa sloužit. Nyní již o tvarech, symbolech a jejich významech víme více.

Kalich lampy, snad základním tvarem odvozený od kalichu rozkvétajícího posvátného lotosu, je po stranách opřen o vyřezávaná zobrazení, jež jsou záznamem přání tlumočených zesnulému. Egypťané pokládali vyobrazení a dokonce i jen napsané jméno za stejně hodnotné jako vlastní předmět. V oválných kartuších v horních rozích jsou zapsána jména faraona, osobní a vladařské. Vedle nich je na každé straně kalichu tzv. egyptský kříž, úhelník s okem (ank), staroegyptský symbol štěstí. Zdvojení obrazů (dvojí opakování) značilo zesílení významu.

Níže jsou dvě služebnice, klečící v bárkách, patrně určených pro cestu do záhrobí. Mohou symbolizovat věrnost a péči, analogicky dvojici bohyň Eset a Nebhet. Jejich paže jsou vztyčené do symbolu „ducha“.

Stvoly papyrových stonků pod nimi byly symbolem svěžesti. Jména v oválných kartuších nahoře jsou nad malou prohlubní, takže je lze též chápat jako symbol slunečního kotouče vycházejícího nad údolím. To byl symbol světla a dobrého dne. Rozsvítí-li se v lampě světlo a objeví se obrázek faraona a jeho ženy, je zřejmé, že jde o dar od ní.

Záznam vzkazu je tedy citově dost působivý: „Milý (Tutanchamone), přeji jasné světlo a dobré dny, mnoho, mnoho štěstí, vzpomeň na věrnou a pečlivou služebnici, přeji ti mnoho svěžesti a rozžehni světlo, očekávám tvého ducha“. Lampa je vlastně pozvánkou a též prostředkem ke schůzce zobrazené dvojice; avšak představy Etypťanů o jejím uskutečnění neznáme.

Lampa není pouze předmětem uměleckým, ale především magickým, určeným k čarování. Její příběh byl dosti dramatický. Nasvědčuje tomu několik skutečností. Když Carter sejmul kamennou desku sarkofágu, nalezl na horní rakvi zbytek položené kytičky. Před vstupem do hrobky zjistil, že pečeti byly dvakrát porušeny a opět otištěny. Z průzkumu mumie vyplynulo, že faraon zemřel velmi mladý, ve věku okolo dvaceti let. V jeho lebce těsně za uchem byl objeven otvor, který byl proražen ostrým kamenným předmětem, jehož špička se ulomila a zůstala v ráně. Faraon tedy nezemřel v důsledku běžné nemoci. Jeho jméno nebylo zapsáno v seznamu faraonů, takže Carter zpočátku váhal, kam jej zařadit. Lampa byla do hrobu dána pravděpodobně dodatečně, bez vědomí vítězů státního převratu, za pomoci přátel ženy zesnulého. Bylo to okolo roku 1365 př. n. l. a za muže na čele převratu je pokládán následný farao Haremheb, před tím vrchní velitel armády Tutanchamonovy.

Alabastr byl v té době nejvíce vhodným a také trvanlivým materiálem pro účely prosvětlení. Ve starověku byl používán pro tyto účely častěji, ovšem vzhledem k své ceně jen pro nejvýznamnější osoby, vladaře a jejich ženy, případně chrámy. Alabastrová svítidla, doplněná kovovými prvky ze zlata a stříbra, byla nalezena např. též ve známých královských hrobech v Ur v Sumeru. Měly podobu mušle, a podle archeologického datování předcházely lampu Tutanchamonovu asi o jeden a půl tisíciletí, přičemž úroveň řemeslného i uměleckého zpracování byla srovnatelná.

V době Tutanchamonově již bylo sklo známé delší dobu. Technika jeho zpracování se ale teprve začínala rozvíjet. Egypťané té doby uměli křemitý písek roztavit, polotekutou hmotu nabrat, a metodou zvanou dnes vrstvení skla z něj vytvářet misky, talířky a také lampy na olej, většinou v menším rozměru. Sklo duté, foukané, se ve starověku objevuje až skoro o tisíc let později. Skleněné části svítidel, užité pro osvětlení, jsou zaznamenatelné asi od poloviny 3. století př. n. l. I to je však stáří dosti úctyhodné.

V současné době je lampa hodnocena jako jeden z nejvýznamnějších předmětů dokládajících vývoj kultury osvětlování a její význam ve všeobecných náboženských představách starověku.

Ing. arch. Ladislav Monzer,
Atelier světelné tvorby

převzato z časopisu Světlo

Líbil se vám článek?

ano: 154     ne: 161

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb