přeskočit na hlavní obsah

Kongres UIA v Tokiu

/up/images/featured/images/0-uiatokio.jpg

rozhovor s  profesorem Vladimírem Šlapetou o 24. kongresu UIA

Ve dnech 25. září až 1. října 2012 se konal 24. kongres Mezinárodní unie architektů UIA v Tokiu. Téma kongresu byl „Design 2050 - po katastrofách přes solidaritu k trvalé udržitelnosti". Jedním z čestných hostů tohoto kongresu byl profesor Vladimír Šlapeta, který byl požádán, aby proslovil přednášku na téma „česká moderní architektura a Japonsko". Patřil tak mezi 7 přednášejících, kteří dostali možnost hodinové přednášky v hlavním auditoriu mezinárodního kongresového centra Tokyo International Forum. Po návratu jsme mu položili několik otázek.

Jak došlo k vašemu pozvání na tokijský kongres?

Jsem již 16 let členem komise architektonického vzdělání UIA/UNESCO, která v roce 1996 koncipovala „Chartu architektonického vzdělání", schválenou na 19. kongresu UIA v Barceloně. V této komisi působí velmi aktivně i dva japonští kolegové prof. Nobuyaki Furuya a prof. George Kunihiro, z nichž první se stal předsedou vědeckého výboru a druhý tiskovým mluvčím tokijského kongresu. V architektonickém světě je všeobecně známo, jak silnou stopu v Japonsku zanechali F. L. Wright a Le Corbusier, méně už, že tamní vývoj ovlivnili i tři čeští architekti Jan Letzel, Antonín Raymond a Bedřich Feuerstein. To byl důvod, aby mě vyzvali k přednášce, která by připomněla jejich přínos a zároveň i českou architektonickou modernu. Přípravu kongresu ovšem zkomplikovalo zemětřesení a tsunami u Fukušimy 11. března, nicméně japonští pořadatelé již v dubnu prohlásili, že kongres přes obtížnou situaci uspořádají. Konkrétní pozvání pak přišlo na počátku srpna.

Ovlivnily důsledky zemětřesení program kongresu?

Již v dubnu prof. Furuya konstatoval, že kongres bude muset být uspořádán úspornějším způsobem, protože bylo zřejmé, že ubude mnoho původně očekávaných sponzorů. Také téma kongresu, které bylo původně orientováno velmi „futurologicky" do budoucna, bylo modifikováno směrem ke konsekvencím velkého přírodního neštěstí - to znamená k solidaritě, stabilitě staveb a k trvalé udržitelnosti. Konečně fukušimská katastrofa ovlivnila i počet účastníků - velké obavy vznikly zejména v Rusku a v Německu a účast právě z těchto jindy velmi aktivních zemí byla velmi silně redukována. Nakonec se kongresu zúčastnilo přes 5000 architektů z více než 100 zemí. Původně se ovšem počítalo s dvojnásobnou účastí... českou architektonickou komunitu reprezentoval bohužel pouze jediný zástupce, architekt Oleg Haman.

Hlavní kongresové téma „Design 2050" bylo rozděleno do tří „podtémat" - prostředí, život a kultura. Ve všech z nich se ozývaly reminiscence na nedávné tsunami jako propojující nit celého programu. Disaster totiž postihl silně všechny vrstvy japonské společnosti.

V úvodu kongresu, před slavnostním zahájením a také před slavnostním zakončením, byly účastníkům promítány vybrané fotografie z neštěstí, z nichž některé jsme předtím v Evropě neviděli. Tragické události se ve svých přednáškách nevyhnuli ani prominentní představitelé japonské architektonické scény. Tadao Ando, který pronesl dlouhou a emotivně autobiograficky laděnou „promluvu k mladým: co to je architektura", připomněl svůj zážitek z 11. března: ten den cestoval letadlem ze San Francisca do Tokia, letadlo však přistálo nouzově v Naganu a cestující museli zůstat na svých místech ještě 6 hodin, než směli letadlo opustit. A poté ukázal i obrázky, jak on sám cestuje na jízdním kole do své architektonické kanceláře...

čestný prezident kongresu prof. Fumihiko Maki (který mimochodem obdržel Pritzkerovu cenu v Praze roku 1993) pak v závěrečné přednášce před zakončením kongresu shrnul celou strategii vývoje moderního urbanismu a architektury v Japonsku s ohledem i na ochranu před seismologickými katastrofami.

V programu kongresu navazovalo na tři zmíněné oblasti - prostředí, kultura a život šest tematických sekcí: 1/ trvale udržitelná architektura, 2/ architektura a společnost, 3/ urbanizace, 4/ habitat, 5/ kulturní identita a 6/ prostory pro vzdělávání, kulturu a zdraví. Tyto tématické okruhy probíhaly v menších přednáškových síních, stejně jako programy jednotlivých komisí UIA. Do hlavního auditoria pro více než 5000 posluchačů byl pak situován zahajovací ceremoniál za účastí císařského páru, zakončení, udělení cen UIA, a 5 diskuzních panelových programů. Ty byly věnovány následujícím tématům: 1/ Jak oživit naději na život po katastrofách, 2/ Město po roce 2011, 3/ Možnosti a zodpovědnost trvale udržitelné architektury, 4/ Pružnost v architektonických technologiích, 5/ Prestiž architekta v éře sociálních sítí.

Konečně proběhly také v hlavním auditoriu klíčové přednášky (key-note lectures) výtvarného umělce Christa z USA, předsedy vlády Bhútanu Jigmi Yoezer Thinleye a čestného prezidenta kongresu prof. Fumihiko Makiho, dále čtyř  speciálních přednášek „special lectures" architektů Adjaye, Ingenhovena, skupiny SANAA a moje. Těchto sedm, dalo by se říci, prestižních přednášek mělo vymezeno nejdelší čas - vždy jednu hodinu. Jedinou výjimkou byla závěrečná přednáška prvního dne Tadaa Anda, která trvala asi jeden a půl hodiny. Poslední část kongresu od 29. září do 1. října 2011 byla věnována valnému shromáždění UIA a volbě nového předsedy, kterým se stal francouzský architekt Albert Dubler.

Kongres byl považován obecně za velmi významnou kulturní i politickou událost a váhu, kterou japonská společnost architektuře přisuzuje, prokázala i skutečnost, že se slavnostního zahájení zúčastnil císař Akihito a císařovna Mičiko, což je v Japonsku zcela výjimečné. Měl jsem tu čest být potom členem malé delegace, jejíž členové byli japonskému císařskému páru představeni a směli s ním pohovořit. Bylo také překvapující, jak dobře se v oboru architektura, krajinné plánování a urbanismus císař i císařovna orientovali.

Jak byla koncipována vaše přednáška a jak byla přijata?

Moje přednáška měla celkem tři části: v první z nich jsem připomněl český přínos japonské architektuře - Kotěrova žáka Jana Letzela, který byl autorem hirošimského dómu, jehož ruina je dnes včleněna do památníku míru Kenzo Tangeho a od roku 1993 je světovou kulturní památkou UNESCO, dále Bedřicha Feuersteina a konečně i Antonína Raymonda, jehož pozice je v Japonsku všeobecně uznávána, protože spolupracoval s F. L. Wrightem na hotelu Imperial, v jeho kanceláři pracovali Kameki Tsuchiura, Feuerstein i Kunio Maekawa a u Maekawy prožil učednická léta Kenzo Tange, takže Raymond je považován za součást klíčové linie japonské moderní architektury. V druhé části jsem kongresové shromáždění stručně seznámil s vývojem české moderní architektury od Kotěry přes kubismus k funkcionalismu a poté připomněl i několik špičkových ukázek současné české architektonické tvorby. Na závěr jsem předal prezidentu japonského institutu architektury prof. Taro Ashiharovi bustu Tadaa Anda, kterou vytvořil brněnský architekt a sochař Zdeněk Makovský. Moje přednáška se konala po slavnostním zahájení hned první den kongresu - v odpoledním programu po vystoupení výtvarného umělce Christa a před přednáškou Tadaa Anda, takže ji vyslechlo se zájmem opravdu více než 5000 posluchačů.

Mohl jste vidět i některé doprovodné programy kongresu?

V souvislosti s kongresem bylo v Tokiu uspořádáno několik architektonických výstav - například výstavy současné portugalské architektury, které se osobně zúčastnila celá plejáda předních architektů v čele s Alvarem Sizou a Eduardem Souto de Mourou. Pro zahraniční účastníky byla ovšem nejzajímavější výstava japonského metabolismu „Metabolism, the City of the Future" v Roppongi Hills, Mori Tower, kde se konala 25. září úvodní recepce pro kongresové účastníky. Na této výstavě jsme mohli zhlédnout mnoho originálních plánů, skic a modelů stěžejních projektů od Tangovy vize zástavby tokijského zálivu až po projekty Kikutakeho, Kurokawy a mladého Makiho.

Prohlédl jste si také některé stavby v Tokiu?

Mám v Tokiu jednoho přítele, architekta prof. Yoshitaka Akuiho, s nímž jsem se seznámil ještě jako student v roce 1967 v Západním Berlíně. Akui tam pobýval tehdy na stipendiu a společně s německo-americkým kolektivem dokonce tehdy získal cenu v mezinárodní soutěži UIA na zástavbu Petržalky v Bratislavě. Akui byl sedm let spolupracovníkem Kenzo Tangeho na jeho stěžejních projektech, zejména katedrále a sportovních halách. Provedl mě proto těmito stavbami s velmi zasvěceným komentářem, ale mimo to mě také zavezl do národního parku se svatyněmi v Narita San a do Národního muzea japonských dějin, které v roce 1980 navrhl architekt Yoshinobu Ashihara, otec dnešního prezidenta Japonského institutu architektury. Díky této exkurzi se moje krátká návštěva v Japonsku propojila nejen se současnou a nedávno minulou architekturou, ale i s bohatou kulturní tradicí této úžasné země.

foto
1    Viceprezidentka UIA prof. Elisabeth Siola uvádí přednášku prof. Vladimíra Šlapety, 26. 9. 2011
2    Prof. Yoshitaka Akui s V. Šlapetou před Národním muzeem japonských dějin
3    Alvaro Siza Viera /laureát Zlaté medaile UIA/ a prof. Kengo Kuma /předseda poroty studentské soutěže/ s V. Šlapetou před příjetím japonským císařským párem 

zdroj: časopis ARCHITEKT­­

Líbil se vám článek?

ano: 219     ne: 192

Doporuč


 

Poslat známému


logo © 2007 4-INDUSTRY, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Ochrana údajů –  Podmínky při poskytování služeb