přeskočit na hlavní obsah

Koupelny

/up/images/featured/images/koupelna_wc.png
Jsou věci, které v paneláku změnit dokážeme, s jinými se budeme muset smířit. Právě do této kategorie patří i koupelna a WC. Nemáme teď na mysli původní provedení v rámci bytového jádra, spíše jejich velikost. Je logické, že hledáme všechny možnosti, jak chybějící prostor nahradit. Jedna z poměrně častých úvah před rekonstrukcí koupelny a WC se dotýká možného spojení obou místností.

Mnohé katalogy výrobců koupelnového vybavení nenechávají nikoho na pochybách – klozet je v koupelně zcela běžnou záležitostí. Proti tomu nelze nic namítat, ale není také možné tento vzor jen tak přejímat. K tomu, abychom rozhodnutí společné koupelny a WC denně neproklínali, musíme znát a dodržet některá pravidla.
V první řadě je společná koupelna s WC vhodná tam, kde je možnost používat ještě druhé, samostatné WC, a to bez ohledu na to, zda bydlíte v rodinném domku nebo v paneláku. „Ve všech typech panelových soustav jsou koupelna a WC navrženy jako samostatné. To, zda je uživatel bytu bude chtít spojit, vždy musí v rámci rekonstrukce podléhat stavebnímu povolení. Bez stavebního povolení není možné tyto změny provádět a stavebník se vystavuje riziku finančního postihu a povinnosti navrácení do původního stavu. Podmínky, kdy je spojení WC a koupelny přípustné, jsou jednoznačně specifikovány ve Sta-vebním zákoně a souvisejících právních předpisech,“ vysvětluje ing. Marie Kotašková ze staveb-ního odboru ÚMČ Praha 11.
Z citace zákona vyplývá, že každý byt musí mít alespoň jeden záchod a jednu koupelnu. Tvoří-li byt nejvýše dvě obytné místnosti, mohou být záchod a koupelna v jedné místnosti. Záchod nesmí být přístupný přímo z pobytové místnosti, nebo z obytné místnosti, jde-li o jediný záchod v bytě.
V případě dvougeneračních bytů, které jsou vybaveny dvěma bytovými jádry, je možné mít koupelnu a WC spojenu dohromady, pokud zůstává zachováno druhé WC.

Pozor na koupelnu s novou vůní
Pokud je spojení koupelny a WC ze strany platných vyhlášek a zákona možné, záleží již dále jen na uživatelích, zda se pro spojení rozhodnou. V každém případě musí zvážit delikátnost situace a skutečně si být jisti, že jsou vzájemně schopni se respektovat a zvládat případné náročnější situace. Přiznejme si otevřeně, jsou chvíle, kdy ani sami sobě zrovna nevoníme. Spoléhat na odvětrávání není samospasitelné, a už vůbec ne v případě napojení na centrální vzduchotechniku. Koupelna by přitom měla být místem, kde je jedním z priorit pohoda a k ní jen pozvolna mizející pach určitě nepatří.
Zkuste si představit provoz například v ranní nebo večerní špičce! Nepříjemné situace však mohou vyvstat i mimo ni, zvláště pokud je pro některé členy rodiny návštěva WC docela dlouhodobá záležitost, spojená třeba s kouřením, či četbou. Když už jsme narazili na kuřáky – buď by se ve společné koupelně s WC museli svého požitku /zlozvyku vzdát, nebo by ostatním členům rodiny, kteří ráno do koupelny přicházejí, připravili neřešitelnou situaci. Pokud shrneme všechny tyto úvahy, koupelna s WC vnese do rodiny přinejmenším nervozitu.

Odvážnější změny pro více možností
Spojení koupelny a WC je vždy zásahem do způsobu bydlení a to i po technické stránce. „Bez ohledu na naše přání bychom vždy měli striktně oddělit a respektovat typ stavby. Zcela jiná je situace v rodinném domě, kde může mít koupelna skutečně podobu relaxační místnosti, s oknem a výhledem na zahradu,“ říká ing. arch. Alexander Mandic ze společnosti ATW Architekti. Na druhou stranu ale nezatracuje ani standardní koupelny ve zděných domech a panelácích.
Sloučením koupelny a WC do jedné místnosti získáme více prostoru. Pokud tuto změnu neprovázejí dispoziční změny, kdy měníme i celkovou velikost, případně tvar koupelny, bude nová koupelna s WC pouze součtem obou původních ploch s velmi mírným navýšením o původní dělicí příčku. Máme však možnost se v rámci rekonstrukce pustit do odvážnějších změn a novým prostorám nabídnout opravdu mimořádné možnosti, včetně denního světla a důstojnějších rozměrů.

Které místo bude to pravé?
Společná koupelna s WC na jedné straně zpravidla nabízí více možností na rozmístění zařizovacích předmětů, na straně druhé buďme realisté – nový společný prostor nebývá výrazně větší, než byly obě původní místnosti. Na původním nebo velmi blízkém místě většinou necháváme WC. Důvodem je snadná dostupnost přívodu vody a napojení na kanalizaci. Při dnešních technologických možnostech je ale možné umístit WC prakticky na libovolném místě v koupelně.
Přesto bychom se měli pokusit dodržet základní nepsaná pravidla. Jedním z prvních je, neumístit WC v těsné blízkosti nejčastěji používaného vybavení – zpravidla umyvadla a snažit se je udržet spíše stranou. Možným řešením je částečné oddělení WC sníženou příčkou, jejíž horní plocha současně může sloužit jako malý odkládací prostor. Bývá vysoká zhruba 70 až 100 cm. Může být buď zděná, případně z efektních skleněných tvárnic, nebo můžete zvolit jiné řešení – důležité však je, aby splňovala zvýšené hygienické nároky na čistotu. V pojetí, zda WC alespoň částečně oddělit, nebo zda jej nechat jako bezprostřední součást koupelny se názory architektů různí. Zatímco někteří upřednostňují náznak soukromí, jiní naopak oceňují absenci jakýchkoliv dalších předělových prvků.

Elegantní řešení
Zajímavým nápadem, jak společný prostor řešit, je oddělení WC v rámci koupelny skleněnou posuvnou stěnou z mléčného skla. Tak získáte požadované soukromí, přitom se v podstatě nacházíte ve společné koupelně. Pokud není třeba, může stěna zůstávat otevřená, a v tu chvíli vnímáme prostor jako jeden celek. Transparentnost materiálu navíc dovoluje průnik světla, a tak si v některých případech můžete dopřát i věc hodně nezvyklou, kdy až na WC proniká denní svit. Zcela hladká stěna skla beze spár je také snadná na údržbu.
Místo posuvné skleněné stěny, která však stále zůstává nejvíce elegantním řešením, můžeme zvolit i jiný typ posuvných, skládacích nebo harmonikových dveří. Výhodou tohoto typu otvírání je maximální úspora místa. Při výběru ale hledejme typy se spolehlivým posunem, včetně úplného a  snadného dovření. Důležitou roli hraje také provedení – čím členitější plochy budou mít, tím musíme počítat s náročnější údržbou.
Jak se k tomuto řešení staví stavební úřady? Záleží na zpracování projektové dokumentace, do které projektant musí promítnout požadavky prováděcích předpisů. Stavební úřad potom posoudí, zda je možné požadované řešení povolit. Důležité proto je, se již v době přípravy projektové dokumentace rekonstrukce informovat, zda vaše navrhované úpravy budou z pohledu stavebního úřadu reálné.
(db)

Kompletní článek s najdete v tištěném čísle PANEL PLUS 6/2004.

zdroj: PANEL PLUS

Líbil se vám článek?

ano: 863     ne: 272

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb