přeskočit na hlavní obsah

Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání (KCEV)

/up/images/featured/images/0-kcev.jpg

Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání (KCEV) prezentuje novou vzdělávací instituci zřízenou a provozovanou Správou Krkonošského národního parku (KRNAP). Za jejím vznikem stál záměr KRNAPu významně rozšířit vlastní vzdělávací aktivity směrem k veřejnosti. Iniciátorem celého projektu byl ředitel Ing. Jan Hřebačka, který společně s JUDr. Vladimírem Vobořilem a dalšími spolupracovníky vytvořil stavební program a koncept budoucího centra.

Lokalita a širší vztahy

Z vnějšího pohledu nemá město Vrchlabí těžiště ve svém náměstí, ale spíše v zámeckém parku, který má potenciál stát se pravým kulturním centrem města. Kromě krásného prostředí a strategicky výhodné polohy totiž nabízí prostorovou rezervu umožňující realizaci potřebných institucí.

Hlubším důvodem tohoto stavu je historie místa, kdy byla v období renesance do vnitřního města vestavěna řada výrobních objektů. Kromě výstavby zámku a definování prostoru pro budoucí park probíhala stavební činnost živelně a nevnesla do urbanistického uspořádání žádný významný počin. Dominantou města se počátkem 18. století stal klášter Augustiniánů, který svými zahradami přiléhá k zámeckému parku.

Umístění

Místo pro stavbu bylo investorem určeno v zámeckém parku vedle stávající administrativní budovy Správy KRNAP. Poloha naproti zámku, nedaleko od hlavní dominanty města, bývalého kláštera Augustiniánů (dnes Krkonošského muzea), byla zvolena adekvátně k významu KCEV jako důležité vzdělávací instituci.

Architektura

Hlavní myšlenkou návrhu je představa domu, který by sám o sobě sloužil jako nástroj ke studiu a pochopení topografie Krkonoš. Objekt je navržen jako hybrid domu a krajiny. Jeho geometrie vychází z geometrie pohoří Krkonoš. Jednotlivé sklony a úhly lomenicové střechy mají svůj přírodní protějšek. Na střeše jsou do polí mezi kovové vektory, které představují horské hřebeny, vysazeny rozchodníky. Budova je odsazena od stávající správní budovy a vzniklý meziprostor slouží jako nástupní platforma do objektu. Skrze průhledy ve střeše je možné sledovat ruch v budově a nepřímo se účastnit přednášek, seminářů a výuky. Objekt je energeticky nenáročný s velmi malými tepelnými ztrátami. K vytápění je využita technologie tepelného čerpadla. Hlavní nosné konstrukce a stěny podzemní části jsou z pohledového betonu. Vnitřní dělící příčky a nábytek jsou navrženy ze dřeva. Nábytek je vyroben z překližkových desek tak, aby byly všechny části desek použity a nevznikal odpad.

Provoz

KCEV by se mělo stát místem osvěty a diskusí nad ekologickou problematikou, mělo by sloužit k pořádání veřejných přednášek, mezinárodních konferencí, výzkumných projektů a zároveň by mělo být místem pro vzdělávání a výchovu dětí a mládeže, která tak získá hlubší povědomí a respekt k přírodním hodnotám. Pro tyto účely budova obsahuje přednáškový sál, laboratoř, knihovnu, učebnu, výstavní prostory, technické a provozní prostory, sklady.
---

KONCEPT

Tvar střechy a stropu je odvozen od krajiny Krkonoš a je názornou ukázkou sil, které formovaly jejich geometrii. Střecha je ve své podstatě abstraktní model pro pochopení základních vztahů jejich jedinečné topografie. Ve výsledku střecha není zmenšeným výsekem části Krkonoš, ale obsahuje informaci o celku.

V exteriéru je střecha navržena jako „horská louka". V interiéru je strop zhotoven z pohledového betonu, který symbolizuje skálu. Zlomová místa jednotlivých částí stropu (místa vektorů krajiny) jsou zvýrazněna grafickou značkou a doplněna popisem konkrétních pohoří.

1    Obří hřeben, výstup na Sněžku (1602 m) směrem od Svorové hory (1411 m)
2    Rozsochy, hřebeny vybíhající kolmo z hlavních hřebenových pásem (Vlčí hřeben, Zadní Planina, Dlouhý hřeben)
3    Pod černohorským rašeliništěm, úbočí černé hory nad Vlašskými boudami
4    Kozelský hřeben, hřeben vybíhající pod horou Kotel (1435 m) směrem na jih k Vítkovicím
5    Úbočí Světlé hory, mezi Světlou horou (1244 m) a Modrými kameny (876 m)
6    Hřbet 2alého, mezi Zadním 2alý (1036 m) a Předním 2alý (1019 m)
7    Sněžné jámy, ledovcové kary na polské straně pod Boudou u Sněžných jam (1490 m)
8    Martinův důl, zářez Dvorského potoka na úbočí Vysokého Kola (1509 m)
9    Szrenica, úbočí na polské straně mezi Szrenicou (1361 m) a Koňskými hlavami (1297 m)
10    Směr hlavních krkonošských hřebenů, Slezského (hraničního) a českého
11    Růžová hora, úbočí Růžové hory (1390 m) nad Lvím dolem
12    Krakonošova zahrádka, Úpská jáma pod Studniční horou (1554 m)
13    čertova hora, úbočí čertovy hory (1021 m) nad Pilařovým údolím u Harrachova
14    Ú dolí fVlaléé lÚpáy, mezi Pomezními Boudami a DolníMalou Úpou
15    Liščí hřeben, pod Liščí horou (1362 m) směrem k Chalupě Na Rozcestí

Železobetonová konstrukce střechy se realizovala podle virtuálního 3D modelu. Bez něho by bylo obtížné dům převést z konceptu do technické dokumentace a nakonec i do konkrétních konstrukcí na stavbě. Model významně posloužil při kontrole zhotovených částí stěn a střechy. V průběhu stavby byla betonová skořepina skenována a na základě dat byl sestaven 3D model skutečného provedení. Tento model byl následně porovnáván s projektovým 3D modelem. Díky tomu bylo možné určit, kde je konstrukce nepřesná a mohlo dojít ke kompenzaci v dalších vrstvách bez dopadu na konečný tvar. Rovněž dodavatelská dokumentace interiéru byla zhotovena a korigována na základě 3D modelu.
---
Geometrie betonové lomenice

TEXT JAROSLAV HULÍN

Nepravidelně lomená plocha střechy, jejíž tvar vzešel z morfologie krkonošských hor, dominuje celému architektonickému řešení centra environmentálního vzdělávání. Nosnou konstrukci lomené střechy tvoří v interiéru přiznaná betonová deska o tloušťce kolem 250 milimetrů. Hydroizolace, tepelná izolace i vegetační souvrství střechy jsou zalamovány podle tvaru betonové desky. Zelený koberec na vrchním líci střechy je dělen kovovými žlaby symbolizujícími jednotlivé horské hřebeny (obr. 1).

Geometrické řešení střechy bylo navrženo a optimalizováno s ohledem na realizaci stavby, která i přes komplikovaný tvar střechy probíhala docela standardně. Jednotlivé vrstvy střechy měly na jejích čtrnácti jednotlivých plochách souvislou tloušťku. Tento fakt se ukázal jako naprosto klíčový pro návrh i realizaci střechy (obr. 2).

Nepravidelně lomená plocha, byť definovaná několika málo (obvykle trojúhelníkovými) ploškami, v sobě obsahuje skrytý problém, který vzniká při rozpracování této plochy do stavebních výkresů. Pokud se každé z plošek přidá stejná tloušťka (například betonové desky), nově vzniklé plošky se nesetkají v jednom styčníku. Pokud by byl zvolen jako styčník náhodný bod, nové plošky se sice potkají, ale jimi definovaná deska už nebude mít konstantní tloušťku, což samozřejmě představuje při provádění stavby značnou komplikaci (bednění, tepelná izolace, navazující klempířské prvky...).

Vzhledem k viditelnému spodnímu líci lomené stropní desky a výrazně viditelným žlabům ve vrchním líci střechy bylo nutné najít řešení, při kterém by se jednotlivé plošky setkaly v jednom styčníku i při zvětšování jejich původní nulové tloušťky návrhu (obr. 3).

Jeden ze způsobů, jak toho elegantně dosáhnout, je přidávat každé plošce o trochu jinou tloušťku. Společné styčníky jsou pak vždy na spojnici původních styčníků a pomyslného ohniska, které řídí polohu nových styčníků. Body lomené plochy jsou z ohniska promítány požadovaným směrem. Tato metoda je tím úspěšnější, čím je lomená plocha podobnější ploše kulové. Tloušťka plošek se pak téměř neliší (v případě řešené lomenice se pohybovala od 250 do 300 mm). Původní inspirace horským masívem byla z tohoto hlediska překvapivě dobře zvolena. Stejně jako jsou hřebeny Krkonoš umístěny na téměř kulové ploše naší planety, tak bylo možné i pro hřebeny řešené lomené plochy najít odpovídající kulovou plochu (obr. 4).

V popsaném postupu je pouze jediná neznámá proměnná - poloha ohniska promítání. Ideální řešení pravděpodobně neexistuje.

Změnou polohy ohniska se mění nejen tloušťka, ale také statika a vzhled betonové lomenice. Z tohoto důvodu byla zvolena metoda postupného zpřesňování s vizuální zpětnou vazbou. Pro konečnou polohu bylo nutné projít téměř stem možných ohnisek. Tato fáze by se neobešla bez sestavení vlastních algoritmických postupů a jejich realizace ve skriptovacím rozhraní 3D programu (obr. 5, 6).

Vzhledem k časovému tlaku i nárokům na přesnost by se bez vlastních algoritmických nástrojů (skriptů) neobešlo ani převedení komplexní geometrie střechy do prováděcí a výrobní dokumentace. Pro celou betonovou konstrukci byla skripty vygenerována databáze bodů v souřadném systému JTSK, která sloužila jako přímý podklad pro zaměření a provedení bednění na stavbě. Některá méně klíčová data se tak vůbec nepřenášela na papír projektové dokumentace.

Optimalizací řešení geometrie stavby se předešlo možným chybám a zbytečným investičním nákladům, které by si vyžádala realizace zborcených ploch. Tvarově komplikovaná lomená deska tak mohla být řešena standardními metodami.

Posluchárna

Sál slouží k pořádání přednášek a odborných konferencí. Díky použití širokoúhlého plátna a prostorového zvuku má parametry malého kinosálu. Jednotlivé přednášky a konference je možné zvukově i obrazově zaznamenat. Sál je vybaven kabinou techniků pro ovládání technologie sálu, audiovizuálním zařízením a tlumočnickou kabinou pro překlad do dvou jazyků.

Interiér je kompletně navržený z překližkových desek. Hlavní součástí interiéru sálu jsou lavice se sklopnými sedáky a integrovanou vzduchotechnikou. Pro psaní poznámek při projekci je každé místo vybaveno osvětlením pracovní desky. Prostor sálu lze propojit pomocí velkých otočných dveří s výstavním prostorem, laboratoří a třídou. Díky tomu se mohou tyto provozy doplňovat a spolupracovat.

kapacita: 76 míst + 2 bezbariérová místa pro imobilní posluchače
Provoz: odborné přednášky, konference, promítací sál

Laboratoř, učebna a knihovna

Laboratoř

Přímý kontakt teoretické a praktické části výuky hraje při vzdělávání důležitou roli. Proto je laboratoř součástí prostoru učebny a knihovny.

Interiér je obložený dřevěnými překližkovými deskami. Jejich povrch je ošetřený pryskyřicí proti zvýšenému mechanickému namáhání. Tento povrch zabraňuje vniknutí vlhkosti do materiálu a konstrukce nábytku. Součástí interiéru jsou i pevně zabudované laboratorní stoly. Každý stůl má své umyvadlo, připojení k interní síti a integrované osvětlení. kapacita: 16 studentů (dvě pracovní skupiny po 8)

Provoz: výuka, odborné semináře, biologické pokusy a výzkum, fotografická dílna

učebna

Výukový sál bude sloužit obdobně jako standardní třída s počtem 30 studentů. Každý student bude mít svůj stolek a židli.

Prostory třídy jsou díky mobilnímu nábytku univerzální. Třída bude sloužit i jako kreslírna a bude vybavena 30 kreslícími lavicemi. V učebně budou studenti trávit nejvíce času a bude sloužit jako univerzální prostor k různým aktivitám. Učebna se může jednoduše proměnit v kreslírnu, multimediální dílnu nebo čítárnu. Součástí učebny je dvoupatrová příruční knihovna s úložnými prostory pro akvária.
kapacita: 30 studentů
Provoz: výuka, odborné semináře, diskuse

Garáž / galerie

je navržena jako hybridní prostor, který lze podle potřeby kombinovat. Vzhledem k provozní zátěži je podlaha z matné černé pryskyřice s bílými pruhy a popisy. Dřevěné obklady stěn jsou nahrazeny kovovými tabulemi, které odolávají případné vlhkosti. Židle, stoly a výstavní fundus jsou stejně jako v ostatních částech centra z překližky.

Knihovna

Knihovna je navržena jako volně přístupný sklad. Mezipatro je vyrobeno z pororoštových lávek, které umožňují přehlédnout knihy v obou patrech. Knihovna z překližkových desek je vybavena stolem pro dva badatele. Druhá řada polic ukrývá výsuvné příruční stolky.

Servisní prostory

Spojovací krček mezi budovou KRNAP a budovou KCEV je důležitou provozní spojkou. Umožňuje v případě potřeby flexibilně rozšířit KCEV o další společenské a skladovací prostory. Na druhou stranu podzemní spojení přineslo komplikované stavební řešení z důvodu zvýšené hladiny spodní vody.

Sociální zařízení je s ohledem na vysokou zátěž zařizovacími předměty z nerezového plechu, ze kterého je rovněž vyroben i obklad stěn a podlahy.

Prosklená fasáda

Prosklené části fasády KCEV včetně dveří a vrat jsou navrženy jako atypická konstrukce. Z důvodu spolehlivosti a certifikace byly pro komplikované technické detaily použity upravené systémové prvky. Prosklené fasády musely být dodány s požární odolností EI 30. Tento požadavek se v kombinaci s maximální výškou neděleného zasklení 4,3 m (šířka 1,2 m) ukázal jako téměř neproveditelný. Nepodařilo se nalézt výrobce, který by sklo vyráběl nebo dokázal vyrobit. Limitní výška fasádních skel končila na 3,8 m u všech významných světových výrobců (standardní rozměr skel s požadovanou odolností je přitom 1,5 x 2,8 m). Nakonec se k vyřešení úkolu podařilo získat českou firmu Nevšímal, a. s., která byla ochotná požadované sklo vyvinout a pověřila tím vlastní požární divizi FireEconomic. Příprava zabrala půl roku. Prototyp skla byl vyroben podle výpočtových parametrů od FireEconomic ve Slovinsku, kde se našel výrobce s odvahou experimentovat. Úspěšná zkouška spálením potvrdila správnost konstrukce a na fasádu KCEV tak mohla být použita nedělená skla.

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 120     ne: 143

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb